Panasonic TX-42G10E: test Full HD televizoru

Není tomu tak dlouho, co Full HD plazma byla naprostou novinkou. Nyní zde máme třetí generaci. Na veletrhu IFA 2008 Panasonic ohlásil, že obrazovky převážné většiny nových plazmových televizorů již nebude označovat PDP (plasma display panel), ale nově NeoPDP. Proč? Plazmová technologie již za dobu své existence prošla dlouhým vývojem a nynější produkty mají kvalitu i životnost podstatně vyšší, než ty dřívější. To vše při stále nižší spotřebě – NeoPDP dle Panasonicu ji mají až o 50 % nižší. Nové panely nejsou také pouhou evolucí, ale jsou celkově přepracovány a prakticky všechny části jsou dle výrobce nově navrženy. Aby výrobce tento vývoj a změnu podtrhl, rozhodl se používat právě onen nový název – NeoPDP.

Výrobce uvádí, že NeoPDP nabídne rychlejší reakční časy a lepší černou, než mají klasické plazmy. Udávaná životnost se nezměnila, Panasonic deklaruje 100 000 hodin (pro srovnání: LCD 60 000 hod., CRT 25 000 hod.). Zůstává zachováni i Eko režim, který automaticky mění jas (a tím i spotřebu) v závislosti na okolním osvětlení. Dle výrobce se tak ušetří oproti předchozí generaci TV až 50 % el. energie.

   

TX42G10E je nejlevnějším Full HD televizorem z nové řady, jež používá nové NeoPDP „obrazovky“. Plné vysoké rozlišení nabízí nejen obrazovka, ale i digitální tuner, který zvládá příjem pozemního vysílání a umí samozřejmě nejen MPEG-2 (SD), ale i MPEG-4 (HD). TX42G10E je vybavena i 600 Hz technologií, která dle výrobce dále vylepšuje plynulost a ostrost obrazu. Jak se tedy nová „NeoPDP“ povedla? Splní vše, co slibuje?

Vzhled a ovládání

Ani letos nečekejte žádné dramatické změny vzhledu, vzhled vychází z minulé generace přičemž rám je zase o něco tenčí. Změnu doznalo umístění „předních“ vstupů, čtečky SD karet a základního ovládání. Zatímco dříve bylo v čele pod výklopným panelem, nyní se vše přestěhovalo na bok – ovládací prvky jsou vpravo, konektory zase vlevo. Stejně jakou u všech ostatních výrobců je vše umístěno hlouběji za hranou, znamená to tedy horší přístupnost než dříve, otočný stojan televizoru však případně pomůže.

 

Na levé straně naleznete čtečku SD karet (USB zde není), 1x HDMI, analogový kompozitní a S-video a vstup, netradičně PC vstup (VGA), výrobce nezapomněl ani na sluchátkový výstup, CI slot je samozřejmostí. Zadní strana pak nabídne 2x HDMI vstup a 2x analogový SCART, komponentní vstup také nechybí. Pro připojení domácího kina výrobce nabízí jak analogový stereovstup a digitální optický výstup. V menu pak jednotlivým vstupům můžete přiřadit název připojeného zařízení (např. DVD na AV1).

Dálkové ovládání se od loňského roku moc nezměnilo, na spodní části najdete tlačítka pro ovládání například připojeného firemního DVD/HDD rekordéru, který díky funkci VieraLink nabízí tzv. Live Pause. Při využití této funkce připojený rekordér se naladí na stejnou stanici co sledujete, začne nahrávat sledovaný pořad a na obrazovce se pořad zastaví.

Vestavěná čtečka SD a SDHC karet umožňuje přehrávat AVCHD videa a JPEG obrázky. Načítání náhledů je velmi svižné, 10 Mpx obrázky jsou načteny téměř okamžitě, při automatickém prohlížení si můžete vybrat nejen interval mezi fotografiemi, ale i efektní přechod a dokonce některou ze tří vestavěných skladeb, které prohlížení dodají atmosféru. Vytknout mohu jen nemožnost přehrávání vlastních MP3 skladeb.

Na zadní straně si můžete všimnout dvou aktivních větráčků. Jsou zcela tiché a bezhlučné.

Menu a další funkce

Počeštěné menu nedoznalo za poslední roky u Panasonicu změnu – zatímco jiní výrobci přidávají ikony, různě menu animují, snaží se přitáhnout oko a zaujmout, zde zůstává zachováno klasické textové „obstarožní“ menu, tak jak ho již pár let v TV Panasonic známe. Kromě základu, kde nastavíte obraz, zvuk či něco jiného, letos přibylo zjednodušené rychlé menu pro prohlížení fotografií, filmů, volby Viera Link atd. – to jako jediné je zpracováno pomocí barevných ikon.

