Kniha roku 2015. Debut roku. Román, který si podmanil všechny žebříčky bestsellerů na obou stranách Atlantiku. Jen v žebříčku The New York Times se držel na špici plných třináct týdnů. V USA nejrychleji prodávaný román pro dospělé všech dob, jehož prodejní čísla přesahují tři miliony výtisků. Celosvětově pak milionů jedenáct. To je jenom pár přídomků, jimiž se může Dívka ve vlaku pyšnit.
Nová Zmizelá?
A samozřejmě označení za novou Zmizelou od Gillian Flynn. I když autorka Dívky ve vlaku Paula Hawkins (1972) se tomuto přirovnání brání, když poznamenává: „Zmizelá pojednává o manželství, kdežto Dívka ve vlaku je už daleko za tímhle bodem. Rachelino manželství se zhroutilo, nemá práci, nemá domov, nemá nic. A co je nejdůležitější, na rozdíl od postav Flynn, které stojí nohama pevně na zemi, Rachel ztratila kontrolu sama nad sebou.“
Rozdíl je i v odlišném akcentu vyprávění. Dívka ve vlaku se spíše než na samotný prvek napětí zaměřuje na psychologii postav a řeší jednotlivé vazby mezi nimi. Filmové adaptace se ujala scenáristka Erin Cressida Wilson, která má na svém kontě velmi zdařilou sadomasochistickou romanci Sekretářka (2002), portrét fotografky Diane Arbus: Příběh jedné obsese (2006) a remake francouzského filmu Žena mého muže pod názvem Pokušení (2009). Všechny tyto filmy přicházely s výsostně ženskou perspektivou vnímání událostí, což platí i pro její spolupráci s režisérem Tatem Taylorem (Černobílý svět, Get On Up - Příběh Jamese Browna) na převodu Dívky ve vlaku.
Zoufalé manželky
Film v souladu s předlohou staví do středu tři ženy, jejichž vnitřní životy hrubě nekorespondují s tím, jak by ony samy chtěly, aby byly vnímány navenek. Rachel je rozvedená alkoholička. Když zrovna nehledá útěchu a řešení svých problémů na dně láhve, sní s otevřenýma očima.
Megan od traumatických zážitků z jejího předchozího života dělí spousta let, ale stále s nimi není srovnaná a řeší je tím nejméně vhodným způsobem. Nevěrami a návštěvou exotického terapeuta dr. Kamala Abdica (Édgar Ramírez). Anna je vcelku nudná a povrchní předměstská panička. Přestože dosáhla všeho, co v životě chtěla, spokojená není. Otravují ji ataky Rachel na její rodinu a tlačí na manžela, aby jim udělal přítrž.
Máme tu tedy před sebou tři „zoufalé manželky“, které na úhledném předměstí bojují s různými svými démony a vnitřními nejistotami. S osamělostí, alkoholickou závislostí, ztracenou sebedůvěrou, zlobou, lhaním nebo promiskuitou.
Identifikaci s nimi nám tvůrci zrovna neusnadňují. Při odhalení bližších stránek jejich povah se nedostavuje lítost nebo empatie vůči nim, ale spíš averze. Nebo alespoň zpočátku. Jak začnou jejich mrazivá tajemství postupně vyplouvat na povrch, mění se to a vy budete hlavně ústřední postavě fandit, aby se se jí v hlavě rozpustila kocovinová mlha a ona přišla na kloub událostem z osudného večera, jež tvoří jádro detektivního pátrání.
Paměť jako klíč k vyřešení detektivní zápletky
Nejde ale o klasickou detektivku, v níž by si vyšetřovatelé, ať už ti profesionální nebo po vzoru Hitchcockových thrillerů ti amatérští, dávali fakta do souvislostí a na základě nich odhalili, kdo stojí za zmizením jedné z trojice žen. K vyřešení případu zde přispěje náhoda a rozpomenutí ženy, u níž dlouho není jisté, zda je obětí nebo viníkem.
