Sugestivní dojem z války zprostředkovává především kamera Rogera Deakinse a scénografie prostoru, na němž může operovat.
Scénář je poměrně jednoduchý a jde v něm o přesun z bodu A do bodu B při zdolání několika překážek. Psychologií postav se příliš nezabývá.
8 /10
Z devíti filmů, nominovaných na Oscara v kategorii nejlepší film, si premiéru jen jednoho z nich nechali domácí distributoři až po jejich vyhlášení. Po zisku dvou Zlatých glóbů (nejlepší drama a režie) a ovládnutí britských cen BAFTA, kde snímek 1917 proměnil sedm nominací z devíti, včetně těch za nejlepší film a režii, distributor kalkuloval s tím, že se u nás premiéra tohoto válečného opusu ponese na vlně jeho oscarového úspěchu.
Strategie to byla určitě správná, ale nevyšla, protože film z deseti oscarových nominací proměnil jen tři. Za kameru, mix zvuku a vizuální efekty, tedy vesměs v technických kategoriích. Ty ostatně naznačují, kde leží největší kvalita nebo přitažlivost tohoto titulu.
Souboj s časem i o přežití
V samotném příběhu to není, i když vznikl podle vzpomínek Alfreda Mendese, dědečka režiséra a scenáristy tohoto filmu. Alfred Mendes byl v 1. světové válce britským poslem na frontové linii a jeho historky z té doby inspirovaly Sama Mendese (Americká krása, bondovky Skyfall a Spectre) ke vzniku tohoto vyprávění. To má sice smyšlený ráz, ale jsou v něm využity fragmenty dědečkových vzpomínek. O tom, že jde pro režiséra o osobní projekt, svědčí nejen to, že ho svému předkovi věnoval, ale i že se poprvé za vice jak dvacet let své režijní kariéry chopil rovněž role scenáristy.
Scénář je přitom poměrně jednoduchý a přímočarý a jde v něm o přesun z bodu A do bodu B při zdolání několika překážek. Psychologií postav se příliš nezabývá, i když vidíme, jak se splnění rozkazu ve světle prožitých událostí mění pro Schofielda, jednoho ze dvou dvojáků, poslaných na misi, v otázku cti. Tu, již si nese v srdci a ne na hrudi, jak ukáže debata mezi oběma vojáky o tom, jak právě Schofield proměnil medaili cti za láhev vína.
Dialogy postav působí jako běžné odposlechnuté hovory, mají civilní ráz a dokreslují perspektivu těchto dvou desátníků. Ti při splnění své mise svádí dvojí souboj, s časem a o přežití. Souboj s časem evokuje plynutí děje v reálném čase, který ve skutečnosti trvá od odpoledne jednoho dne do rána druhého.
Iluze plynutí v jednom dlouhém záběru
Kamera se drží jejich perspektivy vnímání událostí, její pohyb je řízen pohybem postav, přesto ale nemáte pocit, že by vám něco mimo záběr unikalo, protože kamera krouží i kolem nich a nad nimi. Režisér tu ve spolupráci s kameramanem Rogerem Deakinsem uplatňuje metodu, známou z Hitchcockova Provazu, Ruské archy Alexandra Sokurova, Birdmana nebo Saulova syna. Tedy zdání kontinuálního plynutí za pomoci jednoho dlouhého záběru.
Že jde ve skutečnosti o iluzi, při níž se rafinovaně využívá skrytá montáž, přiznal sám kameraman filmu, který potvrdil, že těch záběrů bylo ve skutečnosti 64 a nejdelší z nich trval sedm minut. Toto přiznání přesto mnoho diváků neodradí od toho, aby pečlivě sledovali, kdy došlo k zatmívačce či zřetelnému střihu a jak šikovně to bylo zamaskováno. Třeba tím, že je voják v bezvědomí, vešel do zákopového tunelu nebo skočil do řeky.
Aby tato dovedně provedená iluze natáčení na jeden záběr fungovala, bylo nutné, aby se režisér stal jakýmsi aranžérem jednotlivých scén s detailně rozvrženou mizanscénou. V tom Mendesovi jistě pomohla jeho divadelní zkušenost. Scénografové filmu na něm odvádějí obrovskou práci, když členitou skotskou krajinu, kde se natáčelo, proměňují v kilometry dlouhou plochu, která nám odhaluje netušené horizonty i skrytá zákoutí exteriérových lokací, v nichž se vojáci pohybují.
Nejsugestivnější scenérie a noční útěk z ní na nás čeká v hořícím městě, kde kameraman se světlicemi rozehrává velmi působivou audiovizuální podívanou. Těsné zákopy, rozbahněná francouzská pole, výbuch důlní šachty, opuštěná farma, spadlý most nebo řeka s mrtvolami vojáků dotváří surreálný apokalyptický obraz zkázy, který je ale přesto tak reálný.
Zdání počítačové hry
Dvojice vojáků, Blake (Dean-Charles Chapman) a Schofield (George MacKay), do něho vstupuje 6. dubna 1917 s úkolem doručit včas urgentní vzkaz, který může zachránit 1600 vojáků, včetně bratra jednoho z nich. Anglický generál (Colin Firth) je posílá za velícím plukovníkem Mackenziem (Benedict Cumberbatch) detašovaného pluku, aby zastavil plánovaný útok, který by je nahnal do pasti Němců.
Jejich pohyb na území, z něhož se Němci takticky stáhli, připomíná zdolávání překážek a rozmanitých prostředí v počítačové hře, jejíž rytmus vyprávění určují vypjaté momenty (pád letadla, běh hořícím městem), střídané pravidelně s těmi klidnějšími (cesta v nákladním voze, setkání s francouzskou dívkou, která se ujala kojence).
Válka je tu přitom nahlížena neheroicky, i když se v ní lidé, jako oni dva vojáci se vzkazem, hrdinně chovají. Každý dobrý čin, jako je pomoc nepříteli, se může v mžiku negativně obrátit proti vám, nihilismus, vyhoření a otupělost tu panuje i na britské straně, jak ukazuje příklad plukovníka Mackenzieho. Vítězem války se pak stává ten, kdo ji přežije.
Sugestivní dojem z ní nám zprostředkovává především kamera Rogera Deakinse a scénografie prostoru, na němž může operovat. Deakins byl patnáctkrát nominovaný na Oscara, dvakrát tuto cenu získal, mimo 1917 i za sci-fi Blade Runner 2049, a je to právě on, kdo má lví podíl na tom, že film působí vtahujícím způsobem, i když příběh samotný na tom zas tak velký podíl nemá. Kameramanská exhibice ho přebíjí i zachraňuje zároveň, až to budí dojem, koho je ten film více. Zda Deakinse nebo Mendese. Oscarové sošky jakoby nám dávaly na tuto otázku odpověď.
1917
- Žánr: válečný film
- Původní název: 1917
- www.1917.movie/
- USA / Velká Británie, 2019
- Scénář: Sam Mendes, Krysty Wilson-Cairns
- Režie: Sam Mendes
- Hrají: George MacKay, Dean-Charles Chapman, Colin Firth, Benedict Cumberbatch, Mark Strong, Andrew Scott, Richard Madden
- Distribuce: Vertical Ent.
- Distribuční premiéra v ČR: 27. 02. 2020