Zrození Planety opic se před třemi lety stalo velkým překvapením letní blockbusterové sezóny. Film britského režiséra Ruperta Wyatta si získal přízeň diváků i kritiků nejen realistickým zpracováním šimpanze Caesara, na němž se podílelo trikové studio Weta Digital, ale i propracovanou atmosférou a samotným vyprávěným příběhem.
Wyatt udělal dobře, že nepřišel s dalším remakem (jako Tim Burton) nebo sequelem známé látky, ale vydal se cestou opačnou. Aby se vyhnul tomu, že by se musel se scenáristy pohybovat v již předem nalinkovaných drahách, daných původním filmem a jeho pokračováními, rozhodl se podívat před příběh z pera Pierra Boullea. A objasnit tak, jak získala inteligentní zvířata moc nad lidstvem.
Na scénu proto přivedl mladého a nadějného vědce Willa Rodmana (James Franco), jenž se stal adoptivním otcem primáta Caesara, který díky experimentu s neschváleným lékem, vyvíjeným proti Alzheimerově nemoci, získal velkou inteligenci.
Pokusné zvíře, hledající v průběhu vyprávění cestu ke svému rodovému druhu, se po všech zkušenostech, ať už dobrých nebo negativních, jež zažilo s lidmi, postavilo v závěru do čela utlačovaných opů, jež se rozhodlo vyvést z otroctví lidí.
Společenství vzkvétající i těžce přežívající
Vzalo tím na sebe velký závazek v podobě tíhy odpovědnosti za své soukmenovce. Caesar nechtěl lidstvu, které mu dalo výchovu, vyhlásit válku, ale toužil po prostoru, kde by mohl v harmonii a v souladu se svým svědomím svobodně žít.
To se mu povedlo, když v lesnatých kopcích okolo San Francisca vybudoval opičí společenství, postavené na respektu a vzájemné spolupráci jeho členů. Ať už při lovu nebo sběru potravy. Caesar pak byl díky moudrému vedení v této sílící komunitě považován za přirozenou a nezpochybňovanou vůdcovskou autoritu.
Lidstvu se za těch deset let, které dělí děj jedničky a dvojky, vedlo o poznání hůř. Jak se o tom dozvíme v krátkém montážním úvodu, který shrnuje, jaký dopad měl genetický přípravek, který učinil opice chytřejšími, na lidi.
Většina lidí na agresivní virus, který se vyvinul z původního léku, zemřela nebo se v nastalém chaosu, vyvolaném smrtící epidemii a souvisejícími sociálními nepokoji, povraždila mezi sebou navzájem. Ti, kteří přežili a jsou proti viru imunní, budují v San Franciscu novou společnost. Stojící prozatím na velice křehkých a primitivních základech.
Mírové holubice i válkychtiví jestřábi
Nyní se do oblasti, kde lidoopi přebývají a již vnímají jako své teritorium, vydává zoufalá skupinka lidí. Protože se zde nachází stará vodní elektrárna, již chtějí zprovoznit, aby mohli město zásobovat elektřinou. Caesar je spolupráci s lidmi, již navrhuje bývalý architekt Malcolm (Jason Clarke), nakloněn. Jenže v obou táborech jsou militantní odnože, které chtějí situaci řešit silou.
Na té lidské je jejím mluvčím a vůdcem bývalý policista Dreyfus (Gary Oldman), který vinou nákazy přišel o své dvě děti. Lidoopi činí odpovědnými za jejich smrt a touží se jim pomstít. Nebo lépe skoncovat s nimi jednou provždy. Jestřáby, pokud použijeme politickou terminologii, na opičí straně reprezentuje Caesarův mocichtivý protivník Koba (Toby Kebbell).
Zápletka je tedy hned od počátku poměrně funkčně a přehledně rozehrána. Lidstvo je takřka na vymření a geneticky pozměnění lidoopi přebírají vládu nad jejich územím. Zde zakládají svou vlastní civilizaci, jež by se dle jejich vůdce Caesara měla poučit z chyb lidí. Většina lidoopů na lidi zapomněla nebo neví, jestli ještě nějací vůbec žijí.
Touto civilizační proměnou zároveň došlo k zásadní revizi pohledu na to, kdo je skutečným pánem tvorstva. Lidé, kteří přežili, se snaží narůstající opičí dominanci narušit a vrátit se na vrchol evolučního žebříčku. Obě strany sice dosáhnou křehkého příměří, ale jen nakrátko. Napětí mezi lidskou a lidoopí komunitou narůstá, sílí i boj o moc uvnitř obou skupin.
V dvojím ohni
Caesar se snaží své soukmenovce držet na uzdě a zažívá přitom podobná dilemata jako minule. Teď už se ale nerozhoduje jen sám za sebe. Stal se hlavou rodiny a tak musí chránit nejen ji, ale i hájit zájmy těch, kteří ho vnímají jako svého vůdce.
Je v dvojím ohni, protože na rozdíl od nich poznal i to lepší z lidské povahy. Netouží se pomstít za šrámy, utrpěné ve výzkumných ústavech jako Koba, protože ví, že ztráty budou při vyvolání mezidruhové války na obou stranách. A on je nechce dopustit. Zároveň vnímá opozici v řadách opičí komunity, která se s jeho postojem neztotožňuje a zpochybňuje jeho vůdcovství. Její představitel Koba v zákulisí čile intrikuje a plánuje, jak zhatit jeho mírovou politiku.
