Román Miguela de Cervantese Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha (1605 - první část, 1615 - druhá část) je jedno z klíčových děl světové literatury. Jeho hrdinou je stárnoucí chudý šlechtic, kterého fiktivní svět starých rytířských románů pohltí natolik, že se rozhodne vzkřísit jejich zašlou slávu a sám se stát rytířem. Jeho pošetilá, idealistická snaha pak naráží na realitu.
Prokletý projekt
Slavný režisér a někdejší člen britské recesistické skupiny Monty Python, sedmasedmdesátiletý Terry Gilliam (Brazil, Král rybář, 12 opic, Imaginárium Dr. Parnasse) se o modernizaci či variaci tohoto námětu v podobě jeho donquijotského projektu snažil takřka třicet let. Začal ho připravovat v roce 1989, krátce po dokončení Dobrodružství Barona Prášila.
Přípravy a shánění finančních prostředků mu zabraly zhruba 10 let. V roce 2000 začalo natáčení. Tehdy se před kameru postavili Johnny Depp a Jean Rochefort. Od první klapky ale štáb stíhala jedna katastrofa za druhou. Krupobití zničilo drahou techniku, natáčení stále rušily průlety stíhaček a Rocheford onemocněl, takže musel odjet do Francie a podrobit se operaci.
Projekt byl tak zrušen po šesti natáčecích dnech. Díky tehdejší přítomnosti dokumentaristů na place vznikl v roce 2002 originální dokument Ztracen v La Mancha. Jeho autoři Keith Fulton a Louis Pepe byli na place i nyní a pracují na jeho pokračování, které by zachytilo nejnovější vývoj událostí okolo natáčení a uvedení filmu.
K nim patří soudní tahanice s portugalským producentem Paulem Brancem, které stále pokračují. Gilliam od spolupráce s ním odstoupil kvůli tomu, že se mu nepodařilo včas získat dohodnutý natáčecí rozpočet. Film dokončil s jinými producenty, ale před premiérovým uvedením v Cannes se Branco ozval s tím, že natočená verze je nelegální, protože práva na film vlastní on. Rozhodl se to řešit před pařížským soudem, který jeho námitky během už rozběhnutého festivalu neuznal a film ho tak mohl zakončit.
Osobní téma filmové tvorby
Proces vzniku filmu s asi desetkrát přepisovaným scénářem, přeobsazením nejen Rochefortovy role Johnem Hurtem, který loni, stejně jako jeho předchůdce, zemřel a film je oběma hercům věnován, a soudním martýriem, během něhož režisér utrpěl menší srdeční příhodu, jakoby v mnohém zrcadlily téma filmu.
Donkichotský boj s větrnými mlýny ale nakonec získal trochu jinou podobu, než Gilliam zamýšlel ve filmu s Johnnym Deppem. Zde mělo jít o postavu mladého režiséra, který se probudí v 17. století a Don Quijote ho považuje za svého Sancho Panzu.
Na scénáři už tehdy režisér spolupracoval s Tonym Grisonim, který s ním pak dělal na filmech Strach a hnus v Las Vegas (1998) a Krajina přílivu (2005). V roce 2009 se k donkichotské látce vrátili, ale zbavili ji původního elementu cestování v čase. Nejen proto, že je levnější zůstat v moderním světě, než vytvářet svět 17. století.
Gilliam chtěl vyprávět příběh, který vystihuje podstatu Quijota, ale nemusí se tolik spoléhat na knižní předlohu. Chtěl do vyprávění vnést i osobní téma filmové tvorby a lidí, kteří se na ní podílí. Jako režisér Toby, který se potýká s následky toho, jak změnil jednu španělskou vesnickou komunitu při realizaci svého studentského filmu.
Připomínka mladistvého entuziasmu
To ještě býval Toby Grisconi (Adam Driver) idealistickým filmovým studentem. Dnes je z něj arogantní, cynický a marnivý režisér reklam, kterého peníze a sláva změnily k nepoznání. Ve Španělsku se snaží dokončit natáčení nové reklamy na vodku s quijotovskými motivy a užívá si přitom s Jacqui (Olga Kurylenko). Lstivou a živočišně smyslnou manželkou svého šéfa (Stellan Skarsgård), na kterou měl původně na jeho přání dohlížet.
