Perseus (Sam Worthington) je levobočkem nejmocnějšího z bohů, jež sídlí na Olympu. Milostné dvoření záletného otce Dia (Liam Neesen) přineslo jemu i jeho matce zatracení ze strany matčina pomstychtivého manžela Kaliba (Jason Flemyng).
Vychován od narození prostou rybářskou rodinou, jež ho zachránila ze spárů mořského živlu, vyrostl v statného muže. Lidská snaha o vymanění se z područí moci svých stvořitelů, potrestaná pánem podsvětí, ho připraví v dospělém věku o jeho nejbližší. Aniž se ze ztráty stačí vzpamatovat, stojí před ním úkol nejtěžší.
Božské ultimátum
Domýšlivost lidského plémě, jež zanevřelo na své Bohy, se odrazí v jejich zpětné reakci. Blahosklonná pasivní trpělivost s jejich hříchy se po svržení sochy Dia vojáky do moře a urážce krásy Afrodity z úst královny Kassiopey (Polly Walkerová) promění v jejich oprávněný hněv. Bohové se rozhodnou svým dosud věrným poddaným připomenout, že život není výsada, ale dar.
Vzniklou situaci chce obratně využít ve svůj prospěch Bůh podsvětí Hádes (Ralph Fiennes). Pod záminkou pomoci svému mocnému bratrovi Diovi udělí s jeho požehnáním lidstvu ultimátum. Pokud do deseti dnů neobětují lidé ze svých řad krásnou princeznu Andromedu (Alexa Davalosová), sprovodí jeho posel Kraken jejich svět z povrchu zemského. Po absolutní moci toužícímu Hádovi, jenž by se rád stal vládcem nejen nad silami, ukrytými pod povrchem zemským, se může postavit do cesty jediný člověk. Polobůh Perseus.
Schematická výplň akčních scén
Opisovat podrobněji děj mi při obecné znalosti původního filmu z roku 1981 zavání trochu nošením mechanických sov do Athén. V nové verzi nepříliš zkušená scénáristická trojice z původní košaté fabule vyabstrahovala jen linii výpravy Perseovy družiny za Medúzou, čímž ji ochudila o epičnost, jež je podobným látkám vlastním.
Dramatická stavba a vnitřní logika vyprávění díky této redukci značně utrpěla a proměnila se ke škodě věci jen v schematickou výplň mezi akčními scénami. Přímočaré lineární plynutí, které ze všeho nejvíc připomíná počítačovou bojovku, v níž ukazatel před cílem s nápisem „Mise splněna“ eviduje ztráty na životech, navíc posouvají vpřed berličky náhod, způsobující že předměty i postavy svévolně vstupují do příběhu a bez vysvětlení z něj zas mizí.
Zápletku, v níž se svářely síly lidské a božské, tvůrci zrealističtěly a mytologické prvky a legendy, s nimi spjaté, odsunuly do pozadí. Fungování antických mýtů dostává v tomto pojetí na frak. Za svržení Diovy sochy neslibuje trochu nelogicky odplatu Bůh moře Poseidón, jenž by měl mít pod svým patronátem i Krakena, ale právě Hádes. Okřídlený kůň Pegas není bílý, ale černý a k Perseovi přichází jako dar, který si není třeba získat a ochočit. Kalibos je manžel Perseovy matky, sežehnutý Diovým bleskem a ne znetvořený syn bohyně Thétis. A tak bychom mohli pokračovat.
Mechanické figurky
Podobně ledabyle jako je zacházeno s mytologickou stránkou, je nakládáno i s tou lidskou. Postavy nejsou obdařeny uvěřitelnou motivovaností jejich jednání. Charakterové prokreslení, jež by nám umožnilo si hrdiny oblíbit nebo se s nimi ztotožnit, podobně jako jejich vzájemná interakce, je na bodu mrazu. Namísto toho jsme svědky, jak z jejich z úst vychází didaktický opis toho, co by mělo na plátně vyplynout z děje. Nešvar, typický pro sériovou seriálovou tvorbu, slavící úspěch při předávání cen televize Nova, z nich činí díky tomu v našich očích bezduché loutky bez vnitřního života, odříkávající prkenným jazykem naučenou dialogovou vatu.
