Od prvního dílu Jak svět přichází o básníky uběhlo čtyřiatřicet let, od toho posledního Jak básníci neztrácejí naději třináct. „Básníky“ jsme viděli maturovat, studovat vysokou školou, vstoupit do praxe, zažít džungli kapitalistického podnikání i rozčarování z ní.
Jak komunistický, tak demokratický kapitalistický režim stavěl před Básníky překážky, proti nimž po svém rebelovali nebo jim naopak podléhali. Kendy byl vždy ten více konformní (natáčení reklam, sňatek z rozumu), Štěpán idealističtější, který se snažil do porevolučních dílů vnášet téma komercionalizace zdravotnictví a jeho vzpoury proti tomuto stavu.
Na realizaci snů ještě není pozdě
V šestém dílu, nazvaném Jak básníci čekají na zázrak, nacházíme hlavní hrdiny ve středním věku. Zestárli, či spíše dozráli. Je jim padesát a přebírají větší zodpovědnost nejen za sebe, ale i za své blízké. Hmotně je nic netrápí, přesto cítí, že jsou ještě sny, které by si rádi splnili.
Kendy (David Matásek) už má plné zuby reklam a rád by natočil celovečerní film, k němuž píše scénář. Majitel autosalonu Karas (Lukáš Vaculík) si hýčká své vysněné auto Blue Dream už pouze virtuálně a mnohem víc ho zajímá pohledná, ale trochu upjatá třídní učitelka Štěpána Juniora Drábková (Nela Boudová).
Po tragické smrti Aničky-Zrzečky (Michaela Badinková) vychovává Štěpán (Pavel Kříž) svého třináctiletého syna (Filip Antonio) sám. To obnáší i návštěvy třídních schůzek, kam kvůli pracovní zaneprázdněnosti posílá „strejdy“ Karase a Kendyho, kteří mu s jeho výchovou pomáhají.
Štěpán pracuje jako zástupce primáře v nemocnici, jejíž ředitelkou není nikdo jiný než jeho spolužačka z medicíny Vendulka Utěšitelka (Eva Jeníčková). S pragmatickou Vendulkou na jedné straně válčí profesně a odmítá hrát její podivné hry s osudem nemocnice i pacientů, na druhé straně nepohrdne příležitostnými návštěvami u ní za účelem jiným než ryze pracovním.
Štěpán Junior mezitím chodí tátovi pro léky na tlak do lékárny, kterou vede jeho bývalá láska Ute (Tereza Brodská). Informuje ji tak pravidelně o jeho zdravotním stavu i společném soužití v domácnosti, kde opakujícím se jídelním menu jsou vajíčka na několik způsobů.
City dospělých v režii jejich dětí
Štěpánek si tedy úzkostlivě a hypochondricky hlídá tělesnou schránku a lásce, zdá se, přivírá dvířka. Jeho život ustrnul na mrtvém bodě. Žádné recitování básniček, jen občasné schůzky s Vendulkou. Tento stav není dlouhodobě udržitelný, o což se postarají jak jeho dva věrní souputníci Kendy a Karas, tak jeho syn.
Junior je neřízená střela, která dodává vyprávění nový rozměr i dynamiku. Jde o dynamiku, kterou dobře známe z komedií Marie Poledňákové Jak vytrhnout velrybě stoličku a Jak dostat tatínka do polepšovny. Režisér Dušan Klein zde poetickou generační komedii posouvá směrem k té rodinné. Činí tak vkusně a jemně skrze symbol svíčky na hrobě Veverky v úvodu a píseň o tom, že každý někoho má, jen dva Štěpánci spolu zůstali sami jako Spejbl s Hurvínkem.
Junior je matematický génius i empatický kluk, který když vidí, že tátovi chybí partnerka, rozhodne se doučovat svoje spolužáky s nezadanými maminkami. Převzetí citů dospělých do režie jejich dětí je vděčná zápletka, kterou vytěžuje i dvojice Klein-Pecháček.
Štěpán Junior chodí do sboru s novou kamarádkou Vanesskou (Emily Laura Hassmannová), která je dcerou pohledné rozvedené fotografky Zuzany Rybářové (Linda Rybová) ze sousedství bytu, v němž s tátou bydlí. Jednání obou dětí má i svou ryze účelovou stránku, protože seznámení rodičů by jim mohlo poskytnout mnohem větší volnost a prostor pro jejich rošťárny.
