Christopher Nolan předchozími dvěma díly batmanovské ságy redefinoval způsob, jakým se točí filmy o komiksových superhrdinech. V rámci filmového pojetí batmanovského univerza se pak posunul od fantaskně gotické vize Tima Burtona k realisticky temnému kriminálnímu ladění, reflektujícímu nejpalčivější problémy, jež sužují současnou americkou společnost. Především ale dal zapomenout na křiklavě pouťovou pachuť, jakou v nás zanechalo zpracování Joela Schumachera, které netopýřího muže s vystoupivšími bradavkami proměnilo v postavu z nějaké hodně barevné travesty show.
Vysoká očekávání
Od závěrečného dílu batmanovské trilogie v Nolanově režii se nečekalo nic míň, než že překoná Temného rytíře a stane se vrcholem celé série. Což byl úkol opravdu nelehký. Už proto, že Temný rytíř je nejen kritiky, ale i širokou veřejností považován nejen za nejlepší komiksový film vůbec, ale i za jeden z nejlepších filmů posledního desetiletí, jehož opulentnost a vypravěčská suverenita se dotýká kompoziční jistoty takových děl, jako je třeba Coppolův Kmotr.
Cokoliv menšího než triumfální překonání této laťky se tedy logicky musí jevit jako prohra. A otázka zní, podařilo se v případě povstanuvšího Batmana tuto laťku zdolat nebo byla jen podlezena?
Začněme tím pozitivním. Všechny linie, jež jsou v novém příběhu i v odkazech na předchozí díly naznačeny, jsou bez nějakých otazníků dořešeny a je vytýčen i směr, kterým by mohlo batmanovské vyprávění ubírat dál. Na to jak je trojka epická a megalomanská, se v ní Nolan jako režisér ani jako scenárista neztrácí a naopak dokazuje, jak s každým dílem řemeslně roste. Pokračuje tak trend, že každý z následujících dílů je grandióznější a atmosferičtější než ten předchozí. My jako diváci se pak díky tomu můžeme opájet vynikajícími montážemi, které nám přináší opulentní obrazy zkázy moderního velkoměsta.
Problémem toho přístupu ale je, že se logicky musí stupňování zážitků někde zastavit nebo narazit zeď svých možností, která tvůrcům ukáže, že dál už to nejde. A Nolanovi se to stalo s jeho zvoleným narativním konceptem, v němž se pokusil o skloubení věrnosti komiksové předloze a realistického přesahu směrem k poselství o neúnosnosti blahobytu vyšších vrstev a korporátní nadvlády.
Vylhaný smír
Dějově navazuje Temný rytíř povstal přesně tam, kde předchozí Temný rytíř (2008) skončil. Jen ve fikčním batmanovském světě uběhlo dvakrát tolik času než v tom skutečném. Od smrti ambiciózního státního návladního Harveyho Denta, který se z Bílého rytíře spravedlnosti změnil v rozdvojeného padoucha Two-Face, uběhlo osm let. Během nich se díky platnosti Dentova zákonu podařilo z ulic Gothamu (jako ztělesnění moderní metropole blízké dnešnímu New Yorku) vymýtit zločin. Policie dostala v podobě zákonů, přijatých na počest jeho památky, do rukou bič, jenž si poradil i s drobnou kriminalitou.
Zdánlivě bezstarostný život města je ale vykoupen obří lží o neposkvrněném hrdinovi, o němž není veřejnosti známo, že přešel na temnou stranu síly. Tím, kdo na sebe vzal Harveyho hříchy a přijal vinu za jeho smrt, proto aby pomohl udržet mýtus o jeho bohulibém snažení, je Batman, alter ego miliardáře Waynea.
Netopýří Howard Hughes
Bruce Wayne (Christian Bale) žije uzavřený ve svém sídle a na jeho fyzické stránce se odráží ta psychická. Zarostlý, pohublý, šourající se o holi, vzpomíná na milovanou Rachel, již nedovedl vytrhnout ze spárů smrti, do nichž se dostala svým lavírováním mezi Batmanem a Dentem. Veřejností je vnímaný jako excentrický miliardář typu Howarda Hughese, kterého už léta nikdo neviděl a kolem jehož stavu koluje množství legend, včetně té, že se z něho stal zjizvený mrzák. Zatímco Dentovo jméno je skloňováno jako synonymum hrdinství, jeho je zatracováno. Jde přeci o chladnokrevného vraha a sobce, jemuž se osud těch, které dříve ochraňoval, stal lhostejným.
