Kapitoly článku:
BenQ W7000 je už třetí generací DLP projektorů značky BenQ určených především na domácí kino. Mezi DLPčky, které jsem měl možnost testovat, byl W5000 první, který mě přesvědčil, že tato technologie je v této ještě relativně dostupné cenové kategorii na tento účel použitelná a W6000 mě v tom dojmu celkem utvrdil. Oproti W6000 přináší letošní model především v této cenové skupině (kolem 60 tisíc korun) už za samozřejmost považovanou podporu 3D.
To je myslím taky jediná opravdu zásadní změna, kterou W7000 ve srovnání s W6000 nabízí. Jde v podstatě o W6000 s 3D. V tom ale nevidím mínus, protože výkon projektorů na domácí kino se v jednotlivých cenových kategoriích víceméně stabilizoval a skoro ve všech parametrech by ve své cenové hladině a svém segmentu trhu W6000 mohl úspěšně konkurovat i letos.
Kdo šetří...
BenQ v případě W7000 slibuje luxusní filmový projektor s úchvatnou 3D projekcí, vysokým kontrastním poměrem a množstvím vyspělých funkcí. Jeho design pokračuje ve vyjetých kolejích předchozích generací a je stále docela pohledný. Jen si ho nesmíte prohlížet příliš zblízka. Například jeho kolečka-stojánky, které se mi nepodařilo vyšroubovat nahoru tak, aby byl obraz v dokonale vodorovné poloze, ve mně zrovna dojem luxusu nebudily.
BenQ tak úplně nezapře, že největší váha jeho produkce leží na levných projektorech a zvyk šetřit kde se dá, nedokáže tak docela odložit. Ale rozhodně je lepší, když šetří na vnějšku, než na vnitřku projektoru. Ale i tam by se určité šetření odhalit dalo. DLP na plátně vytváří obraz světlem promítaným skrze rychle rotující kolečko s barevnými segmenty. Kolik používá segmentů a jakou rychlostí je otáčí, ovlivňuje výskyt známého efektu DLP duhy (víceméně jako duha opravdu vypadá). Většinou se uvádí, že ho vnímá asi čtvrtina lidí (já odhaduji, že i víc) a i když ho vysloveně nevidíte, může vám způsobovat únavu očí nebo bolesti hlavy. Proto vždy doporučuji s DLP projektorem před zamýšlenou koupí trávit alespoň několik hodin.
Ale zpět k BenQu a jeho šetření. Ten totiž ve W7000 použil (v této cenové skupině adekvátně) 6ti segmentové, ovšem pouze 4x rychlostní kolečko. Za tyto peníze by 5x rychlostní mělo být samozřejmostí. V samotném provozu se ale naštěstí DLP duha objevuje i pro někoho, kdo je na ni velmi citlivý (jako já) minimálně. Ve srovnání s DLP projektory v cenové rovině kolem 10-20 tisíc Kč naprosto zanedbatelně.
Docela flexibilní DLP
Dalším omezením DLP bývala před pár lety velmi omezená flexibilita umístnění v místnosti. To naštěstí v případě W7000 díky 1,5 násobnému zoomu (byť u LCD už bývá samozřejmostí 2 násobný) a velmi šikovnému horizontálnímu i vertikálnímu posunu čočky neplatí. Ten je ovládaný sice netypicky páčkou, ale je tak citlivý, že jde zasazení obrazu na plátno ovládat doslova „přes rameno“(pokud máte projektor umístněný na polici zhruba ve výšce hlavy nebo na stropě nad ní).
Pokud jde o poměr vzdálenosti a maximální velikosti obrazu, tak počítejte s tím, že na dosažení 2 metry širokého obrazu budete muset W7000 umístnit necelé 4 metry od plátna. Přípojnými místy je projektor vybavený dostatečně, i když třetí HDMI vstup by rozhodně neškodil. S přípojnými místy tak trošku souvisí i fakt, že u funkce obraz v obraze (PIP) u W7000 dovoluje kombinovat pouze HD zdroj z HDMI, se SD signálem z kompositního videa nebo S-videa.
Menu W7000 se vyjma 3D funkcí prakticky neliší od W6000. V české verzi včetně BenQuem obecně oblíbených kostrbatých a matoucích překladů výrazů z angličtiny.Alespoň je jeho původní koncepce logicky strukturovaná a přehledná. Pokud se ale budete pouštět do komplexnějších změn nastavení nebo přímo kalibrace, tak velmi doporučuji si přepnout menu do angličtiny (pokud ji aspoň trochu slušně zvládáte).
Dynamické a briliantní 3D
Z výrazů, které používá většinou jen BenQ, tak Dynamic Black znamená dynamickou clonu, která se otevírá nebo zavírá podle obsahu obrazu. Zde došlo od W6000 ke značnému zlepšení, protože na rozdíl od něj je její činnost (špatné dynamické clony se projevují nepříjemným „pumpováním“ obrazu) prakticky neviditelná. A to je dobrá zpráva, protože bez aktivované clony, černá W7000 zrovna neohromuje svojí temnotou.
