Kung Fu Panda: recenze filmu

Roztomilá zvířátka jsou stále hojněji využívanými aktéry hollywoodských animovaných komedií a v případě líné a obtloustlé pandy s černým flekem přes oko našlo studio DreamWorks zlatý důl, jenž bude chtít náležitě vytěžit. Po zeleném zlobrovi Shrekovi, krysách ve Spláchnutej a mafiánských rybkách s hustým obočím a pihou na tváři v Příběhu žraloka, přichází s dobromyslně neohrabanou postavou, která prokáže, že je v ní víc odhodlanosti, než ostatní očekávali.

Jdi za svým snem!

Pandí teenager Po (Jack Black) má sny jako každý jiný. Ty jeho míří z vyhlášeného bistra jeho otce (který je houser, něco zde nehraje?), kde roznáší nudlové polévky, směrem vzhůru k paláci, kde sídlí vážení mistři kung fu. Medvídek s ohromnými ambicemi, limitovaný jen svou tloušťkou, by chtěl být jedním z nich. Náhoda či osud, zprostředkovaná v rozhodnutí starého želvího mistra, zařídí, že za Dračího bojovníka je dost nečekaně prohlášena nemotorná panda s panděrem větším, než jakým oplývá bývalý sociálnědemokratický premiér v jedné nejmenované středoevropské zemi.

 Právě do jeho baculatých tlapek svěří vetchý guru osud rodného Údolí klidu, které má ochránit před pomstou z vězení uprchlého sněžného leoparda Tai Lunga (Ian McShane), který se měl kdysi stát právě oním vyvoleným bojovníkem. Panda musí nejen sobě, ale i svým mrštnějším konkurentům, jež si brousí zuby na jeho pozici, dokázat, že umí překonat svá omezení a naopak je využít ve svůj prospěch.

Rodinné kung fu balení

Kung Fu Panda nepřichází s nijak originálním konceptem. Typická rodinná podívaná s výchovným poselstvím přináší opět ujištění, že i ten největší smolař se může přerodit ve vítěze, jen když neváhá odhodit svou pohodlnost. Za fasádou mixu rodinného filmu a komedie se ale skrývá zdařilý bojový kung fu film, jak vystřižený z béček ze sedmdesátých let nebo jejich pozdějších variací z Jackiem Chanem či Jetem Li. Dějová zápletka není nijak překvapivá a nese se v přesných intencích žánrových filmů, jen hlavní hrdina je trochu „pandovitější“ než obvykle.

 

Scenáristé respektují pravidla žánru a nepřicházejí s parodií na kung-fu filmy, jak by se dalo očekávat, ale s naprosto regulérním, byť notně odlehčeným žánrovým snímkem se vším, co k němu náleží. Vypravěčský model sleduje nástup podceňovaného outsidera, jeho trénink, provázený nejistotou a tápáním, kdy pandímu samci nikdo nevěří a ani on sebejistotou zrovna neoplývá. Chce náročný úkol vzdát, ale nakonec nalezne svou vnitřní sílu, začne si věřit, zdolá na první pohled nepřekonatelnou výzvu a zlo odkáže do patřičných mezí.

 

Osvěžující je, že nejde o další popkulturními hláškami a shazujícími odkazy napěchovanou podívanou, ale o důsledně dotaženou bajku, kde zvěř nežije v lidském světě, ale personifikuje lidské vlastnosti. Ze zvířecí říše převzaté označení pro zápasnické styly se tak zhmotní v podobě pětice bojovníků, která si říká Pět postrachů a tvoří ji Tygřice (Angelina Jolieová), Opice (Jackie Chan), Kudlanka, Jeřáb a Zmije (Lucy Liuová). Takže to, co jsme dříve vídali v asijských filmech, například samuraje, napodobujícího v pohybech zmijí ocas nebo jestřábí zobák, je v Kung Fu pandě zpodobněno přímo těmito zvířaty, jež reprezentují jednotlivé bojové školy. 