Nové postavy v sérii
Po Borůvce, Jeskyňce, Píšťalce, Superpopelce a Veverce je to tedy Zuzana Rybářová, řečená Rybička, která se stane novou láskou poetického pana doktora. Hraje ji Linda Rybová, což je ze strany scenáristy půvabná hra s jejím příjmením.
Rybička a její dcera jsou novými postavami v sérii, stejně jako další děti známých postav. Štěpán Junior zpívá ve sboru, z čehož je patrné, že pěvecký talent podědil po mamince. Po tátovi zas ten básnický. Skládá básničky i písničky, takže Básníci rozhodně nevymřou po meči. Dcera Vendulky-Utěšitelky Majka (Denisa Nesvačilová) má ohnivě zrzavé vlasy a po mamince zdědila jiný talent. Na svádění mužů.
Novou postavou je i učitelka Drábková a vrchní sestra Vojtěcha (Eva Holubová) z domova s přiléhavým názvem „Na konci cesty“, kde na lůžku přebývá nemocný profesor Ječmen (Josef Somr). Básníci svému oblíbenému kantorovi chtějí jeho odchod do věčných lovišť zpříjemnit odvázanou narozeninovou party s krásnou mladou dívkou „na podívání“.
Abiturientský sraz
Šestí Básníci trochu připomínají abiturientský sraz, kde se dávní spolužáci nostalgicky ohlížejí za svými životy, které s nadhledem rekapitulují. Současně je ale znát, že z nich ještě nevymizela touha a odhodlání poprat se s novými výzvami profesními i privátními. Může to být nová láska nebo uskutečnění snu natočit si film podle vlastních představ.
Na tomto abiturientském srazu potkáváme kromě ústředního dua a Karase, který ho rozšiřuje na trio, profesora Ječmena a spoustu dalších postav, jež nás touto sérií po více jak třicet let provázejí. Hanousek (Miroslav Táborský), Písařík (Pavel Zedníček), Sahulák (Tomáš Töpfer), Nádeníček (Oldřich Navrátil), Venoš (Václav Svoboda) nebo Ute (Tereza Brodská). Z prvního dílu se vrátí i lázeňský Bouchal v podání Františka Ringo Čecha.
Právě ona kontinuita postav je na této sérii výjimečná. Vyprávění reflektuje stárnutí postav a jejich vývoj. V době, kdy Pavel Kříž natáčel první díl, bylo mu devatenáct let. Dnes je mu čtyřiapadesát. Režisérova práce s herci trochu připomíná časosběrné dokumentární filmy nebo Linklaterovo unikátní hrané Chlapectví.
Přirovnání k Chlapectví berte pochopitelně v uvozovkách. Zatímco v něm šlo o koncept, přibližující se časosběrné dokumentární metodě, pokračování Básníků jsou vynucována okolnostmi komerčními i tím, že se tvůrci ke svým postavám rádi vracejí.
Sebeironický humor i úcta ke stáří
Na šestých Básnících je dobře vidět věk obou tvůrců. Kleinovi je šestasedmdesát, scenáristovi celé série a jejímu duchovnímu otci o rok míň. Nemůžeme od nich tedy čekat tematický nebo formální progres v duchu českých filmů, které v poslední době razí trochu jinou distribuční strategii než většina domácích titulů. A to zkusit štěstí na prestižních světových festivalech a pak až s pozitivní šuškandou z těchto klání vstoupit do našich kin.
Rodinný film, Já, Olga Hepnarová nebo Nikdy nejsme sami přichází s tématy jako rodinné odcizení nebo stav radikalizující se společnosti v důsledku frustrace lidí v ní. Básníci oproti nim nabízí jen neškodnou komunální satiru (masarykovská strana Rozbřesk) a seriálově trapné hašteření trojice důchodců v hospodě v podání Jiřího Lábuse, Rudolfa Hrušínského st. a Josefa Abrháma.
Udržují si ale zároveň něco, kvůli čemuž máme tuto sérii od počátku osmdesátých let rádi. Něhu, poezii, jemnou erotiku, vlídnost, nadhled, ironii i sebeironii. Onen sebeironický, lehce skeptický a přitom laskavý humor z pera Ladislava Pecháčka je poznávacím znakem série. Stejně jako kreslené pasáže Adolfa Borna a písničky Jaroslava Uhlíře, který na hudební složce filmu spolupracoval s Ondřejem Brzobohatým.