Když od tajemného Cikána (Óscar Jaenada), nabízejícího pirátská DVD, náhodně získá kopii vlastního absolventského filmu o Donu Quijotovi, ponoří se do světa melancholických vzpomínek a mladických ideálů, spjatých se vznikem tohoto snímku.
Tenkrát byl ještě plný energie a zápalu, dnes je znuděný životem a nespokojený s tím, kam se jako tvůrce dostal. To ho přiměje navštívit nedalekou malebnou španělskou vesnici Sueños (což znamená „sny“), kde tento svůj černobílý opus před deseti lety vytvořil. A zjišťuje, že jeho tehdejší počin měl na obyvatele ospalé vesnice strašlivý vliv.
Dopady vlastního díla
Potkává zde starého pomateného výrobce obuvi Javiera (Jonathan Pryce), který se domnívá, že je Don Quijote a Toby jeho dlouho ztracený panoš Sancho Panza. Právě Javier v jeho studentském filmu hrál Dona Quijota a od té doby začal věřit tomu, že se jím opravdu stal. Přejal jeho slovník, výstroj i vnímání okolního světa.
Angelicu (Joana Ribeiro), tehdy patnáctiletou krásnou dceru místního hospodského, s níž jemně a nevinně flirtoval, zase jeho nadšení pro film přimělo k tomu, aby sama usilovala v Madridu o hvězdnou hereckou kariéru. Skončila ale na scestí jako luxusní prostitutka. Vzpomínkový návrat do míst, kde bilancuje vlastní filmařskou dráhu, se tak pro něj stává noční můrou, když si uvědomuje, kolika lidem obrátil život vzhůru nohama nebo ho rovnou zničil, byť nepřímo.
Vývojem okolností a proti své vůli se Toby postupně ocitá uvězněný v bizarních fantaziích starého pána, s nímž se jako jeho pobočník Sancho Panza na oslíkovi vydává na absurdní cestu španělskou krajinou. Rozlišit realitu od fikce je přitom pro něj stále těžší. Jeho mysl se ocitá ve vleku bláznivých, komických a stále více surrealistických dobrodružství, při nichž je nucen čelit tragickým důsledkům filmu, který navždy změnil naděje a sny malé vesničky.
Chvála bláznovství a snílkovství
Film otevírá hned několik témat, spojených s filmařskou profesí. Jedním z nich je téma zodpovědnosti za místo, do něhož tvůrci přicházejí a v němž lidem mění jejich životy. Toby těm lidem ukázal svět snů, řídil je, manipuloval jimi a pak odešel s tím, že už se nikdy nevrátí.
Teď se do oné komunity vrací a věří, že všechno bude báječné, jako tehdy. Ale zjistí, že většina lidí ve vsi ho nesnáší. Zničil jejich životy. A přestože se z něj stal pokrytecký a vyhořelý cynik, uvnitř něj zůstala nějaká slušnost, která mu velí, že by měl tento stav napravit.
Průvodcem na této cestě mu je Don Quijote. Postava, která bojuje za sílu imaginace proti silám rozumu, což je téma, které se objevilo v mnoha Gilliamových filmech. Je to snílek, idealista a romantik, který není ochotný přijmout omezení, která přináší realita. Tak jako Terry Gilliam, jemuž se nakonec povedlo film dokončit a za jeho osobní účasti uvést na festivalu v Karlových Varech.
Režisér v osobě Dona Quijota chválí bláznovství a snílkovství jako způsob, jak nastavovat zrcadlo těm, kteří už veškeré ideály ztratili. Don Quijote je terčem posměchu a pohrdání, ale se svou snahou napravovat svět a hrdou vztyčenou hlavou působí šťastněji než ti, kteří ho posměchu vystavují. Dobře je to vidět při závěrečné konfrontaci se světem oligarchického dekadentního nevkusu na starobylém hradě, kde probíhá maškarní bál.
Promítání do postav
Terry Gilliam se promítá do obou postav, Dona Quijota i Tobyho. S tím prvním sdílí jeho představivost, která je jeho uměleckou značkou, ale kterou se mu v jeho posledních filmech nedaří propůjčit funkčnímu vyprávěcímu celku. U toho druhého, který je režisérovou mladší, alternativní verzí, vidí příbuznost v tom, jak ho jeho kreativní touha postupně zbavuje rozumu, až se sám stává Donem Quijotem.
