Android TV přehraje úplně všechno

Když se před lety na scéně objevila technologie DLNA jakožto jakýsi předstupeň chytrých televizorů, které dorazily o několik let později, naivně jsem předpokládal, že na obrazovce v obývacím pokoji skrze domácí síť přehraji jakékoliv multimédium – stejně jako bych na svém laptopu spustil libovolný film třeba v populárním VLC.

Realita však byla nakonec poněkud jiná a DLNA se stalo spíše než symbolem univerzality jakousi parodií, kdy již léta letoucí plní webová fóra dotazy nešťastných majitelů všemožných síťových disků s DLNA/UPnP servery, kteří hledají radu, proč s nimi komunikuje zcela korektně jeden televizor a druhý už nikoliv, proč jeden výrobce podporuje v DLNA externí titulky (SRT) a druhý nikoliv, proč jeden přehraje MKV a druhý nikoliv… A tak dále a tak dále.

Zahodil jsem tedy DLNA a vyzkoušel raději populární multimediální server Plex, který se usadil opět na mém síťovém disku, kde neustále analyzoval přítomné hudební, audiovizuální a obrazové soubory a nabízel mi je na chytrém televizoru Samsung ve speciálním klientu. Jenže i zde jsem nakonec narazil, televizní přehrávač Plexu měl totiž k dokonalosti daleko, a tak musel server na síťovém domácím disku mnohá videa transkódovat, k čemuž mu zdaleka nestačily ani jeho čtyři jádra Intel Atom.

Nakonec jsem se našel v drobné krabičce za tisícikorunu, kterou jsem zapojil do HDMI portu televizoru a skrze domácí Wi-Fi přehrál prakticky cokoliv z internetu i laptopu. Jasně, mluvím samozřejmě o Chromecastu.

Android TV od Sony a lapálie s Castem

Nikdo si ale přeci nekupuje drahý televizor proto, aby do něj zapojoval jakýsi dongle, který ke všemu obsadí nejen HDMI, ale i jeden port USB kvůli napájení. A tak jsem na sklonku roku přivezl domů na hraní televizor Sony Bravia KDL-43W807C a konečně se seznámil s televizní platformou Google Android TV.

 
Každé zařízení s Android TV podporuje protokol Cast a funguje tedy i jako Chromecast. Stačí televizor připojit k síti a okamžitě bude dostupné pro castování.

Mé zkušenosti s integrovaným Chromecastem – tedy nativní podporou protokolu Google Cast, ale nakonec byly poněkud rozpačité, protože se Cast zdaleka ne vždy choval stejně dobře jako klasický Chromecast. Některé mobilní aplikace (třeba Spotify) jej vůbec nedetekovaly a televizor se při jeho používání náhodně restartoval. Problémy měl zejména v případech, kdy byl vypnutý a já chtěl začít přehrávat muziku z PC nebo mobilu. Bravia se z pohotovostního režimu jednou probudila a začala přehrávat, podruhé nereagovala a já musel použít ovladač, no a potřetí se celý Android čas od času zdlouhavě restartoval.

  
Plocha mého laptopu vysílaná přes Cast na obrazovku, YouTube ovládaný přes Cast z mobilu a konečně i přehrávání videa z PC do televizoru skrze aplikaci pro prohlížeč Chrome Videostream

Nakonec jsem tedy dopadl tak, že jsem do Bravie opět připojil klasický Chromecast a vše rázem fungovalo na jedničku. Tyto lapálie mě velmi rozladily, v Android TV jsem totiž vkládal veškeré naděje, nicméně televizní platforma Googlu naštěstí není jen Cast, a tak jsem se pro něj brzy opět nadchnul.

Android TV je univerzální

Pomohlo tomu už jen to, že je samotný Android oproti mnoha ostatním chytrým televizním systémům již časem poměrně ověřený a všem známý. Ve své podstatě je to totiž ten stejný Android, který pohání nejspíše i váš mobilní telefon. Díky tomu můžete na televizor nainstalovat prakticky libovolný program.

