Fotogalerie

Mizerové navždy: výbušná akce, telenovelové zvraty a humorná reflexe vlastního stárnutí [recenze filmu]

Marek Čech

18. ledna 2020

Návrat po sedmnácti letech k dvojici miamských policistů i stylu Michaela Baye. Zvraty jak z mexické telenovely se tu snoubí s výbušnou akcí a humorem, plným vzájemného špičkování i reflexe vlastního stárnutí.

Plusy

Režijní dvojice imituje styl Michaela Baye, ale uměřenějším způsobem.

Minusy

Chemie mezi ústřední dvojicí, stejně jako další konflikty, působí trochu mechanicky.

6 /10

První Mizerové z roku 1995 pomohli nastartovat kariéru jak Michaela Baye, který jimi pod producentským dohledem Jerryho Bruckheimera a Dona Simpsona režijně debutoval, tak herce Willa Smithe. Film o dvojici miamských policistů, kde toho druhého hrál komik Martin Lawrence, s rozpočtem 19 milionů dolarů vydělal sedminásobek této částky a definoval Bayův režijní styl. Hodně výbuchů, spoře oděných holek, akce a hlášek.

O osm let později přišel do kin sequel Mizerů, který už operoval s mnohem velkorysejším rozpočtem 130 milionů dolarů a podle toho vypadala i podoba spektakulární akce. Bay působil ve dvojce mnohem odvázanějším dojmem, i když jeho nápady se souložícími krysami nebo přejetými mrtvolami na dálnici už pokoušely hranici dobrého vkusu.

O přípravě trojky se začalo mluvit už v čase uvedení dvojky, ale nakonec to trvalo dlouhých sedmnáct let, než se ji podařilo dostat do kin. Za oddálením stály jak náklady na ni, kdy před dvanácti lety jak Bay, tak Smith požadovali příliš vysoké honoráře, tak potom průtahy, kvůli nimž od projektu odstoupil původně oslovený režisér Joe Carnahan. Zůstal u něho ale jako jeden ze tří scenáristů.

Nakonec Jerry Bruckheimer jako producent oslovil dvojici belgických režisérů marockého původu, kteří se podíleli na krimi seriálu Sněží!, mají za sebou tři celovečerní filmy a v tomto roce by kromě třetích Mizerů měli představit i čtvrtého Policajta z Beverly Hills s Eddiem Murphym v hlavní roli. Tedy oživit další osmdesátkový počin z Bruckheimerovy dílny.

Vtipná reflexe stárnutí

Producent a hlavní protagonisté zůstávají u této teď už trilogie tedy stejní, vyměnili se scénáristé a režisér. Belgická dvojice Adil El Arbi a Bilall Fallah se ale drží Bayova stylu i způsobu, jakým byly ústřední postavy načrtnuty v prvním díle. To znamená, že Marcus je rodinný typ a Mike stále ten švihácký svůdce žen.

Složka 64: čtvrtý a nejlepší díl z dánské kriminální série o oddělení Q. [recenze filmu]

Z jejich stárnutí pak scenáristé vytěžili jedno z témat filmu i prostředek, za pomocí něhož si ze sebe dvojice policistů z oddělení narkotik v Miami dělá legraci. Marcus Burnett (Martin Lawrence) už se stal dědečkem, přibral nějaké to kilo navíc a je logické, že už tolik nestíhá.

Aby to v akci nepůsobilo směšně, rozhodli se scenáristé z tohoto jeho nedostatku udělat přednost. To znamená, že to Marcus vtipně reflektuje, třeba v tom, jak si při akci neustále stěžuje na bolavé nohy nebo že se mu nedostává dechu. Ocitá se tím v pozici pozorovatele jak sebe sama, tak komentátora okolního dění, včetně jeho nejvypjatějších okamžiků. Ty souvisí s minulostí jeho parťáka, glosátorem jehož příběhu se také stává.

Konflikty v intencích žánru buddy movie

Zatímco se Marcus chystá odejít do důchodu, což souvisí jak s tím, že se mu narodil vnuk, tak s jeho obratem k víře a závazkem vzdát se násilí, jeho kolega Mike Lowrey (Will Smith) zůstává stále stejný. Pořád je ve skvělé fyzické formě, i když bradku už si musí barvit, což je jedním ze zdrojů vzájemného špičkování. Marcus už by se radši viděl s vnoučetem nebo u televize, ale Mike ho znovu vtahuje do akce, nebo spíš skutečnost, že se ocitá v ohrožení a Marcus ho v tom nechce nechat.