Muž, který zabil Dona Quijota je pro Gilliama film velice osobní, podobně jako byl pro Felliniho snímek Osm a půl, v němž tématizoval vlastní umělecké tápání. Gilliam medituje nad postavením a rolí umělce v dnešním světě a poukazuje přitom na „větrné mlýny“, s nimiž se potýká. Jsou to jednak ty vnější, ale i ty vnitřní v podobě vlastních neústupných představ o tom, jak by mělo dílo vypadat. Jako opak urputnosti vidí zpohodlnění coby protipól mladického entuziasmu u Tobyho.
Na střetu protichůdných principů reality a fantazie či minulosti a přítomností je postaveno i samotné vyprávění. První část s Tobyho návratem do španělské vesnice působí střídměji, v uvozovkách realističtěji, i když už v ní se prolíná minulost s přítomností. Druhá část s putováním Dona Quijota a jeho Sancho Panzy má snový, imaginativní ráz. Tobyho halucinace se proplétají s jeho vizemi do symbolické podoby, bohaté na pestré obrazové vjemy i narážky na fungování současného Hollywoodu.
Tvůrčí a imaginativní sebereflexe
Umělecké ego naráží na producenty, nejrůznější zbohatlíky, motající se kolem filmu i realitu samotného natáčení, o čemž vypovídal dokument Ztracen v La Mancha, na nějž režisér sebeironicky odkazuje. Těch sebereflexivních meta-vtípků je ve filmu více a vztahují se jak ke Gilliamově tvorbě, včetně Monty Pythonů, tak k jeho osobě. Stejně tak je zde množství odkazů a motivů, které pochytí jen ti, kdo opravdu četli Cervantesova Dona Quijota.
O jeho zfilmování se pokoušel i Orson Welles a jeho třicetiletá anabáze od roku 1955 s tímto nedokončeným filmem skončila v roce 1985 jeho smrtí. Film pak dokončil o sedm let později španělský režisér Jesús Franco. Gilliamovi se to povedlo, vyhrál svůj boj s větrnými mlýny, přesto se nad výsledkem nemůžeme zbavit dojmu, že zůstává trochu ve stínu legendy, která vznik filmu provází.
„Prokletý film“ přes probíhající spory s producentem Brancem doputoval do kin. Režisér v něm důvod jeho „prokletí“, spočívající ve vlastní tvůrčí neústupnosti, spojené s objektivními okolnostmi, bránícími jeho vzniku, s nadhledem tématizuje. Spolu s úvahou o odpovědnosti umělce za vlastní dílo a lidi, které entuziasticky zapojí do jeho přípravy.
Vyjadřuje se prostřednictvím něj ale i k otázkám společenským a politickým. V postavách najdeme jasné narážky na Putina a ruské oligarchy či Trumpa, je tu tematizovaná i iracionální obava z terorismu. Je to ale především výpověď o uměleckém boji s větrnými mlýny, o neochotě se zaprodat a snaze jít si za naplněním vlastních snů v oblasti vlastní kreativní tvorby.
Terry Gilliam tímto snímkem reflektuje vlastní kariéru i své postavení v současném Hollywoodu prostřednictvím donquijotovských motivů, které ale v druhé polovině filmu vrství do až příliš neuspořádaného tvaru. Když k němu ale přistoupíte jako k demonstraci imaginace stárnoucího tvůrce, pro něhož samotné dokončení snímku představuje vykoupení z legendy jeho prokletí, možná budete k jeho hodnocení mnohem shovívavější. Podobně jako já.
| AVmania.cz |
| Muž, který zabil Dona Quijota |
|
6 |
Muž, který zabil Dona Quijota
- Žánr: podobenství
- Původní název: El hombre que mató a Don Quijote
- www.bioscop.cz/databaza/the-man-who-killed-don-quixote-2/
- Španělsko / Belgie / Portugalsko / Velká Británie, 2018
- Scénář: Terry Gilliam, Tony Grisoni
- Režie: Terry Gilliam
- Hrají: Adam Driver, Jonathan Pryce, Olga Kurylenko, Stellan Skarsgård, Joana Ribeiro, Jason Watkins, Óscar Jaenada, Rossy de Palma, Sergi López
- Distribuce: Bioscop
- Distribuční premiéra v ČR: 05. 07. 2018