Zmizelá žena, nelichotivě vykreslená hlavní hrdinka i ty ostatní, dysfunkční partnerské vztahy, tím vším Dívka ve vlaku Fincherovu Zmizelou připomíná. A nejen tím. Také fragmentární strukturou formální stránky a měnící se perspektivou osob, které považujeme za vypravěče příběhu. Všechny tyto prvky slouží k znejistění toho, jak jsou nám jednotlivé události prezentovány.
Četné flashbacky jsou vázány na poznamenanou mysl Rachel, směrem k její traumatické minulosti a zároveň ilustrují její současné myšlenkové asociace. Vzhledem k tomu, že jde o alkoholičku, není jisté, zda jde o delirický přelud, noční můru, fantazii nebo útržek reality.
Všechny tyto subjektivní fragmenty, odrážející stav její mysli, si postupně skládáme jako puzzle a na základě nových informací je zasazujeme do kontextu celého kriminálního případu. Rachelina paměť se stává klíčem k jeho vyřešení, ale než se rozjasní, zavede nás ještě mnohokrát do slepých uliček.
Nespolehlivé vypravěčky
Tvůrci zde používají oblíbenou metodu nespolehlivého vypravěče, která slouží současně k rafinovanému ošálení diváka v jeho úsudcích, i k napojení se na duševní stav hlavní hrdinky a pochopení jejích traumat a paranoii, která se kolem ní vznáší.
Aby to ale nebylo tak jednoduché, nespolehlivými vypravěči jsou všechny tři ženy. Informace od nich jsou subjektivní a podávané ve zkreslené, relativizující, zamlžené, matoucí nebo neúplné podobě. Což se odráží ve struktuře vyprávění, plného falešných stop, umných kouřových clon, nečekaných zvratů a překvapivých odhalení.
I když ono nečekaných a překvapivých berte v uvozovkách. Vzhledem k tomu, že zde máme tři ženské a tři důležité mužské postavy, některým z vás mnohem dřív než hlavní hrdince dojde, kdo by mohl stát za zmizením jedné s žen.
Iluzorní pár snů
Tou hlavní hrdinkou je Rachel Watson (Emily Blunt), která každý den nadzemním vlakem dojíždí za prací na Manhattan. Při pravidelné cestě se jí naskýtá pohled na útulné předměstské domy u trati. Zvláště pak na jeden, který jí poskytne až voyeuristický vhled do soukromí mladého páru, kterému to nezvykle ladí.
Zdá se, že mají dokonalý život, a Rachel jim zároveň závidí i přeje jejich štěstí. Zvláště když to její před pár lety skončilo a odehrávalo se jen o pár metrů dál od domu, kde tento „pár snů“ bydlí. Teď dům, v němž bydlela s exmanželem Tomem (Justin Theroux), obývá jeho nová manželka Anna (Rebecca Ferguson) s jejich dcerkou Evie.
Rachel totiž ve skutečnosti přišla o všechno. O manžela, o domov a před třemi měsíci kvůli problémům s alkoholem i o práci. Kdyby neměla Cathy (Laura Prepon), která ji u sebe nechává bydlet, možná by skončila na ulici. Právě před ní předstírá, že jezdí každý den do práce.
Rachel nezvládá každodenní život bez alkoholu a je natolik zoufalá, že si pojmenovává členy rodiny, kterou vídá z okna vlaku. Neumí žít vlastní život a tak žije životy druhých, které se jí zdají idyličtější. Iluzorní svět, k němuž se upíná, se jí ale jednoho dne rozpadne. To když ženu z domku u trati, již říká „Jess“, nespatří v objetí jejího manžela „Jasona“, ale neznámého snědého muže.
Kam zmizela Megan?
Mohl to být alkoholický přelud, ale to by se další den v novinách nesměl objevit článek s Jessiinou fotografií, že se pohřešuje. A rázem je z vymyšlené Jess skutečná Megan Hipwell (Haley Bennett) a z Jasona její manžel Scott (Luke Evans).
Co hůř, Rachel má takový divný pocit, že je do toho všeho nějak zapletena i ona sama. To když se se druhý den ráno po zmizení Megan probudí zbitá a špinavá ve své posteli a nepamatuje si vůbec nic. Co se stalo, ani kde byla, natož jak se dostala domů.
