24
Fotogalerie

Elac Debut Reference DBR62: dostupné, středně velké regálové Hi-Fi reprosoustavy [test]

Tyto ne úplně malé reprosoustavy jsou dalším celkem zřetelným zářezem do světa dostupného Hi-Fi. Na své rozměry a cenu nabízí solidní bas a příjemně civilní formu poslechu. Ukazují, že i za málo peněz lze mít vcelku hodně muziky.

Plusy
Velmi přátelská cenovka
Překvapivý subjektivně vnímaný objem basu
Celkově příjemný, solidně koherentní zvuk
Minusy
Chvílemi se zdá, že střední pásmo by mohlo být zřetelnější
8  /10

Německý ELAC má už dlouhá léta svou pobočku v Kalifornii, kde pro firmu tvoří studio vedené legendárním Andrew Jonesem. Ten začal pro ELAC pracovat velmi dostupnou sérií Debut, ta se dočkala oprášené podoby s přídomkem Reference, která původní a doposud prodávanou řadu oživuje lepšími komponenty, lepšími materiály i menším ohledem na cenu. Základem jsou středně velké, ale stále velmi dostupné Debut Reference DBR62.

Vzhled a konstrukce

Protože jde o skutečně debutantské reprosoustavy pro širokou veřejnost, mají kromě dostupné cenovky také moderní designové pojetí. To spočívá hlavně v kontrastním provedení čelní desky v matném laku a zbytku ozvučnice v umělé, leč pěkné a vkusné umělé dýze. Jde v praxi o maximálně jednoduchý, klasický tvar a pojetí.

1580738595_1542918.jpg

Skříně z MDF panelů s jednou velkou vnitřní rozpěrou jsou na danou kategorii relativně velké – mají šířku 20,8 cm, hloubku 27,5 cm a výšku 35,9 cm. Váží přitom poměrně výrazných 8,2 kg. Skrze čelní stěnu vykukují dva měniče, kroužek kolem tweeteru částečně překrývá koš středobasu. Bassreflex má štěrbinovou podobu s plynule klenutými bočními částmi pro potlačení hluku turbulencí.

1580736651_img_1312856.jpg

Tkaná kopulka vysokotónového reproduktoru má průměr 2,5 cm, je zakrytá poměrně hustou kovou mřížkou a zasazená do výrazného, až překvapivě velkého trychtýřového zvukovodu. Středobasová membrána má průměr 16,5 cm, hrubou strukturu má na svědomí materiál na bázi aramidových vláken. Pohybuje se v pevném hliníkovém koši na měkkém vlnkovém závěsu.

Frekvenční výhybka je namontovaná na plastovém bloku s jedním párem reproduktorových terminálů vzadu ve spodní části ozvučnice. Dělící frekvence je nastavená na úroveň 2 200 Hz.

1580736651_img_1312864.jpg

Výrobce udává frekvenční rozsah 44 – 35 000 Hz (bez tolerančního pásma), jmenovitou impedanci 6 ohm a charakteristickou citlivost 86 dB / 2,83 V / m.

Pokračování 2 / 3

Měříme

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 100 metrů čtverečních. Prostor byl poměrně živý, částečně tlumený několika akustickými panely a kobercem.

2021-01-20-TST-ELAC-Debut-Reference-DBR62-m1.png
Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií.

2021-01-20-TST-ELAC-Debut-Reference-DBR62-m2.png
Frekvenční odezva na poslechovém místě - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

2021-01-20-TST-ELAC-Debut-Reference-DBR62-m3.png
Waterfall

Frekvenční odezva má plnohodnotnou energii od zhruba 50 Hz, což s ohledem na velký prostor a relativně velkou vzdálenost od stěn bylo docela překvapivě hluboko. Propad na 180 Hz je zdůrazněný vlastnostmi prostoru, je vidět tendence celkově klesající frekvenční odezvy od basů k výškám. V ose je pak na konci pásma trochu zvýraznění na výškách, relativně hodně velký propad energie naopak je vidět mimo osu – pro optimum tak bude důležité pečlivě vyladit natočení i pozici v místnosti. Celkově je zejména střední pásmo pěkně vyrovnané, v kontextu ceny je celý průběh velmi korektní až opravdu dobrý.

2021-01-20-TST-ELAC-Debut-Reference-DBR62-m4.png
Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Naladění bassreflexu je soudě dle prvního sedla na křivce naladěný na 50 Hz. Křivka se bez problémů drží nad úrovní 5 ohm, což je v dané ceně a koncepci solidní a nemělo by to klást nepřiměřené nároky ani na nejlevnější elektroniku. Zvláštní je artefakt na 700 Hz, zrcadlený také na křivce elektrické fáze. I na frekvenční odezvě je v tomto místě vidět krátký propad. Elektrická fáze nepatří mezi nejklidnější, ale větší část se nachází v kladných hodnotách – celkově nebudou Debut Reference DBR62 nepřiměřenou zátěží ani pro levné komponenty.

Pokračování 3 / 3

Jak to hraje

Debut Reference DBR62 jsme poslouchali v pražském studiu AV Center, kde jim společnost dělal primárně Marantz PM7000N s CD přehrávačem Cambridge Audio CXC. Propojeno bylo přes Cardas Crosslink a ke srovnání krom Debut Reference DFR52 byly třeba Bowers&Wilkins 603.

