PSB Alpha T20: Pohodové Sametové Bedny aneb překvapivě dobré Hi-Fi reprobedny [test]

Pokračování 2 / 3

Měříme

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 12 metrů čtverečních, minimálním zatlumením (byť s několika akustickými panely), ale členitými stěnami a výrazným zaplněním audio technikou.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Na první pohled je vidět, že frekvenční odezva malých sloupků je "nakloněná" tak, aby více vyniklo basové spektrum a je skutečně překvapující, že v reálu se dočkáte klidně i frekvencí někde pod 40 Hz, byť zmíněných 28 Hz je hluboko, hluboko pod udávaným útlumem. Propady na 110 i 1 500 Hz patří více (ale nejen) akustice prostoru než reprosoustavám samotným. Zdůraznění mezi cca 40 a cca 200 Hz budí dojem plnějšího, většího a přítomnějšího zvuku, než by měl odpovídat takhle malé ozvučnici, celková vyrovnanost od této mety je pak přijatelná v dané cenové třídě, kovový tweeter pak lehce přidává energii v pásmu nad 4 kHz, ale není to nic nepřijatelného. Dobrá vyrovnanost obou křivek ukazuje na široké vyzařovací úhly reprosoustav a dobré zfázování pásem.

Waterfall

Sedlo na impedanci naznačuje ladící frekvenci bassreflexu kolem 40 Hz, jen poměrně vzácně pak křivka padá ke 4 ohm (ač i to je níž, než výrobce uvádí). Jen naprosto nepatrný náznak rezonance je vidět na 600 Hz, jinak je křivka prostá jakýchkoliv nectností a problémů. Ani průběh elektrické fáze nenaznačuje, že by Alpha T20 měly způsobovat nějaké "vycucání" byť i základních hi-fi zesilovačů.

Pokračování 3 / 3

Jak to hraje

PSB Alpha T20 jsme mohli poslouchat v pražském studiu Lepší Zvuk, jehož malá a spíše živější místnost dobře seděla k velikosti i ladění reprosoustav. Poslouchali jsme přes Bluesound Node 2i a Primare I25, případně přes Creek Evolution 100CD / Evolution 100P. Propojeno bylo vždy kabely Oehlbach základních kategorií a napájeno přes IsoTek EVO3 Sirius.

Marantz Melody X: nejlepší bezdrátový Hi-Fi mikrosystém roku 2019/2020 [test]

Když přišlo na hutné a bohaté basové pásmo ve "Way down deep" od Jennifer Warnes ("The Hunter" | 1992 | Private | 1005-82089-2), bylo zřejmé, že Alpha T20 dbají více o to, aby jejich bas byl znát a zněl příjemně, než aby nabídly audiofilsky utažené podání soustředěné hlavně na diferencování jednotlivých poloh. Bas je spíše vřelý, je kulatý a bohatý, příjemně měkký a trochu sametový. V menším prostoru ho ale bylo dost, nescházela mu hutnost a plnost a s ohledem na velikost i cenu byl celkově solidní.

Decentně pak zní i střední pásmo, třeba zpěv Eleanor McEvoy v "Leaves me wondering" ("System Solution" | 2019 | Nordost). Je to opět díky takovému tomu měkčímu doteku jemnosti, který v reprodukci cítíte. Klidná hedvábnost odvíjí vokál s příjemnou bohatostí, vlastně až trochu nezávisle na kvalitě nahrávky či elektroniky, Alpha T20 zůstávají pořád ve snadno poslouchatelných polohách. A přesto je čitelnost nahrávky dobrá tak, jak diktují nároky dané cenové úrovně, vlastně už poměrně potichu vnímáte slušnou artikulaci i pocit plnosti, které s vyšší hlasitostí (ale zase ne příliš vysokou) jen rostou. Alpha T20 nabízí střední pásmo s jistou váhou a tělem, které si zaslouží zařazení do plnokrevné hi-fi třídy.

Bose NC 700: nástupce legendy, vyzyvatel těch nejlepších a překvapení pro cestovatele [test]

Cinkot vibrafonu v "Sex without bodies" od Dave´s True Story ("AUDIO Digital Masters I" | 2010 | AUDIO | 01-10) byl také lehce "svůj", tedy načechraný, lehčí a trochu zvonivý, jasnější, nicméně dostatečně krotký a kontrolovaný, aby nebyl ostrý nebo vulgární. Jen máte pocit, že výšek je o dýchnutí v energii více, aniž by akcentu bylo příliš. Navíc energičtější výšky podporují celkové zdání živosti, prosvětlují onu celkovou klidnou jemnost středobasové části spektra. Detaily jsou pak dobré, ačkoliv Alpha T20 rozhodně nepatří mezi analyticky hrající reprosoustavy, orientované na rozbor jemných nuancí.

