Fotogalerie

Zombieland: Rána jistoty - Zahraj to znovu, Rubene [recenze filmu]

Marek Čech

25. října 2019

Dvojka hraje až příliš na jistotu toho, co fungovalo v jedničce. Hororové momenty přitom ještě víc ustupují sitkomovému hašteření ústřední čtveřice, jejichž vzájemnou chemii oživují dvě nové postavy.

Plusy

Film je postaven na chemii ústřední čtveřice, již oživují postavy Nevady a Madison.

Minusy

Dvojka pracuje úplně se stejným schématem vyprávění jako minule.

6 /10

Před deseti lety se v kinech objevil film Zombieland. Debut dnes čtyřiačtyřicetiletého amerického režiséra Rubena Fleischera podle původního scénáře Paula Wernicka a Rhetta Reese.

Tato zombie komedie o čtveřici postav, jež se oslovují jmény destinací, odkud pocházejí a které v Americe, plné nemrtvých, vytvoří něco na způsob netradiční rodiny, se nenuceně pohybovala na hranici hned několika subžánrů. Černou komedií a zombie hororem počínaje a road movie s iniciačním příběhem o přechodu k dospělosti s příměsí romantiky konče.

Film vydělal při rozpočtu 23 milionů dolarů více než čtyřnásobek této částky a začalo se mluvit o pokračování. V roce 2013 se objevil pilotní díl plánového seriálu se stejným názvem, ale s jinými herci v rolích ústřední čtveřice, ale Amazon tento projekt po úvodním pilotu a negativní reakci diváků na něj odpískal.

25 nejlepších filmů o dobývání vesmíru. Víme, jestli a kde si je můžete pustit online

Ruben Fleischer během těch deseti let natočil lupičskou komedii 30 minut nebo méně nebo jeho variaci na De Palmovy Neúplatné s názvem Gangster Squad - Lovci mafie, kde ale režisér ke stylové dobové gangsterce přistupoval trochu jako k podívané typu Zombielandu. Místo vyprofilovaných postav jsme se tak dočkali nekompromisního akčního inferna, v němž ve slow-motion záběrech někdo někomu drtil sanici nebo do něho vyprazdňoval zásobník kulometu s takovou intenzitou, až končetiny a hlavy létaly okolo.

Loni pak přišel s komiksovou adaptací Venoma, která ale působila značně nekonzistentně. Mnohem víc než horor totiž připomínala takovou zvláštní buddy movie komedii, v níž ale nejde o parťáckou chemii dvou osob, ale jedné, v níž se perou dvě identity. Tvůrci této přetahované dvou myslí o jedno tělo dali charakter komediálních skečů Jima Carreyho alá Maska, při nichž byl Tom Hardy nucen značně přehrávat.

Zábavná řezničina

Nyní tedy přichází do kin dvojka Zombielandu, za níž stojí stejný tvůrčí tým jako minule. Tedy režisér Ruben Fleischer a scenáristická dvojice Rhett Reese a Paul Wernick, která si k sobě přibrala Davea Callahama (Expendables: Postradatelní, Godzilla). Reese s Wernickem během oněch deseti let, které dělí oba díly Zombielandu, pracovali na G.I. Joe 2: Odveta a jedničce a dvojce Deadpoola, takže se celkem nabízí, jaký charakter asi bude sequel Zombielandu bude mít.

Hned v úvodu je třeba předestřít, že úplně stejný jako v jedničce, takže pokud vás ona bavila, neměla by vás ani dvojka zklamat. Tvůrci se rozhodli, že nepůjdou cestou většiny pokračování, které se snaží nabídnout dvakrát víc toho, co minule fungovalo. V tomto zůstávají sympaticky střídmí, jak co se týče lokací, kterými ústřední čtveřice projde, tak co do počtu nemrtvých, s nimiž se střetnou.

10 nejlepších filmů, kde hrdina bere spravedlnost do svých rukou [video]

V případě zombies se tu objevují nové, výkonnější druhy, ale strach z nich, podobně jako v jedničce, nejde. Stávají se spíš průvodním znakem světa, do něhož je příběh zasazen. Akčních scén s nimi není zas tolik, ta finální v hippie komunitě, v níž jsou vlákáni do pasti, staví na nápaditosti, jak se s nimi vypořádat bez použití zbraní, které jsou v této pacifistické komunitě zapovězeny.

Až videoherní charakter má scéna bitky pod nadjezdem dálnice, zakončená rozšlápnutím lebky posledního z útočících zombíků. Jsou tu ustřelovány hlavy, drceny končetiny, likvidace nemrtvých je krvavě explicitní, ale hororový ráz to nemá.

Spíš zábavný, jak ukazuje setkání v Gracelandu s dvojicí postav, které slouží jako nastavené zrcadlo Tallahasseemu a Columbusovi. Albuquerque (Luke Wilson) a Flagstaff (Thomas Middleditch) jsou jim v mnohém podobní, jen jsou ještě víc otravní a nesnesitelní.