Na těle i duši zjizveného Bruce tato situace tíží, ale ví, že je jen odrazem rozhodnutí, jež učinil s komisařem Gordonem (Gary Oldman) na konci předchozího filmu. Z jeho letargie ho nevytrhnou ani tolik slova jeho komorníka Alfréda (Michael Caine), aby se vrátil zpět k životu, který dříve vedl, jako vloupání zlodějky Seliny Kyleové (Anne Hathawayová), která přijde do jeho domu ukořistit otisky jeho prstů.
Skrze ní se Bruce Wayne dostává na stopu podzemního hnutí, v jehož čele stojí terorista Bane (Tom Hardy). Svalnatý buldozer v masce, který je dostatečně inteligentní na to, aby uměl vycítit náladu ve společnosti, která už je unavená stavem odtržení rychle bohatnoucí elity od ostatních vrstev obyvatelstva a snadno tak slyší na různá rychlá řešení této situace.
Díky zradě je Wayne uvězněn v kobce, o níž kolují pověsti, že se v ní narodil Bane. Ten mezitím dostává prostor k realizaci svého megalomanského plánu totálního ochromení Gothamu. Policie je paralyzována a jeho populistická rétorika, iniciující změnu, zabírá.
Bruce Wayne v prostředí blízkovýchodní kobky, jež vypadá jako vězení umístěné v hluboké studni, z níž se nedá dostat ven, nachází ztracenou identitu a nabírá sílu na vypořádání s jeho soupeřem, který ho sem nechal umístit. Baneovi totiž nestačí, že mu přeláme pár obratlů v těle, on ho chce vidět zlomeného psychicky. A pohled na destrukci světa, jehož byl Batman ochráncem, se má v jeho očích stát takovým nástrojem totálního pokoření.
Bolest a teror
Po Scarecrowovi z Batman začíná, který byl ztělesněním strachu a Jokerovi z Temného rytíře, jenž vládl chaosem, v osobě Banea přichází protivník, který oba tyto způsoby působení na veřejnost spojuje v jeden a navíc přidává bolest. Fyzickou i psychickou. Bane není vyšinutý excentrický sociopat, zahleděný do své teatrálnosti jako Joker, který svými anarchistickými činy pokoušel a lámal morálku lidí a doháněl je k činům, jichž by za normálních okolností nebyli schopni. Je mnohem klidnější, vyrovnanější a v důsledku proto pro Batmana i Gotham mnohem nebezpečnější.
Pro milovníka chaosu Jokera nebylo zlo nikdy prostředkem, ale účelem. Pomocí něj chtěl zbořit společenské konvence a obnažit co se skrývá u lidí za jejich civilizační maskou. Pokud byl Joker symbolem zmaru, tak Bane je ztělesněním čirého zla, vzešlého z pekla vězeňské díry.
Zatímco ale o Jokerově minulosti jsme se nedozvěděli vůbec nic a o jeho charakteru tak vypovídaly pouze jeho činy, postava Banea je nám mnohem lépe přiblížena. Bane představuje čisté zlo bez postranních úmyslů, které rozpoutává teror, z něhož není úniku. Jeho fyzickou sílu a duševní vyrovnanost využívají lidé, kteří se skrze něj chtějí dostat k moci, finanční prostředkům nebo jiným zdrojům, s nimiž by získali převahu nad ostatními. Sami v té chvíli netuší, že si vlastně kopou jámu, do níž mohou kdykoliv dle jeho libovůle spadnout.
Baneovi samotnému nejde o dominanci nad druhými, stává se jen vykonavatelem záměrů jiných, mohutným kolečkem, které dává jejich plány do oběhu. Propuštěním vězňů nastolí všeobecnou anarchii, kterou vydává za vizi totální svobody, navracející vládu lidem na ulici.
Alegorická paralela k současné ekonomické krizi
Jeho konání předznamenává už věta, kterou na opulentním plesu pošeptá do ucha Bruceovi Wayneovi (Christian Bale) zlodějka Selina Kyleová (Anne Hathawayová): „Blíží se bouře. Až udeří, budete se divit, jak jste si mohli myslet, že můžete žít tak rozmařile a nechat všem ostatním tak málo."
Christopher Nolan velmi dobře reflektuje současný stav společnosti, kdy reakcí na rozevírání sociálních nůžek mezi různými vrstvami společnosti je množství hnutí a iniciativ, které na tento stav reagují. Interpretovat ale způsob, jakým toto vysoce aktuální téma zpracovává tak, že konzervativně fandí elitám a naopak útočí na slogany typu „We are the 99%“ a hnutí jako Occupy Wall Street je nepochopením jeho záměru.