S houpavou baskytarovou linkou v Sacksioniho „Hiccups“ („STS Test Demo CD Vol. 1“ | 2014 | STS Digital | STS-6111134) si reprosoustavy poradily s příjemnou hloubkou a celkově nestresovaným, nenuceným způsobem. Bas je volnější a měkčí, nečekejte ani při – na poměry regálovek – velmi solidní hloubce nějaké hromobití. Basa je ale vlastně slušně čitelná a vyznívá lehce, nekomplikovaně a kultivovaně, bez podbízení, bez zdůraznění. To nicméně může nastat, pokud budou ozvučnice stát blízko u zadní zdi.

Zpěv Karen Matheson a akustické nástroje ve středním pásmu zněly tak nějak celkem přirozeně nenásilným stylem, ELAC hrají s vkusnou čistotou a jistou dávkou jemnosti, která ale není nepříjemná. Možná by projevu slušelo maličké dýchnutí energie navrch, trochu průbojnější styl prezentace, ale celková hezká a nijak akcentující tonalita je určitě mezi dostupnými reprosoustavami nadstandard. Reprosoustavy dokonce mají i slušné proporce zvuku, stejně jako dobrou míru soustředěnosti, není to zvuk z kategorie „levných“ – není možná vyladěný na živost a onu jistou dávku efektnosti, která je v této třídě normou, o to příjemněji se vám ale bude poslouchat po dlouhou dobu.

Cinkání činelu v „La Rosita“ Colemana Hawkinse a Bena Webstera („Encounters“ | 2013 | Verve | 31452147-2) bylo také poměrně civilní, klidné, ale o něco živější, razantnější než zvuk středobasu. Rozlišení dílem i díky tomu působí nadstandardně, zvuk výšek je v dané třídě opravdu pěkně čistý. Fakticky nejsou Debut Reference DBR62 nějakými analytickými monitory, ale přehlednost je dobrá, byť je tu cítit lehká tendence ke směrovosti a projev výšek tak trochu „doladíte“ natáčením na své ucho nebo naopak ven.

Přes svůj limitovaný objem zvuku a celkově trochu klidnější zvukové pojetí nebyl dynamický odpich bubnů v „Rí Na Cruinne“ od Clannad („Extended Dynamic Experience 5“ | 2017 | STS Digital | STS-6111158) vůbec špatný. Reprosoustavy mají tendenci akcentovat spíše kontrolu a čitelnost nad mohutností. Dravě dynamický zvuk nečekejte, ale v menších prostorách hrají Debut Reference DBR62 s dostatečnou dynamičností – od nevelkých dostupných reprosoustav je to dobrý výsledek.

Už bylo řečeno, že zvuk není nijak cíleně analytický a nesnaží se – ať už na efekt nebo z jiného důvodu – akcentovat detailnost. Spíše jde o poměrně typický „jonesovský“ přístup, zaměřený na celistvost. V kontextu své třídy ale i tak nabízí ELAC velmi solidní čistotu a čitelnost, takže přestože třeba velmi tiché šumění hlasů hostů hudebního klubu a cinkání jejich šálků a skleniček v úvodu živáku „Fortysomething“ („Incredible Music & Recordings“ | 2012 | STS Digital | STS-6111130) tu téměř není slyšitelné, tak celý dojem je „dostatečně hi-fi“. Nástroje nejsou úplně perfekcionisticky ohraničené a přesto se mezi nimi v nahrávce dá dobře orientovat.

Podání prostoru „Dream about you“ („STS Test Demo CD Vol. 1“ | 2014 | STS Digital | STS-6111134) mělo, zcela v souladu s běžnými zážitky v této cenové úrovni, přeci jen citelný fokus na střední bod mezi reprosoustavami, nicméně s pěknou pravolevou šířkou a lehoulince naznačeným pocitem hloubky. Přestože jsou Debut Reference DBR62 klasické dvoupásmové regálovky, neočekávejte od nich ten známý „minimonitorový efekt“ – jsou spíše volnější, nicméně slušně vzdušné a nabízí bezproblémovou organizaci.

Všeobecná přívětivost (nikoliv ale ve smyslu nějaké zabarvenosti) a poklidnější charakter pak vytváří takový dobře poslouchatelný hudební soulad, i ráznější popová „Breaking Silence“ ze stejnojmenné desky Janis Ian (1993 | Columbia | 519 614-4) měla civilní, dobře kontrolovanou podobu, dobře čitelnou, se slušným basovým základem a takovou celkově bezkonfliktní, ale ne unylou nebo nudnou podobu. Změnou elektroniky pak celkem zřetelně pozměníte i charakter reprososutav.

Verdikt

Velmi dostupné, ne úplně malé reprosoustavy Debut Reference DBR62 jsou dalším celkem zřetelným zářezem Andrew Jonese do světa dostupného hi-fi – v jeho zhmotněné vizi nabízí základní ELAC moderní kabátek, ale přitom zvuk klasického hi-fi, nezdůrazňujícího, nepřibarvujícího a neohromujícího, prostě tak nějak klidně a civilizovaně plynoucího. Na své rozměry a cenu nabízí Debut Reference DBR62 poměrně solidní bas z hlediska hloubky i objemu, nabízí příjemně civilní a civilizovanou formu poslechu a ukazuje, že i za málo peněz lze mít vcelku hodně muziky.

Elac Debut Reference DBR62

Cena: 13 580 Kč

Technické parametry

  • Konstrukce: 2-pásmový bass reflex
  • Frekvenční odezva: 44Hz - 35000Hz
  • Citlivost: 86db @ 2.83v/1m
  • Maximální příkon: 120 Wattů
  • Rozměry (VxŠxH): 358x207x274 mm

Poznámka redakce: Autor je šéfredaktor magazínu HiFi Voice, článek byl převzat z HiFi Voice

Určitě si přečtěte

Články odjinud