G. I. Joe: recenze filmu

Bondovská zápletka

Propojení hračkářského, videoherního, seriálového, komiksového a filmového světa je čím dál užší. Když k němu připočítáme atrakce v zábavných parcích, jež podnítily vznik Pirátů z Karibiku, dostáváme dokonalý obraz mentálního zacílení současné letní popcornové zábavy.

Hollywoodští scénáristé už v příbězích využili potenciál nejreprezentativnější sbírky komiksových superhrdinů a při hledání materie pro další zfilmovaná dobrodružství se musí ohlížet ještě hlouběji do dětství. A jako má autor recenze spojené infantilní stadium vývoje s postavičkami indiánů a kovbojů, do hry s nimiž si promítal obsah vnitřní fantazie, tak za mořem zřejmě tvůrci vyrůstali na mnohem militantnějších základech. Pětačtyřicet let trvalo, než se plastikové figurky elitních bojovníků z dílny koncernu Hasbro prodraly z dětských pokojů, televizních seriálů a komiksů, vzniklých ve spolupráci s respektovaným marvelovskovým vydavatelstvím, na plátna kin.

Před hned pěticí scénáristů, mezi nimiž je i režisér snímku, stál nelehký úkol, propojit individualizované a nespojité osudy špičkových vojenských odborníků do nějakého tvaru, který by jim umožnil společně koexistovat. Zvolili k tomu tu nejjednodušší formu vyprávění o boji dobra proti zlu. Na správné straně stojí speciální jednotky G. I. Joe coby symbolické ztělesnění „světových policajtů“, patrioticky chránících prostor svobody svých spoluobčanů a proti nim zkouší uspět šílení padouši a zvrácení vědátoři, lační ovládnutí světa.

Bondovská zápletka, v níž podezřelý zbrojařský gigant MARS prostřednictvím spřízněné společnosti Cobra touží po uchvácení nanobotické zbrojní technologie, již by použil k vyvolání světového chaosu, recykluje ty nejprovařenější motivy, které si dovedete představit. Chybí už jen mocichtivý generál s tvrdým ruským přízvukem a vazbami na Kreml a máme před sebou zjednodušený otisk studenoválečnické reality, tak jak se nám ji snažila servírovat hollywoodská kinematografie v časech blokového vidění světa.

Sommers dokazuje, že jeho představivost tuto optiku stále akceptuje nebo alespoň s ironií využívá. Šablonovití záporáci mají znetvořené výrazy, věrně odrážející stav jejich duše a obklopují se stále poskoky, jejichž ochota zabíjet není motivovaná ničím jiným než ukojením destruktivního pudu. Reaganovská osmdesátá léta jsou náhle zpět.

Světoví četníci

Vojáci Duke (Channing Tatum) a Ripcord (Marlon Wayans) dostanou za úkol převézt tajnou zbraň, vyvinutou společností MARS mocného zbrojního magnáta Jamese McCullena (Christopher Eccleston). Konvoj je ale přepaden komandem, vedeným svůdně nebezpečnou Baronkou (Sienna Millerová), v níž Duke poznává někoho hodně blízkého ze své minulosti. O nebezpečný náklad má zájem i mezinárodní jednotka G. I. Joe, vedená generálem Hawkem (Dennis Quaid). Její rychlý zásah přispěje přes počáteční odpor k sblížení obou nováčků s kosmopolitní sestavou, v níž nechybí mlčenlivý černooděnec Snake Eyes (Ray Park) se zálibou v asijských bojových uměních, inteligentní odborník na dešifrování kódů Breaker (Saïd Taghmaoui), drsný Heavy Duty (Adewale Akinnuove-Agbaje)nebo jemnocitná intelektuálka Scarlett (Rachel Nicholsová).

Přetahování o kufřík výbušného obsahu nás ve snaze zabránit jeho zneužití provede napříč zeměkoulí. Od supertajné základny v egyptské poušti se přes francouzskou metropoli dostaneme až do mrazivých vod severního pólu. Stihneme přitom zažít množství neuvěřitelných podzápletek, zdvojených romantických linií a flashbacků, ozřejmujících spletenec vztahů mezi postavami, sahající hluboko za rámec vyprávění.

Ne(chtěná) parodie

Stephen Sommers již v prvních dvou „indianajonesovských“ Mumiích prokázal, že více než originálním tvůrcem je snaživým napodobitelem (či chcete-li vykradačem) nápadů druhých. Ve Van Helsingovi bez citu pro míru smíchal vlkodlačí, frankensteinovské a draculovské ingredience do prapodivného hybridu a v G. I. Joe si vede obdobně, jen protentokrát mnohem zábavněji, pokud přijmeme nechtěnou parodii jako svébytný filmový útvar. Jinak totiž to, co se před našimi zraky odehrává, vzít ani nemůžeme. Dumasovský Muž se železnou maskou si podává ruku s Fantomasem, asijskými ninja bojovníky i jejich mladšími komiksovými kolegy, ať už se jmenují Super, Spider nebo Iron Man.

Design hrdinských obleků si vypůjčuje nápady z šatníku Robocopa, Batmana nebo Lucasových hvězdných válečníků, které musí mít asi Sommers rád stejně jako Kevin Smith, neboť na ně neustále odkazuje. Darth Vadera zde objevíme hned v duálním provedení a lavírování, zda se přiklonit k temné straně síly či nikoliv, už nás nepřekvapí, neboť patří k běžné osobnostní výbavě většiny rozpolcených postav. Klišé se střídají jak na běžícím páse a my jen čekáme, kdy někdo astmaticky zachroptí, že je náš otec.

