Velké srovnání nejlepších sluchátek s aktivním potlačením hluku [test z Computeru]

Pokračování 2 / 13

1. místo: Sony WH-1000XM3

Cena: 9 000 Kč

Japonský výrobce pochopil „potlačení hluku“ jako „totální vypnutí hluku“. Už předchozí dvě generace modelů v této disciplíně kralovaly, ale ta třetí posouvá laťku ještě dál. Nejdůležitější ovšem je, že ANC působí velmi přirozeně a neobtěžuje ani při vypnuté hudbě. Nemáte dojem akustického tlaku a nevyvolává ani jiné nepříjemné pocity.

Pokud tedy často cestujete letadlem, můžete si „vypnout“ hluk motorů až na 30 hodin, což je skvělá hodnota, dokonce i reálná měření ukazují, že se k ní dá přiblížit. Navíc se ANC může chytře regulovat podle aplikace: sedíte-li v letadle nebo ve vlaku, aplikace to pozná a zapne eliminaci ruchů naplno, pokud se však pohybuje pěšky, umí mikrofony chytře přimíchat trochu zvuku z okolí, takže budete mít ponětí o autech, tramvajích apod.

Sony moc dobře vědělo, že se minulé modely velmi povedly, proto se drželo podobného stylu. Jde o čistě praktická sluchátka: plastové části jsou stavěné na denní používání, ne na soutěž krásy. Praktičnost podtrhuje i komfortní hlavový most a náušníky. To nejlepší však jednoznačně představuje hudební stránka. Jde o univerzální sluchátka, která zahrají cokoli s přehledem a grácií. Jedinou výtku můžeme směřovat ke slabší dynamice, která je slyšitelná při přímém srovnání s konkurencí.

Pokračování 3 / 13

2. místo: Bose QuietComfort 35 II

Cena: 7 800 Kč

Skvělá sluchátka, jen je znát, že se na nich podepsal zub času. Myslíme, že spousta majitelů už netrpělivě vyhlíží třetí generaci. Zvukově se od vítězného modelu Sony až tolik neliší: projev je univerzální, silný a muzikální. Bose se nebojí zabrat od spodních kmitočtů, když je to třeba, zároveň umí i citlivě přednést sametový zpěv doprovázený na kytaru.

Rozdíl je velmi malý, a pokud bychom měli špičkový zvuk obou modelů nějak odlišit, byla by Bose těmi věrnějšími a Sony těmi zábavnějšími, ale opravdu jen o malinko. Ocenit musíme perfektní konstrukci, všechno je měkké, pohodlné a dělané na dlouhé nošení. Soutěž krásy by sluchátka rozhodně nevyhrála, plasty působí stroze, ale jsou maximálně praktické. Tady skutečně vítězí praktičnost nad elegancí.

V čem za Sony hodně zaostává, je podpora kodeků. Tady si musíte vystačit jen s AAC a SBC, a také výdrž je o dobrých 10 hodin kratší. V neposlední řadě ztrácí u ANC, to funguje sice výborně a utlumí opravdu hodně, ale nedostačuje stran komfortu. Bose trpí na akustické tlaky, které mohou být u použití bez hudby nebo na ambientní poslech nepříjemné. U rockového nářezu patřičně nahlas je to jedno. Bose jsou skvělá sluchátka s perfektním zvukem, ale už by potřebovala novou generaci.

Pokračování 4 / 13

3.–4. místo: Beats Studio3 Wireless

Cena: 6 500 Kč

Sluchátka Beats nesou od svého vzniku nálepku „jen basy“. A ano, opravdu tomu tak u prvních modelů bylo; mladí posluchači milovali to, jak basuje flétna a housle. Od doby, kdy za Beats stojí Apple, ale došlo ke značnému posunu. Stále to jsou primárně zábavná sluchátka a nemají ani náznakem snahu o věrohodnost, prostě hrají tak, aby vás bavila. A jsou v tom skvělá. Jsou hlučná, silná a milovník vážné hudby je bude proklínat.

