6
Fotogalerie

Corpus Christi: falešný kněz, hledající vykoupení pro sebe i vesnickou komunitu, do níž přichází [recenze filmu]

Falešný kněz, hledající vykoupení pro sebe i vesnickou komunitu, poznamenanou traumatickou tragédií. Ve filmu Jana Komasy, který získal jedenáct cen polské filmové akademie Orły.

Plusy
Uhrančivý výkon hlavního představitele.
Minusy
Žádné.
8  /10

Po uvedení na loňském festivalu v Benátkách, provázeném nadšenými kritikami a ovládnutí festivalu polského filmu v Gdyni, kde dostal deset ocenění, se probojoval i mezi pětici snímků v kategorii nejlepší zahraniční film na Oscarech. A ačkoliv vedle jihokorejského Parazita, který se stal i vítězným filmem roku, neměl žádný jiný neanglicky mluvený snímek v této kategorii šanci, Corpus Christi byl jeho největším konkurentem.

Nepřekvapivě se pak toto drama ze současnosti, které jen doma v Polsku vidělo 1, 4 milionů diváků, stalo i jasným vítězem cen polské filmové akademie Orły, kdy při jejich předávání proměnilo jedenáct z šestnácti nominací. A to včetně kategorií nejlepší film, režie, scénář, kamera a herec a herečka v hlavních a vedlejších rolích.

Inspirováno skutečným případem

Režisér Jan Komasa (Místnost sebevrahů, Město 44) v něm vypráví o klukovi z pasťáku, který se vydává za kněze. Jde o první jeho film, k němuž si nenapsal sám scénář, ale spolehl se na ten od Mateusze Pacewicze, který s ním spolupracoval i na jeho následném letošním titulu, fincherovsky laděném thrilleru Místnost sebevrahů. Hater, který je sequelem jeho debutu.

Mateusz Pacewicz se v Corpus Christi inspiroval skutečným případem, jež plnil titulní stránky médií. Šlo v něm o chlapce, který se asi tři měsíce vydával za kněze. Jmenoval se Patryk, a v té době mu bylo asi 19 let. Ten chlapec oddával, křtil a vedl pohřby, byl tím vším upřímně fascinován a skutečně se chtěl stát knězem.

Celá kontroverze kolem Patrykova případu vznikla z toho, že byl daleko lepší kněz než jeho předchůdce. A to byl ten problém, objevil se kdosi mimo církev, kdo si nedělal těžkou hlavu z oficiálních dogmat a lidé byli jeho prací nadšení. Někteří z nich si později připadali zrazení, on ale dokázal přilákat řadu nových věřících.

Mateusz Pacewicz o tom tehdy napsal článek a později i scénář k tomuto filmu. Chlapcovo jméno v něm změnil na Daniela, jehož postavě do velké míry ponechal sociální status jeho předobrazu. Navíc pak přidal do scénáře tu část o nápravném ústavu pro mladistvé a tragickou nehodu, která otřásla vesnicí a způsobila v ní rozkol a hluboké trauma.

Neotřelá pastorační činnost

Za této situace do ní přichází dvacetiletý Daniel (Bartosz Bielenia), jenž prošel v nápravném zařízení pro mladistvé duchovní proměnou. Jeho jedinou útěchou se v tomto nepřátelském prostředí staly pravidelné mše. Pomáhal při nich knězi Tomášovi (Lukasz Simlat), jehož interpretace Bible se stala pro Daniela natolik iniciační, že ho přivedla na životní křižovatku. Chtěl by se stát knězem, s jeho trestním rejstříkem na to ovšem nemůže ani pomyslet.

Když je propuštěn z pasťáku a má nastoupit do zaměstnání v truhlárně na malém městě na druhém konci Polska, stane se shodou náhod, malé lsti a toho, že vlastní kněžský talár, že se ujme péče o místní farnost namísto zdejšího kněze, který odjede na léčení.