 

Při rozvíjení děje bychom rádi věřili, že scénáristický tým si z hrdinských stereotypů utahuje, kdyby logika nedostávala čím dál zjevnější facky. Scéna, kdy členka G. I. Joe za pomocí geniální dedukce odhalí, že letadlo, ovládané hlasovými povely nereaguje na anglické povely „pal“, neboť jeho strůjce byl Skot a tudíž je stroj nutno přimět k činnosti za pomocí keltštiny nebo ta, v níž se poloha člověka určuje dle jím vrženého stínu, budiž malým příkladem. Inscenační neumětelství prokazuje rovněž retrospektiva, sloužící k představení minulosti a pohnutek klíčových postav. Přes sympatickou snahu o jakési charakterové zakotvení či vymezení figur je ve své prvoplánové symboličnosti užita tak mechanicky, že se bojíte, aby na vás nevybafl pejsek, který v dětství hrdinu pokousal na pískovišti.

Rozpočet 175 milionů se tak asi nejvíce promítl do efektní vizuální stránky, v níž nechybí pohled na nejrůznější futuristické výdobytky technického umu. Zbraně, letadla i podmořské flotily slouží k demonstraci síly dnešní US Army a možností jejího rozvoje. Stephen Sommers se inspiruje technofetišismem Michaela Baye, do jehož preciznosti má ale daleko i pravzorem v letecké agitce osmdesátých let Top Gun. Armádní nábor ale díky přihlouplosti příběhu maskuje umněji než jeho kolegové.

Z hladiny průměru táhne film nahoru akční složka, jež v choreografii soubojů prokazuje mnohem větší zábavnost než druzí Transformeři a čtvrtý Terminátor dohromady. Spíše než na chladnou trikovou dokonalost se sází na nápaditost a zběsilé tempo. Díky ní si všechny ty urychlující skafandry, umožňující postavám skákat jak olympijští šampióni a kamerové průlety skrze auta nebo vlaky maximálně užijete. Destrukce je to ale disneyovsky neškodná, neboť ztráty si vybírají svou daň na technice a ne na obětech z řad civilistů.

Adrenalinová honička pražskými Dejvicemi nebo Starým městem, simulujícími pařížské lokace, je díky střihovému prolínání známých destinací pro našince mnohem zábavnější než ta z XXX s Vinem Dieselem, kde jsme se ze serpentýn, vedoucích od vranovského zámku, přenesli rovnou na vltavské nábřeží.

Vyvážený etnický klíč

Svižnou jízdu, v níž se jen mění kulisy a bojové způsoby, koření režisér vždy humornou tečkou, již v našich kinech zřejmě ještě nechtěně znásobí nemotorný dabing, přizpůsobený sluchu předškolního diváka. Ten je ale podceňován možná až příliš a vše je mu přežvýkáno jak v televizním seriálu z Růžové zahrady.

Stupidním dialogům nepomáhá ani nevýrazné herecké obsazení, které konverzační tuhosti a patetičnosti vychází víc vstříc namísto toho, aby se ji snažilo potlačit. Ve své vyváženosti má parta G. I. Joe především funkci politicky korektně naplněného etnického klíče. Hláškující Marlon Wayans možná sám nejlépe tuší, že točí další Děsnej biják, Sienna Millerová zaujme upnutou latexovou kombinézou s bujným dekoltem a proměnou brýlí z dioptrických na sluneční a Channing Tatum má co do plochosti výrazu ještě menší herecký rádius než Ben Affleck. Potěší Dennis Quaid, který se v pětapadesáti přehrává po vzoru Harrisona Forda do drsňáckých úloh a zrzavá a neokoukaná Rachel Nicholsová. Přítomnost české modelky Karolíny Kurkové je ryze dekorativní a má zřejmě za úkol přitáhnout do armády mladé nadšence, očekávající že výcvik povede někdo více podobný jí než nařvanému stokilovému černochovi, ironizovanému v desítkách komedií z vojenského prostředí.

G. I. Joe navazuje na současný trend letní popcornové zábavy definované Michaelem Bayem, při které stačí vypnout mozek a nechat se unášet za pomoci digitálních orgií někam do říše dětského hraní si na vojáky. Morfující autíčka, schopné během mžiku nabrat podobu mnohatunových robotů, jen nahradily ozbrojení igráčci, kteří mají podobně jako jejich soukmenovci od Hasbra nakročeno k dalším pokračováním. Stephen Sommers dostal za úkol uvést je do života a marketingově tak prodloužit jejich životnost. Zadání splnil, přizpůsobil ho vnímání příjemce předadolescentního věku a stihl přitom i ty odrostlejší (ne)záměrně parodicky pobavit. Pokud od letního blockbusteru víc neočekáváte, G. I. Joe jsou dobrou volbou.

G. I. Joe

• Žánr: akční
• Původní název: G.I. Joe: The Rise of Cobra
• www.gijoemovie.com/
• USA 2009
• Scénář: Stuart Beattie, David Elliot, Paul Lovett, Michael Gordon, Stephen Sommers
• Režie: Stephen Sommers
• Hrají: Dennis Quaid, Channing Tatum, Marlon Wayans, Sienna Millerová, Joseph Gordon-Levitt, Christopher Eccleston, Rachel Nicholsová, Arnold Vosloo, Jonathan Pryce, Karolína Kurková
• Distribuce: Bontonfilm
• Distribuční premiéra v ČR: 13. 08. 2009