Po sedmi letech od Potomků lidí přichází do kin se svým sedmým celovečerním filmem mexický režisér Alfonso Cuarón. Tvůrce, jenž má na svém kontě zmodernizovanou verzi příběhu Charlese Dickense Velké naděje, smyslnou iniciační road movie Mexická jízda, třetí a nejosobitější díl Harryho Pottera a vizuálně progresivní antiutopickou sci-fi Potomci lidí.
Už ta naznačila, že si režisér rád vybírá projekty, které provází nesnadná produkce. Gravitace v tomto ohledu zachází zdaleka nejdál. Scénář k ní piloval Cuarón se svým synem Jonásem (1981) několik let. Studio Universal práva na tuto látku prodalo Warnerům, kde se jich ujala Angelina Jolie.
Ta se původně měla ujmout hlavní role, což se nakonec, stejně jako v případě dalších zvažovaných adeptek Marion Cotillard, Scarlett Johansson a Natalie Portman, nestalo. Když scénář skončil u Sandry Bullock, brali to fanoušci sci-fi jako špatný vtip.
Mediální hype
Bublina dychtivých očekávání, týkající se především technické vybroušenosti Cuarónovy novinky, splaskla před více jak měsícem, kdy Gravitace zahajovala benátský festival. Od té doby se éterem šířily reakce, jež Gravitaci označovaly za přelomové dílo v oblasti triků a využití 3D, novodobou žánrovou klasiku, mezník na poli sci-fi nebo Vesmírnou odysseu pro 21. století.
Mediální hype ještě přiživil odborník na slovo vzatý, režisér James Cameron, který Gravitaci označil za nejlepší vesmírný film v dějinách lidstva, z něhož zůstal týden v němém úžasu. I ti neskeptičtější fanoušci tedy neočekávali nic méně než nejlepší sci-fi minimálně od Boyleova Sunshine.
O tom, zda se Curónovi skutečně podařilo za 80 milionů dolarů vytvořit takový kinematografický zázrak, na jaký byli všichni nachystáni, se od čtvrtka mohou přesvědčit i čeští diváci. A hned v úvodu je třeba říci, že z hlediska realizační velkoleposti opravdu překonal všechna očekávání.
Klišovitá a v recenzích často zneužívaná věta o vítězství formy nad obsahem zde získává pozitivní a nezpochybnitelné zabarvení, neboť v případě Gravitace tomu tak skutečně je a režisér se za to rozhodně nestydí. A nemá také proč. Je to součástí jeho konceptu, který je třeba přijmout s velkým respektem a obdivem.
Jednoduchý děj
Otec a syn Cuarónové si zvolili látku, jejíž děj není nijak složitý. Skupina kosmonautů je vyslána do vesmíru na poměrně rutinní misi, během níž mají na oběžné dráze Země provést technickou opravu na Hubbleově teleskopu. Během výstupu do volného prostoru se ale stane nečekaná katastrofa.
Neuvážlivý a ze strany Ruska málo ohleduplný odstřel porouchaného ruského satelitu způsobí řetězovou reakci. Řítící se úlomky satelitu naberou na oběžné dráze obrovské rychlosti a projdou vším, co jím stojí v cestě. Zničí i americký raketoplán a přeruší jeho spojení s pozemským řídícím střediskem.
Střet přežijí pouze pouze dva lidé. Lékařka a vědkyně, ale nepříliš zkušená astronautka Ryan Stoneová (Sandra Bullock), pro niž jde o její první vesmírnou misi. A velitel výpravy a naopak zkušený veterán Matt Kowalski (George Clooney), který má nalétáno asi dvacet let a toto měla být jeho poslední mise před odchodem na odpočinek.
Spojení se Zemí nefunguje a oba astronauti se ocitají sami ve vesmíru odkázáni jeden na druhého. Nesourodá dvojice pluje nekonečnou temnou prázdnotou a snaží se dostat k nejbližší ruské vesmírné stanice Sojuz. Kyslík jim pomalu dochází a oni zoufale a z posledních sil bojují o svou záchranu.
Ztraceni ve vesmíru
O postavách a jejich minulosti se dozvídáme jen nezbytné minimum, potřebné k tomu, abychom pochopili jejich motivace, které je vedly k této výpravě. Důležité jsou především u doktorky Stoneové, jejíž výsledky při výcviku na trenažéru nebyly zrovna přesvědčivé a která nemá žádné zkušenosti s řízením kosmických lodí.
