Photo by Shanna Besson

Photo by Shanna Besson

Photo by Shanna Besson

Photo by Shanna Besson

Photo by Shanna Besson

Photo by Shanna Besson

Photo by Shanna Besson

Photo by Shanna Besson

Photo by Shanna Besson

Photo by Shanna Besson

Photo by Shanna Besson

Photo by Shanna Besson

Photo by Shanna Besson

Photo by Shanna Besson

Photo by Shanna Besson

Photo by Shanna Besson

Photo by Shanna Besson

Photo by Shanna Besson

Photo by Shanna Besson

Photo by Shanna Besson

Photo by Shanna Besson

Photo by Shanna Besson

Photo by Shanna Besson

Photo by Shanna Besson

Photo by Shanna Besson

Photo by Shanna Besson

Photo by Shanna Besson

Photo by Shanna Besson

Photo by Shanna Besson

Photo by Shanna Besson

Photo by Shanna Besson

Photo by Shanna Besson

Photo by Shanna Besson

Photo by Shanna Besson

Photo by Shanna Besson

Photo by Shanna Besson

Photo by Shanna Besson

Photo by Shanna Besson

Photo by Shanna Besson

Photo by Shanna Besson

Photo by Shanna Besson

Photo by Shanna Besson

Photo by Shanna Besson

Photo by Shanna Besson

Photo by Shanna Besson

Photo by Shanna Besson

Photo by Shanna Besson

Photo by Shanna Besson

Photo by Shanna Besson
Photo by Shanna Besson
Photo by Shanna Besson
Photo by Shanna Besson
24
Fotogalerie

Anna: Luc Besson a jeho upgradovaná verze Brutální Nikity [recenze filmu]

Luc Besson svou upgradovanou Brutální Nikitu pro 21. století zaplétá do sítě špionážních intrik soupeřících tajných služeb, v jejichž prostředí se bude snažit obhájit svou svobodu.

Plusy
Komplikovaná vyprávěcí struktura nám při přiblížení minulosti i činnosti agentky Anny umožňuje stejné scény vnímat v jiném kontextu toho, co se o nich a o ní postupně dozvídáme.
Minusy
Vzhledem k filmům, jež Luc Besson produkuje, se očekávalo, že větší podíl tu bude mít akční složka.
6  /10

Luc Besson, kdysi respektovaný evropský tvůrce a představitel francouzského filmového směru, zvaného neobaroko, přebral ve své produkční společnosti EuropaCorp trademarky hollywoodských podívaných a jako scenárista a producent je uplatnil v adrenalinem nabitých snímcích, jejichž vyznění ale nelze označit jiným slovem než stupidní.

Silné ženské hrdinky

Posedlost silnými ženskými hrdinkami, nebo až femme fatale, lze vysledovat takřka ve všech jeho dospělých filmech (dětskou trilogii o Arthurovi vynechávám). Však se také v jeho počinech objevovaly jedny z nejpřitažlivějších star stříbrného plátna.

Isabelle Adjani v Podzemce, Rosanna Arquette v Magické hlubině, Anne Parillaud v Brutální Nikitě, Natalie Portman v Leonovi, Milla Jovovich v Pátém elementu a Johance z Arku, dánská modelka Rie Rasmussen v Angel-A, bretaňská rodačka Louise Bourgoin v Tajemství mumie, Michelle Pfeiffer ve filmu Mafiánovi, Scarlett Johansson v Lucy, nebo britská modelka a herečka Cara Delevingne v space opeře Valerian a město tisíce planet.

Mezi nejlepší počiny jeho režijní tvorby určitě patří dvojice akčních thrillerů s ženskými hrdinkami v hlavních rolích - Brutální Nikita a Leon. Brutální Nikita z roku 1990 byla Bessonovým čtvrtým filmem a Anna s ním sdílí hodně společných znaků. Především v základním nastavení hlavní hrdinky.

