Mezi třetími a čtvrtými Transformery natočil Michael Bay film Pot a krev. Na jeho megalomanské poměry vlastně „nezávislý“ film za dvacet milionů dolarů, který působil, jakoby si bratři Coeni nebo Guy Ritchie osvojili filmové trademarky Michaela Baye.
Historka o únosu položidovského zbohatlíka trojicí kulturistů s inteligencí, značně rozředěnou anabolickými steroidy, byla inspirovaná skutečnými událostmi, stejně jako jeho nejnovější snímek 13 hodin: Tajní vojáci z Benghází, který je Bayovou určitě nejambicióznější látkou. A také nejrealističtější, jak sám říká. Tak se chvíli u pojmů ambice a realismus v pojetí Michaela Baye zastavme.
Apolitický, zdrženlivý pohled
Michael Bay opět v mezičase před natáčením pátých Transformerů, kteří přijdou do kin v příštím roce, chce ukázat, že má na víc než na recyklaci už notně vyšeptalé série o obřích robotech z vesmíru, kteří mezi lidmi morfují do podoby aut.
V Pot a krev se v černohumorné nadsázce pokusil vypovědět něco o vymývání mozků a třídních rozdílech v americké společnosti, způsobujících, že čím dál víc narůstá vrstva nespokojených, která se uchyluje k morálně neospravedlnitelným činům.
V jeho nejnovějším počinu s padesátimilionovým rozpočtem přichází s kritikou (v mezích jeho patriotismu) americké vládní administrativy, která podcenila hrozbu teroristického útoku. Selhání tajných služeb nebo špatné vyhodnocení informací způsobilo, že v Libyi došlo ke krvavému střetu amerických vojáků a operativců s militantními islamisty.
Spisovatel (Město) a scenárista (seriál Agresivní virus) Chuck Hogan vyšel ze stejnojmenné knihy Mitchella Zuckoffa, která na tuto událost nahlížela očima jejích aktérů. Michael Bay se pak pokusil o z jeho pohledu realistickou rekonstrukci těchto událostí.
V hodnocení politického pozadí celé akce zůstává režisér nestranný, apolitický, zbytečně krotký. Přitom republikáni tento incident rádi otloukají o hlavu tehdejší ministryni zahraničí Hillary Clinton, zvlášť teď v čase předvolebního boje o nominace na funkci prezidenta.
Nastínění situace v Libyi
Scénář v úvodu nastíní společensko-politickou situaci v zemi, kde se příběh odehrává. Libyjský diktátor Muammar Kaddáfí byl v roce 2011 svržen, ale představy o demokratickém Arabském jaru se naplnit nepodařilo. Proti nové centrální vládě stál odpor ozbrojených milicí a jiných více či méně militantních frakcí, které stály proti sobě. Tito vzbouřenci se zmocnili zbraní a munice v Kaddáfího armádních skladech.
Zastupitelské úřady jiných zemí Libyi dávno opustili, ale Američané ve snaze zabránit nekontrolovanému chaosu v zemi se rozhodli tento černý trh se zbraněmi monitorovat. V Benghází proto vzniklo tajné operativní středisko CIA, které mělo za úkol tyto zbraně vypátrat a přesměrovávat jejich tok jinam. Na jeho ochranu byla povolána šestičlenná skupina bývalých elitních vojáků.
Asi kilometr od tohoto střediska se nacházelo diplomatické zastoupení Spojených států s nově příchozím velvyslancem Chrisem Stevensem (Matt Letscher). A právě na tuto ambasádu v noci z 11. na 12. září 2012 zaútočila skupina teroristická bojůvka ze severu Afriky. V symbolický den jedenáctého výročí 11. září.
Selhání tajných služeb
Zaměstnanci ambasády tušili, že se něco chystá, ale tajné služby jejich obavy relativizovaly. Koordinovanému útoku mnohonásobné přesily by se stěží ubránili, kdyby jim na pomoc nepřišla šestice bývalých mariňáků, která v Benghází sloužila jako jištění agentů CIA v terénu.
Tito tvrdí hoši hodili za hlavu všechny předpisy a nařízení a pustili se do obrany nejen zaměstnanců ambasády, ale i tajné základny CIA, plné absolventů Harvardu a Yale, kteří nebyli pro podobný druh boje způsobilí. Kvůli složité politické situaci nemohli očekávat brzkou pomoc a tak je čekala nejdelší noc jejich života.
To, že se tajné služby či jiné orgány, zodpovědné za tento region, v tomto konfliktu, který přerostl do otevřeného válečného střetu, moc nevyznamenaly, režisér spíše konstatuje, než že tomu dává nějaké výrazné hodnotící znaménko.
Politicko-bezpečnostní konotace celého případu ho až tolik nezajímají nebo je možná záměrně odsouvá do pozadí. To, na co se soustředí, je onen semknutý odpor několika jedinců, kteří se postavili obrovské přesile. Michael Bay z nich dělá heroické vojenské titány v bitevní videoherní střílečce.
Tikající bomba
V úvodu se snaží být zdrženlivější, realističtější a emotivnější, než jsme u něj zvyklí. Seznamuje nás s postavami, s jejich rodinným zázemím, konflikty s byrokratickými nadřízenými i situací ve městě. Sentimentální vzpomínky na domov se mísí s napjatou atmosférou v Benghází, připomínající tikající bombu.
