Jít krást koně: smyslné vyprávění o touze, vině a vyrovnání se s vlastní minulostí [recenze]

Norským kandidátem na Oscara za loňský rok se stal film, který si už z hlavní soutěže MFF Berlinale odnesl Stříbrného medvěda za Mimořádný umělecký počin. Dostal ho kameraman filmu Rasmus Videbæk za senzuální ztvárnění tohoto emotivního příběhu.

Setkání s minulostí

Ten vznikl podle ceněného bestselleru Pera Pettersona, který byl přeložen do více než padesáti cizích jazyků, včetně češtiny. V současnosti norský spisovatel Petterson po rodinné tragédii žije na statku v lese poblíž švédských hranic.

Tato zkušenost života v lůně přírody se odráží i v jeho knize Jít krást koně, již se rozhodl s věrností předloze adaptovat zkušený norský scenárista a režisér Hans Petter Moland, který má na svém kontě celou řadu úspěšných filmů různých žánrů (Bezva chlap, Boj sněžného pluhu s mafií, Vzkaz v láhvi, Mrazivá pomsta).

V tom posledním pracuje s tématem minulosti, která nás formuje, zpřetrhaných vztahů rodičů a dětí a viny a vyrovnání se s její tíhou. Hlavní hrdina je tu přitom konfrontován s životní filozofií svého otce, který ho učil, že jsme to v první řadě my, kdo určuje, co nás v životě může bolet. Podobný postoj jedince osvobozuje od nepříjemných pocitů viny, jež by mohly zatěžkávat jeho život natolik, že by se díky nim nikdy nemusel vymanit z osidel minulosti. Jenomže ve vyprávění se ukazuje i odvrácená stránka takového vytěsňování všeho nepříjemného, spočívají v tom, že když tuto bolest nepřijmeme nebo před ní utíkáme, že se s ní nikdy ve skutečnosti nevyrovnáme.

Hlavní hrdina, zestárlý, sedmašedesátiletý Trond (Stellan Skarsgård), se touto otcovou filozofií řídil celý život a ve všech tragédiích, které ho potkaly, ale setkání s někým z jeho minulosti rozjitří jeho staré rány a přinutí ho vzpomínat na události, které poznamenaly životy jich obou. A to v místě, kde je vytržen ze šumu vnějšího světa. Obklopen krásou i drsnou divokostí přírody, v krajině, kde jakoby se zastavil čas, se najednou všechny konflikty a dilemata obnažují s o to větší intenzitou.

Vůně ženy

Píše se listopad roku 1999 a on potkává před svým domkem ve vesnici na východě Norska muže, který hledá svého psa. Jmenuje se Lars (Bjørn Floberg) a Trond v něm rozpozná někoho z doby svého dospívání, jenž je velmi úzce spojen s událostí, která měla výrazný vliv na jeho celý jeho dosavadní život.

Mrazivá pomsta: ironická hra s žánrem filmů o pomstě [recenze filmu]

Ta událost se odehrála během léta roku 1948, ale předcházely jí další okolnosti, jež nás navracejí ještě hlouběji do doby válečné. Vyprávění se tak odehrává retrospektivně v průběhu více jak 55 let, kdy se z jednotlivých úhlů pohledu zúčastněných osob a na přeskáčku doplňovaných informací skládá obraz tragédie, která se stala a jež vyvolala další bolestné události.

Postupně se v něm dozvídáme, co se stalo nejen onoho léta, kdy bylo Trondovi čerstvých patnáct let, ale i co jej přivedlo po čtyřiceti letech strávených ve Švédsku na norský venkov. Tragické ztráty v jeho životě jej přiměly k rozhodnutí odejít do samoty, v níž se ale možná cítil celý život kvůli okolnostem z doby jeho dospívání. Tehdy v létě poprvé ucítil vůni ženy (Danica Curcic), po níž toužil. Šlo přitom o stejnou ženu, s níž se zapletl jeho otec (Tobias Santelmann).

Vztah s otcem

Trond ve zralém věku tak díky Larsovi začne vzpomínat na tragédii i vášeň, která zformovala jeho život. Toto léto bylo totiž poslední, které strávil se svým otcem, k němuž velmi vzhlížel a měl s ním silný vztah, jenž ale v následujících letech prošel velkou deziluzí.

