Modelář: Petr Zelenka dává průchod pocitu společenské frustrace ve svém nejpolitičtějším filmu [recenze filmu]

Scenárista, režisér a dramatik Petr Zelenka je držitelem tří Českých lvů za režii (Knoflíkáři, Rok ďábla, Karamazovi) a dvou za scénář (Knoflíkáři, Ztraceni v Mnichově). Přípravě svých autorských projektů věnuje dlouhý čas a v mezičase se věnuje psaní divadelních her, divadelní režii nebo práci pro televizi (seriál Terapie pro HBO, Dabing Street pro Českou televizi).

Když občanské protesty nestačí

U toho nejnovějšího si přibral i práci producenta a jde v jeho filmografii o titul nejvážnější, nejpolitičtější, nejvíc angažovaný a také s největším globálním přesahem, co se týče tématu, které v něm rozvíjí. A možná také nejosobnější z hlediska toho, jak prostřednictvím něj artikuluje své vlastní názory na stav společnosti. Zelenka rád svými filmy vyvolává polemiku a tento by širší diskuzi vzbudit mohl, protože se v něm pracuje s tématy jako vymahatelnost práva, spravedlnost, aktivismus a terorismus.

Zelenka se ptá, co dělat nejen u nás, ale v celém světě, když demonstrace, happeningy a různé další formy občanského protestu, jimiž nás provádí, nikam nevedou. Představitelé establishmentu na ně nereagují nebo se jim vysmívají a odvolávají se přitom na vůli voličů z demokratických voleb. K jakému gestu nebo formě odporu za této situace sáhnout, když nenásilný vzdor nevyvolává potřebnou odezvu u těch, proti nimž je namířen?

S tím na druhé straně souvisí morální otázka, jak moc se člověk liší od těch, jež kritizuje za nedodržování práva, když sám sáhne ke krajním prostředkům, aby na tento stav upozornil. Všechna tato dilemata v sobě nese postava Pavla (Kryštof Hádek), kterého v tomto ohledu poznamenala osobní zkušenost, již učinil v Izraeli.

Firma na natáčení za pomocí dronů

Třicátník Pavel zde pracoval jako chemik ve farmaceutickém průmyslu a prošel si tu traumatizujícím zážitkem, který ho přivedl nejen zpět do vlasti, ale i k odhodlání dostat před české soudy představitele bushovské administrativy jako je Dick Cheney a Donald Rumsfeld, kteří jsou podle něj zodpovědní za zadržování a mučení lidí, podezřelých z terorismu, ve věznici Guantánamo.

Ztraceni v Mnichově: recenze filmu

Pavlovo vnímání spravedlnosti a problémů současného světa je naivní, značně černobílé, trochu v duchu Dostojevského Idiota. Jednoznačnou odpověď na to, zda jeho vnímání reality ovlivňuje posttraumatický stresový syndrom nebo vyplývá z jeho hlubšího ustrojení, které vykazuje asociální znaky, přitom režisér nedává.

Po návratu do Čech začne Pavel pracovat jako správce sdílených elektrických koloběžek, bydlí u své starší sestry (Helena Dvořáková) a projevuje zájem o domácí politiku, i když se v ní moc neorientuje. Slovy o vládě spravedlnosti a práva ho zaujme prezidentský kandidát JUDr. Zavadil (Richard Stanke), do jehož volebního štábu se zapojí. Seznámí se v něm s jeho tajemnicí, právničkou Evou (Veronika Khek Kubařová), s níž naváže vztah.

Současně ho s nabídkou práce osloví jeho spolužák ze střední školy Plech (Jiří Mádl), který má firmu na natáčení za pomocí dronů. Ta poskytuje své služby jak politikům, tak aktivistům nebo pořadatelům módních přehlídek. Pavel býval nadšeným modelářem (odtud název filmu), což Plech vyhodnotil jako dobrou průpravu pro pozici navigátora dronů, v níž se opravdu osvědčí.

Vlastníci: česká komedie roku jako obraz rozhádané společnosti [recenze filmu]

Dokonce přivede do firmy zakázku v podobě kampaně pro kandidáta Zavadila. Co na tom, že jeho komunistická minulost soudce je dost v rozporu s ideály, které hlásá. Plech o ní, protože se dotýká jeho otce, ví, přesto nechce otázku morálky a byznysu směšovat a přistupuje k němu jako ke každému jinému zákazníkovi.

