Recenze Chord Mojo 2. Výborný sluchátkový zesilovač a D/A převodník na cesty i domů

Velmi kompaktní, cenově atraktivní, bytelný a hlavně na danou cenu nebývale dobře hrající sluchátkový zesilovač / D/A převodník Mojo od britských Chord Electronics si získal až neuvěřitelnou oblibu a statisíce prodaných kusů jsou poměrně unikátní záležitostí. Je to hlavně díky tomu, že Britům se jakýmsi kouzlem podařilo udržet cenu opravdu v přátelských mezích a přitom neobětovat ani materiály, ani techniku a dokonce ani nálepku „Made in Great Britain“. No a nyní přichází druhá, inovovaná generace.

Ačkoliv se nezdá, že by Mojo potřebovalo nějakou zásadní inovaci; Mojo 2 ovšem ukazuje, že se přeci jen něco málo našlo.

Vzhled a konstrukce

Šasi přístroje zůstalo prakticky identické, je tu známá podoba trochu větší krabičky od zápalek, která je úžasně kompaktní a jsou tu i příjemně zakulacené hrany hliníkového těla, díky kterým vám přístroj nerozedře při nošení kapsy.

Na jedné z delších horních hran je líbivý prolis s logem výrobce, na opačné straně zapuštěné čtyři kuličky, podobně jako u první generace (tam nicméně byly tři). Předtím byly všechny stejně velké, nyní jsou krajní kuličková tlačítka menší, uživatelský komfort to ale nijak nemění. Prostřední velká tlačítka jsou tu k regulaci hlasitosti, krajní spouští režim nastavování / nabídky, druhé je spínací. Tak jako u minulé generace bude chvíli trvat, než si na logiku ovládání a odpovědi za pomoci měnících se barviček zvyknete. Chord do balení dává praktický malý papírek, kde jsou všechny stavy a barvičky popsané.

Na jedné z kratších stěn se (opět identicky jako u Mojo) nachází dvojice 3,5 mm paralelních sluchátkových výstupů (je možná škoda, že jeden v rámci aktualizace nezměnil podobu na symetrický výstup), na protilehlém konci je pětice konektorů (to proto, že přibylo jedno nové USB rozhraní). Je tu tak 3,5 mm koaxiální vstup, plnoformátový optický vstup a tři USB – jedno microUSB je pro nabíjení (nová baterie je o 9% větší a prý ztrácí energii o 75% pomaleji – je fakt, že původní Mojo se občas vybilo celkem rychle i když nebylo používané), druhé microUSB stejně jako nové USB-C jsou signálové.

Co je zásadní, to je použití výpočetního pole FPGA namísto některého klasického čipu D/A převodníku. Chord si připravuje vlastní softwarové vybavení a vůbec má pod kontrolou celé zpracování signálu. Nejzásadnější novinkou pak DSP procesor, který pomáhá upravit zpracování signálu podle vašeho vkusu. Jde v praxi o tónové korekce, byť součástí výše zmíněné „nabídky“ je také crossfeed. Ekvalizér slouží také pro filtraci za pomoci firemní technologie WTA (Watts Time Alignment).

Zajímavostí je také proměnlivý rozsah regulace hlasitosti – jsou tu dva režimy, které se pocitově liší strmostí / jemností regulace, ale Chord k tomu žádnou dokumentaci neposkytuje. V zásadě jde o to, že regulace v jednom bodě přeskočí z režimu „tichých“ do režimu „hlasitých“ úrovní. Není to tedy uživatelská volba třeba podle typu sluchátek.

Mojo 2 se chlubí poměrně atraktivní možností „uživit“ i 600 ohmová sluchátka, ještě důležitější je podpora rozlišení 24 bit / 768 kHz u PCM signálu a DSD256 včetně možnosti přehrávání přes DoP. Ani ne dvousetgramový přístroj má pyšné i jiné parametry – dynamický rozsah 125,7 dBA, THD+N 0,00027% (2,5 V / 300 ohm) nebo výkon 90 mW do 300 ohm při 1% zkreslení (respektive 600 mW / 30 ohm). Výstupní impedance je pouhých 0,06 ohm. To jsou imponující hodnoty na tak malý a v zásadě levný přístroj.

Jak to hraje

Původní Mojo bylo dlouhé roky součástí redakční sbírky a bylo věrným přítelem na mnoho a mnoha cestách, Mojo 2 jsme ale porovnávali hlavně v domácím prostředí přes USB připojení, a to v porovnání s RME ADI-2 DAC FS, Apogee Groove nebo OPPO UDP-205, kdy vždy byl přehrávačem / zdrojem Roon. Poslouchali jsme přes Focal Clear nebo Koss Porta Pro CZ či Meze Elite.

Sony WF-1000XM4: excelentní True Wireless sluchátka s aktivním potlačením hluku [test]

„Cantata Con Mina“ od Miny De André („La Canzone Marinella“ | 1997 | Ricordi | 7432153879-2) měla až překvapující autoritu – ne že by původní Mojo trpělo nedostatkem ráznosti v basech, ale Mojo 2 se zdá být vysloveně výtečné. Bas je spíše tuhý, úderný a průbojný, objemově dobrý, ale nepřebujelý – rozhodně je cítit poměrně dost energie a vůbec pro přenosné použití (a dvojnásob v této cenové relaci) je to velmi zábavné ladění s akcentem na švih a drajv.

Ve středech, třeba na vokálu Madeleine Peyroux v „Blue Alert“ („Half the Perfect World“ | 2006 | Rounder | 0602517032798), má Mojo 2 také stále spíše živý a energický zvuk, ne tak plný a poddajný jako vyšší firemní modely, ale v kontext u ceny až nečekaně konkrétní, otevřený a hlavně pocitově čistý a jasný. Na tak malou krabičku Mojo 2 drží signál pevnou rukou a pěkně „zařezává“, ukazuje i malé detaily.

