Když se před čtyřmi lety v kinech zjevil celovečerní debut rodáka z Johannesburgu Neilla Blomkampa District 9, každému bylo jasné, že o jménu tohoto režiséra v budoucnu ještě hodně uslyšíme.
Jihoafrický tvůrce, který se do té doby věnoval především natáčení spotů pro počítačové a konzolové hry, se spojil s producentem Peter Jacksonem a za 30 milionů dolarů stvořil snímek, který byl diváky i kritiky od počátku vnímán jako žánrový skvost.
Blomkampovi se podařilo přijít s inteligentní sci-fi, která funguje stejně dobře jako alegorická sociální a politická sonda do nejpalčivějších problémů současnosti nejen jihoafrické reality, ale i jako efektní žánrová podívaná, pádící v akčně thrillerovém tempu.
Na pozadí příběhu o proměně lovce v lovnou zvěř tvůrce reflektoval problematiku chování většiny vůči minoritám. Místo emzáků z porouchané mimozemské lodi, kteří jsou drženi na okraji města v ghettech, si stačí dosadit jakoukoliv rasovou, etnickou, sociální, sexuální, náboženskou nebo jinou menšinu a dostaneme obraz společnosti, ovládané fobií z cizích elementů. A je jedno, jestli ji nazýváme apartheid nebo multikulturní soužití bílé většiny s přistěhovalci.
Film, nominovaný na čtyři Oscary, vydělal sedminásobek svého rozpočtu a Blomkampovi zajistil více než vstřícnou vstupenku do Hollywoodu a čtyřnásobný rozpočet oproti tomu, jímž disponoval při natáčení své prvotiny.
Privilegovaní a živořící
Blomkamp ho v Elysium využil k recyklaci toho, co zafungovalo minule, jen v mnohem větším, dražším a rozmáchlejším měřítku. Ta nejzásadnější změna, z níž je cítit režisérův jasný postoj k současnému světovému uspořádání, nastala v tom, že zuboženou populací už nejsou uprchlí mimozemšťané, ale samotní lidé.
Píše se rok 2159 (či 2154, údaje se liší) a lidská populace je velice přesným řezem rozdělena na dvě diametrálně odlišné části. Na ty bohaté a privilegované, kteří žijí v zemi zaslíbené - na nedotčené umělé kosmické stanici Elysium, obíhající kolem Země. A na zbytek lidstva, který zůstal na přelidněné a zdevastované planetě Zemi, kde doslova živoří.
Těch prvních není ani 1% z celkového počtu populace. Jde o vyvolené původem, majetkem, funkcí nebo vlivem. Společně obývají orbitální stanici, jejíž název odkazuje k řecké mytologii. V ní bylo za Elysium (latinsky) označováno místo na západním okraji Země, kam bohové mohli umístit své oblíbence, aby je udrželi v bezpečí před nástrahami světa.
Takovými nástrahami, jaké by na ně v postapokalyptickém světě číhali v obřích slumech, sužovaných zločinem a hladomorem, kde přežívá zbývajících více než 99% populace. Ekologické katastrofy, chudoba a nemoci vykonaly své a tak na Zemi přebývají pouze dělníci a chudina bez jakýchkoliv práv. rozdíly mezi nižší a střední třídou se smazaly.
Pět dní života
Elysium dodržuje přísné protiimigrační zákony a dbá na to, aby luxusní životní styl obyvatel stanice zůstal nedotknutelný. Tito nejbohatší využívají zdravotnického a současně regeneračního zařízení, jež je činí prakticky nesmrtelnými. Proto se na Elysium snaží dostat i ti nevyvolení ze Země. Za jakoukoliv cenu.
Jedním z těch, kteří se o to pokusí, je i Max (Matt Damon). Bývalý recidivista, zloděj aut a podvodník, který se nyní snaží sekat latinu. Pracuje v továrně v Los Angeles, kde je jednoho dne ozářen smrtelnou dávkou radiace. Ortel je neúprosný. Do pěti dní má zemřít.
I když se zařekl, že s podsvětím už nechce mít nic společného, je nucen ve snaze o svou záchranu vyhledat lidi, kteří by mu mohli pomoci ilegálně vniknout na Elysium. Protože jen jeho technologická vyspělost, co se týče zdravotní péče, mu může zachránit život.
