Konec 19. století v Londýně se odehrává ve znamení prudkého industriálního růstu, díky němuž britská metropole snadno nabývá opojného pocitu pupku světa, držícího prst na tepu doby. Moderní věda a technika se překrývá se starým řádem, pokrok s pověrami. Není divu, že atmosféra, plná očekávání společenských změn, přitahuje jak pozitivní, tak negativní síly. Obojí chtějí zrychlený kvas nasát a využít či zneužít ho ve svůj prospěch.
Detektivní manželé
Lord Blackwood (Mark Strong) je ztělesněním druhého přístupu. Jako hlava tajemného řádu sní o ovládnutí světa, k němuž chce využít černou magii. Té už byla při zvrácených rituálech obětována těla pěti mladých žen. Šestou seanci se podaří Sherlockovi Holmesovi (Robert Downey Jr.) a jeho kolegovi dr. Watsonovi (Jude Law) překazit. Jejich strůjce je dopaden a vsazen do vězení, kde čeká na vykonání trestu hrdelní spravedlnosti. Jejím uskutečněním ale celý případ vlastně začíná. Zprávy o lordově zmrtvýchvstání záhy v ulicích vyvolají paniku, k jejímuž uklidnění se vedle Scotland Yardu bude snažit přispět i dvojice do případu zavěcených soukromých detektivů.
Z naznačeného děje je nejen znalcům tvorby Arthura Conana Doylea zřejmé, že autorovy knihy a povídky posloužily scénáristům při tvorbě zápletky jen velmi volně. Vycházejíc z méně i více známých propriet, přítomných v literárním základu vyprávění, přicházejí s novým příběhem, do něhož kompilačně zasazují původní postavy a motivy s nimi spjaté. Činí tak způsobem, jež se snaží o moderní zjednodušující výklad, blízký vnímání většinového publika, nezvyklého se seznamovat s adaptovanou látkou v původní písemné formě.
K hlavní dějové linii, již tvoří pátrání po oživlém lordovi Blackwoodovi, přiřazují intimní vhled do soukromí hlavních figur. Osobnostní představení probíhá skrze naznačení jejich vzájemné interakce, jež nám má pomoci si k nim vytvořit blízký vztah.
Doktor Watson, praktičtější a usazenější z dvojice pátračů, má v úmyslu vstoupit do svazku manželského s Mary Morstanovou (Kelly Reillyová). To se nezamlouvá jeho spolubydlícímu z adresy Baker Street 221B, který se snaží jeho odhodlání nenápadně nahlodávat. Jen těžko chápe, jak může někdo dobrodružství, spojené s detektivním posláním, vyměnit za něco tak všedního jako je partnerský svazek. Špičkování a výmluvné pohledy, vyplývající nejen z této situace, tvoří náplň slovních třenic, v nichž se dostává ke slovu pověstný britský suchý humor. Vzájemná chemie obou protagonistů připomene starší manžele, kteří si svůj dlouholetý vztah koření ostrými ironickými výpady, z nichž je ale stále znát jejich vzájemná úcta.
Ošuntělý zápasník
Vztah mezi Holmesem a Watsonem vůbec oproti knižním předlohám doznává větší míry vyrovnanosti či chcete-li sehranosti jejich pozic. Watson už není oním méně chápavým protějškem, na jehož pozadí se kontrastně odráží Holmesova dedukční genialita. V podání Juda Lawa je šviháckým veteránem afghánské války, který ve službách britské legie nabyl odvahy, již neváhá nyní zhodnotit.
Oproti Downeyho lehce parodickému přehrávání, známému již ze způsobu jakým se zhostil role zbrojního magnáta Tonyho Starka v Iron Manovi, je jeho přístup k postavě mnohem delikátnější. Méně tlačí na pilu a dosahuje tím silnějšího účinku ve vyvolání pobaveného odstupu od své figury. S elegantní nadsázkou, provázenou jemnou zdrženlivou upjatostí, buduje v osobě Watsona pevný pilíř přirozené sociální inteligence, o níž se vždy může opřít neuspořádaný chaos Holmesova světa. A že neuroticky roztržitý, dětinsky svéhlavý, zvýšeně sebevědomý a poté na hodiny a dny do depresí upadající Holmes tuto oporu potřebuje!
