Benjamin Tuček (1972) vystudoval obor scenáristika a dramaturgie na pražské FAMU. Jako scenárista je spoluautorem filmů Mistři, Protektor, Polski film a Prezident Blaník. Ze seriálové tvorby se vedle Kanceláře Blaník scenáristicky podílel i na Terapii pro HBO a Světu pod hlavou pro Českou televizi.
Je činný i jako režisér a to jak dokumentárních filmů (Tantra, Plán), tak těch hraných. Za jeho celovečerní debut Děvčátko (2002) získala Jana Hubinská Českého lva. Zahrála si tu filmovou matku herečky Doroty Nvotové, s jejíž nevlastní mladší sestrou, herečkou a režisérkou Terezou Nvotovou (Špína, Mečiar), nyní Tuček napsal scénář k jeho druhému celovečernímu filmu Mars.
Natáčení v simulátoru pobytu na Marsu
Ten se spolu s třináctičlenným štábem, včetně herců, rozhodl realizovat na Marsu. Tedy ne na tom skutečném, ale na stanici pro simulaci pobytů na Marsu. Stanice Mars Desert Research Station v americkém Utahu funguje na principu výběrových řízení, kam se hlásí mise s různým záměrem a programem.
Jedná se o nevládní organizaci Mars Society a je na každém, jak si sežene peníze a co bude na místě dělat. Od devadesátých let se tu vystřídaly posádky různého zaměření od geologů přes sociology až po psychology. Štáb kolem režiséra Benjamina Tučka byl první, který přišel s nápadem natočit zde film.
V roce 2015 získal povolení tři týdny natáčet uprostřed vyprahlé pouště v autentickém prostředí skutečného modulu pro simulaci podmínek na Marsu. Onen modul vypadá jako oprýskaná budka, na jejímž vzhledu se podepsal zub času. Její vnitřek pak skýtá všechno, jen ne pohodlí a soukromí.
Herci kvůli omezeným finančním prostředkům na natáčení zastávali v poušti i technické profese. Starali se například o zásoby pitné vody, naftu v agregátu anebo o psaní každodenních reportů pro komisi výzkumné stanice. Kvůli neprodyšným materiálům skafandrů a okolnímu horku se dalo natáčet jen brzy ráno nebo pozdě večer, stísněný prostor modulu při třídenním pobytu pak značně přispíval ke vzniku ponorkové nemoci.
Všechny tyto okolnosti pobytu na stanici v Utahu tvůrci zapracovali do scénáře, který do velké míry vznikal improvizovaně až na místě. Herci a malý štáb při natáčení na základně respektovali rovněž zásady kosmického výzkumu: oficiální komunikace probíhala v angličtině, soukromé hovory v češtině.
Toto jednoduché pravidlo inspirovalo i filmové dialogy mezi členy posádky. Humor snímku z toho těží, špatná výslovnost anglických slovíček se stává zdrojem různých dvojsmyslů. Rovněž strojový překlad buď anglických vět do češtiny, nebo naopak českých do angličtiny v titulcích, si utahuje z malé jazykové vybavenosti Čechů.
Improvizovaná divadelní hra, přenesená do filmu
Co z toho, co tvůrci tvrdí o podmínkách a pravidlech natáčení v simulátoru v Utahu, je pravda a kde se dopouštějí mystifikace, je obtížné odhadnout. Režisér v obsazení vsadil na členy populárního divadelního souboru Vosto5, který je znám svým originálním humorem a absurdní poetikou, pracující s estetikou trapnosti.
A jako částečně improvizovaná divadelní hra, navíc jejich vlastní, autorská, z níž si vypůjčili i ony skafandry, jen přenesená do filmového tvaru, i film vypadá. Jde tedy o projekt, od kterého nečekejte, že uspokojí milovníky žánru science fiction.
Z tohoto žánru a jeho klišé si tvůrci utahují, tak jako z mnoha jiných, jež pro potřeby vyprávění používají. Mars můžeme vnímat jako sci-fi, absurdní komedii, existenciální western, zamýšlející se nad kolonizací vesmíru, ekologickou agitku, moralitu, psychodrama nebo romanci.
Prvky všech těchto žánrů tvůrci používají pro svou úvahu o české mentalitě a k rozehrání experimentu, který se žánrovým škatulkám vzpírá. Kdo chce, může ho vnímat jako vztahový film, ale určitě je zbytečné na něj uplatňovat pravidla logiky, jež se vážou ke sci-fi filmům.
Zamýšlet se proto nad tím, zda se šestice postav, plus humanoidní android, skutečně nacházejí na Marsu nebo ne, považuji za kontraproduktivní. Postavy se většinu času pohybují po povrchu Marsu ve skafandrech, ale když je sundají, nic se jim nestane. Jsou tedy součástí nějaké reality show, jak se domnívá postava Vendy?
Westernová stylizace robota Bota
Tohle je dada, částečná improvizace, vycházející z humoru Vosto5. Problémem je, že to, co funguje na divadle, které pracuje s jinou perspektivou, nadsázkou a mírou představivosti, nemusí fungovat ve filmu. A to je příklad Marsu.
