Zápletka s cestováním v čase tu neslouží jen jako prvek, který má zvrátit neblahý dopad událostí minulého dílu, ale i jak si připomenout klíčové momenty z předchozích filmů série v novém světle.
Loučení s některými postavami bude pro diváky bolestné.
9 /10
Trojka Avengers: Infinity War svedla dohromady více jak dvacet superhrdinů ze světa MCU. S nadhledem a humorem pojatá vztahová chemie mezi nimi v úvodu ustoupila v druhé půli mnohem temnějšímu, osudovějšímu a emotivnějšímu charakteru vyprávění.
A to, když se ukázalo, jak nebezpečnou silou Thanos (Josh Brolin), s jeho zvráceným genocidním plánem na vyhlazení poloviny živých bytostí v celém vesmíru, je. Ten plán se mu za pomoci spojení šestice Kamenů nekonečna podařilo zrealizovat a v jeho důsledku se tak proměnila v prach nejen polovina lidstva, ale i značná část superhrdinského týmu.
Cestování v čase
Při ztrátě oblíbených superhrdinů jsme se mohli utěšovat, že jsme v komiksovém světě, v němž nic není definitivní, tedy ani smrt, a o to zvědavější jsme byli, zda a jakým způsobem je scenáristé Christopher Markus a Stephen McFeely vrátí do hry.
Objevilo se množství spekulací, včetně těch hodně bizarních, ale nakonec to až tak překvapivé není. Nápad s cestováním v čase použil už Bryan Singer v sérii X-Men, konkrétně v dílu Budoucí minulost, když chtěl propojit mutanty v jejich starších a mladších vydáních.
Použití mechanismu cestování v čase v sériích typu X-Men nebo Avengers představuje z obchodního hlediska geniální způsob, jak v nich nejen pokračovat, ale i jak převyprávět již existující filmové příběhy. Pochopitelně i tento způsob v sobě nese svá úskalí, například v tom, že ne všechny příčiny a následky budou ve změněné historii, při znalosti přítomnosti, až tak sedět.
Mohou pak působit nelogicky a může docházet k relativizaci vlastně všeho, co se dosud v daném fikčním vesmíru odehrálo, i toho, se v něm odehraje. Ale s tím u těchto látek počítáme a záleží pak jen na způsobu, jakým jsou tyto hrátky s časovými paradoxy do vyprávění zakomponovány.
Oživení klíčových momentů z historie universa v novém kontextu
V Avengers: Endgame se to povedlo a to z hned z několika důvodů. Tím prvním je, že tvůrci sami sebeironicky upozorňují na to, že v případě motivu cestování v čase nepřicházejí s ničím originálním. Umožňuje jim to při testování a přenášení superhrdinů do minulosti rozehrát spoustu vtipných narážek a odkazů na filmy, v nichž je tento motiv použit. Nepřekvapí asi, že nejvíc z nich se vztahuje k sérii z osmdesátých let Návrat do budoucnosti.
Hlavní zápletka pak stojí na tom, že se přeživší Avengeři snaží v různých obdobích minulosti sehnat Kameny nekonečna, aby se jim za pomocí nich podařilo změnit minulost, která vedla k depresivní přítomnosti.
Při tomto cestování v čase se potkávají s jejich blízkými rodinnými příslušníky nebo partnery, což umožňuje tvůrcům nejen opět blíž představit jejich zázemí, ale oživit i klíčové momenty z jedenáctileté historie universa MCU v novém kontextu. Scény, jež známe z předchozích jednadvaceti filmů, tu dostávají širší rozměr, stejně jako se tu prostřednictvím zápletky s časem dotahují linie z minulosti, které mnohdy nabývají netušených rozměrů.
Vyvrcholení celé série
Zápletka s cestováním v čase je tu použita jako prostředek, jak obelstít smrt, ale i jak se s ní smířit a vyrovnat, když se ukáže, že některé milníky už kvůli jejich osudové povaze nepůjdou zvrátit. V tom zůstává řešení časoprostorového paradoxu a možnosti skrze minulost změnit přítomnost bližší lidské zkušenosti, do níž patří i stárnutí, smrt nebo oběť pro dosažení vyššího cíle.