Uchopení Roberta Downeyho Jr. úlohy snad nejslavnějšího světového detektiva je na hony vzdáleno všem představám, jež jsme si o jeho postavě učinili z desítek televizních adaptací, jež doyleovským látkám poskytly prostor pro jejich převedení. Žádná apartní hučka ani kostkovaný pršiplášť přemýšlivého muže aristokratického vystupování, ale nedbalá dandyovská elegance rozpustilého floutka, který vyniká v boxu, šermu a kontaktních bojových uměních.
Namísto zádumčivé uměřenosti se dočkáme nekonvenčního společenského chování a zanedbaného zevnějšku, které jsou průvodními znaky excentrické osobnosti, u níž se šílenství vědeckého zápalu střetává s bohémským flegmatismem v přitažlivém poměru, který bude detektiva v očích mladých diváků stavět na roveň oblíbených rockových star.
Omlazený Sherlock nehledá ventil z nahromaděných frustrací v hraní na housle nebo morfiovém opojení jako jeho starosvětská verze, ale v pěstních soubojích v improvizovaných arénách těch nejzapadlejších špeluněk londýnského podsvětí. I tradiční obřad vychutnávání dýmky zůstává přítomen pouze v náznaku, nejen z důvodu akčnějšího pojetí, kdy na přemýšlivé chvilky, zahalené v mlžném oparu zkrátka není čas, ale především v souladu s korektní linií současného celosvětového tažení proti nikotinovým závislostem. Doby, kdy k mužným idolům stříbrného plátna patřilo v koutku úst popotahované cigáro, už jsou zkrátka nenávratně pryč a kvůli protestům nejen zdravotnických organizací se jen tak nevrátí.
Sherlockova Nemesis
Ostatní postavy vinou scénáře živoří ve stínu ústřední dvojice, což se týká ke škodě detektivní linie vyprávění i úlohy hlavního záporáka. Zlovolný lord Blackwood se projevuje jako dobrý znalec lidské psychologie, který neváhá těžit ze strachu z neznámého a nevysvětlitelného, čímž ponouká k aktivitě jeho racionálního protihráče Holmese. V příběhu funguje především jako ztělesnění univerzálního zla, ne nepodobného ve vnějškové prezentaci tomu nacistickému. Je pořád ale jen pěšákem ve vyšší šachové hře do černého pláště zahaleného doktora Moriartyho, jehož figura určitě v připravovaném pokračování převezme otěže zla.
Inspektor Lestrade (Eddie Marsan) jako představitel Scotland Yardu vždy bude coby zástupce zbytnělé instituce o krok pozadu před hbitým soukromým očkem s brilantním úsudkem, k němuž vzhlíží i je jím frustrován současně. Ženskou protiváhu ústředních mužských elementů zastupuje vedle spíše dekorativní účasti Watsonovy snoubenky především mezinárodní podvodnice s rafinovanou povahou Irene Adlerová (Rachel McAdamsová). Nejen že umí nachytat Sherlocka opravdu v nedbalkách, ale po „české“ (povídka Skandál v Čechách) anabázi se vyjevuje, že je to právě ona, kdo může za detektivův rezervovaný vztah k ženám. Zjevení jeho bývalé lásky a nehynoucí Nemesis Holmese znovu navede na stopu, spojitou s vyšetřovaným případem.
Naplnění blockbusterových schémat
Od časů vyjití prvního Holmesova příběhu uběhlo již 123 let. Guy Ritchie svým akčním zmodernizováním jeho případů navazuje na zábavný směr v kinematografii, ražený letními blockbustery z dílny Jerryho Bruckheimera (Piráti z Karibiku, Lovci pokladů), nestárnoucími bondovkami (různé skoky hlavního hrdiny z oken), ale i nezdařilými komiksovými perziflážemi (Van Helsing, Liga výjimečných) nebo buddy-movies komediemi typu Šanghajští rytíři nebo Tenkrát na východě, od nichž přebírá choreografii osobních soubojů.