Nabídka televizního Play Storu je sice relativně malá, jenže stejně jako na telefonu stačí povolit instalaci aplikací z neznámých zdrojů, a pak v souborovém správci otevřít instalační balíček APK prakticky libovolné aplikace z Google Play Store, který stáhnete třeba pomocí webové služby APKPure.

 
Aplikace můžete instalovat z Play Storu

 
Anebo pokoutně z APK balíčků, pomocí kterých do televizoru dostanete libovolnou androidí aplikaci. Na Bravii byl předinstalovaný správce souborů populární ES File Explorer, takže to bylo  o to jednodušší.

Hlavní důvod, proč je televizní Store oproti tomu mobilnímu tak poloprázdný, je prostě ten, že v něm chce mít Google jen optimalizované aplikace, které vypadají dobře na velké širokoúhlé obrazovce (tabletové rozhraní) a jejich ergonomie nebude mít problém s dálkovým ovladačem. Zdaleka ne každá aplikace nainstalovaná z APK tedy bude vypadat dobře – zcela nepoužitelné jsou pak ty, které neumějí pracovat v širokoúhlém rozhraní. Na televizoru se zobrazí naležato otočené o 90 stupňů.

Neoptimalizovaná aplikace v praxi. Vynucuje si orientaci na výšku,
a proto se zobrazila, jako by to byl telefon.

Zlobivé DLNA? Tak prostě vyzkouším jinou aplikaci

Zpět ale k Bravii, Android TV a tomu, co nabídl po rozbalení z krabice. První, co jsem chtěl vyzkoušet, bylo samozřejmě opět DLNA. A už zde pochopíte, jaký ohromný potenciál má rozšiřitelnost. Výchozí aplikace pro přehrávání DLNA se totiž k DLNA serveru na NASu připojovala a připojovala… A nakonec z toho opět nic nebylo.

 
Základní videopřehrávač s podporou DLNA je vysloveně ošklivý. A přestože DLNA server na NASu detekoval, stále jej jen načítal a načítal a načítal...

Kdyby se jednalo o televizor s jinou chytrou platformou, měl bych prostě opět smůlu, jenže Google Play Store nabízí celý zástup videopřehrávačů, které podporují UPnP/DLNA, a i na mé Bravii jich bylo předinstalovaných hned několik. Vyzkoušel jsem tedy jiné, se kterými mám zkušenost z vlastního mobilu, a vše rázem fungovalo.

Android naštěstí nabízí celý zástup multimediálních přehrávačů

Plex jako na tabletu s Androidem

Dobrá, ale primitivní DLNA patří do koše. Co třeba ten klient Plex? Samozřejmě nechyběl, a jelikož se nejedná o žádnou speciální televizní verzi, ale o tutéž aplikaci Plex, kterou nainstalujete třeba na svůj tablet s Androidem, umí naprosto to samé a může se díky mnohem větší uživatelské základně pochlubit aktivnějším vývojem a lepší podporu při řešení problémů.

Plex na Android TV

Jediným omezením je v tomto případě spíše papírově poddimenzovaný hardwarový výkon televizorů s Android TV (zejména při srovnání s konzolí Nvidia Shield TV). Píšu ale „papírově,“ v praxi jsem si totiž nějakých kritických problémů nevšiml. Filmy z NASu se přehrávaly naprosto plynule (Full HD), a když jsem s televizorem spároval herní bezdrátový ovladač pro konzoli Nexus Player (oficiálně není podporovaný, ale fungoval – nejspíše stejně jako jiné herní ovladače s Bluetooth) a zahrál si třeba Asphalt 8, proseděl jsem v ušáku zbytek mládí a bavil se. Tedy, výkon stačil, ale i hra čas od času prostě spadla. Android TV (přinejmenším) na Sony tedy stále obsahuje hromadu chyb, které občas zaútočí.

