Kapitoly článku:
Vítězem letošního 66. ročníku mezinárodního filmového festivalu v Cannes se stal film Adélin život. Zlatou palmou oceněné dílo komplexní formou zachycuje přerod dívky v ženu, spjatý s hledáním její vlastní identity.
Předseda poroty Steven Spielberg vyzdvihl jeho silné a pozitivní poselství, médiím a divákům, lačným senzace, neunikl výrazně explicitní charakter sexuálních scén. Díky nim si snímek velmi záhy získal kontroverzní pověst. Ale zároveň i pověst jednoho z nejlepších filmů roku, jak o tom ostatně svědčí nominace na Evropské filmové ceny, kde je mezi šesticí nejlepších filmů roku.
Ceněný režisér
Tuniský režisér, žijící ve Francii, Abdellatif Kechiche (1960) může mít tedy důvod ke spokojenosti. Jeho jméno ostatně filmovým fajnšmekrům nebo návštěvníkům karlovarského festivalu není neznámé.
Herec a později cenami z mnoha evropských festivalů ověnčený režisér debutoval v roce 2000 filmem Voltairova chyba, za nějž získal Zlatého lva za filmový debut v Benátkách a další ceny. Následný Únik (2003) byl oceněn pěti Césary, včetně těch pro nejlepší film, scénář a režii. Kuskus (2007) získal Césary čtyři a opět v hlavních kategoriích nejlepší film, režisér, původní scénář a herečka. Černá Venuše (2010) se díky AČFK objevila i v naší distribuci.
Život Adèle je Kechichovým scenáristickým debutem, vzniklým na motivy stejnojmenného francouzského komiksu Le Bleu est une couleur chaude (Blue is the Warmest Colour) autorky Julie Maroh. Tento komiks má formu nedokončeného románu, rozděleného do dvanácti částí, jehož jednotlivé díly byly vydávány v průběhu patnácti let.
Sexuální probouzení
Hlavní hrdinkou předlohy i filmu je patnáctiletá středoškolačka Adèle (Adèle Exarchopoulos), navštěvující gymnázium a žijící s rodiči na předměstí severofrancouzského Lille. Zprvu se zdá, že je Adèle zcela běžná dospívající teenagerka, která zažívá svá první citová vzplanutí.
Na naléhání kamarádek sbalí školního fešáka Thomase (Jeremie Laheurte), s nímž vstoupí do filmu první otevřená sexuální scéna. Její skutečné sexuální probouzení se začne ale odvíjet až od zcela jiného okamžiku. To když na ulici cestou na rande při letmém otočení zahlédne o něco starší dívku s modrými vlasy. Její srdce se roztluče jinak než dřív.
Když se s ní později seznámí v lesbickém baru, utvrzuje se v tom, že s její orientací je to asi jinak, než si dosud myslela nebo než okolí předpokládalo. Bohémská Emma (Léa Seydoux), která studuje na akademii umění a chce se stát malířkou, obrátí její život vzhůru nohama.
Díky ní Adèle poznává, co je touha, cit a vášeň. Emma jí nenásilně ukazuje ale i cestu, jak objevovat sebe sama, jak se prosadit i jak přistupovat ke své sexuální orientaci. Dívky se během jejich intenzivního a letitého milostného vztahu ovlivňují navzájem, k čemuž přispívá i to, že sdílejí společnou domácnost.
Rány, které se nezacelí
V druhé části vyprávění vstupují do dospělosti, již poznamená vztahová krize. Tak jako každý vztah, i ten jejich ochladne. Emma dává průchod svým ambicím a prosazuje se jako umělkyně, Adèle přijme z jejího pohledu konvenčnější povolání učitelky v mateřské školce.
Adèle se cítí odsunutá a ze vzdoru podvede svou partnerku s kolegou z práce. Emma ji vyhodí ze svého bytu, který společně sdílely a Adèle rozchodem velmi trpí. Ztratila to nejcennější ve svém životě a ví to. Neboť jsou rány, které se nikdy nezacelí. Mohlo ale partnerství dvou diametrálně odlišných žen s rozdílnými ambicemi skončit jinak?
Komplexní pohled na vztah
Režisér v dlouhém časovém horizontu sleduje všechny vrcholy a pády, kterými tato dvojice prochází. Jejich chvíle štěstí i tápaní, které vedou k nevyhnutelnému a dramatickému rozpadu jejich vztahu. Nadstandardní tříhodinová délka mu umožňuje komplexně nahlédnout na každou zdánlivě nedůležitou nuanci jejich vztahu.
Ukazuje nám všechny ty nevyřčené problémy, které v zamilovanosti přehlížíme a omlouváme, jež v momentu krize vyjeví svůj lavinovitě se nabalující charakter. To už víme, že některé chyby nelze vzít zpátky a co se stalo, nedá se odestát. Protože nic se neděje bezúčelně a minulost nám vytyčuje chod naší přítomnosti a budoucnosti.
Bez melodramatické exponovanosti
Způsob, jakým nám režisér toto jednoduché poselství, které na vlastní kůži poznal každý, kdo prošel nějakým vztahem, sděluje, je na hony vzdálený nějakému citově exponovanému melodramatickému zabarvení. Tak by toto vztahové téma, s pro někoho ještě pořád možná pikantním lesbickým nádechem, zpracovala asi většina filmařů. Jak z mainstreamové hollywoodské kinematografie, tak té, jež se označuje termínem queer cinema.
Ta hollywoodská by zdůraznila melodramatické momenty osudové lásky, jejíž ztroskotání způsobil odlišný třídní původ obou dívek. Ta queer by možná víc akcentovala dramatický proces coming outu a jeho přijetí v rodinách dívek.
S oběma těmito motivy Kechiche pracuje, ale nejsou pro něj nejdůležitější. Homosexuální orientaci bere jako věc naprosto přirozenou, která už nemusí bojovat o své místo na slunci. Díky tomu se může zaměřit na samotnou romanci dvou dívek a později žen, která se z velké přitažlivosti a vášnivé lásky změní ve stejně velkou bolest a utrpení.
Přitakání každodennosti
Tuto romanci se mu daří vyklenout do podoby skvělého, realistického a hlavně uvěřitelného milostného dramatu. Prostředky, které k tomu volí, jsou přitom ty nejpřirozenější. Sázka na postupný vývoj romantického vztahu se všemi jeho všedními momenty, rodinnými rituály a intimitou partnerského soužití.
Jeho přitakání každodennosti a žité zkušenosti se obejde bez emocionální přepjatosti, typické pro melodramatické snímky. Naopak na její úkor hrdinky při seznámení pobaveně vtipkují, když se zaobírají v baru motivem náhody, předurčení a osudu v jejich seznámení a dávají ho do kontextu s významnými díly francouzské literatury. Tedy oboru, jež je blízký právě Adèle.
Intimní realismus
Intimita a realističnost tohoto pojetí se promítá i do formální stránky filmu. Filmový jazyk koresponduje s obsahem i formou sdělení a působí nad míru autenticky, nepřikrášleně, civilně, dokumentárně, obyčejně.