Apple iPod Nano 6. generace: test MP3 přehrávače

Zatímco u nynější evoluce iPodů se Shuffle vrátil k osvědčenému konceptu dřívější generace, Touch znovu kopíruje iPhone (na Classic se bohužel zapomíná), tak Nano bylo relativně velkým překvapením. I když se o jeho zevnějšku v této podobě často diskutovalo, nějak jsem nečekal, že k tomu výrobce opravdu přistoupí. Nano nově dostalo dotykový displej. Ovládání tedy přišlo o jeden ze svých charakteristických prvků, Clickwheel.

 

Uříznutý spodek

Nano šesté generace vypadá trochu, jakoby designéři jen uřízli Nano 2. generace a doplnili dotykovým displejem. Nakonec to není zas tak daleko od pravdy. Přehrávač není zdaleka tak tenký jako předchozí generace, k tloušťce se přidává ještě klip na opasek. Naopak díky ostatním rozměrům se vejde opravdu kamkoli. Klip na opasek má ale jednu nevýhodu. V mokrých rukách klouže, takže po běhu ho asi jen tak neodepnete. Přehrávače iPod Nano díky svému kovovému tělu dokáží vydržet relativně dlouhou dobu, a tak asi z tohoto důvodu Apple upustil od možnosti klip na opasek zcela odepnout. Poškodilo by to vůle na mechanismu, ale na druhou stranu by se přehrávač stal opravdu miniaturním.

Na celém přehrávači jsou jen tři tlačítka. Dvě pro ovládání hlasitosti a tlačítko pro uspání. Díky velikosti iPodu je alespoň pro mě občas problém prsty poskládat tak, abych dostatečně silně zmáčkl pro úpravu hlasitostil. Naštěstí dámská ruka s tímto ovládáním neměla problémy. Funkcí VoiceOver lze mnoho peripetií s ovládáním vyřešit, jenže dodávaná sluchátka nejsou zrovna moje krevní skupina (ačkoliv pravověrní tvrdí, že po stovkách hodinách hrají výborně). Takže je potřeba redukce, a tu jsem neměl k dispozici.

 

Displej s velikostí 1,54 palce dostal poměr stran 1:1. V době, kdy se snad každý výrobce snaží vyrobit co nejširší displeje, to je trochu zvlástní krok. Naopak ho lze chápat vzhledem k nutnosti dodržet rozměry zařízení. Citlivost na dotyk je prakticky stejná jako u iPhone 4, přestože Nano nemá Retina displej ani iOS. Jak se u výrobce sluší a patří, rastr má solidní rozlišení 240x240 px (pěkných 220 dpi).

Zobrazení si lze ale otočit, podobně jako když na iPhone otáčíte fotografie. Barva, sytost, jas mi přijdou ukázkové. Oproti dnes už postaršímu Cowonu D2 je rozdíl vidět ihned.

iPhone vzorem

Změnu stylu ovládání nového modelu bude půlka uživatelů milovat, půlka nenávidět. Logika menu je typicky příkladná, nastavení jsou tam, kde mají být. Menu tedy kopíruje zavedený trend daný iPhonem první generace. Kdo ví, jestli se brzo vůbec objeví struktura ovládání překonávající současný fenomén „looks like Apple“. Díky absenci tlačítka Home pro návrat na základní obrazovku se musíte pohybovat v menu jen gesty prstem. Avšak to je někdy z hlouby nabídky příliš krkolomné.

Zobrazení lze otáčet na všechny strany, příjemně lze pak přečíst co se děje, a to při jakémkoliv uchycení. Nemůže chybět další moderní vychytávka, jako je přesun ikon po plochách podle vašeho využití. Na pozadí ikon si vyberete předpřipravené obrázky, své si bohužel nedodáte ani přes iTunes.

 

Jako obvykle si nejdříve představíme přehrávání hudby. Už zde není obvyklá hierarchie hudba – interpret – píseň, ale přímo ikonky řazení knihovny. Hledání na malinkatém displeji si lze urychlit podobně jako u iOS zařízení podržením rollovacího sloupku a vybíráním písmene. Samotné přehrávání je trochu složitější než u minulé generace. Máme zde dvě obrazovky (případně třetí podle ID3 tagu) – jedna přímo s ovládacími tlačítky, druhá s možností posuvu v písni, dalšími nastaveními jako Shuffle, Random, Repeat a podobně. Někdo by mohl poznamenat, že nečekaná je absence Cover Flow. Jenže na takhle malém displeji nemá funkce význam ani z estetického, ani z praktického hlediska.

Při přehrávání po chvíli zmizí ovládací tlačítka přehrání a můžete se kochat obalem alba. Ve chvíli, kdy potřebujete rychle přepínat/vypínat přehrávání, tak funkce jen zdržuje. Styl nabídek pak už zůstává stejný jako u jiných přístrojů Apple a minulé generace přehrávače.