Musí se jim nechat ještě jedna věc – výborné napojení na ekosystém Applu. Díky čipu W1 se spárování s iPhonem promítne do všech zařízení, takže pak můžete snadno přecházet z telefonu na iPad nebo na Mac. Sama o sobě také nemají aplikaci, stav ANC najdete u iOS v nastavení a stav baterie také vidíte v systému. U Androidu bohužel nevidíte ani jedno.

Ocenit se musí také konstrukční stránka věci. Beats sice nemají otočné škeble, ale dají se jednoduše složit přes sebe a schovat do pevného pouzdra, které je součástí balení. Náušníky jsou měkké a pohodlné a celkově někdo přemýšlel na designem tak, aby sloužil.

Minulostí jsou vtipy o sluchátkách, která jen basují. Studio3 jsou dospělá sluchátka, byť nejsou pro každého. Jsou však univerzálnější, než kdy byla.

Pokračování 5 / 13

3.–4. místo: Bowers & Wilkins PX

Cena: 8 000 Kč

Krásná a elegantní sluchátka s lehce netradiční konstrukcí, na kterou je potřeba si zvyknout. V první řadě to jsou nečekaně tvrdé náušníky, které ucho doslova obalí. Jsou tvarované jako miska, která ucho přesně schová. Je to hodně zvláštní pocit, ale i na dlouhé nošení jsou sluchátka velmi pohodlná.

Snad jako u jediných vás musíme varovat při používání s brýlemi. Tenké a pružné stranice brýlí jsou použitelné bez problémů, pokud jsou však tuhé a ploché, nemusí sluchátka sedět a mohou tlačit. Před nákupem to rozhodně doporučujeme vyzkoušet.

Zároveň je třeba upozornit na jistou neskladnost sluchátek, která vám dovolí jen otočení škeblí, a ani tak nezískáte úplnou rovinu; možná proto nechal výrobce v balení jen plátěnou tašku na přenášení, žádné pouzdro.

Zvukově mají velmi blízko k Beats, projev je temnější, ale velmi dobře dávkuje basy, které neruší zbytek spektra a často jsme měli i dojem citlivější práce s nízkými kmitočty než u Beats. Skvěle se hodí na elektroniku a pop, sedí jim i rock a metal, ale to už není úplně jejich doména. Jde však jen o maličkosti, kterými se liší od předních míst.

PX jsou vynikající sluchátka s živelným projevem a perfektním ANC, který můžete v aplikaci korigovat, přičemž máte na výběr ze tří režimů.

Pokračování 6 / 13

5. místo: Sennheiser PXC 550

Cena: 8 000 Kč

Jediná sluchátka v testu, která nepotěší majitele zařízení iOS. Sennheiser se drží podpory jediného doplňkového kodeku aptX, což je docela škoda. Je ale dobře, že se firma drží i jiných věci, jako třeba svého typického projevu. Ten je jako obvykle příjemně neutrální a maximálně přesný.

Sluchátka hodně třídí skladby a špatné nahrávky vás nebude bavit poslouchat, protože těm měniče neodpustí vůbec nic. Jen škoda, že se výrobci nepovedlo lépe naladit podání prostoru, který je oproti zbytku testovaných kusů sevřenější, hlavně u nižších hlasitostí. Ale to je u této značky více méně typické, takže pokud jste na zvuk Sennheiseru zvyklí, tady změnu nečekejte.

Královskou disciplínou je výdrž, která hravě překročí 26 hodin, i ANC, které můžete buď vypnout, zapnout na maximum, případně jej plynule regulovat v aplikaci. Potlačení hluku funguje na výbornou a dá se bez problémů používat i bez hudby, což možná oceníte při dlouhém letu. Nezvykle se pak výrobce vypořádal s ovládáním: sluchátka se zapínají a vypínají otočením škeblí, regulace hlasitosti a pozastavování skladeb pak na dotykové ploše a na zbytek slouží titěrné přepínače, které se poslepu skoro nedají najít. Sžít se s ovládáním chce cvik, ale pak už to půjde samo.

