Válka Bohů: recenze filmu

Před dávnými věky vyhráli Bohové svůj zápas nad Titány. Mocichtivý král Hyperion (Mickey Rourke) se s porážkou odmítl smířit a shromažďuje krvežíznivé legie jím znetvořených vojáků. V touze po ovládnutí světa mu má pomoci bájný luk Epirus, který ukoval Bůh války Áres a jenž představuje zdroj nepředstavitelné síly. Neboť jen ten, kdo ho vlastní, může vysvobodit zavržené a po pomstě lačnící Titány, uvězněné hluboko v kameni hory Tartaros a postavit se bohům.

 

Bohové jsou si vědomi, že v nepovolaných rukou se luk stane nástrojem zkázy lidstva i jejich pokoření. Hyperionovo válčení a drancování starého Řecka jim dá za pravdu. Protože ale nesmějí dle prastarého zákona do záležitostí smrtelníků zasahovat, jen bezmocně mu přihlížejí.

 

To ale jen do chvíle než naleznou naději na odpor proti kořistnickému vzbouřenci v urostlém venkovském mladíkovi Theseovi (Henry Cavill). Synovi Boha moře Poseidóna (Kellan Lutz) právě před jeho zraky Hyperion podřízl matku a on touží po odplatě. Na cestě za ní a za vlastní nesmrtelností mu pomáhá krásná kněžka a věštkyně Faidra (Freida Pinto) a otrok Stavros (Stephen Dorff). Podaří se Theseovi zmobilizovat armádu lidí a uspět proti krutému nepříteli?

Volné nakládání s mytologickými postavami

Pokud znáte z dětství z knih Vojtěcha Zamarovského, Eduarda Petišky nebo Roberta Gravese alespoň částečně řeckou mytologii a některá jména, jež se v příběhu Války bohů objeví, vám budou povědomá, vězte že se svými známými předobrazy mají společné právě jen to oslovení.

 

Scenáristické duo bratří Parlapanidesů s antickými bájemi nakládá značně volně a nechává se jimi pouze inspirovat ke svému popcornově atraktivnímu a tedy zjednodušeně účelovému výkladu. Některé postavy jsou zcela smyšlené a jiné se objevují v jiných situacích a souvislostech než v původních řeckých mýtech. Pokud by učitelé dějepisu chtěli své žáky k probírané látce páté třídy přitáhnout skrze toto zpracování, domnívám se, že by jim udělali jeho prostřednictvím v hlavách spíš velký zmatek. A to pomíjím fakt, že kvůli R-kové krvavosti bojových scén není tento snímek pro dospívající právě ten nejvhodnější.

Kulhající motivace

Ty odrostlejší zas při vnímání děje zarazí, že scenáristé nejsou schopni dát postavám propracovanější motivaci jejich konání než je samotný akt pomsty a že se často chovají v rozporu s tím, jak jsou načrtnuty. Stavros se ze sobeckého zlodějíčka změní v oddaného přítele, který je ochotný za Thesea položit život, i když ještě před chvílí tvrdil, že si půjde svou vlastní cestou. Theseus zas spíše než sebevědomého vůdce připomíná loutku v rukou Dia (Chris Evans), který mu radí jak pronášet burcující projevy k lidu.

 

Oproti tomuto metrosexuálnímu manekýnovi, jenž se má za dva roky ujmout ve Snyderově adaptaci role Supermana, zapadá Mickey Rourke v úloze Hyperiona více do doby, v němž se vyprávění odehrává a předvádí zlodušskou karikaturu, dovedenou ad absurdum. Nectí žádná pravidla a vraždí ženy stejně jako posly špatných zpráv. Indická herečka Freida Pinto, jíž proslavil oscarový Milionář z chatrče, pak zaujme především pánské publikum svým odhaleným pozadím.

