Muž ve stínu: recenze filmu

Vlna paranoidních politických thrillerů (Pohled společnosti Parallax, Všichni prezidentovi muži), jimiž se americká kinematografie v sedmdesátých letech vyrovnávala s aférou Watergate a válkou ve Vietnamu, našla v současnosti své pokračovatele. Události 11. září, boj s terorismem a válka v Iráku poskytly podhoubí pro nová témata, na jejichž pozadí tvůrci reflektují stav správy věcí veřejných.

Historická perzifláž

Spojenectví britských a amerických sil ve jménu boje proti mezinárodnímu terorismu přineslo i částečné omezení občanských svobod nebo neblahé zpopularizování věznic, kde bylo nedůstojně zacházeno s podezřelými, jimž se přisuzovaly aktivity, mající něco společného s terorismem. Hledání dodatečných důvodů pro ospravedlnění zmíněného jednání státních administrativ vedla k poklesu důvěry vůči představitelům institucí, jež za prosazovaným směrem vnitřní i zahraniční politiky stály.

Předloha The Ghost (Duch) z pera britského romanopisce Roberta Harrise se k této kritické vlně odsudku přidává. Novela pokračuje v linii spisovatelovy tvorby, již bychom mohli zjednodušeně žánrově charakterizovat jako historickou perzifláž, operující s alternativními verzemi dějin. Komu se vybaví Tarantinův poslední příspěvek Hanebný pancharti, fiktivně upravujícího lekce dějepisu ve prospěch představitelů vítězných mocností, je v obraze. Znalci Harrisovy tvorby a jejích filmových ekranizací si možná ještě vzpomenou na román Otčina, vycházející z premisy, že druhou světovou válku vyhrál Adolf Hitler.

Románová pomsta za zklamanou důvěru

Mužem ve stínu se rozhodl kriticky posvítit na konání ministerského předsedy Velké Británie, který se dle názoru autora ve svých rozhodnutích až příliš napojil na stanoviska amerického politického establishmentu. Mediální lákadlo, dávající do paralely rysy a činy románové a nyní i filmové postavy premiéra Adama Langa s osobou skutečného premiéra Tonyho Blaira, v jehož blízkosti měl možnost se Harris jako novinář pohybovat, představuje ale jen jeden ze způsobů čtení této knihy. Uznávám, že nejpikantnější.

Zklamání, které bývalému televiznímu reportérovi stanice BBC a sloupkařovi v novinách způsobil zpočátku adorovaný Blair svým angažmá ve válce v Iráku, se rozhodl přetavit do smyšlené zápletky, v níž je bývalý premiér haagským tribunálem obviněn z válečných zločinů. V duchu naplnění přísloví „Poturčenec horší Turka“ se mu jeví britský premiér jako vazal americké jestřábí politiky, co se týče jejího zahraničního vměšování se do cizích záležitostí. Lži, do kterých se Tony Blair při obhajování vojenské invaze zapletl, jsou z pohledu autora ještě horší, než ty, které chytly do tenat veřejné neobliby George W. Bushe.

 

Románovou pomstu za zrazenou důvěru v člověka, jehož Harris volil a podporoval, ale spoluscenárista Polanski upravuje v mnohem obecnější výpověď o chapadlech moci, jež člověka na vysokém postu uvrhnou do soukromé pasti, z níž není úniku. Nevytváří tak reálnými konotacemi prodchnutý politický pamflet, který se s bulvární senzačností vozí po konkrétních osudech lidí, ale dílo, jedoucí v žánrových kolejích špionážně-konspiračního thrilleru se všemi jeho fabulačními proprietami jako jsou zvídaví novináři nebo zlovolná moc CIA.

Činí tak natolik suverénně, že původně zamýšlená alegorie na osud známého prominenta se v jeho rukou proměňuje v podívanou, konstruovanou po vzoru Hitchcockových thrillerů. Nevinní muži jsou v nich nejčastěji vrženi omylem do soukolí událostí, v nichž za nitky tahá někdo, kdo jim bez důkladného ověření jejich identity usiluje o život. Oni se tak nechtěně stávají součástí komplotu, jehož mechanismům absolutně nerozumí, ale v obavě o holý život se mu snaží přijít na kloub, aby mu mohli účinně vzdorovat.

Hitchcockovský model vyprávění

V Muži bez stínu se takovým mužem, který příliš nechápe, do čeho se to vlastně zamotal, stává námezdní spisovatel (Ewan McGregor). Z důvodu velké finanční rentability přijímá zakázku na doplnění a přepracování pamětí bývalého britského předsedy vlády. Při bližším seznámení se s textem, který mu zanechal jeho předchůdce na tomto postu, v něm objevuje indicie, související se zvýšeným mediálním zájmem o osobu jeho zaměstnavatele.