K tomuto vjemu přispívá i jejich pohyb, připomínající přesun z bodu A do bodu B a dále. Jako by byly jen figurky na mechanické konstrukční šachovnici, tvářící se zarputileji než Jiří Paroubek v nedělních poledních debatách. Pomsta je jediným hnacím motorem jejich směřování a podle této optiky se herci zmocňují i svých partů. Zasmušilý pohled bez náznaku úsměvu pochopíme ještě z pohnutek otrlého kapitána královské stráže Draca (Mads Mikkelsen), proč ale heroickou vnějškovou masku nasazují i všichni ostatní, je mi záhadou. Družina, vyslaná z města Argos, svým zacílením spíše než antické reky připomíná elitní vojenskou jednotku. Nepříjemně se tím posiluje militantní vyznění vyprávění, které má rázem blíž k armádnímu náboru Michaela Baye než k sandálovému žánru historických opusů, který se pokusil resuscitovat Scottův Gladiátor nebo Snyderova Třístovka.
Otázka motivovanosti
Romantická linie, jež by pomohla mužsky testosteronový svět trochu obměkčit, je velice úsporná a má jinou podobu, než bychom čekali. Její protagonistkou není herecky mdlá představitelka Andromedy, jejíž účast se vinou scénáře ukazuje jako marginální, ale Perseova polobožská průvodkyně, nymfa Io. Ta je obdařená půvabem herečky Gemmy Artertonové, známé z bondovky Quantum of Solace. Její pohnutky a určení jsou ale tak nezřetelné, že se divák namísto jejich domýšlení radši nechá okouzlovat jejím dekorativně příjemným zevnějškem.
Rovněž objekt její ochranného zájmu, australský herec Sam Worthington, jenž zaujal v Cameronově Avataru, nepůsobí moc jako rybář, ale spíš jako naštvaný drsňák, jehož jediným cílem je pomstít svou adoptivní rodinu. Po celý film vydrží s jedním výrazem, který jsme u něj viděli už například v postapokalyptickém čtvrtém Terminátorovi. Díky příměsi božské krve dokáže vyváznout ze všech nebezpečí a překonat nástrahy, jež jsou mu kladeny do cesty.
A zde vyvstává kardinální otázka, za čím se vlastně Perseus žene. Redukcí původního mytologického základu ztrácí jeho směřování jakýkoliv směr, který by nám připadal zajímavý nebo přitažlivý. Andromedu nezachraňuje kvůli ní samé, ale protože mu to někdo nařídil a on to jako slepě poslušný mariňák plní.
Z okolí zarostlých spolubojovníků se vyděluje snad jen krátkým sestřihem, jenž má tu správnou army délku, ale vnitřní napětí, jež by nám umožňovalo napojit se na jeho odysseu, necítíme, stejně jako vykreslení rozporu, plynoucího z jeho původu.
Hlavní záporák Ralph Fiennes v úloze Háda zas připomíná astmatickými záchvaty stiženého bratra lorda Voldemorta, jenž se nemůže rozhodnout, zda bude dávat za vyučenou čarodějným školákům v Bradavicích nebo málo pokornému lidstvu.
Sestup do podsvětí
Scénáristicky zplošťující zápletku i režijně nejisté vedení herců se pokouší zachránit alespoň scénické řešení a akční scény, na něž režisér sází. Oč hůře dopadly dekorace rokovací síně antického Olympu, jež díky umělé digitální kašírovanosti vypadají jako ze studiové domácí televizní pohádky z půli osmdesátých let, o to lépe se dívá na letecké záběry přímořského města Argos. Od něho se vzdalujeme čím dál víc do podsvětí, kde závan bájné mytologie pocítíme v mystické scéně s převozníkem mrtvých Cháronem přes řeku Styx. Má v sobě hororově ponurou atmosféru, ale zůstává bohužel značně osamocena.
