Elegantní
Zvládají hrát potichu i nahlas
Líbivě expresivní vokální pásmo
Celkově „neukřičené“, příjemné na poslech
Mají lehkou tendenci chovat se směrově
9 /10
Značka Wharfedale sice možná dnes patří pod křídla nadnárodního koncertu IAG, zachovává si nicméně i na dohled stého výročí založení si firma zachovává anglického ducha. Katalog firmy se soustředí převážně na modely zaplatitelné z reálných příjmů, byť mezi devíti řadami jsou i modely s šestimístnou cenovkou řady Elysian.
To jsou nicméně výjimky, drtivá většina nabídky včetně druhé nejvyšší série EVO4 se drží ve velmi racionálních hladinách – to platí i pro krále této řady, sloupek EVO4.4.
Vzhled a konstrukce
Jde o sloupek relativně velký, ale stále ještě ne neskladný, takže si najde místo i v běžném českém prostoru. Ozvučnice nejsou z běžných z MDF profilů, ale v dané cenové třídě z neobvyklého kompozitu několika různě hustých / tvrdých dřevěných vrstev a jsou posazeny na pěkné základně s dosti robustními hroty. Kabinety mají zaoblené svislé hrany a směrem dozadu se klenutou křivkou zužují, což pomáhá jednak omezení difrakcí, jednak k potlačení nežádoucího vnitřního stojatého vlnění.
Čelní stěna je z větší půlky zaplněná měniči, důraz ne moderní designovou notu je zřetelný i v tom, že kolem každého reproduktoru najdete krycí kroužek, takže v prvé řadě nejsou vidět šrouby a v druhém pádu pomáhají tvarované kroužky i v roli mělkých zvukovodů.
Zezadu uvidíte u horní hrany jen jednoduchou cedulku s modelovým označením a nezbytnými informacemi, u spodní hrany je pak destička s dvěma páry vstupních terminálů. Ty jsou dost netypicky nakloněné směrem od sebe, což vypadá zvláštně, ale v kombinací s vertikálním rozložením to výrazně pozvedá komfort zapojování, protože máte jednoduše kolem terminálu dost prostoru i pro manipulaci s větší vidličkou.
Výrobce pak tvrdí, že EVO4.4 (a obecně celá řada) si půjčují docela dost z technologických principů, připravených původně pro vlajkovou loď Elysian. Začněme konstrukcí ozvučnic jako takových – přestože to nedávají najevo, jsou bassreflexové, vyústění reflexu s technologií SLPP (Slot Loaded Profiled Port) je na spodní straně a energie se šíří do všech stran.
Tak jako v ostatních modelech řady, i tady je Air Motion Transformer, čili páskový měnič, určený vysokým tónům. Lehoulinká pokovená membrána kmitá mezi silnými magnety, pásek s měděnou barvou je pak i docela vysoký (konkrétně má rozměr 3 x 6 cm).
Charakteristickým prvkem je u řady EVO4 použití velké (přesněji pěticentimetrové) kopulky středotónového reproduktoru. Střeďák má svou vlastní aperiodicky tlumenou pracovní komoru. Tkaná membrána je ošetřena změkčovadlem. Wharfedale se prý soustředil také na použití silných magnetů a vysokou citlivost, aby měnič „stíhal“ spolupráci s páskem na výškách.
Oba basové měniče pracují paralelně a sází na membránu z tkaného kevlaru v průměru 16,5 centimetru v kombinaci s výrazným fázovým nástavcem a gumovým měkkým závěsem.
O frekvenční výhybce se dozvíte to, že systém rozděluje do tří pásem na úrovni 1 400 a 4 700 Hz, stejně jako že používá polypropylenové kondenzátory nebo cívky, z nichž některé sází na vzduchové jádro a některé na laminované jádro železné.
Wharfedale uvádí frekvenční rozsah 44 – 22 000 Hz (+/- 3 dB), u basů dodává, že s poklesem -6 dB dosáhnou EVO4.4 až na 38 Hz. V kolonce charakteristické citlivosti najdete údaj 89 dB / 2,83 V / m, u jmenovité impedance pak 8 ohm s tím, že minimum klesá na 4,3 ohmu.
Ještě stojí za to zmínit konkrétní fyzické rozměry, EVO4.4 mají výšku 106 cm, šířku 25 cm a hloubku 35 cm, přičemž váží 25,6 kg.