Z jeho alegorie na současnou ekonomickou krizi je cítit skepse k očistné funkci revolučního násilí nebo spíš jeho důsledků (lidové soudy). Neútočí na mírumilovný charakter těchto protestů, volajících po změně stávajících pořádků, ani je nezesměšňuje, ale fiktivně domýšlí, kam by se mohly tyto protesty zvrtnout, kdyby se jich manipulativně a prostřednictvím nastrčených osob zmocnili ti, proti nimž jsou namířeny. A v Batmanovi nachází zastánce systému, který sice trpí velkými neduhy, ale pořád funguje lépe než diktát ulice.
Pochopitelně že se asi stane to, že jedna z vrcholných sekvencí filmu, kdy Bane vyzývá ke vzpouře proti smetánce z honosných paláců, jež má být souzena prostřednictvím lidových tribunálů, bude zneužita některými stoupenci těchto hnutí, neschopnými domyslet důsledky svých slov, jako návodné burcující video na youtube. A že na demonstracích se vedle masek Guye Fawkse objeví i ty Baneovy.
Musíme mít ale stále na zřeteli a v souvislosti s tragickými událostmi v Denveru ještě o to víc, že filmové umění nemá mít výchovný charakter, ale naopak má zobrazovat svět i v jeho negativnějších rysech. To že někteří psychopati etické normy převrátí a významové nuance díla (hrozba teroristických útoků, volání po společenské změně a výměně elit) zneužijí ke svým vyšinutým záměrům, nevypovídá nic o samotném obsahu filmu, ale pouze o pachatelích nebo strůjcích těchto činů.
Interní provázanost série
Vedle analogie společenské využívá Nolan i té intertextuální, když do svého vyprávění zasazuje postavy (dr. Jonathan Crane) a události (vypořádání se Batmana s jeho učitelem a protivníkem Ra’s Al Ghulem), které se objevily a odehrály v čase prvního dílu a jež se nyní vrací a ovlivňují charter závěrečného zúčtování. Bane je například zavrženým členem Ligy stínů, tedy stejné organizace, jež vychovala Batmana.
Formálních i obsahových paralel s prvním filmem Batman začíná (2005), ukazujícím zrod superhrdiny, je zde ale víc. I v něm nebyl Batman přítomen hned od začátku a i on nebyl tak akční, jak zřejmě diváci čekali. Bruce Wayne v jedničce utíkal před sebou samým i před světem, aby se nakonec do rodného Gothamu vrátil a postavil se padouchovi, jež se rozhodl zničit město v rámci jeho boje za narovnání dějinných nespravedlností. A i zde hlavní záporák dokázal manipulovat s lidským strachem. Podobně jako ve filmu Temný rytíř povstal.
Ten navazuje i na etické rozuzlení předchozího Temného rytíře, když ukazuje, jak moc se umocní a nabude na destruktivní síle dávná lež. Motto dvojky „Buď zemřeš jako hrdina, nebo budeš žít tak dlouho, až se z tebe stane padouch“ se zde ve svém nihilismu prohlubuje.
Komplexní síť motivů, linií a s nimi spjatých postav
Christopher Nolan, spolu se svým bratrem Jonathanem a Davidem S. Goyerem (celá nolanovská trilogie s Batmanem, ale i druhý Ghost Rider), ve scénáři třetího dílu uvádí kromě stálých členů batmanovského ansámblu (Alfréd, Jim Gordon, Lucius Fox) na scénu i mnoho nováčků. Bane, Selina Kyleová, idealistický policista John Blake (Joseph Gordon-Levitt), bohatá mecenáška Miranda (Marion Cotillardová), cynický průmyslník Dagget (Ben Mendhelson).
Ti všichni mají své motivy a cíle, které se protnou v komplikované zápletce, jež je nám v první více jak hodině času stopáže představena. Linie se vzájemně střetávají a proplétají mezi sebou a vytvářejí linie nové. Zápletka má podobu dlouhé expozice, která vlastně nikdy nekončí. A i zde se, podobně jako v Temném rytíři, ukazuje, že v rámci komplexnosti celého vyprávění se Nolan vzdává hlavní postavy. V předchozím filmu ustoupil Batman do pozadí na úkor dvojice Dent-Joker, ve trojce je stěžejních postav ještě víc (Bane, Gordon, Miranda, Selina, Blake).
Díky jejich hereckým představitelům, kteří odvádí bez výjimky výborné výkony, tyto figury snadno obhájí své opodstatnění v příběhu a ani u jedné z nich se nedostavuje pocit nadbytečnosti.