Drobné rozvíjení načrtnutých charakterů

Tyto dvě vedlejší postavy mají role spíš epizodní, podobně jako hippie Berkeley (Avan Jogia), s nímž se vydá na cestu Little Rock. U všech nových postav ve vyprávění platí, že mají záměrně jen jednu charakteristiku nebo atribut, který se s nimi pojí a za pomocí něhož tvůrci karikují jejich typ. Berkeleymu jako hipíkovi tak nesmí chybět kytara a pytel s marihuanou, Madison (Zoey Deutch) zas růžová zavazadla a bundička, které přesně pasují k její šarži blbé blondýny. Pak je tu ještě postava Nevady (Rosario Dawson), která má nejen funkci objektu milostného zájmu Tallahasseeho, s nímž sdílí lásku k Elvisovi, ale jak se ukáže ve finále i velice platnou roli akční.

G.I. Joe: Odveta – recenze filmu

To jsou novinky, ale jinak režisér jede na jistotu toho, co fungovalo v prvním díle. Ústřední čtveřice postav z ní, Tallahassee (Woody Harrelson), Columbus (Jesse Eisenberg), jeho partnerka Wichita (Emma Stone) a její mladší sestra (Little Rock), se drží základní charakteristiky toho, jak byla definována. Jen přitom drobně prohlubuje to, co bylo na těchto figurách směšné.

Columbus je tak ještě víc neurotický a upovídaný. Tallahassee dál rozvíjí svou chlapáckou macho šarži, kterou projevuje v rodinném kruhu tak, že všechny peskuje. Wichita působí ještě víc sarkasticky než posledně a Little Rock už není dvanácti nebo třináctiletá holka, i když se k ní Tallahassee tak stále chová. To je, spolu s tím, že touží po kontaktu se svými vrstevníky a po lásce, i důvodem toho, proč uteče z domu a zbylí členové její „rodiny“ se vydávají po jejích stopách.

To je také stejné jako v jedničce. Ženská část „rodiny“ stále projevuje zaječí úmysly v momentech, kdy cítí, že je k něčemu tlačena, nebo že by mohla být připravena o svou míru svobody či nezávislosti. To je příklad jak Wichity, kterou Columbus požádá o ruku, tak Little Rock, která si dohrává na útěku s hipísákem svou zastydlou pubertu.

Sitkomové hašteření ústřední čtveřice

Úvod zastihne naši netradiční rodinu v Bílém domě. Její pozice lovců zombíků se upevnila a v opuštěném prezidentském sídle by mohli celkem dobře dál žít, kdyby se její ženská část nevydala na útěk. Wichita se ale po pár týdnech vrátí a zjistí hned dvě nemilé překvapení. Společně s novou členkou posádky se pak všichni vydávají po stopách Little Rock, která míří do Memphisu a poté do hipísácké pevnosti, zvané Babylon.

Venom – recenze filmu

Omezený počet lokací, zde tři (Bílý dům, Elvisovo muzeum Graceland, kombinované s hotelem, Babylon), to má dvojka se svou předchůdkyní také společné. Na cestě mezi nimi se odehrávají drobné mezizastávky, během nichž jedna z postav mizí (zdá se, že definitivně) a pak se znovu objevuje, když se ukáže, že nebyla nakažena zombie morem.

Jejich putování po deseti letech od posledních událostí jim tak ukáže, že nejsou posledními živými mezi nemrtvými a zároveň přispěje k utužení jejich svornosti. To ale až na konci. Cesta, která k tomuto cíli vede, je trnitá a tvůrci ji koření jejich vzájemnými hádkami. Čtveřice do sebe navzájem ryje způsobem, který připomíná sitkomové slovní dloubance.

Právě na chemii ústřední čtveřice, již oživují postavy Nevady a Madison, je film postaven. Na jejich hláškách, špílcích, na tom, jak se verbálně provokují. Přitom ale cítíte, že k sobě patří. A vlastně jim ani nic jiného nezbývá, protože si na sebe zbyli v opuštěnosti svých životů.

Zopakování schématu úspěšné jedničky

Akční nebo hororová složka je ve stínu té komediální, sitkomové a vlastně to vůbec nevadí. Příběh tu také není příliš důležitý, protože se stává jen podložím pro vršení zábavných situací a gagů, nekorektních vtipů a popkulturních narážek na hororové vzory, k nimž se tato parodie vztahuje. Od jedničky v tomto ohledu také žádná změna.

Gangster Squad - Lovci mafie: recenze filmu

A teď záleží na vás, jestli vám to bude vadit nebo ne. Při sledování dvojky se totiž až příliš často přistihnete při tom, že si budete říkat, jestli už jste náhodou tu kterou scénu neviděli. Natolik schéma vyprávění, včetně jednotlivých scén, kopíruje to původní. A to včetně komentáře Columbuse. Jedno překvapení nám pak nachystá velice povedená mezititulková scéna, v níž se objeví postava z jedničky, která si tam utahuje z animovaného hitu, který namluvila.

Pokud od dvojky Zombielandu čekáte akční podívanou s hororovými prvky, tak vás asi moc neuspokojí. Pokud na ni ale půjdete jako na komedii, plnou vzájemného konverzačního špičkování mezi členy atypické rodiny, tak by vás zklamat neměla. I když dostanete vlastně už podruhé to samé, co před deseti lety.