Pokračování 2 / 3
Měříme
Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 60 metrů reprosoustav, záclony, závěsy, velmi vysoký strop,…), byť bez rozsáhlých akustických úprav.
Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií.
Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá
Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.
Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)
EVO4.4 i v daném velmi velkém prostoru a daleko od stěn zahrály již od cca 32 Hz, jakkoliv plynuleji navazující odezva je patrná spíše až od 50 Hz. Propad na 150 Hz je kombinací měřící vzdálenosti a módu místnosti, budeme-li tak jeho velikost ignorovat, zbude nám lehce výraznější energie v pásmu prakticky až do 1 kHz. V obou přechodových bodech výhybky je znát útlum energie, o to více je pak exponovaný peak na 2 500 Hz a také výšky, které v přímé ose vrcholí celkem výrazně kolem 14 – 15 kHz. Stačí ale jen lehký posun mimo osu a jejich energie je ve správném poměru. V praxi – pomineme-li propad na 150 Hz – nabízí EVO4.4 frekvenční odpověď v toleranci +/- 3 dB od 50 do 20 000 Hz.
Waterfall
První sedlo na křivce impedance naznačuje ladící frekvenci systému a to kolem 47 Hz. Křivka celkově leží relativně vysoko, nejnižší bod na 180 Hz má téměř 5 Ohm. Křivka je pak spíše klidná, bez prudkých změn nebo náročnějších pasáží, stejně jako je prostá nějakých malých náznaků rezonancí, které by mohly zkreslovat výslednou reprodukci. Taktéž elektrická fáze je bezproblémová, drží se většinu času v kladných sférách a nejsou v ní žádné záludné přechody, jediný výraznější výkyv mimo optimum je v basech doprovázen mohutným impedančním peakem, takže zátěž pro zesilovače by neměla být nijak nestandardní.
Pokračování 3 / 3
Jak to hraje
Zato až trochu expresivní, dosti energický a tak nějak „ve vedoucí roli“ je vokální rozsah, jak ukázal zpěv Renée Fleming v „Mandoline“ („Night Songs“ | 2001 | Decca | 467 697-2). Středy se nesou s hrdě a jasně, hlas je „rozsvícený“, byť i tady je v objemu patrná lehká „utaženost“. Důležitější je srozumitelnost, čistota a konkrétnost, nežli taková ta sytá plnost. I v tom jsou EVO4.4 zaměřené spíše na audiofilsky smýšlejícího posluchače, který rád „vyzobává“ detaily a nuance.
![NAD M33: Výborný integrovaný high-end zesilovač se zabudovaným streamerem [test]](/getthumbnail.aspx?q=60&crop=1&h=225&w=400&id_file=345072624)
Velmi pěkně, vlastně až výtečně pak pracuje páskový měnič, který činelům (a vůbec kovovým tónům) v „Midnight Voyage“ Michaela Breckera („Tales from the Hudson“ | 1996 | Impulse | 051 191-2) propůjčil moc pěknou svěží lehkost a neukřičenou výraznost. EVO4.4 tu hrají civilně a přesto velmi informativně a čistě, pásek je nadstandardně přesný a rozlišující, na poměry páskových měničů také nabízí docela dost „těla“ a objemu.
Poslech EVO4.4 se uskutečnil v ostravském showroomu dovozce. Hrálo se primárně na všestranný Advance Paris MyConnect 150, alternativně i na menší MyConnect 60 nebo naopak naddimenzované komponenty z portfolia Audionet. Pro porovnání bylo k dispozici nepřeberně modelů včetně „sourozenců“ EVO4.2 nebo třeba Vivid Audio Kaya 90 a dalších a dalších.
![Kinki Studio EX-M7: překvapivě skvělý čínský výkonový zesilovač [test]](/getthumbnail.aspx?q=60&crop=1&h=225&w=400&id_file=399461431)
EVO4.4 jsou už relativně velké reprosoustavy a mají specifikovaný nástup reprodukce poměrně hlouboko, leč kontrabas v „I can’t stop loving you“ Madeleine Peyroux („The Blue Room“ | 2012 | Universal | 0602537242689) byl hlavně decentní a kultivovaný, zaměřený na čistotu a až audiofilskou konturovanost a konkrétnost. Není ho úplně moc v objemu, nemá tendenci na sebe upozorňovat, spíše se svou slušnou konkrétností a měkčím, přesto solidně přesným podáním funguje optimálně, bez efektů a bez předvádění.