Na misi se vydala, aby utekla od bolestné reality, kterou pro ni představuje ztráta dítěte. Ta nám ve vyprávění umožňuje pochopit její kolísání mezi ztrátou naděje a hledáním vůle k životu. Její chování je pochopitelné, snaží se přežít a dostat se do lodi, která by jí skýtala naději na návrat domů. I když ji sama neumí řídit.
Sandra Bullock v roli astronautky překvapuje a podává výkon, který si zaslouží nominaci na Oscara. Je civilně střídmá, nepřehrává a v krátkém účesu a s minimem líčidel se uvěřitelně přehrává do role výzkumnice, jež si do stavu beztíže přenesla své velké trauma. Ryan je vystrašená, zmatená, ale nevzdává se. Její fyzické a psychické utrpení je doslova hmatatelné a vás její rozechvělý výkon jistě osloví.
Oporou se jí v tomto nehostinném prostředí stává kapitán Matt Kowalski v podání George Clooneyho. Neustále dobře naladěný sympaťák s pozitivním přístupem k věci, který si i na prahu smrti zachovává nadhled a smysl pro humor. S nezkušenou kolegyní bez přestání flirtuje a zasypává ji profesními úsměvnými historkami, jež znají všichni v řídícím centru v Houstonu.
I v nejvypjatějších chvílích dokáže Matt zachovat chladnou hlavu a v pravou chvíli prokáže, že není jen lehce samolibou mluvkou, ale pravým a odvážným mužem. Svou partnerku zachrání hned dvakrát. Poprvé, když ji zachytí v momentě, kdy bezvládně poletuje prostorem. Podruhé, když se přičiní o to, aby se dostala včas do ruského satelitu, v němž je kyslík.
Survival story
Zápletka této survival story má jednoduchý a lineární průběh. Nečekají nás žádná velká dějová překvapení a vše se odehrává v poměrně známých intencích katastrofických bijáků. Hrdinové bojují proti nástrahám osudu, je zde přítomné trauma z minulosti, prokázání vůle pokusit se o nemožné ve chvíli, kdy už zdálo, že se hází ručník do ringu i motiv sebeobětování.
Scenáristé si byli vědomi, že tento námět by byl možná vhodnější pro půlhodinový krátkometrážní snímek a proto si pro zvýšení dramatičnosti hodinu a půl trvajícího filmu vypomáhají opakováním a řetězením podobných situací, oslími můstky náhody a žánrovými klišé, které tu slouží jen k tomu, aby se postava mohla posunout zas dál.
Zápletka je minimalistická. Ve vesmíru se něco zvrtne a začíná boj o holý život. O příběh zde ale opravdu nejde. Důležité je zprostředkování zážitku z vesmírného prostoru. A právě sem napřímil režisér svou veškerou tvůrčí invenci.
Vesmírný balet
Fascinující kamerové jízdy stálého spolupracovníka jak Cuaróna, tak Terrence Malicka (Nový svět, Strom života, K zázraku), Emmanuela Lubezkiho, vám ve spojení s trojrozměrným formátem navodí stav, blízký závrati či opojení. Právě díky kameře na vás dopadne plná tíha tichého a nepřátelského vesmíru.
Gravitace uhrane už prvním záběrem, který trvá 17 minut, a vy se prostřednictvím něj seznámíte se všemi členy vesmírné posádky. Kamera kolem nich ladně krouží. Velké detaily obličejů se střídají s detaily skafandrů a velkými celky družic, hvězd a vzdálené noční tváře modré planety, která se zde stává další „postavou“.
Ladný pohyb kamery, evokující vesmírný balet, pak vystřídá zběsilé kroužení kolem vlastní osy, když se Ryan nedokáže kvůli gravitaci zastavit. Pocit stísněnosti, strachu a bezmoci je v té chvíli doslova hmatatelný. Kamera se napojuje na Ryanininu vnější i vnitřní perspektivu a věrně ji zrcadlí.
Dlouhé záběry
Precizní hrátky s kamerou a změnami jejího úhlu dokážou i tomu nejobyčejnějšímu záběru vtisknout punc s opulentnosti, z níž se tají dech. Od odtažitého sledování situace se kamera přibližuje k hrdince, kde proniká do její helmy, v níž se násobí síla přerývaného dechu ve chvíli největšího ohrožení. Jak se situace zklidňuje, mění i kamera svůj střed zájmu. Ryan se vzchopí a kamera opět zaujímá distancovanou pozici, v níž se astronautka stává objektem nezúčastněného pozorování.
