Vall-I: recenze filmu

Mágové z Pixaru dovedli v minulosti polidštit i stolní lampy. Jak uspěli s pípajícími roboty?

Dojemný recyklátor

Vall-I (Víceúčelově Automatický Likvidační Lisovač - Imunizátor) je posledním robotem ze série stejnojmenných automatů, jež měly dát zemi do pořádku poté, co ji po kontaminaci ovzduší opustili lidé. Lidstvo se uchýlilo před důsledky toho, co vyprodukovalo na kosmický koráb, kde se jejich dočasný pětiletý pobyt protáhl již na sedm století.

Wall-I je naprogramován na úklid odpadu. Smetí lisuje do malých kostek, z nichž tvoří všudypřítomné pyramidy a jeho dny plynou s monotónní samozřejmostí posledního přeživšího druhu. Žije osaměle a společnost mu dělá odolný šváb Hal (neboť je známo, že švábi a Keith Richards přežijí i atomový výbuch), jediný blízký tvor široko daleko. Sbírá různé předmětné relikvie minulosti, které po sobě zanechali lidé a prostřednictvím své vetešnické vášně poznává jejich svět. Za léta samoty si (zřejmě) díky poruše v mechanickém nastavení vypěstoval řadu lidských vlastností, včetně schopnosti racionálně myslet a emočně cítit, díky nimž budí jeho osobitá existence v divákovi soucit a pocit důvěrnosti. 

  

Jeho poklidný život, tvořený neměnnými rituály, mezi něž patří i večerní sledování videokazety s muzikálem Hello, Dolly!, naruší přistání sondy, která má zjistit, zda už se příroda zregenerovala natolik, že je planeta opět obyvatelná. Průzkum má provést sonda něžného pohlaví i vzhledu Eva (Environmentálně Vyhledávací Autosonda), která robůtka okamžitě okouzlí. Ještě netuší, jak se projevuje to, co cítí, ale ze sledování romantických pasáží oblíbeného muzikálu pochopí, že se blízkost vyjadřuje dotyky a držením se za ruce.

…a pak se zjevila Eva

Unikátní úvodní část, věnovaná rozvíjení robotích emocí a vykreslení neutěšeného stavu planety končí putováním skrze hlubiny vesmíru, kam se Vall-I vydává hledat svou zmizelou lásku. V druhé polovině příběh ztrácí svůj němě výmluvný a poetický tón a mění se v mnohem klasičtější a konvenčnější vyprávění, které potěší zejména dětské publikum množstvím honiček, odehrávajících se na obří kosmické lodi Axiom.

Romantickou road-movie napříč kyberprostorem nahrazuje přímočařejší akčnější podívaná, neskrývající angažované poselství o netečném lidstvu, jemuž nastaví zrcadlo malý uklízecí stroj. Lidstvo za staletí nečinnosti zdegenerovalo na hmotnostně nepohyblivé vegetativní nádoby na přijímání potravy a zábavy, které se vzdalo osobní svobody rozhodování výměnou za ochotu nechat si dobrovolně organizovat život. Konzumní společnost zde dosáhla svého vrcholu a zároveň i dna, ze kterého se lidem bude snažit roztomilý robot pomoci.

)Vizuální zpracování oproti předchozím pixarovským počinům pokročilo zase o kus dál v posouvání možností animace. Na pásovém robotovi Vall-Im je vidět, že už několik staletí denně pracuje, je opotřebovaný, zrezivělý a oprýskaný. Jeho hranatý design a oddaný pohled velkých kukadel nám připomene titulního hrdinu „osmdesátkového“ hitu Číslo 5 žije. Naopak modrooká, bílá a ladně oblá Eva je supermoderní futuristický výrobek nové generace, který vypadá jako elegantní produkt společnosti Apple. Právě ve Vall-Iho očích se její jednoduchý a lesklý design stává ztělesněním hi- tech krásy, luxusu a sexy vzhledu.

Komunikace robotů je neverbální a omezuje se na jednoduché zvukové efekty a modulované deformace slov, které ale přesně vyjadřují jejich aktuální rozpoložení. O to víc ale dovedou vyjádřit svou mimikou a gestikulací. Zde si tvůrci berou na pomoc výrazové prostředky starých němých grotesek a Vall-I je ve své dojemnosti, roztržitosti a nemotornosti neodolatelným mixem tuláka Charlieho, Bustera Keatona a Woody Allena.

Gagy fungují na výbornou a Vall-Iho přibližování se k sexy robotce má v sobě odzbrojující nevinnost a citovou výmluvnost prvotních námluv. Jejich vesmírný „tanec“ pak svou podmanivou uhrančivostí odkazuje k 2001: Vesmírné odyssee.