Drobné šarvátky s místními, děti, které si hrají s rachejtlemi, tržiště, kde se prodávají zbraně. Nejistota, nepřehlednost v ulicích, neschopnost rozeznat ty dobré od těch zlých. Bay podobně jako Kathryn Bigelowová ve Smrt čeká všude pracuje s oním neviditelným nepřítelem, který může (ale také nemusí) zaútočit kdykoliv a kdekoliv.
Do města přijíždí Jack Da Silva (John Krasinski), který v horkých uličkách Benghází spolu se svým kamarádem Tyronem Woodsem (James Badge Dale) pocítí toto napětí na vlastní kůži. Jack se přidává k jednotce bývalých mariňáků, přičemž doma ho čeká početná rodina.
Islamisté jako dehumanizovaní zombíci
Tato expozice zabere asi třetinu stopáže. S plamenným útokem na ambasádu pak Bay realistický modus vyprávění opouští a rozehrává videoherní army orgie, které stupňuje a hrotí do extrémů. Útočníci jsou dehumanizovaní a připomínají zombíky, kterým je po přelezení zdi třeba useknout hlavu.
V této souvislosti je dobré připomenout, že scenárista Chuck Hogan se podílel jako autor a scenárista na upírsko-zombie seriálu Agresivní virus, takže je mu toto pojetí blízké. Mariňáci jsou oproti anonymním teroristům vylíčeni jako heroičtí nadlidé. Zakrváceni a popáleni, odrážejí s nabitými zásobníky další vlny útočníků. Jsou nezničitelní a snad ani necítí bolest.
Bayovi se podařilo dát dohromady vesměs ze seriálových herců dobrý ansámbl, jemuž vévodí Krasinski s Dalem. Tím, že neobsadil žádnou velkou hvězdu, která by na sebe zbytečně strhávala pozornost, chtěl docílit větší realističnosti. Dosáhl ale spíš zaměnitelnosti. K té přispívá i to, že všichni vojáci mají hipsterské plnovousy.
Klišé a trademarky režisérovy tvorby
A nejen to. Díky natáčení ve tmě občas ztrácíme přehled o dění na bojišti. Kdo na něm zemřel a kdo pokračuje dál. Režisér si ale zas může vyhrát s pomůckami nočního vidění, v nichž se „zombíci“ stávají siluetami v zaměřovači palných zbraní.
Rozklepaná kamera, imitující dokumentární snímání, noktovizory, nezaujatý pohled dronu z výšky, opakované kruhové přelety. Exploze, nekončící rozbřesk, rozstřílená americká vlajka, vlající ve větru. Bayovy vizuální trademarky jsou známé a záleží jen na vás, zda se jimi necháte unést nebo už jsou pro vás spíš předmětem parodie.
Chlapácké macho pohledy a zpocené bicepsy i hra na ty nejsprávnější taťky od rodin. Patetické řeči o Bohu, rodině a míru, vystřídané adrenalinovou reklamou na zbraně. Přátelské špičkování a pošťuchování mariňáků i jejich přehlíživý postoj k operativcům od stolu a váhavým nadřízeným autoritám vůbec. Bay se snaží své videoherní titány polidštit, ale neumí to jinak než oním povrchním videoklipovým cool způsobem.
Dobrá látka, ale v rukou třeba Paula Greengrasse
Michael Bay chtěl natočit něco na způsob Černý jestřáb sestřelen, Smrt čeká všude, Na život a na smrt, 30 minut po půlnoci nebo Amerického snipera. Podařilo se mu nepřepálit začátek a udržet ho v relativně realistickém módu. Hlavně ve vykreslení libyjské reality roku 2012.
Budování napjaté atmosféry všudypřítomného a přitom nehmatatelného ohrožení se ale s útokem teroristické bojůvky změnilo ve videoherní army střílečku. Islamisté jsou v ní prezentováni jako anonymní skrumáž zombíků, která se snaží zaútočit na lidská obydlí. A ochránci tohoto obydlí jsou titánští vojenští polobohové, šířící heroický patriotismus a správné rodinné hodnoty.
Režisér měl v ruce látku, která by v podání třeba Paula Greengrasse (Let číslo 93, Zelená zóna, Kapitán Phillips) mohla dopadnout opravdu realisticky a ne takto akčně naddimenzovaně a ve výsledku nepříliš věrohodně. Pokud vám ale Bayův styl konvenuje a ještě se vám neokoukal, 13 hodin z Benghází přijmete s určitě větším nadšením než já.
13 hodin: Tajní vojáci z Benghází
- Žánr: akční válečné drama
- Původní název: 13 Hours: The Secret Soldiers of Benghazi
- www.thirteenhoursmovie.com/
- USA 2016
- Scénář: Chuck Hogan (podle předlohy Mitchella Zuckoffa)
- Režie: Michael Bay
- Hrají: John Krasinski, James Badge Dale, Pablo Schreiber, David Denman, Dominic Fumusa, Max Martini, Alexia Barlier, David Costabile, Peyman Moaadi
- Distribuce: CinemArt CZ
- Distribuční premiéra v ČR: 04. 02. 2016
Hodnocení filmu: 5/10