Kapitoly článku:
Americký scenárista, režisér a producent Ron Howard je v Hollywoodu považován za velice schopného a respektovaného řemeslníka, kterému nedělá problém podmanit si víceméně jakýkoliv žánr. Přesvědčit jsme o tom mohli ve snímcích jako Žbluňk!, Zámotek, Oheň, Navždy a daleko, Noviny, Apollo 13 (2 Oscary), Čistá duše (4 Oscary), Těžká váha nebo dvojici adaptací románů Dana Browna.
Nejde o autorského režiséra nebo režiséra vizionáře, který by ohromoval vizuální stránkou svých filmů, ale o vypravěče, který věrně a bez zbytečných exhibicí slouží látce, jíž se rozhodl ujmout. Pro tento typ režisérů je proto důležitý scenárista, který se daného tématu chopí a rozpracuje ho do co nejpřitažlivější podoby.
Biografická látka
V případě filmu Rivalové se jím stal britský dramatik, scenárista a mimo jiné i zeť Karla Schwarzenberga Peter Morgan. Scenárista, který umí pro film stejně bravurně nakládat s látkami adaptovanými (Poslední skotský král, Králova přízeň, Prokletý klub), tak jeho vlastními a původními (Královna).
S Ronem Howardem spolupracoval už na filmu Duel Frost/Nixon (2008), kde mu pro břitký souboj nervů a argumentů mezi moderátorem Davidem Frostem a abdikujícím prezidentem Richardem Nixonem posloužila za základ jeho vlastní divadelní hra.
Biografický charakter má i jejich další spolupráce na snímku Rivalové. A Peter Morgan volí podobnou metodu výběru životopisných faktů jako v případě jejich předešlé kooperace. Nesnaží se o nějaký sumarizující pohled na osoby jeho zájmu, ale vybírá si z jejich bohaté sportovní kariéry stěžejní momenty, prostřednictvím nichž vypovídá nejen o nich, ale i o tématu, jež má film v názvu.
Modelový střet
Tedy o rivalitě, která může ve svých projevech vzbuzovat jak negativní, tak pozitivní konotace. O to víc v prostředí motoristického sportu a adrenalinových závodů Formule 1.
Do tohoto prostředí nás v minulosti zavedl Steve McQueen v jeho srdečním titulu Le Mans (1971). S o poznání horším výsledkem pak Sylvester Stallone v klišovité Formuli! (2000) Rennyho Harlina. A nesmíme zapomenout ani na fascinující biografický dokument Senna (2010) o tomto slavném brazilském závodníkovi.
Rivalové nejdou ve stopách ani jednoho z nich. Razí si svou vlastní, v tomto případě k dobru věci zlatou střední cestu hollywoodských vyprávění, založených na skutečném příběhu. Na rozdíl od Katzinova Le Mans, kde hlavní roli hrály auta a atmosféra samotného závodu, se zde pozornost přenáší na samotné jezdce.
Peter Morgan vytváří až modelový střet dvou typově, charakterově a osobnostně odlišných osobností, jež spojuje jediné. Vášeň pro závodění a touha vítězit, která je u nich silnější než strach ze smrti.
Snížený pud sebezáchovy u těchto jezdců F1 vede scenáristu k množství otázek. Jakými vlastnostmi je asi vybaven člověk, který je ochoten se nechat pro první místo v závodě „pojízdných rakví“ třeba zabít? Co ho žene do takového rizika? Jaké jsou jeho vztahy s ostatními soupeři na trati i jeho nejbližšími mimo ni?
Od toho se odvíjí otázky další. Kdy nastane ten moment, kdy závodník přestane svůj život dávat osudu všanc? A jak potom zpětně rekapituluje a hodnotí toto sportovní zápolení, pro někoho nebezpečné šílenství?
Zlomová havárie
Odpovědi na tyto otázky hledá prostřednictvím příběhu zápolení dvou šampionů Formule 1. Britského pilota ze stáje McLarenu Jamese Hunta a jeho rakouského soupeře z týmu Ferrari Nikiho Laudy. Jejich klíčový souboj se odehraje na Velké ceně v Japonsku, kde v silných přívalech deště a tedy na extrémně nebezpečné trati jeden z nich zvítězí.
Který z nich to byl, fanoušci Formule 1 jistě vědí, stejně jako to, za jakých to bylo okolností a co tomu předcházelo. Právě moment z Grand Prix Německa, kde měl Niki Lauda 1. srpna 1976 na okruhu v Nürburgringu nehodu, se pro vyprávění stává zlomovým.