Původně soukromá mise
Pro tyto gangstery, z pohledu těch žijících na Elysiu, či pro odboj, z pohledu pozemšťanů, je to ale vždy obchod něco za něco. Nechvalně proslulý kápo Spider (Wagner Moura) ho proto požádá o protislužbu.
Musí unést Johna Carlylea (William Fichtner). Manažera továrny na výrobu robotů, v níž byl Max radioaktivně ozářen. A dostat z jeho mozku hackerským způsobem informace, které se ukáží být přístupovými kódy k tomu, aby se Elysium otevřelo světu. To Max ale zatím netuší, stejně jako že Carlyle kuje nějaké zákulisní pikle s elysijskou ministryní obrany.
Do těla si nechá voperovat mechanický exoskeleton, čímž se z něj stává mrštný a silný protivník robotů, kteří hlídají Elysium. Nad bezpečností této stanice bdí nekompromisní ministryně obrany Delacourtová (Jodie Foster), která má k ruce ke všemu odhodlané droidy. Tím nejodhodlanějším je zabijácký žoldák Kruger (Sharlto Copley), který se okamžitě vydá na příkaz ministryně po Maxově stopě.
Maxova přísně soukromá mise, sledující naplnění jeho osobního cíle, se tak pod vlivem mnoha okolností pozvolna mění ve všelidové povstání. Přispěje k tomu i žádost o pomoc jeho kamarádky a lásky z dětství Frey (Alice Braga), která pracuje jako obětavá zdravotní sestřička v systému, který neumí pomoci její holčičce, jež umírá na leukemii.
Najednou už nejde o záchranu jednoho života, ale dvou. A jak Max odhazuje svou sobeckost, mění se jeho mise v pomoc všem trpícím.
Designově promyšlený charakter dvou světů
Střet chudých s těmi, co žijí v nadbytku, se odehrává v promyšlených a uvěřitelných kulisách futuristického světa druhé půle 22. Století. Jeho oba krajní póly vypadají dostatečně výpravně a film z hlediska dekorací, kostýmů, masek a lokací hýří nápady. Rovněž triková složka je velmi kvalitní, je užívána s mírou a nepůsobí uměle, což je častý nešvar žánrově spřízněných filmů.
Los Angeles budoucnosti připomíná johannesburské přecpané a smradlavé slumy z Districtu 9 nebo chudinská předměstí v Mexiku. Ostatně není náhoda, že v tomto multietnickém světě je převažujícím dorozumívacím jazykem španělština, stejně jako ve světě elysijské honorace vznešená francouzština.
Onen špinavý realistický look, který jsme si zamilovali v D9, je díky využití chladnějších barev a syrového vizuálu přenesen i sem. Dopravní prostředky i stroje v továrnách vypadají, že jsou opravdu používány a mají proto zašlý a otřískaný ráz. Na výtvarné stránce filmu se podílel Syd Mead, který pomáhal vytvářet vizuální podobu Vetřelců nebo Blade Runnera a je to znát.
Kontrastně k tomuto světu je zkonstruován ten elysijský, jehož podoba připomíná luxusní čtvrti v Beverly Hills. Horních deset tisíc si na oběžné dráze kolem zdevastované Země vybudovalo své bydlení nad oblaky. Jejich rajské zahrady hlídá z pozice své funkce ministryně obrany. Ta nechá nemilosrdně sestřelovat ilegální uprchlické raketoplány ze Země, vezoucí ty, jež se touží na Elysiu vyléčit ve speciálních kójích.
O bezprávném postavení postav na Zemi a jejich systémové šikaně nejlépe vypovídají Maxovy rozhovory s robotickým policistou a dalšími nesmlouvavými represivními a byrokratickými strážci pořádku, které mají až kafkovsky absurdní nádech.
Chatrnější scenáristické základy
Oproti Districtu 9, který se mohl pochlubit silným příběhem s přesahem i ostře satirickým laděním, stojí Elysium na mnohem chatrnějších scenáristických základech. Vyprávění má poměrně očekávatelný charakter jednoduchého akčního příběhu, který pomrkává po Robocopovi, Total Recall, Mad Maxovi nebo Johnny Mnemonicovi.