Smrtelnost tak obchází i superhrdiny, od čehož se odvíjí velmi emotivní závěr tohoto filmu a celé dosavadní série. Endgame je součástí její třetí fáze, která jím vrcholí, byť do ní bude patřit ještě jeden film. Spider-Man: Daleko od domova v ní ale bude stát víc samostatně a spíš naznačovat do budoucna, než že by k ní dodával něco zásadního.
To zásadní se nachází právě v Endgame, jímž vrcholí nejen třetí fáze, ale celá dosavadní série. Čtvrtí Avengers završují události a osudy hrdinů z filmu Infinity War a stávají se jeho jakýmsi dlouhým epilogem. To slovo epilog neberte nějak pejorativně, protože Endgame plní funkci svorníku nejen s předchozím dílem Avengers, jehož je druhou částí, ale i s dosavadními filmy této série, které v něm kulminují.
Ti, kteří stáli na začátku
Zároveň se v Endgame připravuje půda pro další pokračování této série, v nichž přeberou otěže jiní superhrdinové, než ti, kteří stáli na jejím začátku. Nepřekvapí proto, že když dochází k loučení s jednou érou a začátku té nové, že vyprávění, které tu předchozí éru uzavírá, je postavené právě na jejich hrdinech.
V popředí tak stojí zakládající šestice z první fáze série Iron Man (Robert Downey Jr.), Kapitán Amerika (Chris Evans), Hulk (Mark Ruffalo), Thor (Chris Hemsworth), Hawkeye (Jeremy Renner) a Black Widow (Scarlett Johansson), z nichž u těch posledních dvou trochu zaráží, že se jim dosud nedostalo v takto prokomponovaném universu samostatného filmu.
Hawkeyemu je bohatě vynahrazeno to, že se na něj ve trojce Avengers nedostalo, stejně jako Ant-Manovi (Paul Rudd). Oba mají důstojný prostor při realizaci plánu, který Avengers ve druhé třetině vyprávění rozehrají. Její charakter má blízko k žánru heist movie, kdy se superhrdinové musí po neúspěchu opět sjednotit.
Světlo na konci tunelu
Následky Thanosova lusknutí řeší první třetina vyprávění. Po minulém vyhlazení poloviny lidstva svět zachvátil smutek, beznaděj, melancholie. Stejně tak superhrdiny, kteří se, podobně jako lidé, obtížně vyrovnávají s tím, že přišli o své blízké. Někdo to řeší alkoholem, jiný terapií, nebo uzavřením se do sebe.
Hledání viny u sebe sama, rezignace, strach, vztek, slzy, marná snaha přijmout realitu taková, jaká je. Každým z nich zmítají nějaké emoce a depresivní nálada se na nás z plátna jen valí. Na konci tohoto tunelu ale musí být světlo, které Avengeři najdou v plánu, jak Thanovo vítězství zvrátit.
Od toho se odvíjí druhá třetina vyprávění, která má mnohem uvolněnější a humornější ráz než ta první. Není divu, superhrdinové zkouší fungování stroje času, ne hned to vyjde, což se stává zdrojem vtipných narážek právě na tento fenomén.
Captain Marvel nemá takový prostor, jak se očekávalo
Na tři týmy rozdělené skupinky superhrdinů se snaží zvrátit svou prohru a získat Kameny nekonečna, což slouží tvůrcům k tomu, aby divákům připomněli ikonické momenty celé dosavadní série, jen nahlédnuté jinou optikou. Tato část zároveň slouží superhrdinům k utvrzení jejich přátelství, sounáležitosti a důvěry vůči sobě navzájem.