Kde je moje tělo? – nejlepší animovaný film roku 2019 na Netflixu [recenze]

Tehdy v létě s ním na chatě v lese v blízkosti švédských hranic naposledy připravoval kulatiny z pokácených stromů na říční cestu do Švédska, s kamarádem Jonem pak podnikal imaginární i dobrodružné výpravy. Charakter jedné z nich, odkazující na skryté označení akce norských odbojářů proti fašismu, dal název knize i tomuto filmu.

Bolestné vzpomínky a emocionální znovuprožívání tehdejších událostí se přitom děje nejen u Tronda, ale i Larse, kterého poznamenaly podobně v jeho samotářství. Prolínání dětství, plného zmatených citů a pomalých dnů mužského stáří ukazuje, jak křehký je život, jak těžké je vyrovnat se s bolestmi mládí, s chybami a slabostmi rodičů a jak těžké je vyvarovat se stejných chyb na vlastních dětech.

Smyslná intenzita

Tragická smrt, první erotické vzplanutí i odchod otce, to vše se u Tronda podepsalo na konci jeho bezstarostného dětství a navždy poznamenalo jeho duši. Širokoúhlá kamera Rasmuse Videbæka všem těmto zjitřeným pocitům dává vizuální podobu, plnou smyslné a smyslové intenzity, jako když žena přivine chlapce na svou hruď.

Všímá si detailů tváří a gest, které prozrazují emoce, které měly zůstat skryté nebo utajené. Smyslnost prožívaných emocí zintenzivňuje okolní přírodní rámec, kdy dravá řeka nebo letní bouřka korespondují s emocemi postav. Vítr nazvedá a poodhaluje nohy osudové ženy v záběrech, plných živočišné poetičnosti. Podobně působivá je i hudba Kaspara Kaaeho, která dokresluje melancholické vnímání tehdejších událostí.

Jejich zobrazení si vystačí s obrazem a komentářem hlavního hrdiny. Postavy jsou málomluvné, důležité jsou jejich vášně a emoce, které prožívají. Jedinou výhradu k tomuto způsobu vyprávění je možné mít v tom, že scenárista a režisér v jedné osobě předlohu krásně ilustruje, ale v přiblížení motivací postav trochu klouže po povrchu.

Přírodní symbolika

Spoléhá se přitom na to, že přírodní symbolika, víc než slova, napomůže vyjádření pocitů postav, ať už jde o jejich izolaci a útěk do samoty, tak snahu o to pohnout se v životě dál, odpustit sobě i druhým a smířit se s těmi, se kterými to ještě jde.

Téměř dokonalá tajemství: hra na pravdu s mobilními telefony [recenze]

Stellan Skarsgård s citlivostí všechny tyto v sobě dušené pocity dovede vyjádřit jedním pohledem a jeho zralé, minimalistické herectví tu stojí v kontrastu s tím Jona Ranese, který ho hraje v jeho patnácti letech. Tam vidíme, jak klukovská hravost a obdiv k otci je vystřídán pocity hněvu a deziluze z jeho zrady.

V jeho pubertální rozjitřenosti, vystřídané osamělým klidem stáří, je možné vidět metaforu života a stárnutí, která se zračí i ve střídání dvou linií, odehrávajících se během prosluněného léta a zešeřelé, mrazivé zimy v současnosti. Jít krást koně tak nabízí intenzivní, smyslové vyprávění, plné emocí, které dostává podmanivou vizuální tvář, jež ty emoce zrcadlí.

Jít krást koně

• Žánr: melodrama
• Původní název: Ut og stjæle hester
• www.outstealinghorses.com/
• Norsko / Švédsko / Dánsko, 2019
• Scénář: Hans Petter Moland
• Režie: Hans Petter Moland
• Hrají: Stellan Skarsgård, Tobias Santelmann, Jon Ranes, Bjørn Floberg, Danica Curcic, Sjur Vatne Brean, Gard B. Eidsvold, Pål Sverre Hagen
• Distribuce: Film Europe
• Distribuční premiéra v ČR: 09. 07. 2020