S clonou v provozu je adekvátní této cenové skupině. Bohužel si stále technici BenQu nedali tu práci, aby lépe synchronizovali funkci clony s gamma korekcí. Tedy křivkou stoupání jasu od nejtmavších částí obrazu po nejsvětlejší. Ta by měla být co nejplynulejší, ale aktivace clony z ní udělá tak trochu horskou dráhu (jak uvidíte v odbornější části textu s měřeními a grafy).
Funkce Briliant Color v podstatě do šedé škály (odstíny šedé od černé po bílou, pro zjednodušení si ji představte, jako černobílý obraz na který se nanesou jednotlivé barvy a který by proto měl být pokud možno zcela neutrální, v normou stanovené teplotě 6500K) přidá zelenou, aby zvýšil jas obrazu. Pokud nebudete obraz kalibrovat, tak je nejlepší ji nechat vypnutou. Pokud si na kalibraci troufnete, s aktivovanou Briliant Color dosáhnete trošku jasnějšího obrazu. V případě W7000 jde ale jen o zisk asi 10%, takže nevím, zda to stojí za práci navíc, kterou si tím přidáte.
V čem W7000 opravdu vyniká je totiž právě jas obrazu. Čistě subjektivně je ze všech 3D projektorů, které jsem měl možnost vidět, nejjasnější. Objektivně nejsvětlejší režim obrazu po kalibraci dosahuje 1 571 ANSI lumenů a (velmi zelený) dynamický režim 1 761 ANSI lumenů. Pro srovnání, Panasonic PT-AT5000 to sotva dotáhne 1500 v nejsvětlejším režimu, bez ohledu na přesnost barev a neutrálnost šedé. Pokud jde o kvalitu 3D obrazu W7000 srovnání s referenčním Panasonicem úspěšně snese. A to při nižší ceně.
I když trochu vyrovnané tím, že k W7000 si musíte 3D brýle dokoupit (Panasonic do balení vkládá 1 kus), zase ale umožňuje i použití aktivních 3D brýlí jiné značky. Což lze jen kvitovat, protože ty od BenQu zrovna nepatří k těm nejlehčím a nejpohodlnějším.
Hledání ideálu
Jak uvidíte v sekci s měřeními, snažil jsem se najít ideální kombinaci základních nastavení, které by mohl doporučit těm uživatelům, kteří nemají možnost si obraz sami kalibrovat. Pravda je taková, že bez pořádné kalibrace prostě z W7000 možné optimum nevyštípáte.
Tak alespoň nabídnu kompromisní doporučení: zvolte režim obrazu standardní, jas nastavte na hodnotu 51 a kontrast na 49 (v podstatě jsou oba nastavené výborně z výroby, ale s tahle drobná změna zlepší prokreslení jak nejtmavších tak nejsvětlejších detailů obrazu), gammu na hodnotu 2.4 (doporučují se hodnoty od 2.2 do 2.5, nastavení 2.4 v menu ve skutečnosti odpovídá naměřené hodnotě 2.2, kterou já považuji za optimální, s vyššími hodnotami se vám trošku zlepší černá, ale ztratíte drobné detaily v tmavých scénách) a teplotu barev (čímž je míněna šedá škála) na normální.
Ta je největší slabinou tohoto nastavení, protože zatímco celková barevná teplota se blíží normou předepsaným 6500K, poměr mezi trojicí barev červená, modrá, zelená, které obraz vytvářejí a jejichž naměřené hodnoty by se měly v ideálním případě dokonale překrývat, není zdaleka tak dokonalý.
Lepší výsledky při stejném nastavení nabízí režim obrazu kino – u toho jsem ale naměřil naprosto nevyhovující gamma křivku, která v nejsvětlejších částech obrazu utíká prudce nahoru, bez ohledu na následky. Ty jsou při podobné křivce příliš přesvícené nejsvětlejší části obrazu (namátkou jasná letní obloha s oblaky se vám slije v jeden velký světlý flek).
Samozřejmě těmito nastaveními se snažíme přiblížit tomu, jak obraz zamýšleli tvůrci Blu-raye nebo jiného video zdroje. Nezaručuji, že je to zrovna ten obraz, který se vám bude líbit nejvíc subjektivně. Ale alespoň pokud jde o gamma křivku, moje zkušenost je, že čím je plynulejší její průběh, tím obraz vypadá plastičtěji a přirozeněji. A teplota barev (přesněji šedé škály) na 6500K od nejtmavších scén po nejsvětlejší vám zase zaručí, že obličeje lidí na plátně nebudou vypadat zarudle jako po úpalu nebo jako (zelenomodré) zombie. Tím se tak nějak přirozeně propracováváme k měřením.