Výrazný prostor zde dostává také mýval Rocket (Bradley Cooper), War Machine (Don Cheadle) a robotická Nebula (Karen Gillan), Thanova adoptivní dcera. Kdo naopak, proti všem předpovědím, do dění tolik nezasáhne, je Captain Marvel (Brie Larson), jejíž funkce ve vyprávění by se dala označit za deux ex machina.
Je to zřejmě z důvodu toho, že chce čtyřka Avengers vzdát hold především oněm původním hrdinům a ne těm, na nichž bude série postavená v budoucnu. A také proto, že tvůrci nechtěli využít proti Thanovi jednu výraznou sílu, ale spíš ukázat kooperaci těch několika menších.
Žánrové přelévání
Ve třetí části se pak od rezignace první části a odhodlání té druhé přenášíme do fáze bojové. Ty tři části se do sebe přirozeně přelévají, každá z nich má jiný žánrový charakter a jejich vyvrcholením se stává monumentální akční finále, které slouží jako reparát za předchozí díl Avengers. Bohužel ale ne takový, který by se obešel bez ztrát na straně těch, kteří se do něho pustili, což dodává této bitevní vřavě na velké emotivní působnosti.
Superhrdinská série tak s dvaadvacátým filmem v řadě došla ke svému emocionálně vypjatému zakončení, které nejen uspokojivě uzavírá dosavadní linie, rozehrané v předchozích filmech, ale ustavuje i nové, které se budou odvíjet v dalších fázích této série.
Zápletka s cestováním v čase tu přitom neslouží jen jako prvek, který má zvrátit neblahý dopad událostí minulého dílu, ale i jak si připomenout klíčové momenty z předchozích filmů série v novém světle. Nostalgie se tu tak pojí se snahou zas o něco rozšířit povědomosti o zázemí ústředních hrdinů a universu, jehož jsou součástí. Jeho podoba se v dalších filmech asi dost promění a tak tvůrci prostřednictvím Endgame vzdávají hold těm superhrdinům, kteří ho pomáhali v první fázi budovat a utvářet.
Odměna za věrnost
Trpělivé a postupné budování tohoto universa nese ve čtvrtých Avengers své ovoce, pro tvůrce i diváky, kteří jdou s touto sérií od prvního Iron Mana po celých jedenáct let. Odměnou je jim, oproti těm, kteří ji tak detailně nesledují, že pro ně tvůrci přichystali ve filmu spoustu zvratů a momentů, u nichž se ti, kteří ji neznají, budou jen obtížně chytat. To je ta odměna za věrnost, že je to film především pro fanoušky a znalé kontextu celého tohoto universa. Ti ostatní v něm mohou tápat, ale ruku na srdce, kolik takových je?
Film Avengers: Endgame dovedně kloubí melancholickou náladu s humorem a akcí a příjemně překvapuje tam, kde jsme odhadovali, že se bude vyvíjet jinam, než je tomu ve skutečnosti. Nechybí mu i odvaha v zacházení s postavami, které jsme si za těch jedenáct let oblíbili.
Ta doba je nyní u konce a bratři Russoovi jí dávají tu nejepičtější a současně nejemotivnější možnou tečku, která myslím neurazí žádného z fanoušků této série. Ten kolos, který tlačili před sebou, se jim podařilo dovést do zdárného konce, který bude opět přepisovat žebříčky komerčně nejúspěšnějších filmů všech dob. Vzhledem k tomu, jakou podobu mu dali, oprávněně.
Avengers: Endgame
- Žánr: komiksová adaptace
- Původní název: Avengers: Endgame
- https://www.marvel.com/movies/avengers-endgame
- USA, 2019
- Scénář: Christopher Markus, Stephen McFeely
- Režie: Anthony Russo, Joe Russo
- Hrají: Robert Downey Jr., Chris Evans, Mark Ruffalo, Chris Hemsworth, Scarlett Johansson, Jeremy Renner, Don Cheadle, Paul Rudd, Benedict Cumberbatch, Brie Larson, Karen Gillan, Josh Brolin
- Distribuce: Falcon
- Distribuční premiéra v ČR: 25. 04. 2019