Nekonečnou pustinu protínají rozpadající se silnice, lemované vykradenými a ohořelými auty, v nichž se rozkládají zbytky mrtvých těl. Sežehlá zem a opuštěná města jsou jen jedním z mnoha průvodních znaků proběhlé katastrofy.
Střet dvou vůlí
V nepříliš vzdálené budoucnosti asi třiceti let po nespecifikované globální pohromě, jež dala rázu krajiny amerického kontinentu podobu těchto nehostinných kulis, přestaly platit civilizační zákony. Chování přeživšího lidstva se změnilo na vztah lovce a jeho kořisti. V holém boji o život, kde platí právo silnějšího, mají navrch gangy, které jsou schopné druhého zabít kvůli botám, doušku vody nebo jen tak pro potěchu jejich násilnických existencí. V případě osaměle krájejícího poutníka ale narazily.
Mlčenlivý Eli (Denzel Washington) je stoicky vyrovnanou bytostí, toužící po klidu a míru. Když je ale okolnostmi donucen, stává se bojovníkem. Ne z důvodu obavy o svůj život, ale z nutnosti naplnit poslání, jehož je zprostředkovatelem. Eli je už třicet let nositelem naděje na budoucnost, kterou bedlivě chrání a opatruje. Bez oddechu ho žene vpřed smysl pro povinnost, spočívající v rozhodnutí pokusit se zachránit lidstvo. Před naplněním svého osudu není ochoten ukročit ani o milimetr, za což platí nemilosrdným střetem se silami, jež jsou si jeho moci vědomi.
Jejich ztělesněním je Carnegie (Gary Oldman), samozvaný a inteligentní vládce města, toužící po rozšíření svého vlivu. Diktátor, který z vybydlených ruin stvořil vlastní impérium, v němž despoticky rozhoduje o jeho chodu. Nápomocna mu je přitom nejen znalost místa, kde hledat vzácnou surovinu- pitnou vodu, ale i kohorta jeho věrných, složená z negramotných zlodějů a hrdlořezů.
Carnegie je zvyklý, že dostane všeho, co se mu zachce a zároveň i ví, jak udržovat lidi v poslušnosti. Jedním ze způsobů je i za pomocí víry, která z poničeného světa takřka vymizela. Její kanonizovanou podobu, přítomnou v zřejmě posledním výtisku Bible na zemi, obsahuje dle jeho informací baťoh, který nese na zádech nově příchozí do jeho říše.
Jím není nikdo jiný než Eli, jehož v prostředí nekultivovaných zabijáků konečně považuje za důstojného protivníka, jehož konec si chce nechat obřadně vychutnat. Střet dvou vůlí se tak přenese do otevřené války, ve které čím dál zaskočenější Carnegie neváhá použít veškerý lidský i zbrojní arzenál, nad nímž má kontrolu. Podaří se mu zkomplikovat prorokovu vysněnou cestu z vyprahlého jihu na západní pobřeží, kde se má nacházet komunita, v níž by Písmo svaté posloužilo jako základ nové, spravedlivější společnosti, snažící se vyvarovat minulých chyb, nebo si zařadí Bibli do své knihovny hned vedle svazků Dana Browna?
Postapokalyptický western
Filmy postapokalyptického ražení v sobě obsahují velký potenciál co do rozvedení tématu vzájemné spjatosti člověka a civilizačního prostředí, jehož je součástí. Bohužel jen málokteré filmové zpracování se dovedlo tohoto úkolu zhostit s výsledkem lepším než průměrným.