Humor referenční („Whitney Houston, máme problém“) a především verbální se tu potkává s tím sitkomovým (postava Vendy) nebo naopak oduševnělým, jež do vyprávění vnáší androidní robot Bot s jeho monologickými existenciálními úvahami, vycházejícími ze znalosti westernů.
Tuhé, mechanické vyjadřování robota Bota a jeho znalost rodokapsů přispěla i k jeho westernové stylizaci. Tu režisér Benjamin Tuček používá v symbolické rovině paralel mezi kolonizováním Divokého západu (natáčelo se v Utahu) a kolonizováním vesmíru, kdy každá z těchto kolonizací je vždy spojená s plundrováním přírodních zdrojů, bojem o suroviny a vykolíkováním území na úkor někoho jiného.
Soužití androida s lidmi tu získává i rovinu sexuální, když se tvůrci ptají, jestli lidé chtějí mít sex s roboty. Onoho robota hraje Ondřej Doule. Vědec a praktikující systémový inženýr, který se zabývá pobytem člověka ve vesmíru i architekturou ve vesmíru a má za sebou spolupráci s NASA. Doule v projektu sehrál zásadní roli. Byl jeho strůjcem i odborným konzultantem a na stanici předtím absolvoval skutečný vědecký pobyt.
Vedle něj se v hereckém obsazení objevují herci, bezprostředně spjatí s divadlem Vosto5 (Jiří Havelka, Tomáš Jeřábek, Petr Prokop), plus ti spříznění, kteří k němu mají blízko třeba tím, že prošli jeho jednotlivými inscenacemi (Halka Třešňáková, Petra Nesvačilová).
Česká vesmírná mise
Děj se odehrává v budoucnosti, kdy lety na Mars dávno vyšly z módy. Rozpočet programu na kolonizaci Marsu byl seškrtán natolik, že na osídlení vzdálené planety nikdy nedošlo. Připomínkou ambiciózních plánů tak zůstala pouze opuštěná základna, obývaná osamělým robotem. Zastaralý robot Bot (Ondřej Doule), ponechaný před čtvrt stoletím na Marsu svému osudu, udržuje marťanskou vědeckou stanici v nouzovém režimu.
Poslední naději na záchranu stanice představuje česká vesmírná mise, financovaná ze soukromých peněz. Velitel mise (Jiří Havelka) přijímá nabídku miliardáře (Tomáš Jeřábek), který chce být prvním vesmírným turistou na Marsu. Mecenáš má ale výstřední přání. Chce se na Marsu oženit se svou snoubenkou (Halka Třešňáková). Ona si původně přála mít svatbu v Marseille, ale on jí nějak špatně rozuměl a výsledek je tento.
Šestičlennou posádku vedle velitele a páru snoubenců tvoří ještě jeho zástupce, palubní inženýr a pilot vesmírné lodi (Petr Prokop), který bere celou výpravu jako kšeft, slovenská psycholožka (Tereza Nvotová) a nepříliš bystrá videobloggerka Vendy (Petra Nesvačilová), která se domnívá, že není na Marsu, ale v nějaké reality show se skrytou kamerou.
Každý po něčem touží
Zasmušilý robot se starým operačním systémem, který přežil několik bouří, a léty mu byly jediným společníkem rodokapsy, už nechce být sám. Naivní Vendy chce vyhrát onu reality show. Velitel chce dostát odkazu svého otce, zakladatele stanice a pokusit se o osídlení Marsu.
S psychickými traumaty z dětství mu pomáhá psycholožka, která se snaží zároveň udržovat dobrou náladu uvnitř posádky. Třeba tím, že souloží s velitelem, protože sex je lék na všechny stesky a traumata. Jeho zástupce se cítí nedoceněný a pro tento účel se spojuje s miliardářem, který veliteli připomíná, že kdo platí, ten také rozhoduje.
Každá ze sedmi postav, včetně robota, po něčem touží a má jiné motivace, proč se k této výpravě přidala. V klaustrofobním prostoru základny je vyžadována nezbytná disciplína, již ne všichni dodržují. Mezi členy posádky to začne brzy skřípat a svůj plán, jak nezůstat na planetě Mars sám, má i robot Bot.
Takže nakonec z toho Benjaminu Tučkovi vylezla vztahová komedie, která se opírá o poetiku divadla Vosto5. Poetiku trapnosti, absurdity, nonsensu, dada, mystifikace, která nemusí sednout každému. Tedy určitě ne těm, kteří očekávají od filmu domácí příspěvek k žánru sci-fi. Ti, co půjdou více na Vosto5 a jejich utahování si z české národní mentality, by mohli být spokojenější, ale zdaleka ne tolik, jako při sledování jejich působení divadelního.
Mars
- Žánr: komedie
- www.cinemart.cz/filmy/mars/
- Česko, 2018
- Scénář: Benjamin Tuček, Tereza Nvotová
- Režie: Benjamin Tuček
- Hrají: Jiří Havelka, Tomáš Jeřábek, Petr Prokop, Petra Nesvačilová, Tereza Nvotová, Halka Třešňáková, Ondřej Doule
- Distribuce: CinemArt
- Distribuční premiéra v ČR: 18. 10. 2018