Muž a jeho pes: recenze filmu

Jean-Paul Belmondo. Novovlný rebel bez příčiny z filmů věčného experimentátora s filmovou řečí Jeana-Luca Godarda, romantický zbojník Cartouche i neodolatelný superšpión Bob Saint-Clare, parodující v Muži z Acapulca slavnějšího kolegu s povolením zabíjet. Rošťácký komisař Borowitz, potírající korupci v policejních složkách i bývalý cirkusák Sam Lion, fingující v Cestě zhýčkaného dítěte vlastní smrt.

V průběhu více jak padesátileté hvězdné kariéry vytvořil bývalý boxer s nepřehlédnutelným nosem na desítky nezapomenutelných rolí. V nich se zapsal do srdcí diváků jako symbol mužnosti a šarmantního vystupování i jako provokatér s okouzlujícím úsměvem a zdravou dávkou sebevědomí, již neváhá v patřičné chvíli s nadhledem shodit.

Návrat

Před osmi lety prodělal Bebel během dovolené na Korsice cévní mozkovou příhodu, po které mu ochrnula pravá strana obličeje i těla. Na konci dlouhé rekonvalescence, při níž se musel znovu učit mluvit a chodit, stojí odměna v podobě dárku k jeho šestasedmdesátým narozeninám.

 

Ten mu přichystal jeho kolega Francis Huster a není jim nic menšího než hercův návrat na filmová plátna. Legenda galské kinematografie v něm dostává svému slibu z roku 1986, že nechce dále rozšiřovat řady postav rozšafných dobrodruhů. Touha po rozmanitějším repertoáru způsobila že „létající dědeček francouzského filmu“ se po devíti letech od své poslední celovečerní návštěvy nevrací v žádné komedii nebo kriminálce, ale v syrovém dramatu o posledních věcech člověka, bojujícího o své právo na důstojný život.

Námořník bez domova

Charles je starobní důchodce, jenž nikdy neuměl myslet na zadní vrátka. Životem proplouval s lehkomyslností námořníka, který zapomněl včas vyhodit kotvu, jež by ho vedla k vybudování pevného přístavu pod nohama. Přebývání ze dne na den si ale nečekaně vybere svou daň. Jeho stále žádoucí bytná Jeanne (Julika Jenkinsová) se chce znovu vdávat a přítomnost staříka pro ni představuje závaží, bránící jejím smělým plánům. Charles je až příliš součástí minulosti, již je nutno (v zoufalé snaze vzdorovat zubu času novým milostným vztahem) odvrhnout.

 

Zajištěná vdova po jeho příteli z doby služby u mariňáků, k níž byl vázán poutem více než přátelským, ho vyprovodí ze skromného pokoje pro služebnou, kde dosud přebýval a on zjišťuje, že nemá nikoho, kdo by mu poskytl zázemí.

Život mu díky jeho blahosklonnosti protekl mezi prsty a teď se marně snaží přelézt hráz lhostejnosti druhých. Bývalí kolegové mají ale dost svých starostí a nezištnou pomoc těhotné služebné Leily (Hafsia Herziová) nemůže z hrdosti přijmout. Aby té smůly nebylo málo, mizí i jeho dojemný chlupatý společník. Charles vypelichaného křížence hledá po celé Paříži a když pejska objeví, zvažuje zda ho nevěnovat holčičce v parku, u níž by našel zaopatření.

S postupně se tenčícími finančními prostředky totiž klesá až na samé dno sociální existence a stává se bezdomovcem. Hrdý a důstojný muž upadá do čím dál větší beznaděje a spolu se zhoršujícím se stavem zanedbanosti jeho zevnějšku se vytrácí i jeho snaha po nápravě. Vyhasíná, rezignuje a ztrácí vůli žít.

Jean-Paul Belmondo podává v roli Charlese silný, soustředěný výkon, obrácený dovnitř postavy. Jediným pohledem, doprovázeným tlumenou gestikulací, dovede říct o postavě víc než prostřednictvím desítek stran dialogů. Herec předvádí přesně ten typ vyzrálého úsporného herectví, blízkého způsobu, jakým se rolí zmocňoval Jean Gabin nebo u nás Rudolf Hrušínský. Už nepotřebuje předvádět kaskadérské kousky, přinášející volno jeho dublérům, aby cítil že z něho divák nespouští zrak.

 

Ve vrásčité a povislé tváři i omezeném pohybu, poznamenaném mrtvicí, se odráží jak moc se současný zdravotní stav hereckého představitele promítl do charakteru postavy, již vytváří. Když ale probleskne na tváři Charlese důvěrně známý široký úsměv a v očích se objeví jiskřivý nadhled, přinášející povznesení se nad tíhou osudu, u fanouška Belmondových filmů se dostavuje nefalšované dojetí.

Alegorická úvaha o povaze stáří

Minimalistické výrazové prostředky neubírají jeho výkonu na intenzitě, ale naopak dobře ladí se způsobem, jakým je film vyprávěn. Dlouhé pomalé záběry do obličejů hrdinů jsou jen občas vystřídány těmi dynamičtějšími, ukazujícími Paříž jako pulzující město, plné sociálních kontrastů. Komorní sevřenost a psychologizující ladění alegorické úvahy o bezútěšnosti stáří se odvíjí od rámcujícího motivu pokusu o sebevraždu, kdy samotářský muž stojí uprostřed kolejí před tunelem a bilancuje důvody, které ho dohnaly až sem.

 

Střídmé ladění obrazů bez výraznějších efektů se režisér snaží oživit užitím symbolického vyjádření, které ale vyznívá značně kontraproduktivně. Okoukané metaforické vyjádření (vlak jako symbol ubíhajícího života, mířícího do tmavého tunelu) i až příliš okaté paralely mezi chováním k odloženým zvířatům a k osamělým a nemohoucím starým lidem ve scéně z psího útulku zmírňuje hudební doprovod Philippa Rombiho, který klavírními motivy vede emoce směrem k nepatetické melodramatičnosti.

Zkušený herec Francis Huster, debutující touto volnou adaptací neorealistické látky Cesare Zavattiniho na poli celovečerního filmu, si ze Sicova snímku z roku 1952 Umberto D. vzal obsahovou kostru, již obalil truchlivým zamyšlením nad povahou stáří. K ní přidává společenskou kritiku neuspokojivé sociální situace penzistů a obecného přístupů lidí ke stáří, které bývá často vnímáno jako zatěžující. Odmítání pohledu do tváře opuštěnosti a umírání je ale jen zakrýváním strachu z nevyhnutelnosti směřování lidského bytí, jemuž není možno vzdorovat. S Jeanem-Paulem Belmondem se vám bude ale zdát tato smutná a depresivní odyssea pozvolného pádu do zapomnění snesitelnější.

Muž a jeho pes

• Žánr: drama
• Původní název: Un Homme et son Chien
• www.lefilm-unhommeetsonchien.com/
• Francie 2009
• Scénář: Cesare Zavattini, Francis Huster
• Režie: Francis Huster
• Hrají: Jean-Paul Belmondo, Hafsia Herziová, Julika Jenkinsová, Jean Dujardin, Francis Huster, Olivier Belmondo, Tchéky Karyo, Max von Sydow
• Distribuce: Atlantis Entertaiment
• Distribuční premiéra v ČR: 21. 5.2009