Pokračování 7 / 13

6. místo: Bang & Olufsen Beoplay H9i

Cena: 10 000 Kč

V testu nejsou sluchátka se sametovějším zvukem. Ta grácie a samozřejmost, se kterou hrají symfonický orchestr nebo sbor, je návyková. Na druhou stranu musíme uznat, že nejsou tak univerzální jako ostatní. Elektronický nářez nebo moderní pop na nich prostě nevyzní.

Světlý projev je zkrátka něco, s čím musíte počítat; buď se zamilujete a budete mít dojem, že skladbu, kterou znáte roky, slyšíte poprvé, nebo vám přijdou nezábavná a bez basů. Nejnižší basy skutečně chybí, subwooferové záchvěvy tady nejsou součástí balení, ale právě tohle oceníte.

H9i používá jen otočné škeble, takže sluchátka nejsou moc skladná, a druhou věcí, která tak nějak koresponduje se zvukovým projevem, je určitá vzdušnost. S vypnutým ANC máte spíš dojem polootevřených sluchátek a nemáte dojem klapek na uších.

Od toho se také odráží schopnosti ANC: odfiltrovat monotónní hučení motoru není problém, zato třeba lidský hlas tlumí méně než konkurence. Přesto musíme vyzdvihnout přirozenost potlačení šumu, které nepůsobí žádné akustické tlaky a dá se použít i bez hudby.

Beoplay jsou skvělá sluchátka, ale pro specifickou skupinu lidí, kteří jsou ochotní zaplatit za skvělý sametový zvuk, luxusní materiály a odpustí sluchátkům podporu jen dvou kodeků: AAC a SBC.

Pokračování 8 / 13

7. místo: Panasonic RP-HD605N

Cena: 6 300 Kč

Nejlevnější sluchátka v testu. A zároveň prvotina od Panasonicu, která má aktivní potlačení hluku. Jakkoli nevypadá poslední místo lákavě, je třeba říct, že za šest tisíc a něco jde o vynikající koupi.

Předně sluchátka disponují širokou podporou kodeků a jsou perfektně zpracovaná. Komfortem hlavového mostu a náušníků snesou srovnání s vítězným modelem od Sony. Snad jediným vyloženým negativem je absence vlastní aplikace, která by třeba dovolila sáhnout do nastavení ANC. Výrobce totiž nabízí tři předvolené režimy, o kterých se toho však příliš nedozvíte. První dva fungují nějak, ale hodně šumí. Použitelný je až třetí, který funguje podle očekávání, působí přirozeně a skutečně filtruje okolní hluk.

Zvukově je hodně znát snaha o muzikálnost, možná až moc silná, což místy odnáší trochu těžkopádná dynamika a ostřejší sykavky. To jsou však jen maličkosti. Pochvalu zaslouží skvělý zvuk kytar a velmi dobré podání vokálu, což oceníte i u mluveného slova nebo filmů. Jednoduše univerzální sluchátka, která zahrají vše, byť něco ne tak samozřejmě jako vítěz testu.

Moc se nám líbilo chytré ovládání, kdy dobře nahmatatelným posuvným voličem na škebli měníte hlasitost a stiskem tlačítka přeskakujete a pozastavujete skladby. Jednoduché, ale maximálně funkční a návykové řešení.

Pokračování 9 / 13

Přehled zjištěných a naměřených parametrů

Můžete kliknout na obrázek a potom v něm ještě na lupu pro zobrazení větší tabulky, v tomto případě ale bude asi lepší otevřít PDF.

 
Pro čitelnější obrázek s tabulku zkuste ještě tento odkaz. Otevře se přímo velký obrázek

Circumaurální konstrukce dává s ANC smysl

Do testu jsme záměrně vybrali sluchátka, která jsou přes uši (anglicky over ear). Důvod je ten, že u této konstrukce má smysl používat ANC. Lidské ucho totiž nebere zvuk jen ze zvukovodu, nízké frekvence přijímá celé ucho a jeho okolí. Má-li být tedy systém ANC účinný, musí se obrácený signál dostat i k těmto částem.

