Fotogalerie

Deštivý den v New Yorku: romantická komedie Woodyho Allena ve stínu #MeToo [recenze filmu]

Marek Čech

28. září 2019

Romantická komedie Woodyho Allena o páru vysokoškoláků, jejichž společný víkend nabere trochu jiného směru, než oba předpokládali.

Plusy

Podmanivá kamera Vittoria Storara používá hru s barvami a svícením k zvýraznění odlišnosti povah obou partnerů.

Minusy

Není to vrcholný Allen z období Annie Hall nebo Manhattanu, ale je to Allen, s nímž vám bude příjemně i v dešti.

7 /10

Třiaosmdesátiletý herec, scenárista, spisovatel a režisér přicházel s železnou pravidelností každý rok s novým autorským filmem. Tak tomu bylo už od roku 1982. V loňském roce ale došlo k přerušení této kontinuity. Ne ale vinou čtyřnásobného držitele Oscara Woodyho Allena, ale z rozhodnutí distribuční společnosti Amazon, která se rozhodla jeho hotový snímek neuvést v amerických kinech, ani ve své placené online videotéce.

Odložená premiéra v důsledku kampaně hnutí #MeToo

V únoru letošního roku pak společnost Amazon oznámila, že s Allenem rozvazuje spolupráci. Allen, který s ní měl kontrakt na čtyři snímky, z nichž byly realizovány jen tři (Café society, Kolo zázraků), přičemž ten poslední Deštivý den v New Yorku dodnes nebyl uveden v amerických kinech, ji zažaloval s žádostí o odškodné ve výši 68 milionů dolarů za nedodržení této smlouvy a uvedení vágních důvodů pro její ukončení.

Za celým tímto mediálně hojně propíraným rozchodem stojí 27 let staré obvinění Allenovy adoptivní dcery Dylan Farrow ze sexuálního obtěžování tehdy nezletilé dívky, které se v éře vrcholící kampaně hnutí #MeToo začalo znovu přetřásat.

Společnost Amazon se zalekla reakce veřejnosti a distanc vyjádřili i herci, kteří s ním na tomto filmu spolupracovali. Timothée Chalamet, Elle Fanning, Selena Gomez a Rebecca Hall věnovali své honoráře za tento film na charitativní účely, jiní, s nimiž režisér v minulosti spolupracoval, jako Diane Keaton, Alec Baldwin, Javier Bardem nebo Scarlett Johansson se ho naopak zastali.

V této souvislosti je třeba zmínit, že policie se tímto případem zabývala hned dvakrát a Allen byl už před léty obvinění ze zneužití zbaven a k soudu pro nedostatek důkazů nikdy nedošlo. Na stranu Allena se pak postavil další z jeho adoptivních potomků ze svazku s Miou Farrow Moses, který řekl, že jeho sestra Dylan byla její matkou proti němu manipulována.

Nikdy neodvracej zrak: láska, umění, nacistická minulost a bravurní prolnutí velkých a malých dějin [recenze filmu]

Tyto známé skutečnosti uvádím jen pro kontext toho, v jaké situaci film s více jak půlročním zpožděním do našich a dalších evropských kin přichází. A že jde dost možná o Allenův poslední snímek, točený v kulisách jeho milovaného New Yorku.

Další titul s Christophem Waltzem, Elenou Anaya nebo Sergi Lópezem v hlavních rolích totiž připravuje ve španělské produkční společnosti MediaPro, s níž naposledy spolupracoval v roce 2008 na filmu Vicky Cristina Barcelona. Je tedy možná, že po Londýně, Paříži, Římě a Barceloně bude Allen dál pokračovat ve svých evropských projektech.

Každý po vlastní ose

Tento odložený, jak již název napovídá, se odehrává v New Yorku. Právě sem se na víkend vydává pár zamilovaných vysokoškoláků z jedné provinční školy. Ashleigh (Elle Fanning) chce na Manhattanu udělat pro školní časopis rozhovor se slavným filmovým režisérem Rolandem Pollardem (Liev Schreiber). Její romanticky založený přítel Gatsby (Timothée Chalamet) jí zase chce ukázat různá oblíbená zákoutí svého rodného města.

Oba počítali, že v New Yorku bude slunečno, ale jejich pobyt provází většinou déšť, který působí z pohledu Gatsbyho tak romanticky. Ale aby na romantiku mohlo dojít, k tomu jsou potřeba dva. A mladý pár je sérií náhod a změn plánu od sebe neustále oddalován.

Vyprávění tak probíhá ve dvou liniích, které střídavě sledují pohyb obou partnerů v New Yorku. Studentka žurnalistiky Ashleigh doufá, že díky rozhovoru s režisérem filmu, který se zmítá v depresích a tvůrčích pochybnostech ohledně smyslu jeho posledního natáčeného filmu, získá výbušného novinářského sólokapra.

Tranzit: Kafkovská Casablanca, ukotvená v alternativní přítomnosti [recenze filmu]

Režisér ji vezme na soukromé promítání své novinky, kde ji seznamuje se scenáristou filmu Tedem Davidoffem (Jude Law) a jeho hlavní hvězdou Franciscem Vegou (Diego Luna). Ted se oproti vyhořelému režisérovi zas zmítá v krizi manželské po odhalení manželčiny nevěry a Francisco vládne svůdnickým hispánským šarmem, který zabírá nejen na mladé dívky.

