Teroristka: Iva Janžurová a její vzpoura proti aroganci mocných [recenze filmu]

Šestapadesátiletý publicista, scenárista, producent a režisér Radek Bajgar působil v minulosti jako reportér a poté šéfredaktor časopisu Reflex (to hned dvakrát). Od roku 1994 pracoval osmnáct let na TV Nova v pozicích šéfredaktora publicistky (Na vlastní oči, Občanské judo), autora a producenta seriálu Ulice, ředitele vývoje nových formátů a kreativního producenta seriálů jako Expozitura, Soukromé pasti nebo Dokonalý svět.

Od práce scenáristy a producenta pak už byl jen krok k té režijní. V roce 2011 debutoval televizním romantickým dramatem Villa Faber. Pro Českou televizi připravil komediální seriál o vodnících, žijících mezi námi, Neviditelní (2014), pro Primu pak aktuálně běžící seriál Černé vdovy.

Problematický akt občanské nespokojenosti

Před třemi lety přišel do kin jeho celovečerní debut Teorie tygra (2016), s Jiřím Bartoškou v hlavní roli, pod nímž byl podepsán nejen jako režisér, ale spolu s Mirkou Zlatníkovou i jako scenárista. Autorský rukopis nese i jeho druhý film, černá komedie nebo tragikomedie Teroristka.

Inspiroval se pro ni situací v městečku Černošice, kde sám žije a kam také děj svého filmu umístil. Arogance moci za předchozího vedení radnice zde dle něj dosáhla takového stupně, že se obyvatelé rozhodli toto osazenstvo ve volbách komplet vymést.

Od tohoto aktu občanské nespokojenosti, vyjádřeného ale pokojně ve volbách, se ve svém filmovém vyprávění dostává k aktu mnohem problematičtějšímu a morálně jen těžko obhajitelnému. A to, že občan, nebo v tomto případě občanka, vezme spravedlnost do svých rukou a rozhodne se bojovat proti zlu zavčas, dokud se nestane všemocné. Humorné, nebo hořce vtipné, pak má být to, že onou westernovou mstitelkou bezpráví je učitelka v důchodu, která tu stojí proti symbolu lokálního zla, místnímu mafiánovi, který je navíc jejím bývalým žákem.

Moto-biatlonová domobrana

Marie (Iva Janžurová) celý život své žáky učila, že základem všeho je slušnost a že násilí nic neřeší. Teď v penzi tráví hodně času v chatařské oblasti v údolí řeky Berounky, kde se stará o svou vážně nemocnou bývalou kolegyni Evu (Eva Holubová). V této chatařské kolonii vládne duch tolerantní sousedské pospolitosti, který začne narušovat svým bezohledným jednáním arogantní podnikatel Mach (Martin Hofmann).

Ten chce pozemek s chatovou osadou získat a prodat ho výhodně developerům pro výstavbu luxusní rezidenční čtvrti v blízkosti Prahy. Aby toho dosáhl, rozhodne se místním pobyt zde co nejvíc znechutit. V hospodě, která mu patří, proto nechává běžet hlučnou zábavu až do rána, bez ohledu na stížnosti lidí, kteří zde bydlí a nemůžou díky tomu spát.

Jako správný „vlastenec“, dbající na brannou připravenost před vnějším nebezpečím ozbrojeného národa, vymyslí rovněž zvrhlou moto-biatlonovou hru, v níž se spolujezdci mladíků na motorkách stávají myslivci, kteří se trefují do terčů na řece. Ty terče mají přitom podobu figurín černých migrantů v nafukovacích člunech.

Až přijde válka: jak se z extrému stává mainstream [recenze filmu]

Filmy a seriály

Jistě, nejeden člen samozvané nacionalistické domobrany z dokumentu Až přijde válka by těmto jeho nápadům s nadšením zatleskal. Naštěstí tu ale zůstávají stále lidé, pro něž je takové jednání, terorizující ty, které se Mach snaží různými naschvály vystrnadit z jejich chatových obydlí, nepřípustné.

Mstitelka na penzi

Marie zezačátku věří na domluvu, jenže zjišťuje, že zastání jen těžko může hledat u starostky (Tatiana Vilhelmová), která je Machovou milenkou a je s ním jedna ruka. I díky spojení s ní má Mach nad městečkem takřka neomezenou moc.