Příchod mladého charismatického pastýře rozčeří zdejší stojaté vody a místní komunita, krutě zasažená tragédií, k níž tu před rokem došlo, může s jeho pomocí začít pomalu léčit své rány a křivdy. Daniel na základě toho, co pochytil při netypických mších v pasťáku a toho, co najde na internetu, začne s vlastní pastorační činností, která se tolik liší od duchovních, jež strávili roky v semináři. Díky intuici a emotivnímu vystupování jeho kázání působí bezprostředně, neotřele, působivě a upřímně.

Farníci kvitují, že si s dětmi zahraje fotbal, s mladými si dá pivo a při zpovědích dává jiná rozhřešení, než na jaké byli zvyklí. S rodiči těch, kteří při autonehodě přišli o děti, provádí jakési auto terapeutické seance, při nichž se učí pod jeho extatickým vedením vykřičet svou bolest.

Smíření

Daniel přesně vycítí, jaké trauma ona autonehoda ve vesnické komunitě způsobila a rozhodne se jí pomoci. Nebojí se přitom jít proti většinovému názoru ve vesnici, který má jasno v tom, kdo je jejím viníkem. To když se dozví od dívky Marty (Eliza Rycembel), jaké byly její skutečné okolnosti, kvůli nimž řidič autobusu, který se střetl s osobním autem s mladistvými, dodnes není pohřbený na hřbitově s ostatními obětmi tragédie.

Nekonvenční prostředky, které používá k „léčení“ tohoto traumatu, tak naráží na neochotu lidí vyrovnat se se svými jizvami na duši a posunout se dál. Režisér to vidí jako typický rys národní povahy, který se projevuje třeba ve vnímání tragédie u Smolensku. Že Poláci, nebo jejich část, rádi vystavují svoje jizvy, které stvrzují jejich identitu.

Danielovi se nakonec povede přinést trpící vesnici smíření, ale obětuje přitom sám sebe na oltář pokrytectví lidí v ní, když je konfrontuje s jejich proviněními vůči vdově po řidiči autobusu. Vesnici tak stmelí, ale s jejím vděkem počítat nemůže. Už kvůli své minulosti a falešné identitě, která ho postupně začíná dobíhat.

Druhá šance

Jeho vydávání se za kněze je zoufalým pokusem říct světu, co by dělal, kdyby dostal druhou šanci. Je snahou jedince vzepřít se systému, který se na oko tváří, že mu chce pomoci, ale ve skutečnosti mu nejde o nic jiného než vytěsnit ho na okraj společnosti, kde nebude moc vidět.

Vedení věřících vnímá jako způsob vykoupení nejen jich, ale sebe sama za to, kvůli čemu se dostal do pasťáku. Na pastorační činnost se upne, protože je tou poslední čistou věcí, která mu v životě zbyla. Bartosz Bielenia, který se na Netflixu objevil v seriálu 1983, přesvědčivě vyjadřuje emoce, které Daniel prožívá. V jeho modrých očích se zračí ztracenost jeho pozice, kdy se jen obtížně vymaňuje z okovů minulosti, se vzdornou touhou se tomuto stavu postavit.

Jeho dynamický, uhrančivý výkon se stává součástí tohoto silného vyprávění, které je zároveň iniciačním příběhem o hledání a nalézání sebe sama a nemožnosti uniknout své minulosti, jako disputací o hloubce a povaze lidské víry a její institucionální podobě, která může mnohdy působit zkostnatěle. Jan Komasa natočil svůj nejvyzrálejší film, který má šanci zarezonovat nejen v katolickém Polsku, o čemž svědčí to, že byl prodán do distribuce více jak padesáti zemí světa.

Corpus Christi

  • Žánr: drama
  • Původní název: Corpus Christi
  • www.corpus-christi.acfk.cz/
  • Polsko, 2019
  • Scénář: Mateusz Pacewicz
  • Režie: Jan Komasa
  • Hrají: Bartosz Bielenia, Aleksandra Konieczna, Eliza Rycembel, Tomasz Ziętek, Barbara Kurzaj, Leszek Lichota, Zdzisław Wardejn, Łukasz Simlat
  • Distribuce: AČFK
  • Distribuční premiéra v ČR: 24. 09. 2020

Určitě si přečtěte

Články odjinud