Hříčka v mocenských zájmech tajných služeb

Tou je v Anně opět mladá žena, která má za sebou drogovou minulost, domácí týrání a kriminální delikt (lékárnu nahradil bankomat). A i ona dostává šanci vymanit se ze své nuzné minulosti. Šance na nový život přichází od KGB, která jí slíbí, že po roce tréninku pro ni bude pět let pracovat jako zabiják a pak může pokračovat ve svém dosavadním civilním životě.

Nepřekvapí asi, že ten, kdo se jednou zapletl se světem špionážních agentur, tak cesta z něj ven nebude tak snadná, jak mu bylo na začátku slibováno. To je i příklad Anny Poliatove (Sasha Luss), která zjišťuje, že šéf KGB Vassiliev (Eric Godon) odmítá ctít původní dohodu.

Luc Besson, který je i scenáristou Anny, nás tak podobně jako v případě Brutální Nikity vtahuje do chladného a krutého světa, v němž člověk není ničím jiným než pouhou hříčkou v mocenských zájmech tajných služeb, které rozhodují o jeho bytí a nebytí. A podobně jako v Brutální Nikitě nás nechá spolu s hlavní hrdinkou prožívat pocity nejistoty, strachu a ohrožení, vyplývající z této situace.

Navenek se zdá, že je pětadvacetiletá Anna dokonalým a chladnokrevným strojem na zabíjení, který přes svou křehkou fyzickou konstituci udivuje svými bojovými schopnostmi, ale i ona cítí, jak se smyčka kolem ní stahuje a že pokud se jí chce vyhnout, musí na svět tajných služeb, v němž se stává vícenásobnou agentkou, vyzrát. K čemuž využije bojů o moc, které v nich probíhají.

Zabiják v rouše modelky

Aby se jí to povedlo, musí hrát roli onoho neemočního, odosobněného, obtížně čitelného stroje na zabíjení, který plní zadané úkoly a je přitom schopen velmi variabilní přetvářky. Tyto schopnosti k výbavě agentů tajných služeb patří a Anna je i díky hereckému výkonu Sashy Luss naplňuje.

O záměrné plochosti jejího výkonu přitom můžeme spekulovat, nakolik byl režijním záměrem, aby nebylo možné odhadnout motivace její postavy v přetahované tajných služeb, nebo zda jen její postava prostě jen narazila na limity jejího hereckého talentu.

Annu ztvárňuje sedmadvacetiletá ruská supermodelka a bývalá baletka Sasha Luss, která se stala tváří reklamních kampaní nejvěhlasnějších módních značek jako Dior, Chanel, Valentino nebo Karl Lagerfeld. Anna je její druhá role, tu první si vyzkoušela v Bessonově předchozím Valerianovi, kde si zahrála menší roli mimozemské princezny Lïhio-Minaa.

Besson má pro obsazování modelek do hlavních rolí slabost, ale tady tohoto jejich povolání využil i při konstrukci scénáře. Anna se totiž hned na počátku 90. let ocitá v Paříži, kde pracuje pro modelingovou agenturu. Její kariéra fotomodelky díky její fotogenické kráse rychle stoupá vzhůru, ale nikdo netuší, jakou minulost má dívka za sebou, že plní i jiné úkoly než ty na předváděcím mole a že se právě díky nim se nachází v žhavém zájmu tajných služeb.

Pád železné opony v nich způsobil rozvrat, hlavně na ruské straně, čehož se snaží využít agent CIA Leonard Miller (Cillian Murphy), který ji chce přetáhnout na svou stranu. Z důvodu toho, že jak říká, dvacet let měla CIA s KGB korektní vztahy, které ale současný šéf KGB nerespektuje a proto je třeba se ho zbavit. A Anna, která o tom nerespektování dohod z jeho strany něco ví, se má stát nástrojem tohoto plánu. Výměnou za svobodu a volnost, kterou ji americká zpravodajská služba nabízí.

Vnímání situací v odlišném kontextu

Annina minulost osiřelé dívky z důstojnické rodiny, která se původně chtěla dostat k námořnictvu, je nám ozřejmována za pomocí komplikované vyprávěcí struktury s častými skoky v čase dopředu a zpátky, které nám zároveň při přiblížení její činnosti dvojité agentky umožňují stejné scény vnímat v jiném kontextu toho, co se o nich a o ní postupně dozvídáme.