Tom Hardy jako Bane má zakrytou polovinu obličeje a respirátor mu modifikuje hlas, ale stačí pouhý pohled do jeho očí, abychom věděli, s kým máme tu čest. Jeho bitky s Batmanem jsou stejně nekompromisní jako on sám. Tvrdé, naturalistické a brutální. Selina Kyleová, jejíž totožnost s Catwoman není sdělena explicitně, ale je naznačena skrze síť vizuálních náznaků a drobných slovních narážek, v sobě nemá latexovou sexualitu a povýšenost Michelle Pfeifferové, ale působí víc jako zlodějka z lidu. A Christian Bale hraje Bruce Waynea ze všech tří filmů nejvíc uvolněně, což se odráží i na množství vtípků, kterými je osudové vyprávění o zmrtvýchvstání hrdiny prokládáno a odlehčováno.
Past vlastního přístupu
Skvělé formální zpracování, množství postav a dějových linií, které jsou v závěru uspokojivě vyřešeny, herečtí představitelé, na něž je spoleh. To vše hraje třetímu Batmanovi do karet. Největší jeho problém ale spočívá ve způsobu, jakým byl od začátku nastaven nebo vybudován. Nolana vlastně dohání jeho vlastní propracovaný způsob několika úrovňového vyprávění, kde v naplňování svých ambicí lehce selhává.
Nolan se rozhodl komiksový svět s jeho pravidly a normami přenést do toho skutečného a tam ho představit v co nejrealističtější podobě, což je přístup, jež ve své preciznosti dosáhl svého vrcholu v Temném rytíři. V povstanuvším Temném rytíři v tomto konceptu pokračuje v první hodině, kdy představuje takřka desítku důležitých postav a kauzálně řetězí jejich osudy. A před námi se rozvíjí temné kriminální drama o teroristovi, který velice chytře a systematicky přebírá nadvládu nad městem. Rozvíjí se síť vztahů a s nimi spojených otázek po smyslu padouchových záměrů. Je Bane strůjcem teroristické akce či vykonavatelem něčí vůle? Na čí stranu se přidá zrádná Selina Kyleová?
Na konec se realistický módus vyprávění mění na komiksový a dochází ke zvratům, za něž by se nemuseli stydět ani v Limonádovém Joeovi. V duchu jeho znamení velikosti mexického dolaru dochází k odhalení příbuzenských vztahů, dávných křivd a velkých plánů, osvětlujících důvody teroristického aktu. Scenáristé se najednou nestydí za klišé a patos.
Návrat ke komiksovým konvencím
Nolan, který se tak důsledně vyhýbal uplatňování všech komiksových konvencí, se k nim teď rád uchyluje. Vlastně ani nemůže jinak, pokud chtěl, aby jeho vyprávění neskončilo tragicky a obsahovalo prvek naděje. Tak jako na konci dvojky zlikvidoval koncept superhrdiny, nastolený prvním filmem, ve trojce se k němu vrací jako k východisku, zakončení a vyvrcholení celé série.
Proto příčinně rozvíjí motivy z prvního filmu a obnovuje, co pohřbil. A zdá se mi, že si je úskalí tohoto přístupu dobře vědom a že si z něho ironicky tak trochu utahuje. Ubírá na realističnosti a dává scénám mnohem epičtější a osudovější tvář, v čemž mu hodně napomáhá monumentální hudební doprovod Hanse Zimmera. Ten drží publikum celou dobu v šachu napjatého očekávání a vytržení.
Nolan celou batmanovskou trilogií demonstroval svou ambici žánr přesáhnout. Ve trojce se ukázalo, že se chytl do pasti svého vlastního přístupu. V samotném závěru se proto pokorně vrátil k základním, a jak se ukázalo nepřekročitelným komiksovým postulátům. Možná malinko slevil ze své vypravěčské preciznosti, ale nabízí zase více emocí a košatější epické měřítko, které umí v množství dějových linií a postav hravě ukočírovat a navíc propojit s dějem předchozích dílů. Vrcholným dílem série se povstanuvší Temný rytíř nestal, tím zůstane jeho předchůdce, ale jeho mladší bratříček jeho stín překračuje velice důstojně.
Temný rytíř povstal
- Žánr: komiksová adaptace
- Původní název: The Dark Knight Rises
- www.thedarkknightrises.com
- USA/VB 2012
- Scénář: Jonathan Nolan, Christopher Nolan, David S. Goyer
- Režie: Christopher Nolan
- Hrají: Christian Bale, Tom Hardy, Morgan Freeman, Gary Oldman, Michael Caine, Anne Hathawayová, Joseph Gordon-Levitt, Marion Cotillardová, Juno Templeová, Matthew Modine
- Distribuce: Warner
- Distribuční premiéra v ČR: 26. 07. 2012