Je tu Kodi. Takže je tu vlastně všechno

Co se podpory multimédií týče, nejvíce mě ale nakonec potěšila přítomnost Kodi (XBMC), které lze na Android TV samozřejmě případně opět doinstalovat z Play Storu, anebo pokoutně z balíčku APK.

 
Kodi na Android TV v akci. Filmy přehrává z domácího NASu

Jakmile je na televizoru domácí kino Kodi, je vlastně z hlediska přehrávání lokálních multimédií hotovo. A jelikož se jedná o aplikaci přímo pro daný televizní systém, můžete ji samozřejmě plnohodnotně ovládat základním dálkovým ovladačem. Kodi si projde připojený USB disk, anebo se spojí třeba právě s domácím NASem, vyhledá multimédia a vytvoří kompletní knihovnu s plakáty filmů, popisem, případně stáhne i titulky a samotné multimediální centrum je zároveň rozšiřitelné o nejrůznější pulg-iny.

     
Kodi si poradí jak s přehráváním multimédií z připojeného USB disku i toho síťového jako v tomto případě

Propojení s NASem vrčícím kdesi v chladné spíži, aby mě nerušil při sledování filmů, proběhlo bez jediného klopýtnutí a já si uvědomil, jaké by asi byly moje šance takovým způsobem si připodobnit televizor, pokud by na něm nebyl doposud zdaleka nejuniverzálnější Android TV. Jak by to dopadlo? Nejspíše bych ignoroval nedotažená vestavěná řešení a k drahému televizoru připojil Raspberry Pi s Kodi a Chromecast.

Google Play, YouTube, Netflix, Opera TV a další

Tolik tedy k onomu domácímu přehrávání vlastních multimédií, pak tu jsou ale ještě internetové služby. Android TV a Play Store nabízejí nákup a půjčování filmů převážně s českými titulky, nákup muziky a hudební předplatné Play Music, nechybí YouTube, na Androidu samozřejmě nechybí Netflix, aplikace českých videopůjčoven a Sony přibalilo i Opera TV Store.

  
Půjčovna filmů od Googlu a pozastavený film, jehož zástupce najdete i na hlavní ploše televizního Androidu

  
Hudební služba Googlu a opět notifikace o aktuálně přehrávané muzice na hlavní ploše

Každý sice zná Operu jako výrobce stejnojmenného webového prohlížeče, který ostatně překryl na Bravii i ten od Googlu, málokdo ale ví, že se Opera snaží už nějaký rok prosadit právě i na chytrých televizorech.

  
Katalog internetových televizních kanálů Opera TV Store

Televizní katalog Opery není vůbec špatný, obsahuje totiž ohromné množství všemožných zajímavých i naprosto bizarních internetových kanálů, které se chovají jako samostatné aplikace s vlastním zástupcem na ploše. Z Opera TV Store tedy nainstalujete třeba kanál pro sledování sportovních videí od Red Bullu, přednášky TED nebo všemožné reality show, policejní videa a tak dále.

  
S Android TV můžete komunikovat pomocí ovladače (ten od Sony má i tlačítko pro spuštění Netflixu), Bluetooth gamepadu/myši anebo klidně i pomocí běžné klávesnice, kterou připojíte třeba do USB

 
A omezeně také hlasem pro vyhledávání obsahu v nainstalovaných aplikacích

Suma sumárum, Díky funkčnímu Kodi, Plexu, Netflixu, integrovanému Chromecastu, službám Google Play Store a Opera TV Store lze bez nadsázky tvrdit, že Sony Bravia s Android TV dokázala přehrát prakticky cokoliv, což se mi doposud na žádné jiné televizní platformě nepodařilo. A tak nakonec přivřu zrak i nad tím zlobivým Google Castem a budu doufat, že se stále jedná jen o porodní bolesti mladé platformy. I když zároveň musím podotknout, že chybovost castování se nezlepšila ani po třetí aktualizaci firmwaru, které dokládají, že vývoj stále probíhá a Android TV je živá platforma.    

  
VLC, Pluto TV (americké televizní stanice) a Netflix