Ve stínu inspiračního zdroje

Jméno indického režiséra Tarsema Singha (Cela, Pád) vzbuzovalo velké naděje, že námět, tematicky příbuzný Třístovce právě Zacka Snydera, se v jeho podání promění ve vizuálně podobně okouzlující dílo jako jeho předobraz. Což se i stalo, ale bohužel výsledná podoba zůstala až příliš ve stínu svého inspiračního zdroje. Zda to bylo na přání producentů Gianniho Nunnariho a Marka Cantona, jimž 300: Bitva u Thermopyl vydělala na celosvětových tržbách 450 milionů dolarů nebo to byl režijní záměr, nechme ve fázi úvah o tom, jak moc si studiový systém přizpůsobuje k obrazu svému osobité tvůrce Singhova ražení.

Na místo svébytné adaptace mytologické látky je nám totiž předložena precizní a technicky vybroušená kopie modelu, který už jednou zafungoval a producenti se domnívali, že by mohl i opakovaně. Dosavadní výsledky tržeb i přes malou originalitu zpracování ukazují, že jejich odhad byl správný.

Motivicky se pohybujeme v již vyzkoušených vodách a nečeká nás žádné překvapení. Theseus je chráněncem Dia, podobně jako byl v Souboji titánů Perseus. Hyperion zas disponuje obří armádou a chová se stejně despoticky a nelítostně jako perský král Xerxés v Třístovce.

Prefabrikováno Hollywoodem

Zack Snyder ale ve svém testosteronovém nářezu z legendární soutěsky pracoval s mnohem lepším scénářem, který se opíral o grafický román Franka Millera. Zde se dostavuje pocit, že scenáristé operují volně s prvky, které zafungovaly v jiných filmech (Souboj titánů, Král Škorpion, Troja) a že se spíše než o původní mytologii opírají o tu prefabrikovanou hollywoodskými blockbustery na dané téma.

 

Tvůrci vykrádají takto nápady odjinud a vrší jedno klišé za druhým. Kladné postavy se zaštitují patetickými proslovy o míru, ale jediným prostředkem, kterého jsou schopni užít k jeho dosažení je válka. Jejich jednání je vedeno až příliš jednorozměrnými pohnutkami a my nemáme šanci se s nimi identifikovat.

Cit pro kompozici výtvarně působícího obrazu

Předvídatelný scénář se snaží zvednout vizuální stránka, na níž je ale až příliš znát její počítačový původ. Dekorace lidských obydlí a jejich umístění na úpatí skály nad mořem i samotné sídlo bohů je designérsky velmi zajímavé. Singhovi rozhodně nechybí cit pro kompozici výtvarně působícího obrazu, ale po čase se pohled na jeho sebevíc fascinující stylizované exteriéry okouká a umělý svět vyjeví svou nepřirozenou nebo chcete-li kýčovitou podstatu.

Navíc oproti podobně vznikající, ale mnohem rozmáchlejší Třístovce, je vidět že bitevní scény v těchto kulisách se točily na malé ploše jedné místnosti před zeleným pozadím a tato ohraničenost se promítá do samotného 3D obrazu, který díky tomu působí ploše. Ač je ukázáno sepjetí země s oblohou i vodním živlem, nemůžeme se zbavit dojmu, že sledujeme pouze omezený výsek z reality, definovaný záběrem kamery.

 

Tarsem Singh se v tomto výseku, připomínajícím postup mezi videoherními levely, soustředí na choreografii efektních audiovizuálních orgií, při nichž ve stylizovaných záběrech prýští cákance krve. Brilantní formě, připomínající v nejlepších momentech malířská díla, ale obětuje odvozený obsah vyprávění i emoce postav, jež ho zabydlují. Pokud tedy už máte Třístovku z poličky DVD příliš ohranou a nebazírujete na přílišné originalitě, Válka Bohů by vám mohla poskytnout dostatečný důvod k návštěvě kina. Jinak mě její smysl trochu uniká.

Válka Bohů

• Žánr: mýtický
• Původní název: Immortals
• www.immortalsmovie.com/splash/index.html
• USA 2011
• Scénář: Charley Parlapanides, Vlas Parlapanides
• Režie: Tarsem Singh
• Hrají: Henry Cavill, Freida Pinto, Mickey Rourke, Stephen Dorff, Luke Evans, John Hurt, Corey Sevier, Isabel Lucasová, Kellan Lutz, Robert Maillet, Romano Orzari
• Distribuce: H.C.E.
• Distribuční premiéra v ČR: 24. 11. 2011