 

Minulý rok jsem se v recenzi předchozí generace zmínil, že Nano podporuje přehrání videa. Jakoby to byla pro třídu nad tři tisíce povinnost. A vida, Apple mi celou vizi zhatil. Kdo by také chtěl na tak malém displeji pozorovat seriály? Zmizela také jakákoliv hra. Asi se počítá s hrami v mobilu. Přitom hrátek by stačilo jen pár. Klidně od fanoušků, nějaký arkanoid. Ale to nad uzavřeností Apple pláči na špatném místě.

 

Naopak šestá generace navazuje na předchozí mnoha funkcemi, i když nijak obohacenými. Zůstává nám rádio, které stále funguje jen při zapojených sluchátkách. Ty slouží jako anténa. Už tedy známe Live Pause a RDS. Už jsme se také setkali s krokoměrem a s ním spojenými funkcemi. Díky velikosti tedy stačí jen boty Nike+ a z Nano se stal jednoduchý tréninkový nástroj.

Malé Nano ≠ špatný zvuk

Jakkoliv Apple zmenšil celé Nano na minimum, nečekaně se to přímo nedotklo zvuku. Už jsme jistou dobu zvyklý, že od doby iPhone třetí generace má Apple jeden nejlepších výstupů v přenosné kategorii. Nakonec je ale rozdíl mezi iPhone 4 a Nano šesté generace pro mnoho uživatelů neznatelný, rozdíly jsou minimální a slyšitelné jen se sluchátky té nejvyšší třídy. Oproti Cowonu D2 lehounce prohrává na přesnosti basu a celkové zastřenosti. Cowon pak naopak nestíhá iPhone 4 (testováno na Audio-Technica ES7). Až mi to vneslo úsměv do tváře, když jsem po městě poslouchal tak malé zařízení, Nano hrálo výborně. Neřeším zde však nejvyšší řady přehrávačů jako Colofly nebo Hifiman.

 

Navzdory nano rozměrům by měl přehrávač vydržet až 24 hodin. Stačí se trochu snažit a baterie je pryč klidně za deset hodin. Průměr jsem měl přibližně okolo 13-ti hodin. Kdo ví, jestli za to může digitalizer. Bohužel ta vlastnost mne dost zklamala.

Asi se zde nebudu rozepisovat ke zbývajícím funkcím, jsou identické jako u předchozí generace a většinou notoricky známé. Abych ale nezapomněl na důležitou změnu. Chybí reproduktor. Asi nebylo kam ho už v tělíčku zabudovat. Alespoň vás nebudou náctiletí v autobusu otravovat. Ach, vlastně na to už mají iPhone.

Evoluce konceptu

Apple přišel s absolutně přepracovaným pojetím modelu Nano. Podle ohlasů na AVfóru o zájem však nepřišli. Jenže se díky dostání slovu Nano otevřela nová díra v portfoliu iPod. Zjednodušeně řečeno: Shuffle je na běhání, Classic na celou sbírku, Touch pro hračičky. Na sport je Nano dost drahá hračička, aplikace a hry nemá. Trochu se nabízí ho srovnat s Clipem+ od Sandisku. Jenže ten stojí o notný kus peněz méně. Koupě je zcela osobní. Líbí-li se vám Apple design, máte dostatek peněz a jako obvykle máte rádi iTunes, není moc nad čím váhat. Ačkoliv podle hodnocení to pro Nano nevypadá dobře, docela těžko jsem ho opouštěl a s přimhouřením oka bych ho doporučil. Snad bude ta správná cílová skupina :) .

Klady

• výborný displej
• jednoduché ovládání
• zvuk
• vzhled
• rozměry, váha
• obrovské množství prodávaného příslušenství

Zápory

• klouže v ruce
• nestandardní konektor
• iTunes (jako vždy)
• zdlouhavé ovládání

 

Apple iPod Nano 6. generace
 

• příslušenství speciální USB kabel, sluchátka (pecky), dokovací adaptér
• podporované formáty audia po synchronizaci (AAC, MP3, Apple Lossless, AIFF, WAV)
• podporované formáty obrazu (JPEG, BMP, GIF, TIFF, PSD, PNG)
• displej dotykový, 1,54 palce / 240 × 240 pixelů (TFT LED)
• výkon zvukového výstupu: 2 x 24 mW
• udávaná doba přehrávání (hudba) 24 hodin
• nastavení zvuku 22 profilů + limit hlasitosti
• tlačítko hold ano
• napájení Li-Ion akumulátor
• možnost dobíjení přes nabíječku (nutno dokoupit) i USB
• integrovaný reproduktor ne
• slot paměťových karet ne
• diktafon ano
• FM rádio/počet pozic ano
• nahrávání zvuku ano
• podcasty
• rozměry (š × v × h) 37.5 × 40.9 × 8.78 mm
• hmotnost 21,1 g
• provedení matné + lesklý displej
• materiál hliník
• vnitřní paměť 8/16 GB