Od každého ze zmíněných si bere něco a jednotlivé motivy se snaží zastřešit přitažlivou klipovou estetikou vyprávění. Efektní zpomalené a zrychlené záběry jsou už součástí jeho stylu, stejně jako cit pro volbu prostředí. Zde mu hraje do karet volba Londýna roku 1891, v němž digitální panorama rozestavěného Tower Bridge umí zapojit do hry stejně jako úzké špinavé uličky a temné přístavní doky. Prostřednictvím dlouhých kamerových jízd mění při aranžmá střetů hned několik kulis během jedné potyčky, čímž přispívá k celkové dynamice akčních scén. Těch je možná až příliš na úkor verbálního potýkání, ale to je otázka vkusu a toho, co od filmu očekáváte.
Vystižení ponuré atmosféry londýnského génia loci, jak vystřiženého z Burtonova morbidního Sweeneyho Todda, se mu daří o poznání lépe než vzájemné propojení jednotlivých vrstev příběhu. Jakoby se nemohl rozhodnout, zda nám předkládá viktoriánskou detektivku, další okultní variaci na módní Brownovy smyšlenky nebo parodické nabourávání uznávaného literárního mýtu.
Jeho interpretace holmesovského universa se absenci žánrové soudržnosti snaží nahradit oslnivou vizuální stránkou, která ale nepřináší víc než pokračování současného trendu ztvárnění akčních vyprávěnek, připomínajících orientační běžecké závody nebo dětskou bojovku s přítomností výbušné pyrotechnické show v pozadí. A tam kde je dynamika oproti ostatním sekvencím statičtější, spolehlivě zafunguje hudební podkres Hanse Zimmera, vlévající svou ryčnou energií náladotvorné irské tancovačky krev do žil i méně důležitým pasážím.
Schematičnost se nevyhýbá ani rovině obsahové. Střet mystické černé magie a přísné logiky, jež se snaží objasnit zdánlivě nevysvětlitelnou čarodějnickou záhadu, je nakonec vyřešen za pomoci verneovských vynálezů a kouzelnických triků. Bohužel její objasnění se odehrává ve vleku všudypřítomné doslovnosti, která v závěru vrcholí klasickým nešvarem hollywoodských podívaných, v nichž záporák, ocitnuvší se v pasti, svému protivníkovi osvětluje své pohnutky způsobem, který nenechá ani toho posledního diváka na pochybách, jak příběh přijmout.
Guy Ritchie se rozhodl odpoutat od zaběhlých vizí a zpřístupnit s televizním vizuálem spojovanou látku popcornovému publiku, přísahajícímu na akčně komediální ladění svých oblíbených celuloidových pochutin. Nečekejte zážitek trvalejší hodnoty, ale ironický průlet kulisami viktoriánské Anglie konce předminulého století, v němž snaze o zdánlivě nekonvenční vyobrazení hlavních postav podtrhává nohy více než konvenční nakládání s obsahovou a formální stránkou příběhu, do něhož jsou vsazeny.
Sherlock Holmes
- Žánr: akční detektivka
- Původní název: Sherlock Holmes
- www.cz.warnerbros.com/sherlock/
- VB/Austrálie/USA 2009
- Scénář: Michael Robert Johnson, Anthony Peckham, Simon Kinberg, Lionel Wigram (podle postav Arthura Conana Doylea)
- Režie: Guy Ritchie
- Hrají:Robert Downey Jr., Jude Law, Rachel McAdamsová, Mark Strong, Eddie Marsan, Kelly Reillyová, James Fox, Geraldine Jamesová, William Hope
- Distribuce: Warner
- Distribuční premiéra v ČR: 14. 01. 2010
| AVmania.cz hodnotí |
| film |    | 7/10 |