Kniha přežití není výjimkou, i s vědomím toho, že spíše než k novodobým žánrovým hitům typu Já, legenda má blíže k westernům Sergia Leoneho. Jednoduchá mizanscéna vyprahlé pouště, v níž se pohybuje málomluvný psanec s etickým kodexem samuraje, odkazuje k jeho filmům s Clintem Eastwoodem. Pončo a v koutku úst drcené cigáro nahradil MP3 přehrávač a silné brýle, pušku pak luk se šípy a mačeta, proti níž ta Sandokanova připomíná turistický nožík na roztírání paštiky po chlebu. A aby nezůstal nikdo na pochybách, že bratři Hughesové mají, podobně jako Quentin Tarantino, italského mistra spaghetti-westernů v oblibě, přidávají hudební motiv z dílny Ennia Morriconeho, který si píská jeden ze zloduchů.
Mstiteli bezpráví s mesiášským komplexem vkládají do ruky Bibli jako z jeho pohledu jediný účinný nástroj sjednocení lidstva, optikou jeho protihráče pak ovládnutí světa. Carnegiem chápané Slovo Boží představuje pro něj užitkovou zbraň k porobení slabochů, kteří jsou v postkatastrofické realitě příliš mladí na to, aby měli vštěpené nějaké morálně-kulturní zásady.
S touto interpretací budou mít zřejmě křesťané, jejichž řady chtějí tvůrci svým filmem také oslovit, problém. Posvátný text se najednou v akčním postapokalyptickém snímku proměňuje v něco, co u žánrově obdobných filmů zastával kufřík k ovladačům jaderných hlavic, krvežízniví zombíci, virové nákazy nebo módní a politicky korektní direktiva přírodních sil, s nimiž bylo přes varování Martina Bursíka nebo Al Gorea nešetrně zacházeno.
Když přesto přistoupíme na premisu scenáristy i režijního tandemu bratří Hughesových, že k povstání z trosek zničeného světa, by pomohlo šíření duchovní osvěty, očekávali bychom ve filmu i odpovídající filozoficko- spirituální rozvedení této myšlenky. Zde ale před námi vyvstává černá díra naprosté tvůrčí beznaděje, schované v rovině obsahové do obecné proklamace hodnot, s nimiž se ztotožňuje nejen většina věřících, ale i ateistů.
Prorok s mačetou
Problematická je z pohledu duchovního i konstituce hlavní figury. Eli si sice po večerech čte v pečlivě schovávané Bibli a svého poslání donést knihu do komunity, aniž by se jí někdo dotkl, se drží velmi striktně. Méně už jednoho z přikázání Nezabiješ!. Ztělesnění zapomenutých křesťanských hodnot, které nese sám v sobě a jenž se snaží šířit vlastním příkladem, tak dostává citelnou trhlinu. Zdaleka ne jedinou. Při posouzení jeho vlastností a schopností stále přemýšlíme, zda je Eli jen obyčejným prostředníkem víry, kterému byl z Boží vůle svěřen úkol, jenž svědomitě plní, nebo je to přímo novodobý mesiáš, přinášející restauraci vize, jíž se lidé ve své pýše před zkázou zřekli.
Nejasné uchopení postavy Eliho pak ještě víc znejišťuje míra jeho nesmrtelnosti. Drží nad ním ochrannou ruku Bůh, díky jehož milosti se stává takřka neprůstřelným? Zřejmě, neboť ve chvíli kdy je jeho mise splněna, na něho čeká odměna v podobě odebrání se do království Božího. Nebo je vše jinak a my sledujeme absurdně nedomyšlený fantaskní přístup, neřídící se jakýmikoliv zákony pozemskými i nebeskými?
K dovršení všech podtextů, nad jejichž prvoplánovostí můžeme dlouho diskutovat, nám finále přichystá ještě odhalení tajemství, jehož si vnímavější diváci mohli z mnoha indicií všimnout už v průběhu vyprávění. Metaforická naivita, související s motivem nevidomých, jež připravila dávná katastrofa o zrak, se dovršuje.
Z předestřeného děje je patrné, že původní zápletka scenáristy a videoherního publicisty Garyho Whitta má blízko k románu Cormaca McCarthyho Cesta, jehož filmové adaptace v režii Johna Hillcoata (Proposition) se v dubnu dočkáme i v našich kinech. Společného tématu víry, jež je kladena do kontrastu vůči okolní všeobjímající zkáze, se ale každý z tvůrců zmocňuje po svém.