Niki Lauda měl blízko k obhajobě titulu a po trati se řítil rychlostí více než 250 km/h k místu zvanému Bergwerk. Tam jeho vůz Ferrari neovladatelně zatočil doprava a narazil do plotu, který ho následně vymrštil zpět na dráhu. Do vraku poté narazil pilot Brett Lunger.
V té chvíli začal Laudův vůz následkem exploze palivové nádrže hořet. Lauda při srážce s Lungerem ztratil přilbu a takto nechráněn zůstal uprostřed plamenů s více než 900 °C takřka minutu. Podařilo se ho vyprostit, ale jeho stav byl vážný. Měl poškozené plíce, hlavu a i další části těla měl těžce popálené. Podařilo se ho zachránit, ale plastika obličeje navždy poznamenala jeho tvář.
Vzájemné potýkání
Jak obrovská vůle a odhodlání se v tomto člověku ukrývá, dokládá fakt, že o 42 dní později se právě v Japonsku opět usadil do svého monopostu a bojoval o titul až do konce sezony. Bolest a utrpení, které tomuto návratu předcházely, věrně zrcadlí syrová scéna z nemocnice, kdy se snaží na popálenou, mokvající a opuchlou hlavu znovu nasadit helmu.
Laudova touha vrátit se na závodní okruhy, na nichž mezitím exceluje jeho největší rival James Hunt, je jen vyvrcholením jejich zápolení, které započalo už před jejich proniknutím do velkého světa F1 během závodů nižší třídy. Sportovní dráhu obou pánů sledujeme ve filmu od chvíle, kdy se poprvé potkali na okruhu Formule 3, až do konce sezóny 1976, na niž je zde položen hlavní důraz.
Jejich vzájemné potýkání se stává tím pravým motorem vyprávění. Mohlo by v mnohém připomenout vztah, plný nevraživosti, závisti, ale i obdivu a úcty k něčemu vyššímu, co je spojovalo, který panoval mezi Mozartem a Salieriem ve Formanově Amadeovi.
Okázalý hédonista
Tam ale šlo o střet geniality a průměrnosti, přičemž v Rivalech není možno určit, kdo z obou závodníků je tím opravdovým Mistrem. Vidíme jen dva zcela odlišné přístupy k závodění, vyplývající z povah obou sportovních protivníků.
Na jedné straně stojí blonďatý, urostlý Adónis, kterému ženy padají k nohám. Blazeovaný frajer a rozšafný král večírků, bohém a bouřlivák, který si života užívá plnými doušky. Alkohol, cigarety, drogy, svedené ženy. Čím víc, tím líp.
Charismatický hezoun si počínal jako neřízená střela nejen v životě, ale i na trati. Brilantní řidič říkal, že se tváří v tvář smrti cítí víc naživu a nebál se až sebevražedně riskovat. Na okruhu připomínal adrenalinového dravce, horkokrevného a netrpělivého, který se ale po usednutí do kokpitu dokázal dokonale soustředit na závod.
Jamese Hunta ztvárňuje Australan Chris Hemsworth (Thor, Star Trek, Sněhurka a lovec) jako drzého a okázalého playboye s podmanivým úsměvem, který se neustále tváří tak, že nic na světě není problém. Film ale při nahlédnutí do jeho soukromí ukazuje, že tomu ve skutečnosti tak nebylo a že byl mnohem nejistější, než se zdálo.
Precizní asketa
Jeho naprostým typovým protikladem je Niki Lauda. Kudrnatý, nepříliš pohledný, s předkusem, kvůli němuž ho Hunt častoval přezdívkou Krysa. Tichý, germánsky precizní, disciplinovaný a metodický profesionál, který se spoléhal na poctivou přípravu a technologickou vyspělost svého vozu, jehož chodu výborně rozuměl. Však s ním také strávil v garáži množství večerů, během nichž jeho protivník bezuzdně flámoval. Z Huntovy perspektivy nudný a především na sebe přísný dříč s inženýrskou myslí, který se vždy snažil minimalizovat riziko nehody.
Laudova cesta k závodění, vyvzdorovaná na jeho rodině a hlavně otci, ukazuje jak moc zarputilý a cílevědomý musel být, aby si ji prosadil a později na ní i tak výrazně uspěl. Hunt jakoby měl úspěch vepsaný ve tváři, Lauda víc tu dřinu, která k němu vede.