Proto je třeba supraaurální konstrukce pro ANC o něco méně vhodná, protože ucho jen překrývá, a to může stále slyšet nízké kmitočty, které sluchátka neodfiltrují. A úplně nejhůře jsou na tom in-ear sluchátka, kde funguje ANC ještě o poznání hůře. Lidskou řeč utlumíte ve všech případech, hluk kanceláře také, ale třeba zvuk motoru letadla, hučení klimatizace a podobné dunivé zvuky neodfiltrujete ničím jiným než circumaurálními sluchátky s ANC. 

Pokračování 10 / 13

Jak jsme testovali

Jako zdroj hudby jsme primárně používali iPhone 6s Plus pro streamování AAC. Druhým strojem byl HTC U Ultra, který navíc zvládá aptX a LDAC. U obou telefonů byla jako zdroj hudby použita služba Apple Music, která streamuje skladby v AAC 256 kb/s.

Podporované kodeky u sluchátek jsou jedním z hodnotících kritérii, byť už nemají takovou váhu. Většina androidových telefonů dnes podporuje AAC, LDAC a často také aptX. Problém tak může nastat jen při kombinaci aptX a iPhonu, kde kvalita spadne do nejnižšího kodeku SBC.

Každá sluchátka jdou na skládání jinak, některá vám dovolí jen otočit škeble (1), jiná nejsou otáčecí a škeble se skládají na sebe (2). Nejčastěji se používá kombinace, kdy se škeble otočí a jedna se složí dovnitř (3)

Snad nejproblematičtější je testování výdrže: u všech sluchátek byla nastavená střední hlasitost a následně se z kamery musel odečíst údaj, kdy se sluchátka odpojila od telefonu. Změřené časy je třeba brát s rezervou; pokud budete poslouchat na vyšší hlasitost, výdrž půjde dolů. Svůj vliv má pochopitelně i teplota, vzdálenost telefonu od sluchátek, zarušení pásma, jak moc musí pracovat ANC atd.

Detaily u vysokých frekvencí, případně jejich agresivní podání nejlépe odhalí Vivaldi. Síla basů se pak dá zhodnotit u elektronické hudby (např. Skrillex). Dobře funguje i moderní pop založený na silných basových linkách. Zda nejsou basy až příliš silné, se nejlépe vyzkouší na metalové hudbě, kde se kombinuje rychlá dvojšlapka s baskytarou a zároveň je třeba slyšet vokál a činely (Slipknot). Utopení v basu se může týkat nejen metalu, ale i rocku, blues, jazzu a dalších žánrů postavených více na klasických reálných nástrojích než na elektronice.

 
Každá sluchátka se ovládají jinak. Některá sází na dotyková gesta, ale třeba Bose se drží klasických tlačítek, která se dají najít i poslepu

Folková hudba zase hodně prozradí o tom, zda sluchátka posouvají středové frekvence a jak pracuje s vokály; zde jsme se zaposlouchali do písničkáře Iron & Wine. Skladeb a interpretů bylo pochopitelně více a s každými sluchátky jsme strávili více než deset hodin čistého poslechu hudby.

 
Sluchátka Bose, Sony, Panasonic a Beats sází na tvrdé pouzdro se zipem (1). Sennheiser má polotvrdé pouzdro, které už tolik důvěry nebudí (2) a úplně proti proudu jdou sluchátka Beoplay a Bowers & Wilkins, která používají látkovou brašnu (3)

Stran filmových efektů a dialogů prošly testem vybrané scény z Terminátora 2, Gladiátora a Zachraňte vojína Ryana. Tady jsme zase testovali, zda mají filmové efekty dostatečnou sílu a dynamiku a zároveň je dobře rozumět dialogům. Na ověření komfortu jsme použili jednu větší hlavu a druhou menší. Tak se podařilo zjistit, zda sluchátka mají dostatečný rozsah nastavení, a objevit případné prohřešky proti ergonomii.