Tohle napětí může vyřešit jen fatální střet, po němž už bude zcela nezpochybnitelné, kdo se stal vládcem planety Země. Když převládne pomstychtivost, xenofobie, netolerance a prosazování vlastních zájmů a obě strany dostanou do rukou samopaly, idea spolupráce začne tonout v krvi. Jak tento střet dopadne, víme ze slavného filmu Franklina J. Schaffnera z roku 1968.
Opičí optika
Pokud by vám dilemata, jež musí postavy řešit, připomínaly svět reálné politiky a mechanismy, které se uvnitř ní dějí, nebudete daleko od pravdy. Stejně tak dvě opice, které stojí proti sobě, Caesar a Koba jsou ztělesněním dvou prototypů vládců, jež známe z historie i současnosti. Caesar vládne přirozenou morální autoritou a opírá se při rozhodování o své svědomí. Koba si chce moc uzmout po vzoru totalitních vládců, kteří k tomu využívají všemožné nečisté, zrádné a intrikující praktiky.
Figury humanizovaných opic přebírají nad vyprávěním plně vládu a jejich optikou ho vnímáme. Lidské charaktery jsou záměrně upozaděny, ty opičí naopak hlouběji prokresleny. Což je změna oproti jedničce, kdy jsme děj vnímali očima sympatického vědce v podání Jamese Franca.
Nyní se hlavním tahounem stává celkem očekávatelně Caesar, jehož mimika i CGI zpracování zas o něco přeskakuje už tak vysokou laťku, nastavenou tři roky starým filmem. Hvězda motion-capture kinematografie Andy Serkins, skrytá v masce Caesara, dává ale prostor i svým soukmenovcům (Koba, Caesarův syn Modroočko a jeho žena Cornelia, Maurice, Rocket a jeho syn Ash). Lidské plémě se o něj mělo víc poprat.
Malcolm v podání Jasona Clarkea tu má podobnou úlohu jako minule James Franco. Svým empatickým přístupem si získá Caesarovu důvěru a snaží se podobně jako on zabránit konfliktu. Posléze po jeho vypuknutí vinou Kobových čachrů se pokouší minimalizovat ztráty na obou stranách. Gary Oldman zůstává trochu nevyužit.
Série změny ustála
Trochu jsem se bál, co přinesou všechny ty změny, jež se mezi prvním a druhým dílem udály. V Úsvitu totiž studio Fox odmítlo dát při natáčení britskému režisérovi Rupertu Wyattovi volnou ruku. Ten se se studiem ve zlém rozešel a odmítl se na sérii dál podílet.
Vyměněn nebyl ale jen režisér, ale i scenárista. Scotta Z. Burnse (Bourneovo ultimátum, Nákaza, Vedlejší účinky) nahradil Mark Bomback (Smrtonosná past 4.0, Total Recall, Wolverine), který se spojil se tvůrci Zrození Rickem Jaffou a Amandou Silver. Společně se jim podařilo vybudovat příběh, který funguje jak samostatně, tak skrze síť drobných odkazů k původnímu filmu z roku 1968 i jeho čtyřem pokračováním ze sedmdesátých let.
Film unesl výměnu jak na hereckých postech, kdy Jamese Franca a Freidu Pinto nahradila neokoukaná dvojice Jason Clarke (Země bez zákona, Velký Gatsby) a Keri Russell (Mission: Impossible III) v roli jeho druhé manželky, s níž vychovává dospívajícího syna Alexandra (Kodi Smit-McPhee), tak na tom režijním.
Politická alegorie i moralita
Matt Reeves (Monstrum, Ať vejde ten pravý) sliboval příklon vyprávění k postapokalyptickému žánru a ten se opravdu děje. Je patrný nejen z kulis, v nichž se děj odehrává, ale i z toho, že víme, jak souboj o dominanci na planetě Zemi dopadne.
Režisér nás se světem nehostinné budoucnosti seznamuje pozvolna, aby nám umožnil nasát jeho atmosféru. Mnohem větší důraz než jeho předchůdce klade na rozmanitost jednotlivých opic, z nichž každá má svůj osobitý charakter. Ten se pak promítá do fungování celého společenství a ustanovování jeho pravidel.
Vzkvétající opičí vesnice či pevnost je dána do kontrastu se zdecimovaným lidským městem. Na blockbuster netypické pomalé tempo si díky podmanivé kameře Michaela Seresina užijete. Už proto, že kvůli použitému 3D formátu rezignuje na módní roztřesený způsob snímání obrazů a nahrazuje ho plynulými steadicamovými jízdami.
Reevesův film umí být stejně přitažlivý v akčních scénách, jako v těch, které nám detailně přibližují fungování opičí společnosti, která přejímá modely chování té lidské, i když se tomu brání. Kdyby tomu tak nebylo, nevynikl by režisérův záměr pojmout Úsvit planety opic jako moralitu, reflektující spoustu nejen politických a rasových problémů dnešní společnosti. A přitom ještě stačí film bavit i publikum, které očekává zas o něco dokonalejší trikový spektákl než minule. Na trojku v roce 2016 se už teď těším.
Úsvit planety opic
- Žánr: postapokalyptická sci-fi
- Původní název: Dawn of the Planet of the Apes
- www.dawnofapes.com/
- USA 2014
- Scénář: Mark Bomback, Rick Jaffa, Amanda Silver
- Režie: Matt Reeves
- Hrají: Gary Oldman, Toby Kebbell, Judy Greer, Keri Russell, Andy Serkis, Kodi Smit-McPhee, Jason Clarke, Kirk Acevedo, Keir O'Donnell, Enrique Murciano
- Distribuce: CinemArt
- Distribuční premiéra v ČR: 17. 07. 2014