Whitta na epizodickou strukturu výstupů jednotlivých postav, pohybujících se v atraktivních dekoracích bez nějaké příčinné kauzality, roubuje navíc ještě schematický model mistra a jeho učedníka. Pozici toho méně zasvěceného oživuje atraktivní tvář ukrajinské modelky Mily Kunisové, již si můžeme pamatovat z Max Paynea nebo komedie z produkce Judda Apatowa Kopačky. Její postava Solany je fascinována obdobou biblického proroka Eliáše právě nadějí na lepší život, než jí nalinkoval její adoptivní otec Carnegie. Právě on ji kdysi spolu s její biologickou matkou Claudií (Jennifer Bealsová) zachránil v pustině a stal se jejich ochráncem i vazalem v jednom.
Mravoličné nabádání ke změně
Zpustlý charakter Spojených států nás v první polovině filmu vtáhne do sebe pomalou, depresivní atmosférou, jíž kamera dosahuje za pomocí monochromatických filtrů a digitálních mraků, proti nimž Eli kráčí. Hrátky s jasem a kontrastem obrazu dávají pocítit vyschlou neutěšenost prostředí, v němž má voda větší cenu než zlato. Působivé westernové aranžmá ale nemůže zachránit topornou nemohoucnost při choreografii akčních střetů, ať už jde o boj zblízka nebo přestřelky. Dynamika chybí a v počítači upravované kamerové jízdy ani seberychlejší střih ji nezachrání.
Allan a Albert Hughesovi se prostřednictvím své novinky, rozložené v symbolickém čase mezi westernovou minulostí a futuristickou postapokalyptickou budoucností, vyjadřují především k současnosti. Zamýšlejí se nad sílou vlivu jakékoliv víry na lidi bez možností kulturního vzdělání i potřebou v něco věřit ve společnosti, ovládané primárně materiálními potřebami.
Nabádají především mladé diváky k vymanění se z pohodlí konzumní kultury a novému čtení Písma svatého i dalších knih, které v metaforických příbězích obsahují zpřítomněnou zkušenostní paměť lidstva. Zároveň i obecně vyzývají k větší úctě k věcem každodenní potřeby (voda), jejichž užívání si nevážíme a jež se mohou stát v časech zlých předmětem, kvůli němuž jsou lidé schopni i zabíjet.
Činí tak ale natolik prvoplánovou formou, že se si nejsem jistý, zda se jejich určitě ušlechtilá snaha neobrátí ve většinovém přijetí proti nim a zamýšlené poselství se nezmění v proklamaci nechtěně směšných frází. Mravoličně propagandistickým zacílením, které se tváří oduševnělejším dojmem, než jakého se nám ve skutečnosti dostává, se propadá snímek do hlubokých brakových vod, jenž neumí s prvky přiznané kýčovitosti v rámci úzu béčkových produkcí funkčně pracovat. Touto neschopností odstupu od dané látky se tak bohužel zařazují po bok Costnerových megapropadákových agitek Vodní svět a Pošťák - Posel budoucnosti nebo Travoltova scientologického blábolu Bojiště Země.
Kniha přežití
- Žánr: postapokalyptický
- Původní název: The Book of Eli
- www.knihapreziti-film.cz
- USA 2010
- Scénář: Gary Whitta
- Režie: Albert a Allan Hughesovi
- Hrají: Denzel Washington, Gary Oldman, Mila Kunisová, Ray Stevenson, Jennifer Bealsová, Frances de la Tour, Michael Gambon, Malcolm McDowell, Tom Waits
- Distribuce: Falcon
- Distribuční premiéra v ČR: 11. 02. 2010
| AVmania.cz hodnotí |
| film |   | 4/10 |