Rutinní práci na přísně střeženém rukopisu naruší zpráva o obvinění vrcholného politika z podílu na nelegálním zatčení několika lidí, podezřelých z terorismu a jejich předání složkám CIA, jež se dopustili při krutých výsleších jejich mučení. Skrze osobu ex-premiéra Adama Langa (Pierce Brosnan), s nímž vede pracovní dialog, je náhle vržen do zákulisí nejvyšších pater politiky, při jejichž sledování přestává být nezúčastněným pozorovatelem.

 

Ze spisovatele se stává investigativec, který začne na vlastní pěst a v rozporu se svěřeným úkolem pátrat v minulosti člověka, na jehož skandální obvinění se soustředí zájem veřejnosti. V obavě o vlastní bezpečnost, jež vede k čím dál výraznější paranoie, odhaluje znepokojující fakta, jejichž povaha zřejmě přispěla k ne úplně náhodnému úmrtí jeho předchůdce na pozici ghost writera. Zoufale hledá cestu ven ze stahující se smyčky zájmových vlivů mnoha elementů, jež nemají zájem na objasnění případu, aby se nestal jen lehce postradatelnou položkou ve hře, která už mu dávno přerostla přes hlavu.

Nucený azyl

Tento hitchcockovský model vyprávění, operující s nadsázkou i metaforickým přesahem, zacíleným směrem k současnému nebo ne až tak vzdálenému politickému dění, má i svůj existenciální podtext. Styčné body mezi osudem premiéra Langa a samotného režiséra se nabízejí, aniž by o to Polanski zřejmě stál. Přesto se téma nuceného azylu jako obranného mechanismu před žalobou ve světle aktuálního dění kolem osoby režiséra a spoluscenáristy jeví buď jako výborný marketingový tah nebo prorocké zvěstování budoucnosti s příměsí osudové ironie.

Vyhnanství premiéra, který se v americkém letovisku na východním pobřeží skrývá poté, co se dozví, že mimo území USA by mohl být zatčen a předán justiční spravedlnosti, je nechtěně ironickým převrácením situace Polanského, jenž se více jak třicet let volně pohybuje všude jinde mimo území USA, kde mu od roku 1977 hrozí odsouzení za zneužití nezletilé třináctileté dívky. O způsobu, jakým se realita prolíná do natáčení, svědčí i skutečnost, že poslední postprodukční úpravy před premiérovým uvedením na Berlinale prováděl režisér už po zatčení z nedobrovolného domácího vězení na luxusní švýcarské chatě, kde čeká na vydání do USA.

Roman Polanski tak díky své dlouhotrvající situaci snáze prokazuje pochopení pro situaci, v níž se ex-premiér ocitl. Jeho postavení jakoby zrcadlilo už prostředí, do něhož byl nucen se uchýlit. Málo obydlený ostrov Martha’s Vineyard, zahalený do šedivých podzimních barev, připomene svou odloučeností od civilizace příbuzné místo ze Scorseseho Prokletého ostrova. Přímořská krajina, vynořující se z temné mlhy a neustále přítomných dešťů, vhodně ilustruje rozpoložení postav, bojujících s pocity samoty, odloučenosti a nucené separace od společnosti. Tím ze všeho nejvíc připomíná rozlehlé vězení, znovu ne nepodobné tomu ze Scorsesho snímku.

Apartní pevnost

Soukromá rezidence bývalého premiéra pak na ostrově plní funkci jakési apartní pevnosti, poskytující mu útočiště před tlaky okolního světa. Odlidštěná a studená strohost moderní architektury domu z betonu a skla zároveň podtrhuje osamělou existenci člověka, jenž vstupem do vysoké politiky navždy ztratil kontakt s všední realitou. Obklopen suitou nejbližších spolupracovníků a blízkých, složenou z mediálních poradců, ochranky, odměřené tajemnice a manželky působí Adam Lang navenek jako vzdálený a odcizený draculovský hostitel, čekající na svého Jonathana Harkera. Nově příchozí „ghost writer“ si zas naopak připadá při postupném seznamování se místem jeho dočasného pobytu a vyslechnutí pravidel, jež musí při práci na pamětech respektovat, jako novodobý obyvatel Kafkova magicko-absurdního zámku.

Stísněně uzavřený svět, kde ochranka bedlivě sleduje každý váš krok, vede k napětí mezi ex-premiérem a jeho ženou Ruth (Olivia Williamsová), která se zároveň ocitá ve vleku ženské řevnivosti s Langovou tajemnicí Amelií (Kim Catrallová). K paranoidnímu strachu z vnější reality přispívají i senzacechtiví reportéři a hordy rozhněvaných demonstrantů, vynášejících své pacifistické soudy na základě reality, jež je jim předkládána médii.

Z těchto náznaků ohrožení buduje Polanski opravdu pečlivě hutnou atmosféru vzájemné podezíravosti a nejistoty, uprostřed níž rozplétá příběh s tajemstvím. Vytváří nejednoznačný obraz všech zúčastněných, jejichž povaha může být stejně tak klamná jako opravdová. Kolem nich splétá nitky intrik, k jejichž rozkrytí slouží tak jako v každé dobré detektivce jemné detaily, rozeseté v obrazových i dialogových náznacích napříč vyprávěním. Nevypomáhá si přitom dynamickými pasážemi, jejichž přímočará akční efektivnost by předestřenou náladu mohla zbytečně narušovat.