Vše absolutně přehledně a s minimem střihů. Dlouhé záběry bez střihu nám umožňují snadnější orientaci v prostoru, doslova nás do něho vtahují a my zapomínáme na svět okolo. Film, obsahující pouhých 156 záběrů, má díky těmto dlouhým záběrům velice specifické, pomalé, ale přitom nesmírně intenzivní tempo.
Kamera poletuje po geometricky předem připravených trajektoriích a tyto sekvence působí natolik dokonale a čistě, že je zjevné, že nemohly být točeny na jeden záběr, ale bylo při nich využito trikové montáže.
Stejně vynalézavě jako s vizuálními vjemy pracuje Cuarón i s těmi zvukovými, které procházejí také změnami mezi jednotlivými perspektivami. Od objektivní prezentace všudypřítomného vesmírného ticha se přechází ke komunikaci mezi astronauty a subjektivním projevům astronautů, jež zprostředkovávají jejich smyslovou zkušenost uvnitř skafandru.
Elektronická hudba většinou jen tak ambientně probublává, ve vypjatějších momentech se přidává celý orchestr, který vizuální zážitek posiluje.
Realistické zpracování
Oproti svým žánrovým kolegům, kteří většinou sází na fantaskní atrakce a ohrožení v podobě mimozemšťanů nebo blížícího se asteroidu, nabízí Cuarón mnohem realističtější zpracování daného námětu. Nebezpečí představuje pro astronauty po zpackaném odstřelu vysloužilého satelitu především nulová gravitace a nedostatek kyslíku.
Cuarón nám s reportážní věcností přibližuje, co by se mohlo stát při poměrně rutinním letu do vesmíru za účelem údržby Hubbleova teleskopu a daří se mu navodit zdání, že nějak takto a s touto technikou by se událost skutečně mohla odehrát.
Rehabilitace 3D
Největší potenciál vyprávění ale tkví, jak již bylo zmíněno, v důrazu na vizuální zážitek. Spojení obrazové, trikové a zvukové složky je natolik působivé a vzájemně prokomponované, že všechna chvála, jdoucí na adresu tohoto filmu, se jeví jako oprávněná.
Zvláštní efekty jsou dechberoucí a neskutečně působivý vizuál ještě posiluje třetí rozměr. Na tento film se opravdu vyplatí jít ve 3D a nejlépe do IMAX kina. Na obrovském plátně nejlépe oceníte měřítko, v němž děj odehrává.
Cuarón 3D rehabilituje a ukazuje, že trojrozměrná iluze nemusí být samoúčelnou pouťovou atrakcí, plnou objektů, vyskakujících z plátna. Režisér 3D používá k prohloubení našeho vizuálního i emocionálního zážitku směrem dovnitř a vzdává prostřednictvím něj hold nekonečnosti prostoru a velebného ticha v něm.
Trojrozměrné sekvence nám dávají pocítit hloubku prostoru v míře dosud neviděné. V tomto prostoru působí majestátně jak předměty, tak třeba slza, která ukápne Ryan a tiše levituje ve stavu beztíže vesmírem. Jen člověk si zde připadá malý a nicotný.
Vtahující smyslový zážitek
Režisér neohromuje pompézními efekty, složitým dějem nebo množstvím postav. Cuarónova Gravitace nabízí něco víc. Vtahující smyslový zážitek, u něhož během prvních minut zapomenete, že sedíte v kině. Zcela se ponoříte do hlubin vesmírného prostoru a začnete si hlídat hladinu kyslíku.
Představuje zároveň vrchol současné filmařiny, v níž se kongeniálním způsobem kloubí promyšlený a vypiplaný vizuál, se zvukovou a trikovou stránkou filmu a brilantními hereckými výkony do podoby, z níž se tají dech. Pokud Kubrickova Vesmírná odyssea léta hledala svého důstojného nástupce, právě ho našla.
Gravitace
- Žánr: sci-fi
- Původní název: Gravity
- www.gravitymovie.warnerbros.com/
- USA / Velká Británie 2013
- Scénář: Alfonso Cuarón, Jonás Cuarón
- Režie: Alfonso Cuarón
- Hrají: Sandra Bullock, George Clooney, Ed Harris
- Distribuce: Warner Bros. CZ
- Distribuční premiéra v ČR: 03. 10. 2013
Hodnocení filmu: 10/10