Akční scény s pouštními škorpiony, Medúzou i obrovitým Krakenem oplývají měnícími se lokacemi a kinetickou dynamikou. Přesto se nemůžeme zbavit dojmu, že už jsme je někde viděli. Znalci Pána prstenů, Hvězdných válek nebo Harryho Pottera jistě budou vědět. Navíc těkavou ruční kamerou točené souboje jsou díky střihu tak nepřehledné, že úmrtí některých postav zaznamenáte až v okamžiku shledání, kdy dochází k přepočítávání zbylých členů družiny.
A dobře nedopadlo ani jedno z hlavních lákadel filmu, jenž vám při návštěvě kina vytáhne z peněženky o pár desetikorun víc. Klasicky dvojrozměrný film byl v postprodukci dodatečně převeden do 3 D. Tímto záměrem ale tvůrci svému dílu zasadili definitivní direkt. Nepochopili totiž, že s třetí dimenzí je třeba pracovat už při samotném procesu vzniku filmu a ne ji využívat pouze jako přidanou hodnotu, vezoucí se na módní vlně avatarového úspěchu. Namísto prohloubení plasticity obrazu jsme v případě Souboje titánů svědky ztráty jeho ostrosti a jasu. Potemnělé, rozmazané a o detaily ochuzené třírozměrné verzi, v níž se postavy oddělují od svého přirozeného pozadí, se proto při návštěvě kina radši vyhněte a vezměte zavděk tou smyslově vstřícnější verzí v běžném formátu.
Nic pro pamětníky
Francouzský režisér Louis Leterrier (Utržený ze řetězu, Kurýr 2, Neuvěřitelný Hulk) z producentské stáje Luca Bessona stál při pokusu o remake Souboje titánů před obtížným úkolem. S úkolem popasovat se z lety možná až nekriticky vzývanou podívanou mohl vyjít se ctí dvěma různými způsoby. Buď věrně složit poctu originálu, nebo přijít s vlastní osobitou verzí, pracující ve vizuálně přitažlivějším balení s původními motivy. Leterrierovi se nepovedlo ani jedno. Ve snaze zcivilnit mytickou látku a učinit ji co nejsyrovější zapomněl na hlavní přednost té původní, spočívající ve vyvážené směsici epické gradace a napětí s příměsí romance.
Generace dnešních více jak třicátníků, která se při častých televizních reprízách ráda nostalgicky vrací do dětství, kdy film Desmonda Davise znamenal v nabídce socialistický kin jednu s mála příležitostí jak se seznámit s trikovým dobrodružným žánrem, mu to asi neodpustí a ti mladší… Zeus suď.
Souboj titánů se stává první předzvěstí letošních nenáročných letních blockbusterů, při kterých mozek odložíte někde u vchodu do sálu a poté se necháte bavit slepencem zábavných atrakcí bez nějaké vnitřní logiky. Povrchní trend, prosazovaný hollywoodskou kinematografií ve snaze zaujmout hlavně ty mladší z diváků, bude slavit své žně tak dlouho, dokud se cílová skupina publika nezačne poohlížet po trochu jiné a přemýšlivější pastvě pro oči. Sám jsem zvědavý, kdy to bude.
Souboj titánů
- Žánr: dobrodružný
- Původní název: Clash of the Titans
- wwws.cz.warnerbros.com/clashofthetitans
- Velká Británie/ USA 2010
- Scénář: Travis Bacham, Phil Hay, Matt Manfredi
Režie: Louis Leterrier - Hrají:Sam Worthington, Liam Neeson, Ralph Fiennes, Gemma Artertonová, Mads Mikkelsen, Jason Flemyng, Alexa Davalosová, Danny Huston
- Distribuce: Warner
- Distribuční premiéra v ČR: 15. 04. 2010
| AVmania.cz hodnotí |
| film |   | 4/10 |