Dětský Kill Bill

Příběh má velice slušnou gradaci a nápadů na rozdávání, až někdy zalitujete, že „dětský Kill Bill“ není vyveden v hrané, opulentnější podobě, kde by se např. scéna Tai Lungova útěku z vězení stala ještě větší pastvou pro oči. Ve svižném vyprávěcím rytmu v druhé půli humor ustupuje akci a kamera Yong Duk Jhuna nám dění na plátně přibližuje z nezvyklých úhlů pohledu, které kouzlí záběry, za něž by se nemusel stydět ani Quentin Tarantino. Poův výcvik, vrcholící hůlkovým soubojem o knedlíčky, překvapuje propracovanou choreografií a stejně dobře jsou zaranžované i další scény, které nijak nezakrývají znalost a úctu k výrazovým prostředkům asijských shaolinských mlátiček.

 

Při dokonalém vystižení kung- fu technik, podaných v přehledných akčních scénách, se ale nezapomnělo ani na nadstavbu v podobě východní moudrosti a poezie, s níž nám filozofii a mytologii bojového umění zosobňuje mistr Šifu. Právě Shifu, vzhledem připomínající „hvězdněválečnického“ Yodu, spolu s pozvolna senilnějícím želvím prorokem Ugvejem (Randall Duk Kim) má na svědomí, že chlupatá koule dostane možnost jít za svým snem, i když v konfrontaci s ní při výcviku ztrácí svůj pověstný zenový klid.

 

Pochvalu si zaslouží i výtvarná podoba snímku, na níž se podíleli asijští tvůrci nejen v osobě kameramana, ale i hlavního výtvarníka. Hned úvodní, obrazově odlišná snová sekvence, inspirovaná stínovým divadlem, je vyvedena za přispění ruční animace. Po ní následuje tajemná zákruta osudu a středověká Čína se před námi odhaluje za pomoci již tradičnější počítačové animace se všemi exotickými scenériemi, které ve své stylizované   výpravnosti a práci z architektonickým detailem dostávají ráz pohádkové idyly.

Pět postrachů v úloze marketingových statistů

Realizátoři sympaticky nevyužívají oblíbený trik animovaných velkofilmů, jímž je podobnost postavy s tváří dabéra. Přesto si nelze představit nikoho lepšího než Jacka Blacka jako pandího samce, jenž svou fyziognomií patří spíše do bujonového království než na visutou hrazdu, která ho má odmrštit k nahlédnutí do tajemství starodávného všemocného svitku. Jack Black gurmánského fajnšmekra obdařil takovou dávkou životnosti a humoru, pramenícího z jeho nemotornosti, že ostatní, s výjimkou mistra Šifua (Dustin Hoffman) mu jen sekundují.

 

Pětice bojových mistrů je na úkor pandy odsunuta do úlohy statistů a hlasy propůjčené slavnými herci jsou, vzhledem k prostoru, který dostali, spíš marketingovým tahem, jenž má přilákat do kin diváky na známá jména dabérů. Můžeme být jen zvědavi, zda se v budoucnu dočkáme nějakého spin-offu, věnovaného samotným Furious Five, který by akcentoval jejich charakterovou rozmanitost, která zůstala trestuhodně nevyužita.

Kung fu Panda je podobně jako pixarovky rodinným filmem, jež si užijí stejnou měrou dětští diváci, jako jejich dospělý doprovod. Na nejmenší zde číhají nekonečné humorné gagy s pády, narážením do stěn nebo funěním pandy do schodů, ti starší se nechají dojmout a poučit o síle přirozených vazeb otec – syn nebo učitel – žák a ocení jemné žánrové odkazy pro zasvěcené. A cestou z kina si při pohledu na skotačící ratolesti zavzpomínají na doby, kdy si i oni hráli na neohrožené kung-fu válečníky.

P. S. V kinech jsou k dispozici dvě původní kopie, kde české obsazení (Saša Rašilov, Nela Boudová, Otakar Brousek st.) za svými hollywoodskými vzory nijak výrazně nezaostává.

Kung Fu Panda

• Žánr: animovaný rodinný film
• www.kungfupanda.com
• Původní název: Kung Fu Panda
• USA 2008
• Scénář: Jonathan Aibel, Glenn Berger
• Režie: John Stevenson, Mark Osborne
• V českém znění: Saša Rašilov (Po), Otakar Brousek st. (Šifu), Miroslav Táborský (Tai Lung), Tereza Bebarová (Tygřice), Nela Boudová (Zmije), Dalimil Klapka (Ugvej)
• Distribuce: Bontonfilm
• Distribuční premiéra v ČR: 3. 7. 2008