Všichni se ho bojí, ale Marie ukáže, jak je možné se bezmoci a pasivitě druhých postavit. Rozhodne se opatřit si zbraň a za cenu vlastní oběti pomoci druhým. A to nejenom své bývalé kolegyni ze školy, které už nezbývá moc času a ten, který má, by měla prožít v klidu, ale i její sousedce Lence (Kristína Svarinská). Svobodné mladé mamince - samoživitelce, která žije v chatce se svou dcerou Madlou. Její dcerka trpí epilepsií a Mach jí vyhrožuje odebráním dítěte sociálkou, pokud se s ním nevyspí.

Póly dobra a zla jsou tu tedy jasně vymezené. Proti bezskrupulóznímu podnikatelovi, který ovládá obec za pomocí korupce a výhrůžek, stojí důchodkyně, o níž její vlastní dcera - doktorka (Jana Plodková) říká, že má stařecký třes, zvýšený cukr a depresi.

Pašerák: Clint Eastwood jako devadesátiletý pašerák drog s dokonalým krytím [recenze filmu]

Filmy a seriály

To všechno je pravda a o to dojemněji a současně komicky pak působí, jak se snaží osvojit si zacházení se zbraněmi. V tom jí pomáhá její bývalý žák Trpělka (Pavel Liška), nedávno propuštěný z kriminálu, který paní učitelce zároveň připomíná, co je vždy učila.

Ona mu ale odpovídá, že i dobrá vůle má své meze a někdy je třeba za cenu menšího zla zabránit tomu většímu, u něhož vidí, jak v podobě Macha roste. Při realizaci svého plánu se pak spoléhá jednak na to, kým je, tedy, že učitelku na penzi nebude nikdo podezírat ze zločinu. A také na svůj věk, že v případě toho, že by skončila ve vězení, nebude to zas tak na dlouho.

Westernová stylizace

U takto rozehraného příběhu, se všemi jeho etickými otazníky, si říkám, co by s ním udělali bratři Coenové, u nichž se režisér pro jeho styl (černá komedie) zjevně inspiroval. Stejně jako u Quentina Tarantina v dialogové scéně, kdy dojde ke konfrontaci ozbrojené Marie s Machem, jež má divadelní ráz, ne nepodobný jeho Osmi hrozným.

I to byl western a s tímto žánrem a jeho schématy i poetikou si pohrává v Teroristce i Radek Bajgar. Když zůstaneme u těch schémat, tak boj osamělého hrdiny za něco, co je podstatné pro všechny, bez ohledu na následky, které to bude mít pro něj samotného, je jedním z nejčastějších.

Osm hrozných: recenze filmu

Filmy a seriály

Mariin plán není nijak promyšlený, včetně hlubší rozvahy, jaké následky bude mít pro ni samotnou. Vede ji silné morální rozhořčení a její cesta pomsty nebo nápravy spravedlnosti je spíš taková improvizovaná. To platí i pro samotný závěr, kde je zlo potrestáno, ale trochu jiným způsobem, než si hrdinka naplánovala. Mnohem víc v té chvíli do hry vstoupí náhoda, jíž bylo ale třeba napomoci.

Westernový ráz má i vzpoura chatařů vůči obtěžujícím motokrosovým závodníkům, která odkazuje k Sedmi statečným. Westernová je i hudba Jiřího Hájka, která ironickým způsobem parafrázuje hudbu ze spaghetti westernů.

O vážných věcech humornou formou

Komediální nadsázka je tu všudypřítomná a vedle výkonu Ivy Janžurové nebo Martina Hofmanna bude právě ona tím největším tahákem na film do kin. Zároveň se ale tato nadsázka největší měrou podílí na žánrové nekonzistenci a etické problematičnosti vnímání tohoto filmu.

Chápu myslím celkem správně Bajgarův záměr vypovídat o vážných věcech humornou formou, problém ale je, když se začnou tyto dva přístupy příliš bít. Na jedné straně tu máme komediálně laděné vyprávění o důchodkyni, která se jak v nějakém Přání smrti nebo westernu snaží opatřit si zbraň a naučit se s ní zacházet pro svou cestu spravedlnosti. Tato komediální rovina těží hlavně z interakce dvojic Janžurová - Liška, kdy se při výcviku se zbraní obracejí jejich školní role, a Janžurová - Hofmann.

A pak tu máme vážnější čtení o posouvání hranic arogance mocných, kteří se domnívají, že můžou fakt úplně všechno, protože veřejnost to zas nějak zkousne. Kalkulují s tím, že jim v tom nikdo nebude bránit, z pohodlnosti, lhostejnosti, strachu nebo jiné motivace. U tohoto jejich jednání ale hrozí, že to jednou přeženou tak, že někdo opravdu, jako ta učitelka, vezme zbraň do svých rukou a rozhodne se stát samozvaným vykonavatelem spravedlnosti.