Pozitivní změnou je letos (konečně oficiálně) kompletní EPG (elektronický programový průvodce). Podíváte se tak nejen na název aktuálního či příštího pořadu, ale máte přehledně a pěkně zpracovaného průvodce na sedm dní dopředu. Co bohužel nenajdete, je připomenutí pořadu, případně spuštění TV v zadaný čas pro nahrávání na externí rekordér – pravděpodobně to může být kvůli tomu, že Panasonic nabízí LivePause (přítomnost firemního DVD/HDD rekordéru je ale nezbytná).

Drobnou změnu doznal ECO režim. Zatím co loni to byl režim obrazu, letos si automatické řízení jasu televizoru dle úrovně okolního osvětlení, které vám večer ztmaví obraz a ušetří elektrickou energii, zapínáte v samostatné položce. Z obrazových režimů si můžete volit bez problémů dál. Citlivější jedince musím upozornit, že přes vylepšení lze ve statických studiových scénách vnímat obnovovací frekvenci obrazu. U běžných scén a filmů to samozřejmě vnímat nebudete.

Celkový dojem z menu je standardně pozitivní; možností nastavení je dost a kdo si chce „hrát“ možnost má, pro ty ostatní je naopak příjemné, že stačí zapnou televizor a sledovat, a v případně nutnosti nemusíte procházet složitým menu. Přesto by možná nějaké „oživení“ pomohlo.

Příjem a obraz

Testovaný televizor má v ČR oficiálně analogový a DVB-T tuner. Už ale při pohledu do návodu zjistíte, že tu něco nesouhlasí – ten nabízí i možnost naladění digitální kabelové televize (DVB-C). Jak to tedy s „kabelovkou“ je? Jednoduše – televizor je vybaven DVB-C tunerem, v nastavení pro Českou republiku však není aktivní. Pokud chcete využít DVB-C tuner i u nás, musíte při prvotní instalaci zvolit Finsko. Pak sice přijdete o některá přednastavení pro ČR, ale budete moci využít i tuner pro příjem digitální kabelové televize. Při klasickém nastavení pro ČR televizor korektně naladí a nastaví naše digitální a analogové programy, vše jak má být včetně již zmiňovaného sedmidenního EPG.

 

Obraz po naladění je velmi dobrý, člověk nemá pocit, že je potřeba něco měnit, zkrátka naladíte a sledujete, citlivost tuneru je velmi dobrá. Proti loňsku velký pokrok výrobce podle mne udělal v přepočtu nepříliš kvalitního SD obrazu tuzemského pozemního digitální vysílání na Full HD rozlišení obrazovky, kdy obraz je konečně v rámci možností vysílání kvalitní a i běžné vysílání lze tak sledovat, loni přeci jen zde byly rezervy. Kromě dobrého zpracování TV vysílání k tomu samozřejmě přispívá i přirozeně bezproblémové rychlé zobrazení plazmy, takže i sport (fotbal/atletika) či akční filmy jsou sebemenší bez známky rozmazaného obrazu. Možností roztažení obrazu 4:3 na formát 16:9 nabídne TV vedle automatiky hned osm, velmi příjemné je, že automatika funguje i u analogových programů, což rozhodně není pravidlem.

Přednastavenými režimy obrazu či zvuku televizor nehýří – u obrazu jsou čtyři (dynamický/normální/kino/hra) a u zvuku dva (hudba/řeč), nicméně to považuji za více než dostatečné. Základní změny nastavení jasu či kontrastu zde samozřejmě jsou, pokročilý uživatel pak může nastavit i gamu, či vyvážní bílé, nechybí ani funkce „Inteligent Frame Creation”, která přidává do obrazového signálu další snímky pro větší plynulost.

Zobrazení barev je ve všech režimech relativně dobré, zobrazení odstínů šedé a přechodů je velmi dobré, černá je opravdu excelentní. Zaleží samozřejmě na nastaveném režimu, například dynamický je standardně velmi líbivý, ale zároveň dost nepřirozený. Běžný divák pravděpodobně nechá nastavený televizor na Normal a o nic se nebude starat, ECO režim se postará o automatické přizpůsobení jasu.

Barevný prostor v režimu Kino

Nyní něco pro filmové fanoušky a ty náročnější. Zatímco u Dynamického či Normálního režimu byly barvy líbivě saturované (jak je zvykem), při přepnutí na Kino jsem nejen při měření téměř nevěřil svým očím. U testovaného televizoru byl od výrobce tento režim nastaven téměř dokonale – odchylky všech (!) barev byly naprosto minimální, včetně perfektní škály šedé, gama byla ideálních 2,2, teplota barev se od 6 500 stupňů K lišila o 1 %. Jas televizoru klesl z 239 na příjemných 129 cd/m2. Obraz z BD filmů byl jednoduše přesně takový, jaký má být. Zkrátka: velká pochvala.