Na rozdíl od Districtu 9 jede i podle mnohem předvídatelnější blockbusterové šablony, plné strhující akce. Honičky, přestřelky a souboje jeden na jednoho nebo jeden proti přesile se tu střídají v rychlém tempu, které se snaží odvést pozornost od míst, kde příběh logiku marně hledá.
Způsob zabezpečení vzdušného i pozemního prostoru Elysia vykazuje značné scenáristické trhliny ve chvíli, kdy do něj Max vstoupí. Ten Max, který po ozáření umíral a najednou má bojovou sílu a obratnost kyborga, který nepřátelé kosí jako v nějaké videohře. Zdroje Elysia, které stačily pro pár tisíc vyvolených, mají na konci sloužit miliardám lidí. A tak bychom mohli v některých nelogičnostech pokračovat.
Dobro a zlo jasně definováno
Značně schematicky pojímá Blomkamp jako scenárista i rozvržení jednotlivých postav, které nejsou příliš charakterově rozpracované. S jistým zjednodušením je možno je dělit na bohaté a tedy zlé a chudé a tedy dobré. S tím, že jak ty hlavní bohaté, tak ty chudé postavy mají pomocníky, u nichž je obtížnější předvídat jejich jednání.
Na straně těch dobrých se nachází Max. Typický hrdina proti své vůli, jehož jedinou motivací je přežít. Jeho dětská láska Frey chce zachránit svou dceru, která dojemnou zvířecí bajkou o surikatě a hrochovi přiměje sobeckého Maxe k sounáležitosti s příslušníky jeho třídy a ochotě podílet se na rozkladu systému, který ho utlačuje.
Zlo je zastupováno ministryní obrany v podání Jodie Foster, která ji vykresluje jako chladnokrevnou, upjatou a bezcitnou udržovatelku stávajícího řádu, který vyhovuje jen hrstce vyvolených. Ve jménu svých politických čachrů s cílem nastolit diktaturu nechává umírat nevinné, jež bez mrknutí oka likviduje.
Je i řídícím složkou psychopatického agenta Krugera, který se ale vymkne její kontrole. Ztvárňuje ho jihoafrický herec Sharlto Copley, který se ujal hlavní role v Districtu 9. Zde své postavě vtiskl sympatickou nejednoznačnost už svým vzhledem, připomínajícím kombinaci zarostlého houmlesáka a ninji, vrhajícího ostré čepele.
Souboje, jichž jsou Kruger s Maxem účastni, vypadají, co do zobrazení jejich násilnosti, velmi realisticky a drsně. Až tak, že se dočkáme detailu obličeje, roztrhaného výbuchem granátu. Fanoušci R-kových akčních sci-fi za to budou Blomkampa velebit, méně už za to, že akční scény trpí rozklepanou kamerou a rychlým střihem.
Nervní kamera Trenta Opalocha, kombinující různé druhy záběrů (slow-motion, ruční kamera, letecké záběry), přispívá k celkové dynamičnosti snímku, který má akce možná až příliš na úkor hlubšího prokreslení postav.
Analogie k systému zdravotní péče v Americe
Elysium bylo, spolu s Cuarónovou Gravitací, dopředu označováno za sci-fi událost sezóny. Bublina přehnaných očekávání splaskla a mezi diváky a recenzenty se objevují velmi smíšené reakce. Od těch vcelku spokojených, přes rozpačité až po ty posměšné.
Převažující výhrady všech tří druhů reakcí se vztahují k ideovému nebo ideologickému vyznění filmu, které je označováno za marxistické, levicové či naivní. Obecně nemám tyto nálepky moc rád, protože jejich nejhlasitější nositelé nebo vykladači jimi často zakrývají vyprázdněnost vlastních myšlenek. Ostatně česká politika je toho nejlepším dokladem.
Vůbec mi nevadí, že je příběh Elysia možné vnímat jako agitační výzvu k narovnání stavu ve společnosti, kde dochází k čím dál otevřenější sociální propasti mezi vrstvou bohatých a chudých, k nimž se díky takto rozevřeným sociálním nůžkám přidává i třída střední. Ani to, že vyprávění obsahuje zcela zjevnou metaforickou analogii k tomu, v jakém stavu se v současnosti nachází systém zdravotní péče a pojištění v Americe.