Panasonic JZ2000: Nejlepší filmový obraz a zvuk ihned po vybalení [test]

Nemusíte se ale bát, že by taktéž dosti jasné výšky byly hrubé nebo agresivní – přesto je řízný činel v „Deceptively Yours“ (o kytaře nemluvě) od Norah Jones a Peter Malick Group („New York City“ | 2003 | Koch | 0099923867821) přímočarý, kov je svítivý, konkrétní a tvrdě pronikavý, pokud k tomu ale svoje nepřidají nějaká agresivnější sluchátka, je Mojo 2 daleko od jakékoliv známky nepříjemnosti. Naopak oceníte snadno vyskakující detaily, i tady je přehrávač čistý a civilizovaně transparentní.

Mojo 2 (ostatně ani to původní) netrpí pocitovým nedostatkem síly, takže i orchestr v „Boléro“ Maurice Ravela (Seiji Ozawa / Boston Symphony Orchestra | 1974 | Deutsche Grammophon | 415 845-2) má důraz a švih. Na energii a živost si nejde stěžovat, hlasitost můžete šponovat hodně vysoko a líbilo se nám, že strmost regulace je racionálně nastavená. Mojo 2 drží zvuk pevně (někdy až trochu tvrdě) pohromadě. Zvuk je spíše rychlý a průrazný, nežli vysloveně mocný a dramaticky plnokrevný.

V Marrinerově verzi Dvořákovy „Serenade for wind and strings in D minor, B. 77 (op. 44)“, kterou natočil s orchestrem Academy of St. Martin in the Fields (1981 | Philips | 400 020-2) je cítit, že Mojo 2 nabízí díky pevnosti a konkrétnosti dobrý pocit rozlišení a čitelnosti detailů. Přehrávač / zesilovač kontroluje sluchátka s víc než standardní solidností, reprodukce má říz, přitom ale zvuk nesklouzává (ani na poměrně přímočarých Focal Clear) do technické strohosti nebo odtažité studenosti, pořád je to zábavná reprodukce s dobrým citem pro hudbu jako takovou.

Magnat Signature 707: čtyřpásmové sloupové Hi-Res Hi-Fi reprosoustavy [test]

Projekce prostoru při sluchátkovém poslechu je vždycky trochu omezená, ale Mojo 2 má crossfeed a tím můžete doladit výsledný dojem ke zvuku svému jak si bubínky, kladívka, třmínky a kovadlinky přejí. Obecně ale i v továrním základním nastavení měla „My Old Flame“ Boba Jamese („Quartette Humaine“ | 2013 | OKeh | 88765484712) i nějakou tu hloubku. Pevnost a zase pevnost reprodukce pak umožňuje dobře se ve scéně orientovat i na pravolevé ose, takže rozhodně nemáte pocit, že zvuk je nějaká hromada, ale už je to naopak dobře rozpracované hi-fi.

Sony SRS-RA3000: všesměrový bezdrátový zvuk v elegantním balení [test]

Rockové „Many A Little“ od September („Many A Little“ | 1995 | Tripple | TRIPPCD1004) říznější, energický a živý, přitom disciplinovaný zvuk rozhodně slušel. Je tam ta správná dravost kytar, ráznost bubnů a napjatá rytmická sekce, nicméně s vysloveně ostře znějícími sluchátky by to už mohlo znamenat přeci jen i zdůraznění pronikavého pojetí nahrávky samotné. Mojo 2 na druhou stránku krásně probudí i tupější sluchátka, nestalo se nám, že by reprodukce byla unavující nebo vyžadující snižování hlasitosti.

Verdikt

Původní Mojo byl ve světě mobilního sluchátkového poslechu úkaz – za dobře akceptovatelné peníze jste dostali neprůstřelné šasi, podporu široké škály rozlišení a formátů a víc než dobrou kvalitu sluchátkového výstupu. Nu a Mojo 2 je vlastně stejné (základním vzhledem, váhou nebo originalitou ovládání), jen o kousek lepší – má o kousek víc konektorů (aby odpovídalo novým požadavkům stran USB), má o kousek víc funkcí (některé pro sluchátka i skutečně praktické jako crossfeed) a má třeba i o kousek lepší výdrž baterie.

Jestliže Mojo bylo premiantem své třídy, Mojo 2 tuto štafetu bez potíží přebírá, je výjimečné tím, že stojí i v době extrémního zdražování prakticky stejně a tak si lze jen stěží představit v rámci této třídy něco víc doporučeníhodného, než právě Mojo 2. Hledáte-li všestranný sluchátkový zesilovač a D/A převodník pro své cesty (a tu a tam třeba i pro domácí použití), do 15 tisíc sotva pořídíte něco byť jen podobného a ani ve třídě do 20 tisíc nebo i o kousek výš s Mojo 2 nepochybíte.

Chord Mojo 2

Cena: 13 990 Kč

• Zapůjčil: Audio Center Czech
• Výrobce: Chord

Technické parametry

• Kompatibilita Android, iOS, LINUX, OSX, Windows
• Vstupy digitální optický, digitální SPDIF, micro USB, USB-C
• Výstupy analogový jack 3.5mm, sluchátkový zesilovač
• Hmotnost 0,185 kg
• Rozměry 6,2 × 2,29 × 8,3 cm

Poznámka redakce: Autor je šéfredaktor magazínu HiFi Voice, článek byl převzat z HiFi Voice