Hodnotový střet idealismu a pragmatického konformismu

A právě na hodnotovém střetu těchto dvou postav je film do velké míry postav. Je to střet idealismu a konformismu. Plech sice po večer vystupuje jako rapper s politicky laděnými protestsongy, ale jinak to dokonale přizpůsobivý pragmatik, pro něhož jsou peníze na prvním místě, protože mu dávají svobodu v jeho pojetí.

Staříci: revenge road movie o vyrovnání se s komunistickou minulostí i vlastní fyzičností [recenze filmu]

Jeho racionální uvažování tu stojí proti tomu Pavlově, který se jen obtížně smiřuje s lhostejností, pohodlností nebo rezignovaností lidí okolo sebe. Pavel, jehož postava byla inspirována Scorseseho Taxikářem, kolem sebe vidí spoustu nespravedlnosti a hledá ty, s nimiž by tímto stavem mohl pohnout. S americkým právníkem sbírá poklady pro žalobu na členy bushovské administrativy, u státní zástupkyně Lenky (Kristýna Frejová) zjišťuje možnosti realizace tohoto záměru, který ale naráží na realitu českého právního systému a společenskou a politickou nevoli tuto otázku otevírat. V oblasti justice máme přece svých domácích problémů dost a proč se dívat za hranice, když máme dost práce s udržením demokracie doma.

Porozumění nachází i u slovenské tlumočnice z ruštiny Jany (Zuzana Fialová), s níž se seznámil při jedné ze zakázek s drony. S ní se noří do tvorby sibiřské básnířky a zpěvačky Janky Djagilevy, nonkonformní představitelky ruské punkové a undergroundové scény.

Národní třída: portrét sídlištního rváče, frustrovaného polistopadovými poměry [recenze filmu]

Její písně, vyjadřující existenciální smutek i vzdor tváří v tvář establishmentu, dobře rezonují s tématem filmu, kdy se Pavel snaží přijít se svým celosvětovým příspěvkem ke zlepšení chápání spravedlnosti. Domácí politika v podobě přimknutí se k prezidentskému kandidátovi, který ale nenabízí víc než marketingový populismus, se tu míchá s tou globální.

Ventilování společenské frustrace

Pavel se svou vlastností říkat každému po pravdě, co si myslí, si svou prostořekostí přidělává čím dál problémů a postupně se radikalizuje. S tím souvisí i jak vnímáme drony, kdy se z technické hračky a profesního nástroje mění v nebezpečnou zbraň.

Drony ve filmu nám umožňují zavítat do mnoha sfér společenského života a kameraman Alexander Šurkala je zároveň využívá ke svým nápaditým obrazovým kompozicím. Hudba k filmu, na níž se podílel i rapper Kato, který se stal se svou specifickou mluvou předobrazem pro postavu, již hraje Jiří Mádl, tu koresponduje s tématy, jež film nastoluje.

Nemožnost dobrat se spravedlnosti nebo změny v současném zabetonovaném klientelistickém systému vede k pocitu deziluze a společenské frustrace, již Petr Zelenka ventiluje. Politické reálie Česka posledních let se tu míchají s těmi celosvětovými po roce 2000, jako je kauza týrání vězňů v Abu Ghraib.

Teroristka: Iva Janžurová a její vzpoura proti aroganci mocných [recenze filmu]

Modelář tak svým politickým přesahem sympaticky míří za hranici České republiky, i když mnoho věcí v něm zůstalo nedotažených (jednotlivé linie, spjaté s postavami) či jinak problematických (vykreslení některých ženských postav v souvislosti s jejich sexualitou). Oba protagonisté ale velmi dobře hrají a zvlášť u Jiřího Mádla je třeba vyzvednout, že nedovolí, aby jeho postava sklouzla ke karikatuře.

Důležitá je zde pak ona výzva k diskuzi o tom, co dělat, když pokojné občanské protesty nefungují, což je téma, které souzní s debatami okolo aktivit spolku Milion chvilek pro demokracii. V tom je Modelář filmem ryze současným, byť jeho vyznění se asi nedočká všeobecného přijetí a na mnoho diváků bude působit rozporuplně.

Modelář

• Žánr: psychologický thriller
• www.modelarfilm.cz/
• Česko, 2020
• Scénář: Petr Zelenka
• Režie: Petr Zelenka
• Hrají: Kryštof Hádek, Jiří Mádl, Veronika Khek Kubařová, Zuzana Fialová, Richard Stanke, Helena Dvořáková, Miroslav Hanuš, Jiří Štrébl, Kristýna Frejová, Kamil Halbich
• Distribuce: Falcon
• Distribuční premiéra v ČR: 06. 02. 2020