Plný a poměrně hutný zvuk pak působí dynamicky a ani reálný dynamický kontrast elektronických pasáží v "Love is gone" Davida Guetty ("Focal CD No. 8" | 2009 | Focal | 509999680442) nebyl špatný. S ohledem na klidnější a uvolněnější zvukové ladění byla výbušnost vlastně až překvapivě dobrá a třeba pevné hluboké pulsy mají kontrolu, disciplínu, rychlost i energii, která pozitivně překvapí. Jinými slovy, Alpha T20 dokážou slušně zatlačit, když je třeba a přesto zůstávají spíše uvolněné.

Sony WF-1000XM3: nejlepší True Wireless sluchátka s ANC, která můžete mít [test]

Už bylo řečeno, že Alpha T20 nejsou nijak zvlášť analytické a že zůstávají spíše na straně nekonfliktnosti. Platí to i v "A rose for me" od The Soundscapers ("FIM Super Sounds! III" | 2006 | FIM | FIM XR24 073), kde jednotlivé nástrojové linky vnímáte s dobrým oddělením, máte pocit přehlednosti a v celkově slušně kultivovaném přednesu není nic "zašmodrchaného". Pokud se ale vyžíváte v takových těch mikrodozvucích, delikátním zaznění echa nahrávacího prostoru nebo jiných nuancích, Alpha T20 je nijak nevytahují do popředí a vedou vás spíše k vnímání hudby jako celku. Čitelnost a čistota jsou ale dobré, opět zcela podle nároků bezmála dvacetitisícové kategorie.

Hudební scéna v "Innocence" od Hoff Ensemble ("Polarity" | 2018 | 2L | 2L-145-SABD) měla dobré pravolevé rozprostření a lokalizaci nástrojů naprosto přiměřenou hi-fi standardům. Instrumenty nejsou na jedné hromadě, ačkoliv to není přímo holografická plasticita. Alpha T20 jsou ale poměrně dost nenáročné na to, jak je zrovna postavíte a nastavíte, není nutné jim věnovat celé odpoledne a posouvat je po centimetrech - s trochou nadsázky je stačí postavit jak se vejdou a hrát; pokud nepřeženete jejich rozteč, scéna drží pohromadě a stereo báze je bezproblémová.

Onkyo A-9130: výborný dostupný Hi-Fi zesilovač s D/A převodníkem [test]

I v plošší a zvukovou kvalitou kompromisní "That Man" od Caro Emerald ("Deleted Scenes from the Cutting Room Floor" | 2010 | Grandmono | 88697776142) hrály PSB Alpha T20 vysloveně hezky a tak nekonfliktně, že bylo jedno, zda hudba zní zrovna potichoučku nebo nahlas, žádná nepříjemnost z nahrávky nečišela a šlo se tak soustředit na její plynutí a rytmus. Přitom ale není žádný problém s čistotou, zvuku je dost, je plný a zábavně barevný, dobře organizovaný a vůbec nenáročný na poslech.

Verdikt

Kompaktní sloupky PSB Alpha T20 navazují na zvukovou charakteristiku, která je blízká i firemním partnerům z NAD - tedy na příjemnost, plnost (snad s mírně důraznějším basovým pásmem) a celkovou zábavnost, byť ne nutně provázenou dokonalou frekvenční vyrovnaností nebo technickou brilancí.

Hezký zážitek z hudby tu leží nad absolutní přesností a vlastně to vůbec není nepříjemné, zvláště když i technická stránka věci je objektivně vzato dobrá a hodná Hi-Fi standardů. Za rozumné peníze tak nabízí Alpha T20 od PSB více než pěkné hudební zážitky s všeobecnou nenáročností, které rozhodně nejsou schopné každé reprosoustavy. PSB by v tomto případě mohla klidně být zkratka pro Pohodové Sametové Bedny.

PSB Alpha T20

Cena: 15 990 Kč

Zapůjčil: Lepší Zvuk

Web výrobce: PSB

Technické parametry

• Frekvenční rozsah 0° ± 3dB 36 - 21 000 Hz
• Citlivost 90 dB
• Impedance 8 Ohm ( 6 ohm minimum)
• RMS 15 - 120 W
• Crossover 2 500 Hz, L4
• Rozměry 170 x 825 x 243 mm
• Hmotnost 11,9 kg

Poznámka redakce: Autor je šéfredaktor magazínu HiFi Voice, článek byl převzat z HiFi Voice