Humorné scény nevyvolávají salvy smíchu, ale spíš jemné pousmání. Herci se nesnaží tlačit na pilu, a pokud už k tomu dochází, je to spíš u těch nových (trojice důchodců, Eva Holubová). Ti se trochu násilně stylizují do křečovité polohy, známé právě z pozdních komedií Marie Poledňákové o líbajícím ďáblovi a Bohu.
Herci, kteří jsou v sérii od začátku nebo k ní postupně přibyli, jsou se svými postavami dobře sžití a reflektují jejich stárnutí. Padesátníci cítí jisté rozčarování nad nenaplněnými sny, ale nejde o figury odevzdané či smířené s tímto status quo. Jen je potřeba je trochu nakopnout, k čemuž slouží jejich děti nebo kamarádi sami sobě navzájem.
Skrze postavu profesora Ječmena zároveň Básníci dávají najevo, že nemyslí jen na sebe a své problémy, ale i na druhé, kteří je formovali. Ono smíření se se stářím je téma, které se dotýká nejen postavy vysloužilého profesora chemie, ale i ústředního tvůrčího dua. Režisér se scenáristou k němu ve shodě s pojetím kreace Josefa Somra přistupují s úctou, porozuměním a vědoucí věcností, ale i se šibalským šibeničním humorem.
Nezvládnutý product placement
Finální večírek na rozloučenou s profesorem Ječmenem má v sobě velký kus nostalgie, stejně jako celý šestý díl Básníků. Ta k této sérii, už vzhledem k věku tvůrců patří. Co ji zbytečně zatěžuje, je obří product placement, který byl přítomný už v předešlých dvou porevolučních dílech. Ten je používán tak, že se občas zdá, že jsou scény psány na míru konkrétního výrobku, který se v nich objeví. A postava Kendyho se to ještě snaží omluvit, když si jako filmař stěžuje na sponzory.
Sponzorské výrobky se vztahují k povolání nebo neduhům ústředních figur. Zuzana je fotografka a používá přístroj Nikon. Štěpánek Junior chodí pro léky na tlak do lékárny Dr. Max, kde pracuje Ute a kde můžeme hned vepředu na pultu vidět podpůrný lék na imunitu Preventan nebo jiný pro ty, jež trápí prostata. Navštívíme Protonové centrum, Auto Palace Spořilov, Karas jezdí autem Mazda, zní Rádio Impuls atd.
Tuto přehlídku sponzorů měl režisér navzdory producentovi lépe ohlídat, protože z filmu násilně trčí. Trochu se v této souvislosti už teď obávám, jak budou vypadat filmy, na nichž se produkčně bude podílet nikoliv televize Prima, jako v tomto případě, ale třeba televize Barrandov. Kateřina Brožová jako součást čínského souboru písní a tanců? František Ringo Čech v tričku s pandou? Uvidíme…
Milý anachronismus
Zázrak se u Básníků nekoná, ale prohra to taky není. Šestý díl série asi nejvíc potěší všechny ty, kteří s hlavními hrdiny stárnou a možná se nacházejí v podobném věku jako oni. Tedy dnešní čtyřicátníky až padesátníky. Klein s Pecháčkem připravili typ rodinné zábavy, která je vkusnější a méně pitvořivá než pozdní filmy Marie Poledňákové, ale která je současně v kontextu domácí kinematografie a snah jejich mladších tvůrců prorazit na světových festivalech s tématy, jež se dotýkají naší současnosti, vlastně anachronismem. Jde ale o anachronismus milý a v rámci vývoje série odpustitelný. Progres hledejte jinde, tohle je zábava pro masového diváka, který si rád namlouvá, že neztratil poetickou duši.
Jak básníci čekají na zázrak
- Žánr: komedie
- www.bioscop.cz/_web/film/jak-basnici-cekaji-na-zazrak
- Česko, 2016
- Scénář: Ladislav Pecháček
- Režie: Dušan Klein
- Hrají: Pavel Kříž, David Matásek, Lukáš Vaculík, Linda Rybová, Tereza Brodská, Emily Laura Hassmannová, Filip Antonio, Josef Somr, Eva Jeníčková, Nela Boudová, Miroslav Táborský
- Distribuce: Bioscop
- Distribuční premiéra v ČR: 14. 04. 2016
| Jak básníci čekají na zázrak |
| Film |
|
6 |