Spotřeba

Protože spotřeba el. energie je u plazmy často kritizovaná, podívali jsme se, jak si ve skutečnosti vede nový NeoPDP panel. Měření bylo prováděno v stejné osvětlené místnosti jako kdysi u PZ80, měřena byla orientačně jen okamžitá (!) spotřeba, nebyl aktivován ani úsporný režim (neplést si s ECO), tudíž jde o maximální hodnoty (!), na které se v praxi dostanete. Jak je znáno, spotřeba u plazmy kolísá při různém jasu scény. Vzhledem k nedostatku času nebyla provedena tytéž měření při zhasnutém světle, nicméně celkově dá se říci, že max. spotřeba je zhruba o 30 % nižší, než u loňského modelu. Při běžných podmínkách a zapnutém úsporném režimu bychom se pravděpodobně na onu 50 % úsporu proti loňskému modelu dostali. Přesto nezbývá než dodat, že spotřeba stále není silnou stránkou Full HD plazmových televizorů.

Zvuk

Standardní tloušťka těžšího televizoru zde představuje opět výhodu a díky tomu je zvuk plný a nezkreslený i při větších hlasitostech. Při zvýraznění basů mu nechybí ani náznak hlubších basů, virtuální prostorový zvuk přidá na prostoru i na hloubce, zázraky však nečekejte. Dialogy jsou také čisté a srozumitelné. Televizor si sice o kompletní ozvučení domácím kinem vyloženě říká, nicméně ani ti, co si ho pořídí bez něj, nebudou zklamáni – pro běžné sledování bude zvuk zcela vyhovující. Osobně bych ale i tak uvítal více, než jen dva přednastavené režimy zvuku.

Verdikt

Letošní nový „NeoPDP“ televizor Panasonic TX-42G10E se jednoznačně povedl a patří k tomu nejlepšímu, co ve své cenové relaci lze pořídit, navíc nabízí vynikající poměr cena/výkon. Mohu možná vytknout spotřebu, která by mohla být ještě nižší, poněkud konzervativní menu či případnou „aktivaci“ DVB-C tuneru. Nad zmíněnými drobnostmi však klady jednoznačně převažují.

Po obrazové stránce je televizor výborný a na rozdíl od loňského modelu letos i Full HD televizor je už vhodný i pro sledování pozemního digitálního vysílání. Televizní SD obraz je dobrý, ale opravdové obrazové hody vás čekají samozřejmě třeba s Blu-ray přehrávačem, kdy plně využijete kvality televizoru. Letošní model konečně zpracuje i HD vysílání a (byť neoficiálně) „kabelovku“. Výborné podání černé i všech barev a velmi dobře nastavený Kino režim si získají srdce filmového fanouška, jednoduchá obsluha a kvalitní obraz i zvuk bez nutnosti zásahu osloví běžného uživatele, to vše s rozumnou spotřebou. Z těchto důvodů má Panasonic TX42G10 vřelé doporučení redakce.

Panasonic TX-42G10E

cena orientační 25 990 Kč

• úhlopříčka 106 cm (42“)
• zobrazovací panel NeoPDP
• rozlišení 1 920 × 1 080 bodů
• kontrast statický 40 000:1
• odezva panelu 0,001 ms
• obrazové formáty automatický, 16:9, 4:3, 14:9, letterbox (i 4:3 a 14:9), zoom
• vylepšení obrazu Inteligent Frame Creation, digitální hřebenový filtr, 3D COMB, 1080p digital remastering, sub pixel controler
• normy PAL/SECAM, NTSC na AV, HDTV
• počet tunerů 2, analogový a digitální, DVB-T, DVB-C, MPEG-2/4
• teletext ano, 1 000 stran
• česká nabídka ano
• reproduktory 2× 10 W
• prostorový efekt ano
• konektory 3× HDMI, 2× SCART (2× RGB, 1× S-video), komponentní video + stereo, VGA, kompozitní video, S-video, sluchátka, stereo audio výstup, digitální optický a analogový audio výstup 
• podstavec otočný
• spotřeba 340 W
• rozměry se stojanem (v × š × h) 704 × 1 029 × 334 mm
• hmotnost se stojanem 28 kg
• příslušenství dálkový ovladač, stojan

Zapůjčil

• Panasonic Czech Republic, Praha
• kontakt 236 032 511, www.panasonic.cz
• záruka 2 roky