Dynamicky nejsou EVO4.4 žádné „okaté“ a efektní, jak ukázal Schumannův „Piano Quintet in E-Flat major op. 44“ („The Complete Piano Trios“ | 1997 | Philips | 456 323-2). Nástroje nejsou nijak napjatě průbojné, není to nadupaný, energický zvuk, ale urovnaná, vkusně živá a pohodová reprodukce. EVO4.4 tak možná neosloví úplně milovníky metalových nářezů, ale potichu a v běžné poslechové úrovni jsou Wharfedale decentními audiofilskými společníky hodnými své cenové třídy, dáte-li volume trochu doprava, rozezpívají se už ale docela snaživě.
![Bose TV Speaker: dostupný, kompaktní a překvapivě kvalitní soundbar [test]](/getthumbnail.aspx?q=60&crop=1&h=225&w=400&id_file=5118714)
EVO4.4 se pak nezdají být nijak analyticky zaměřené, hrají hlavně příjemně a chce se říct „srozumitelně a přátelsky“ – přesto se „nerozpadly“ ani v komplexních vrstvách závěru „Feeling yourself disintegrate“ od The Bad Plus („For all I care“ | 2008 | Emarcy | 0602517821644). Díky aktivnímu střednímu pásmu se důležitá vokální linka držela v popředí, organizace jednotlivých nástrojů je pak solidní a nenásilná.
Vychytáte-li optimální polohu EVO4.4 v prostoru (mají tendenci chovat se lehce směrově), zní hudba s onou příznačnou nevnucující se „normálností“ i z pohledu podání prostoru hudební scény. Třeba v „Over the rainbow“ od The Modern Jazz Quartet („Fontessa“ | 1956 | Atlantic Masters | 81227 3687-2) sice možná scéna nebyla nějak extrémně široká (vlastně jí docela pevně definuje rozestup ozvučnic), ale nástroje zato byly rozprostřeny rozhodně dobře a přehledně. Stereo báze je pevná a bezproblémově přehledná.
![Panasonic TX-65HZ2000E: referenční 4K HDR OLED posunuje opět laťku [test]](/getthumbnail.aspx?q=60&crop=1&h=225&w=400&id_file=124141309)
Hebká, pozitivní hudba jako „Champs Elysées“ od Zaz („Paris“ | 2014 | Warner Music | 0825646149216) vyznívá přes Wharfedale EVO4.4 velmi příjemným, neokázale hladkým způsobem, který trochu posouvá do popředí vokály a dává jim zřetelnost a artikulaci. Ani s tím ale nezní spíše průměrně nahraný záznam nijak vulgárně, naopak se stále poslech nese v duchu nepřehánějící, ale patrné příjemnosti bez ostrých hran či jiných rušivých elementů.
Verdikt
Sloupky EVO4.4 od Wharfedale nabízí ve své cenové hladině neotřelý koncept, zahrnující páskový výškáč a vypuklou středotónovou kopulku, přitom ale vizuálně hraje na velmi klasickou notu. Výsledkem je kombinace, která se nikam nenutí, ale ani neprosazuje nijak dramaticky svůj vlastní charakter na úkor nahrávek a řetězce.
Výsledkem je zvuk, který upoutá zejména středním rozsahem a jeho čitelností, stejně jako lehkostí výšek nebo celkově decentním, audiofilským vyladěním. A přitom stačí trochu otočit hlasitost doprava, aby EVO4.4 ukázaly i nějakou tu energii pro rockovější momenty. Jako po estetické i zvukové stránce všestranný, nekonfliktní sloupek s příjemným charakter jsou Wharfedale EVO4.4 prostě univerzální a smysluplné řešení ze všech úhlů pohledu.
Wharfedale EVO4.4
Cena: 38 890 Kč
Technické parametry
- Počet pásem 3
- Měniče výškové: 30x60 mm (AMT), středové: 50 mm Ø (měkká kupole), basové: 2 x 165 mm Ø (tkaný kevlarový kužel)
- Bi-wire / bi-amp
- Frekvenční odezva 44 Hz až 22000 Hz
- Dělící frekvence (Hz) 1400 / 4700
- Impedance (Ω) 8
- Citlivost (dB) 89
- Minimální vstupní výkon (W) 30
- Maximální vstupní výkon (W) 200
- Maximální výkon - SPL (dB) 107
- Rozměry (mm) 250 x 1060 x 340 (+ 10)
- Hmotnost (kg) 25,6
Poznámka redakce: Autor je šéfredaktor magazínu HiFi Voice, článek byl převzat z HiFi Voice