Anonymní zprostředkovatel

Radši se spoléhá na jednotlivé aktéry zápletky, kteří se stávají protagonisty nebo oběťmi neprůhledných politických her. Ewan McGregor věrohodně zpřítomňuje postavu námezdního pisálka, který za slavné osobnosti píše jejich memoáry, aniž by byl kdy uveden na obálce knih. Podřízenost pozice, v níž se „ghost writer“ (jak se v angličtině těmto řemeslníkům slova říká) ocitá vůči člověku, na jehož pamětech pracuje, je ve snímku umocněna i tím, že za celou dobu v něm nezazní ani jedinkrát jeho skutečné jméno. Důsledně je oslovován „vy“ nebo „ty“, čímž se posiluje jeho anonymní zprostředkovatelská úloha.

K dispozici má veškerou práci svého předchůdce, která k sobě váže mnoho nezodpovězených otázek, záhad a tajemství. Při jejich odhalování intuitivně reaguje na nové podněty, aniž by rozuměl jejich podstatě. Bezstarostný pisálek, trousící vtipné bonmoty, se ale s houstnoucí kumulací nepředvídatelných událostí mění z neškodného stylisty, který do svého psaní nevnáší nic osobního, v trochu dezorientovaného amatérského detektiva, postupně se vyvazujícího z loajality vůči svému zaměstnavateli.

Tím je ex-premiér Lang, jehož osobnost je zahalena takovou mírou tajemství, že jeho motivace i osobnostní rysy jen velmi těžko odhadujeme. Uhlazeně vystupující sebevědomý až arogantní bývalý politik umí být stejně rozšafný jako náladový, čímž se v míře nečitelnosti přibližuje své tajemné ženě Ruth.

Zašifrované poselství

Roman Polanski při rozklíčování úloh daných protagonistů zároveň pracuje s klamavou podstatou, jíž je vybavena každá fikční literatura, včetně té memoárové. Verze příběhu, již sepsal premiérův pobočník a předešlý ghost writer, totiž obsahuje skryté indicie, jež ukážou ve světle justičních obvinění explozivnější povahu, než se původně zdálo. Poselství, zašifrované v původním rukopisu, je ve své jednoduchosti velmi efektní, pokud přijmeme za své vidění světa, v němž se tajné bezpečnostní složky státu dostávají svým konáním na úroveň mafií, beztrestně zabíjejících na potkání nevinné lidi.

 

Polanski si iluze o chodu politických mechanismů zřejmě nedělá a ve svém posledním filmu navazuje na téma hledání nejistých hranic reality, jichž se jedinec dotýká při odhalování objektivní pravdy. Jakoby existoval ještě jeden svět za tím zřejmým a viditelným, jenž nahlodává naši schopnost racionálního uvažování. Ten je plný buď mysteriózního (Rosemary má děťátko, Devátá brána) nebo spikleneckého (Čínská čtvrť, 48 hodin v Paříži) tlaku na osoby, jež mají tendenci mu podléhat. Muž ve stínu si bere něco z obou linií, přičemž výrazněji tíhne k té druhé zmiňované.

Režisér, o němž se v posledních měsících nejčastěji píše v jiných souvislostech, než jsou ty filmové, při zkoumání zákulisí světové politiky ukazuje zlo v zdánlivě bezúhonné masce. Při jejím stržení si v duchu Harrisovy předlohy vyřizuje účty s americkým pojetím spravedlnosti. Spekulativně diskutabilní politický přesah ale nekazí radost ze starosvětsky poctivého thrilleru, jehož formální brilanci podtrhuje barevně tlumené tónování kamery Pawela Edelmana a neurotizující hudební doprovod skladatele Alexandre Desplata, který podporuje a umocňuje klíčovou složku vyprávění, jíž je budování pozvolného a neutuchajícího napětí.

Pokud už jste unaveni letošními nepříliš zdařilými blockbustery, nechte se bez obav pozvat na výlet do časů, kdy slovo thriller ještě představovalo synonymum pro nebezpečím zavánějící reflexi žhavých problémů současnosti a ne pro přehlídku choreograficky se stále opakujících akčních kousků.

Muž ve stínu

• Žánr: politický thriller
• Původní název: The Ghost Writer
• www.theghost-romanpolanski.com/
• VB/Francie/Německo 2010
• Scénář: Robert Harris a Roman Polanski (podle románu The Ghost Roberta Harrise)
• Režie: Roman Polanski
• Hrají: Ewan McGregor, Pierce Brosnan, Jon Bernthal, Kim Cattrallová, Tim Preece, James Belushi, Olivia Williamsová, Timothy Hutton, Tom Wilkinson, Yvonne Tomlinsonová, Eli Wallach
• Distribuce: SPI
• Distribuční premiéra v ČR: 10. 06. 2010