Gatsby se mezitím potuluje deštivým městem, potkává své staré přátel a je sužován obavami ohledně věrnosti své dívky, která neustále posouvá termíny jejich schůzek. I on si ale nakonec najde program a společnost mu při něm dělá jízlivá mladší sestra jeho bývalé přítelkyně Chan (Selena Gomez).

Večer ho pak čeká návštěva snobské rodinné sešlosti, kam si místo nepřítomné Ashleigh přivede „pretty woman“ Terry (Kelly Rohrbach), kterou vydává za svou přítelkyni. Z úst jeho matky (Cherry Jones) zde dojde k odhalení rodinného tajemství, které zamává jeho pohledem na svět, v němž byl vychováván.

Allenovské postavy, peroucí se s vlastními nejistotami

Každý z nich přitom na velkoměstské prostředí reaguje jinak. Ashleigh jako holka z dobytkářské provincie podléhá okouzlení z velkého filmového světa, mezi jehož jednotlivými aktéry s naivním hledím putuje. Světácký hráč z vážené bankéřské rodiny Gatsby si z jeho snobismu zas allenovsky typickým ironickým způsobem utahuje.

Při vykreslení finanční smetánky režisér odkazuje na Velkého Gatsbyho (nejen jménem hlavního hrdiny) nebo Wellesovu adaptaci románu Skvělí Ambersonové. Strefuje se i do světa umělecké smetánky, přičemž ukazuje, že každá postav se pere nějak se svou identitou, nebo tím, jak ji druzí vnímají.

Gatsby se potýká se snobismem svých rodičů, Ashleigh se svým sebevědomím, Chan s tím, že ji Gatsby přehlížel, když chodil s její okouzlující sestrou. Francisco se pere s tím, že je zaškatulkován do stále stejného typu rolí, scenárista Ted s tím, že je věčně ve stínu režiséra a narcistní Roland Pollard vnímá, že točí věci, za nimiž si nestojí a v nichž sám sebe ztrácí jako umělce.

Postavy jsou tedy ryze allenovské, peroucí se s vlastními nejistotami. Elle Fanning baví jako naivní a dychtivá blondýnka Ashleigh, která si v honbě za novinářským sólokaprem neuvědomuje, proč si ji asi filmaři pouští tak blízko k tělu.

Nějak se ale u této postavy nemůžu zbavit dojmu, že si prostřednictvím ní Allen vyřizuje účty s novinářským stavem jako celkem, protože se zdá jen těžko uvěřitelné, že by studentka žurnalistiky a budoucí novinářka působila takto naivně.

Slunovrat: brutální rozpad vztahu na pozadí zvráceného pohanského rituálu [recenze filmu]

Gatsby v podání Timothéa Chalameta je Allenovo alter-ego, oblékající se podobně jako on ve starších filmech, kde ještě účinkoval jako herec. Režisér ho vybavil i Allenovými typickými monologickými úvahami, prostřednictvím nichž hodnotí a komentuje situace, které se ho dotýkají. Tyto niterné komentáře, spolu s vtipnými konverzačními rozmluvami, patří k jeho tvůrčímu rukopisu.

Vtipem a uštěpačnou ironií oplývá i energická postava Chan v podání Seleny Gomez, mezi níž a Gatbsym probíhá koketní špičkování. Režisér s postavami posouvá jak na šachovnici her osudu a v závěru je přivádí k poznání, kdo je pro koho tím pravým.

Podmanivá kamera Vittoria Storara

Gatsby měl původně naplánovaný program, co vše by mohli s Ashleigh stihnout zažít a vidět, ale New York jim ukáže, že má s nimi své vlastní plány. Woody Allen ho ukazuje jako kulturní velkoměsto, plné galerií, muzeí a jazzových klubů, které zároveň dýchá sousedskou blízkostí.

Velebení New Yorku, vtipné dialogy i monology, hra s náhodami, klavírní jazzová hudba, slabost pro staré časy, to vše patří k režisérovým trademarkům, které jsou přítomné i zde. Vnějškový romantický prvek pak do vyprávění vnáší déšť, k němuž se postavy vztahují. Ashleigh ho vnímá jako ponurý, Gatsby jako romantický.

Odlišnosti ve vnímání obou partnerů podtrhuje i kamera italského mistra obrazu Vittoria Storara, který po Café society a Kole zázraků spolupracuje s Allenem už potřetí. Trojnásobný držitel Oscara za filmy Apokalypsa, Rudí a Poslední císař používá tak jako v předešlých Allenových filmech kontrastní svícení a odlišný pohyb kamery, aby zdůraznil rozdíly mezi Gatsbyho a Ashleighinou povahou.

Tenkrát v Hollywoodu: Tarantinova pocta filmovému průmyslu na pozadí vraždy herečky Sharon Tate [recenze filmu]

Při záběrech na Gatsbyho používá kameru statickou, při těch na Ashleigh pohyblivou. Stejně tak, když je v záběru ona, odívá obraz do teplých barev, zdůrazňujících její veselou, až zbrklou povahu, když je tam melancholický Gatsby, obloha je zatažená, plná mraků, nebo z ní prší.

Díky podmanivé kameře Vittoria Storara, hrající si s barvami i svícením, vypadá film jako romance ze zašlých časů. Woody Allen ji ale pořád dokáže naplnit jiskřivým vtipem a postavami, s nimiž dojdeme poučení o záležitostech vztahových, ať už se týkají partnerů nebo rodičů. Není to určitě vrcholný Allen z období Annie Hall nebo Manhattanu, ale je to Allen, s nímž vám bude příjemně i v dešti.