Pokračování 11 / 13

ANC – zázrak na tři písmena

Princip fungování ANC (Active Noise Control / Cancellation) je poměrně jednoduchý a celý postavený na fyzikálním jevu zvaném interference. Velmi zjednodušeně je to v tomto případě vyrušení jedné zvukové vlny druhou, přesně opačnou zvukovou vlnou.

Pokud si vlnu s rušivým zvukem představíte jako sinusový signál sin (x), pak je opačnou vlnou sin (-x), tedy signál převrácený podle osy x. Když tyto signály dojdou k uchu posluchače v jeden okamžik, tedy bez fázového posuvu vůči sobě, neslyší posluchač nic, protože vzájemná interference dvou opačných signálů bude nulový signál.

Prakticky: představte si, že sluchátka mikrofonem zaznamenají třeba zvuk vrtačky. Chytrá elektronika ve sluchátku zvuk v reálném čase otáčí a posílá jej do ucha. V ideálním případě byste neměli vrtačku slyšet vůbec, ale jak tušíte, ona to není tak úplně pravda. Rušivý zvuk vně sluchátka, kde jej zaznamená mikrofon, není stejný jako ten, který se nakonec dostane k vašemu uchu. V cestě mu totiž stojí samotné tělo sluchátka, které způsobí útlum zvuku, ale může jej deformovat i jinak.

 
Mobilní aplikace dovolí detailněji nastavit chování ANC, případně můžete zapnout i ekvalizér. Nejdůležitější je update firmwaru, který může řešit spoustu problémů a zároveň spoustu věcí vylepšit

Elektronika tak nemůže jen převrátit zvuk z mikrofonu, ale musí zapracovat i matematicko-fyzikální model průchodu zvuku sluchátkem a dostat se tak k tomu, jak bude rušivý zvuk vypadat po průchodu překážkou až k uchu. Čím přesnější je model, tím bude výsledek nulování lepší.

Svůj díl na tom pochopitelně má i kvalita mikrofonů, přirozeně také kvalita měniče a v neposlední řadě ještě rychlost procesoru. Otočený signál musí mít minimální fázový posun (časové zpoždění) oproti rušivému signálu, jinak vyrušení nefunguje, a naopak může generovat ještě horší hluk.

ANC je poměrně komplexní problém, který má svá úskalí a potřebuje jistou kvalitu součástek a softwaru. Proto je každý další malý krok k tomu, že slyšíte méně okolního ruchu, nesmírně náročný na vývoj.

Citlivé mikrofony lze použít i obráceně, tedy k záměrnému přimíchání zvuku z okolí do sluchátek. To oceníte třeba v případě, že potřebujete s někým komunikovat. Výborně to zvládá Sony a Panasonic, kde stačí přiložit dlaň na pravou škebli, hudba se ztlumí a vy slyšíte skoro tak, jako kdybyste sluchátka vůbec neměli. Beoplay zvládá podobnou věc také, jen musíte příposlech zapnout gestem na dotykové ploše. Bowers & Wilkins umí příposlech rovněž, ale je nutné jej zapnout v aplikaci.

Pokračování 12 / 13

Bluetooth kodeky – problém, co skoro zmizel

Problematice hudebních kodeků jsme se věnovali podrobně v Computeru 9/17, nicméně věci se od té doby posunuly, takže je potřeba se na problematiku podívat znovu, byť ve zkratce.

Základní kodek pro přenos zvuku přes Bluetooth se jmenuje SBC. Jde o ztrátový kodek, na kterém se domluví jakýkoli telefon, sluchátka, automobil a cokoli dalšího, co má v Bluetooth podporu A2DP profilu. Lidově řečeno: jakékoli zařízení, kde se počítá s hudbou.