Policie jí záhy vyslýchá, protože jí Anna nahlásila, že se onen osudný den, kdy Megan zmizela, motala opilá kolem jejich domu a domu Hipwellových. A Rachel si začne postupně rozpomínat, že chtěla Scottovi otevřít oči a říct mu o tom, co viděla. Přeci Scott nesmí trpět tolik, jako trpěla při odhalení Tomovy nevěry ona.
Rachel si není jistá, zda svým rozmlženým svědectvím nenadělala sama sobě i druhým víc škody než užitku. Mezitím se stále více zaplétá do příběhu, který není její, ale díky němuž se zas po dlouhé době cítí užitečná. Zapojuje se do pátrání, které odhalí, že postavy ve vyprávění a především ona trojice žen je spolu spjata víc, než by se na první pohled zdálo.
Propojení postav
Ony tři ženy se stávají i měnícími se vypravěčkami příběhu, přičemž největší prostor z nich získává Rachel, zhruba poloviční Megan a nejmenší Anna. V souladu s předlohou jsou jednotlivé části vyprávění uvozeny jmény té z vypravěček, jejíž pohled je zrovna dominantní.
Režisér ale i tuto narativní metodu v její systematičnosti podrývá. A otázkou je, zda záměrně nebo ne. Pokud by byla správně druhá možnost, byl by to důsledek jeho vypravěčské neobratnosti. Pokud šlo o záměr, tak sloužící jako další dílek oné znejišťující strategii nespolehlivého vypravěče, o níž už byla řeč.
V souladu s touto strategií jsou režisérem vedeny i jednotlivé herecké výkony. Rachel se zpočátku jeví jako zpustlá alkoholička s nepřítomným pohledem, která obtěžuje rodinu svého ex-manžela. Pak se ale dozvíme, jaká událost ji přivedla na alkoholické scestí, které s ní nechtěl Tom dál sdílet. A začneme ji brát mnohem víc jako křehkou, zraněnou a zranitelnou ženu, uvězněnou v bludném kruhu zoufalství a osamělosti. Z něhož nalezne posléze cestu ven v tom, jak se zapojí do pátrání na vlastní pěst.
Vedle ní stojí lehce promiskuitní a maniodepresivní Megan v podání Haley Bennett, která si nedávno najímala pistolníky v remaku Sedmi statečných. Ji si naopak jako chůvu najme v Dívce ve vlaku postava Anny. Typická panička v domácnosti, která by mohla být šťastná, ale není. Stěžuje na přepracování a k výchově dítěte potřebuje chůvu, k níž se nechová zrovna dobře. Mužské postavy jsou spíš v pozadí nebo přesněji jsou vázány na ty ženské.
Důraz na psychologickou linii vyprávění
Podprahové thrillerové napětí, vyvěrající z interakce postav, které jsou spolu propojeny dávnými vazbami i současnými tajemstvími, ústí do exploatačního finále alá závěr Osudové přitažlivosti s Michaelem Douglasem a Glennn Close.
Rafinovaná hra s nespolehlivým vypravěčem tvůrcům slouží jako narativní vějička, ozvláštňující předvídatelnou detektivní zápletku i jako způsob, jak se napojit na duševní stav hlavní hrdinky. Spíše než thrillerová nebo detektivní linie vyprávění totiž režiséra Tatea Taylora a autorku předlohy i scénáře zajímá ta psychologická. Ta dává i šanci se herecky blýsknout Emily Blunt v roli Rachel. Jak moc, to uvidíme při oscarových nominacích.
Dívka ve vlaku
- Žánr: psychologický thriller
- Původní název: The Girl on the Train
- www.thegirlonthetrainmovie.com/
- USA, 2016
- Scénář: Erin Cressida Wilson (podle předlohy Pauly Hawkins)
- Režie: Tate Taylor
- Hrají: Emily Blunt, Rebecca Ferguson, Haley Bennett, Justin Theroux, Luke Evans, Édgar Ramírez, Allison Janney, Lisa Kudrow, Laura Prepon, Marko Caka
- Distribuce: Freeman Ent.
- Distribuční premiéra v ČR: 06. 10. 2016
Hodnocení filmu: 7/10