I District 9 měl množství etnických, sociálních, politických a společenských přesahů, díky nimž byl považován za výjimečný počin v žánru sci-fi, jemuž je ideová vyprázdněnost a soustředění se na pouhou akci často vyčítána.
Najednou se najde někdo, kdo není imunní ani k politické, ani sociální realitě dneška a umí její symptomy zasadit do vyprávění z postkatastrofické budoucnosti, jejíž jednotlivé projevy nejsou až tak „sci-fi“, jak by se některým mohlo na první pohled zdát. A za to, za co byl ve své prvotině chválen, je nyní kritizován.
Představa pozemského ghetta, kde se lidem upírá všeobecná zdravotní péče, je pochopitelně přehnaná, ale takové alegorie, mající základ v nějakém reálném problému, mají být.
Symbolický akt narovnání
Hollywood v současnosti už dávno nepřipomíná reaganovská osmdesátá léta s Rambem či Harrym Callahanem jako jejich filmovým ztělesněním. Komiksovým a sci-fi adaptacím určují trend snímky jako Vyměřený čas nebo Temný rytíř povstal, které se vezou se na vzedmuté hladině protestů proti viníkům současné ekonomické krize a vyzývají k občanské neposlušnosti nebo ji alespoň reflektují.
U Neilla Blomkampa tato angažovanost nepůsobí módně levičácky, ale autenticky, už kvůli prostředí, odkud přichází. Hloupé nebo naivní není ani východisko z krize, které nabízí. Nenabádá ke svrhnutí stávajícího řádu, ale k jeho narovnání ve prospěch těch dosud vyloučených a trpících.
Nechce pomstu na privilegovaných, kteří ke svému majetku přišli mnohdy za velmi nekalých okolností, ale žádá o šanci pro ty ostatní, jejichž životní situace byla až dosud neuspokojivá. Jde mu o jakýsi symbolický akt obětování se ve prospěch celku, kde ti bohatší přijdou dobrovolně s jakousi formou solidární daně.
Myšlenka nikterak nová, která ale v dobrovolnosti přerozdělování statků narazí vždy na neochotu těch, jichž by se měla nejvíc dotknout. V tomto momentě se divák zarazí a sám sebe se začne ptát, zda by on sám byl ochoten na něco takového přistoupit, kdyby byl v kůži donátorů této společenské změny. A pokud odpoví, že ne, i jeho přijetí ideového poselství Blomkampova druhého filmu se zproblematizuje.
Možná také proto, že si řekne, že jedním z velkých nebezpečí každé změny nebo revoluce jsou lidé, kteří ji provádějí. V Elysiu jsou to členové zločineckého gangu a ponechme stranou, jak ke svému vyděděneckému statusu přišli.
Kontrastní přetahovaná
Elysium je počin, který těží z kontrastu sil, které ho utvářejí. Teplé a prosvětlené barvy orbitální stanice vyvolených se střetávají s chladnými pozemskými. Zájmy dobra a zla hájí žoldnéři ve službách někoho jiného, z nichž každý z nich sleduje především svůj cíl.
Tak jako režisér, kterému jde víc o ideové poselství filmu, zatímco studio touží vidět co nejvíc explodujících raketoplánů. Výsledek této přetahované není tak jednoznačný jako v případě Blomkampova debutu District 9. Žánrovou klasikou se Elysium proto asi nestane. Slušnou sci-fi s přesahem ale je.
Elysium
- Žánr: akční sci-fi
- Původní název: Elysium
- www.itsbetterupthere.com/site/
- USA 2013
- Scénář: Neill Blomkamp
- Režie: Neill Blomkamp
- Hrají: Matt Damon, Jodie Foster, William Fichtner, Alice Braga, Diego Luna, Michael Shanks, Carly Pope, Talisa Soto, Sharlto Copley, Wagner Moura, Faran Tahir
- Distribuce: Falcon
- Distribuční premiéra v ČR: 29. 08. 2013