Problém SBC je ale ve výsledné kvalitě zvuku: kodek nepoužívá psychoakustický model, je k nahrávkám velmi necitlivý a páchá v nich značné akustické škody. Některá sluchátka pracující s kodekem SBC se snaží tyto škody eliminovat a občas se jim to i daří, ale i tak je propad kvality proti drátu značný.

Druhý problém spočívá v transkódování; máte-li soubor MP3, kde už byl zvuk zasažený ztrátovou kompresí MP3 kodeku, bude stejný soubor znovu ztrátově komprimovaný pomocí SBC. Kvůli dvojí ztrátové kompresi ještě více vystoupí akustické chyby a výsledkem je výrazně horší zvuk.

Kodek aptX

O něco lepší kvalitu poskytne volitelný kodek aptX. Volitelný znamená, že jej výrobce telefonu a sluchátek nemusí implementovat. V současné době patří firmě Qualcomm, takže u telefonů s tímto procesorem je podpora aptX standardem, firmy používající jiné procesory musí platit licenční poplatky.

AptX funguje principiálně stejně jako SBC. Je to také ztrátový kodek, který se aplikuje třeba na MP3 skladbu, avšak na rozdíl od SBC je aptX citlivější a používá psychoakustický model. Skladba v MP3 se tedy také transkóduje, ale díky aptX se kvalita změní jen minimálně. V současnosti se čím dál častěji používá kodek aptX HD, který má větší přenosové rychlosti, a tudíž je schopný bezdrátově přenášet i Hi-Res skladby.

Pokračování 13 / 13

Kodek LDAC

Stále více na významu nabírá kodek LDAC, za kterým stojí Sony. Princip je stejný jako u SBC nebo aptX, tedy transkódování původního souboru kodekem LDAC. Rozdíl spočívá v propustnosti. LDAC nabízí až trojnásobnou propustnost jako atpX, což znamená možnost přenášet nejen Hi-Res, ale skoro přenést i bezztrátové formáty, kterých se podle Sony dotkne LDAC tak málo, že to ani nepoznáte. Obecně se tak dá říct, že je LDAC kvalitnější než atpX.

Problém je v dostupnosti, zejména u sluchátek. Tady LDAC podporuje hlavně Sony, ale v testu se objevil také u sluchátek Panasonic. Nezbývá než doufat, že se chytnou i další výrobci a kodek se rychle rozšíří.

U telefonů je situace mnohem veselejší, od verze Android 8 je LDAC nativně podporovaný. To ale bohužel neznamená, že jej má automaticky každý telefon s Androidem 8 a novějším. Některé velmi levné kusy jej záměrně vynechávají, další značky jej ignorují z „politických“ důvodů, ale ve většině telefonů s Androidem 8 jej najdete.

Kodek AAC

Posledním velkým kodekem je AAC, který je odjakživa spjatý s Apple. AAC je jediný kodek, který u Bluetooth podporuje iOS. Apple jej používá také u hudby z iTunes nebo Apple Music, takže při Buetooth přenosu se zvuk přímo streamuje a není potřeba transkódování. Pokud je však zdroj jiný než AAC (třeba Spotify používá formát Ogg Vorbis), přichází na řadu transkódování. V případě, že sluchátka neumí AAC, spadne kvalita na SBC kodek.

Applisté měli dlouhá léta hodně omezený výběr sluchátek, ale to se za poslední léta hodně zlepšilo. Paradoxně až tak, že se objevují modely od známých výrobců, které podporují jen AAC a SBC, což netěšilo uživatele androidových telefonů. Jenže v současné době má stále více Androidů podporu AAC; s updatem na Android 8 jej dostal i skoro dva roky starý model HTC U Ultra, na kterém jsme testovali. AAC paradoxně bojkotuje z výkonnostních nebo „politických“ důvodů daleko méně telefonů než zmíněný LDAC. Majitelé Androidů tak mají největší svobodu ve výběru sluchátek, majitelé iPhonů se musí držet jen AAC.