Miss Hanoi: recenze filmu

Filmy a seriály

Jak téma frustrace občanů z korupce, arogance mocných a vymahatelnosti práva a spravedlnosti, silně rezonuje, jsme naposledy viděli v prezidentských volbách na Slovensku. Je to téma vážné a jeho posun do komediální roviny je vždy ošidný.

Režisér si je toho vědom a proto používá onu westernovou stylizaci, do jejíž nadsázky se ukrývá, aby nemusel moc ospravedlňovat nebo vysvětlovat to etické napětí, pramenící z volby mezi menším a větším zlem. Zároveň ale toto pojetí, kdy se v jeho filmu střetává černá komedie s mnohem vážnějším dramatem se sociálním a společenským akcentem, týkajícím se vymahatelnosti práva, nemůže dojít uspokojivé koexistence. Už proto, že neomluvitelné činy se tu podávají zábavným, až crazy způsobem.

Herecké balancování na hraně vážného a komického

Ono přijít s vážným a společensky frustrujícím tématem pocitu bezmoci vůči aroganci mocných a snažit se z něho hledat východisko za pomoci odlehčující nadsázky, situačních gagů a humorných slovních přestřelek, je možné, ale to by to prolínání dramatického a komediálního nesmělo v Teroristce na několika místech tak drhnout.

Podílí se na tom i scenáristická neujasněnost, jak mají některé figury vyznívat. Dobře na té hranici mezi vážným a komickým balancuje trojice Iva Janžurová, Martin Hofmann a Pavel Liška, u ostatních (starostka Tatiany Vilhelmové) to není tak zřejmé.

Tři billboardy kousek za Ebbingem: recenze filmu

Filmy a seriály

Iva Janžurová se tu s motivem pomsty vrací ke svým filmům Kočár do Vídně a Svatba jako řemen a svým výkonem drží film hodně nad vodou. Je dojemná i zábavná, přičemž k tomu druhému ji hodně nahrává partnerství s Pavlem Liškou.

Martin Hofmann je takový, jaký asi očekáváte, že v této roli bude. Cynický, arogantně samolibý, úlisný, se svérázným smyslem pro humor a vlastními pravidly morálky, které se snaží vnucovat svému okolí. Ve své nadutosti si nepřipouští, že by se mu mohl někdo postavit a proto svou soupeřku těžce podcení.

Eticky sporné vyznění

To chce film sdělit, dobře vystihuje dialog mezi ním a zdvořilou důchodkyní, která na něho právě míří brokovnicí: „Učitelky v důchodu přece nestřílejí lidi.“ - „A na to vy právě spoléháte. Ale teď už si tím nikdo nebude jistý.“

Samozřejmě, než k této konfrontaci dojde, je třeba na sebe vrstvit příklady Machovy zhůvěřilosti, které Marii přimějí k tomu, aby popřela hodnoty, jež dosud vyznávala. To se i díky výkonu Martina Hofmanna výborně daří. Ale i když je jeho jednání sebevíc zavrženíhodné, tak tu vzadu pořád zůstává otazník nad počínáním Marie, která bojuje za spravedlnost prostředky, jež ten její boj za hodnoty, jako je spravedlnost, relativizují.

A my si musíme klást otázku, zda si se zbraní v ruce nepočíná v něčem podobně jako ty samozvané domobrany, jež k zastrašování obyvatel chatové osady používá právě Mach. Odpověď na tuto otázku ale Radek Bajgar nehledá v reálném světě, ale v tom posunutém do westernové stylizace a černohumorné nadsázky.

Často nadužívané žánrové označení tragikomedie tak na Teroristku pasuje v tom, že je to film tragický ve svých příčinách, ale komický ve svém provedení. Pro mě osobně to komické provedení ale natolik posouvá ono závažné společenské poselství ohledně vymahatelnosti práva, až to vede až k relativizaci hodnot, za něž se zde režisér staví. Výsledný dojem tak zůstává rozporuplný hlavně v etické rovině vyznění příběhu, ne v té komediální.

Teroristka

• Žánr: černá komedie
• www.cinemart.cz/filmy/teroristka
• Česko, 2019
• Scénář: Radek Bajgar
• Režie: Radek Bajgar
• Hrají: Iva Janžurová, Martin Hofmann, Tatiana Vilhelmová, Pavel Liška, Eva Holubová, Jana Plodková, Kristína Svarinská, Sára Affašová, Eva Leinweberová, Anita Krausová
• Distribuce: CinemArt