Pocta sci-fi klasice

Minimalismus v detailní animaci robotů se odráží na pozadí rozmáchle výpravného prostředí, do něhož je příběh zasazen. Kosmická loď, kde lidé přežívají, má vybavení, na které by byl pyšný každý sci- fi film. Rekonstrukce planety země, kde se pod hromadami slisované sutě a smogem krčí polorozbořené monumenty minulosti, je jak vystřižené z postapokalyptických podívaných typu Den poté nebo Já, legenda.

 

Depresivní atmosféra ponurého stavu planety, kde přestalo svítit slunce a růst zeleň na nás útočí v širokých panoramatických záběrech, podtrhnutých zvukovou a hudební složkou. Beznaděj doprovází hluboké ticho pusté planety, jež výmluvně nahrává všem „zeleným“ kritikům současných společenských trendů. Vall-Iho skopičiny naopak podkreslují rozverné melodie Thomase Newmana, jež přesně doplňují emocionální náboj jednotlivých scén... Oproti robotům působí lidé komiksově jednostrunně a jejich výrazová škála je omezena jen na základní rysy. Teprve, když pocítí touhu vymanit se z pohodlného stereotypu, získávají na osobitosti.

Režisér Andrew Stanton na pozadí jednoduchého, lineárně vyprávěného příběhu, syntetizuje prvky sci-fi a rodinných filmů, s jejichž kombinací na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let uspěli „věční hračičkou“ Spielberg a Lucas. Otevřeným poselstvím a v rámci možností propracovaným a originálním světem budoucnosti s množstvím odkazů na klasiky sci-fi žánru (Blade Runner, Star Wars, Blízká setkání třetího druhu) zároveň naznačuje směr, jakým by se pixarovské filmy mohly časem vydat vstříc dospělejšímu divákovi.

Stantonovi (Život brouka, Hledá se Nemo) se podařilo sladit všechny složky vyprávění od konstrukce příběhu přes jeho postavy až k vizuálnímu zpracování a hudebnímu doprovodu do dokonalé harmonie. To už se nějak u pixarovských filmů předpokládá a je jen otázka, kdy se šťastná série vybroušených skvostů z jejich dílny, které vzbuzují obdiv diváků i kritiky, přetrhne.

Satirický útok na vlastní obecenstvo

Námitky nad povrchností příběhu, jeho klišovitostí nebo účelově manipulativní a prvoplánovou ekologickou notou nechť odradí ty, kteří nadšeně listují knihou „Modrá, nikoli zelená planeta“ z pera hradního pana profesora, pro ostatní může sloužit jako nenásilné zamyšlení nad příslovím o potrefené huse, která nejvíc kejhá.

Pixar je studio, které se nebojí přijít s moralizující kritikou konzumu, i když ponejvíce míří do řad, kterým je jejich výsledný produkt uřčen. Blockbusterové zaměření na publikum, chroustající popcorn a srkající nápoj se známým logem, je satirickým výsměchem sobě samému. Líné a sobecké obyvatelstvo, neschopné jakéhokoliv lidského kontaktu a plně ovládané stroji, jež za ně dávno převzali úlohu myslících bytostí, není vystaveno kritice poprvé. Zde se ještě přidává kritika zamoření ovzduší a konzumerismu, který není schopen dohlédnout dál než za hranice vlastní přítomnosti.

Společenskokritická satira si tak podává ruku s environmentální úvahou o stavu civilizace a něžnou love story, jež překonává v této oblasti většinu prefabrikované hrané produkce. Animátorům z Pixaru se podařilo rozhýbat rozvíjející se milostný příběh dvou robotů tak, že úplně zapomenete na to, že na místo herců sledujete dva plecháče a přejete jim, aby se počáteční doutnající jiskřičky sympatií proměnily v lásku. Láska překonává osamělost a nakonec svým příkladem nabídne spásu i zdegenerovanému lidstvu, jež už tolik potřebovalo probudit z letargie. 

P. S. Jako předfilm se před Vall-Im promítá krátký pixarovský bonbónek o kouzelníkovi Prestovi a jeho starostech s hladovým králíkem lačnícím po mrkvi.

Vall-I

• Žánr: animovaný
• www.wall-e.com
• Původní název:Wall-E
• USA 2008
• Scénář: Andrew Stanton, Jim Reardon
• Režie: Andrew Stanton
• V českém znění: Jan Maxián, Tereza Bebarová, Milan Šteindler, Tomáš Racek, Dagmar Čárová, Aleš Háma
• Distribuce: Falcon
• Distribuční premiéra v ČR: 14. 8. 2008