Luc Besson tuto možná překombinovanou narativní strukturu zvolil záměrně, protože si byl vědom, že příběh o soupeření tajných služeb po pádu železné opony je vlastně dost banální a už několikrát použitý a tímto se ho snažil ozvláštnit.

Zároveň mu ono postupné dávkování a zpětné doplňování informací, které nenabídl předchozí pohled na stejnou událost, kterou teď ukáže z jiné perspektivy, umožňuje vnímat tyto události jako součást plánu, který mají nejen tajné služby, ale i samotná Anna, která se chce z jejich vlivu vymanit.

Půvab Anny

Použití této, z pohledu Bessona důmyslné, vyprávěcí struktury, bych mu nevyčítal, horší je, jak zachází s historickou realitou. Vzhledem k tomu, že časový rámec vyprávění zabírá asi pět let a odehrává se vesměs po pádu železné opony, tak díky oněm skokům v čase zjistíte, že jeho část spadá ještě do časů sovětských před oním pádem. A tady se nacházejí propriety jako notebook, bankomat nebo zmínka o tajném americkém vězení na území Česka, které posouvají realitu směrem k nějaké fiktivní špionážní fantazii.

A ona jí Anna je. Na rozdíl od Rudé volavky je tu takřka přeskočen výcvik agentky a režisér se soustředí na rozehrání špionážních her a intrik, v nichž jde o to, kdo komu poslouží a za co a kdo koho nakonec v síti všech těch léček a přetvářek převeze.

Anna k tomu využívá i svého půvabu, kdy skončí v posteli jak s agentem KGB Alexem (Luke Evans), tak s tím od CIA Leonardem, ale i s modelkou Maud (Lera Abova), přičemž je u ní těžké odlišit, co jsou ještě u ní skutečné city a co hra, vedoucí k jejímu cíli dostat se ze spárů tajných služeb.

V jejich prostředí hraje důležitou roli postava Olgy (Helen Mirren). Jde o Anninu nadřízenou a mentorku, která v hierarchii KGB sehrává úlohu ironické a všemi mastmi mazané obdoby bondovské M. Jde také o postavu nezábavnější, která je sarkastická, krutá, ale jak se ukáže, dovede projevit i lidskost.

Méně akce, než se očekávalo

Na těchto čtyřech postavách film stojí, přičemž největší prostor z nich dostává logicky Sasha Luss v roli Anny, která se stává jakousi upgradovanou Brutální Nikitou pro 21. století. Šedesátiletý Luc Besson prostřednictvím ní na svůj takřka třicet let starý snímek pomrkává a novou hrdinku opět zaplétá do sítě špionážních intrik, v nichž se bude snažit obhájit svou svobodu.

Vzhledem k filmům, jež Besson produkuje, se očekávalo, že velký podíl tu bude mít akční složka a choreografie ve stylu Johna Wicka nebo Atomic Blonde: Bez lítosti. Delší „johnwickovská“ akční sekvence se zapojením zbraní, talířů a vidliček je tu ale přítomná jen jedna, ve scéně v restauraci, kterou profláknul už trailer. Ta druhá se pak nachází na konci filmu.

Akční stránka tak slouží vyprávěnému špionážnímu příběhu, který se rafinovanějším způsobem snaží prodat něco, co působí vlastně velmi banálně a ohraně. Brutální Nikitu Luc Besson nepřekonal, ale natočil docela solidní žánrovku, která má šanci vás na konci prázdnin zaujmout.

Anna

  • Žánr: akční špionážní thriller
  • Původní název: Anna
  • www.anna.movie/
  • Francie, 2019
  • Scénář: Luc Besson
  • Režie: Luc Besson
  • Hrají: Sasha Luss, Helen Mirren, Luke Evans, Cillian Murphy, Nikita Pavlenko, Alexej Maslodudov, Eric Godon, Ivan Franěk, Jean-Baptiste Puech
  • Distribuce: Vertical Ent.
  • Distribuční premiéra v ČR: 22. 08. 2019

Určitě si přečtěte

Články odjinud