Chemie mezi nimi je tak opětovně postavená na tom, že se Mike chová jako neřízená střela, která se nedrží pokynů nadřízených a jde si tvrdě za svým bez ohledu na dodržování služebních předpisů nebo pěstování osobních vztahů na pracovišti či v soukromí. A Marcus je ten dobrák, který vše žehlí a tahá ho z průšvihů. Zároveň je ale díky své nemotornosti někdy ještě víc rozvíří.

Působí to mechanicky, ale k žánru policejní buddy movie to patří. Ke konfliktům s nadřízenými v podobě šéfa oddělení narkotik, kapitána Howarda (Joe Pantoliano), se přidávají ty s mladšími kolegy z jednotky AMMO, již vede Mikeova bývalá přítelkyně Rita (Paola Núñez). Zatímco oni jsou zvyklí pracovat s moderními technologiemi a držet se úředních předpisů, Mike má jiný přístup k práci a stále si počíná jako ten nejdrsnější polda v okolí.

Mrazivá pomsta: ironická hra s žánrem filmů o pomstě [recenze filmu]

Mike mladým kolegům nedůvěřuje, nerespektuje je, ale asi nebude překvapením, že se nakonec všichni musí naučit táhnout za jeden provaz, protože v ohrožení se ocitá celé oddělení miamské policie. Z mexické věznice totiž uteče Isabel Aretas (Kate del Castillo), manželka mexického drogového bosse, která začne za pomocí svého syna Armanda (Jacob Scipio) likvidovat v Americe všechny ty, kteří ji i jejího manžela dostali do vězení. A Mike je jedním z cílů, jak se o tom záhy přesvědčí.

Spolu s tím, jak odplata dopadá na stále víc policistů v jeho okolí, přehodnocuje Marcus svůj záměr odejít do důchodu a k boji proti tomuto nepříteli se přidává i moderně vybavená jednotka AMMO. Mise se stává pro všechny mnohem víc osobní, nejvíc ale pro Mikea.

Zvraty jak z mexické telenovely

Belgická režijní dvojice tak rozehrává už od úvodní scény, kdy se Marcus a Mike snaží dostat do porodnice, i když to vypadá spíš jako honička ve městě, cool podívanou, která zdařile imituje Bayův styl. Miami v ní vypadá jako město, kde se pohybují drsní poldové a krásné ženy, kamera se opájí techno fetišistickými záběry na nablýskané bouráky a akce se snaží být co nejefektnější. Ale přitom ne tak přehnaná jako u Baye nebo v sérii Rychle a zběsile.

Střih je rychlý, hudba duní, tempo je dynamické, ale honičky, přestřelky, kontaktní souboje i výbuchy nemají tu videoklipovou estetiku z druhých Mizerů. Někdy to dokonce vypadá, že si z ní dokonce utahují, nebo to možná belgická dvojice neumí tak jako Bay a potom to působí jako parodie na jeho styl.

Každopádně působí to uměřeněji než Bay, jako návrat spíš k jeho jedničce než dvojce a to včetně interakce ústředního dua a rozehrání příběhu, který odhaluje rodinná tajemství v duchu věty z Limonádového Joea „Padouch nebo hrdina, všichni jedna rodina!“.

Zombieland: Rána jistoty - Zahraj to znovu, Rubene [recenze filmu]

Zvraty jak z mexické telenovely se tu snoubí s akční složkou a humorem, který lépe funguje na úrovni vzájemného špičkování, než když se tvůrci pokouší o humor situační. Ten působí nuceně, i když i ono popichování vás asi nepřekvapí. Drží se schémat žánru buddy movie, který belgická režijní dvojice naplňuje očekávatelným způsobem. Komu se líbila jednička a dvojka, toho trojka neurazí, ale žánrový progres v ní nehledejte.

Trojka těží z nostalgie po známých hrdinech, kteří s humorem reflektují své stárnutí. Scenáristé okolo nich vytváří příběh s přesahem do minulosti, jejíž odhalení zároveň může posloužit k tomu, jak v této trilogii pokračovat dál. Ke čtyřce je nakročeno, studio Sony ohlásilo, že ji připravuje, i když o jejím smyslu mám jisté pochybnosti.