© 2020 Disney/Pixar

© 2020 Disney/Pixar

© 2020 Disney/Pixar

© 2020 Disney/Pixar

© 2020 Disney/Pixar

© 2020 Disney/Pixar

© 2020 Disney/Pixar

© 2020 Disney/Pixar

© 2020 Disney/Pixar

© 2020 Disney/Pixar

© 2020 Disney/Pixar

© 2020 Disney/Pixar

© 2020 Disney/Pixar

© 2020 Disney/Pixar

© 2020 Disney/Pixar

© 2020 Disney/Pixar

© 2020 Disney/Pixar
© 2020 Disney/Pixar
© 2020 Disney/Pixar
© 2020 Disney/Pixar
8
Fotogalerie

Duše: pixarovka pro dospělé, která se ptá po smyslu lidského bytí [recenze filmu]

Třiadvacátý počin studia Pixar, který svým existenciálním laděním míří spíš na dospělé publikum.

Plusy
Melancholický nádech, blízký filmům Woodyho Allena.
Minusy
Kompromis, vyplývající z toho, aby téma hledání smyslu života nepůsobilo příliš banálně pro dospělé a zároveň mu rozuměly děti.
7  /10

Třiadvacátý snímek věhlasného studia Pixar se kvůli koronavirové pandemii nedočkal uvedení v kinech, ale o vánočních svátcích na streamovací platformě Disney+. Jeho režisérem a spoluscenáristou je Pete Docter, který osvědčil svou tvůrčí imaginaci v pixarovských počinech Příšerky s.r.o., Vzhůru do oblak a V hlavě.

Víc pro dospělé než pro děti

Právě jeho V hlavě bylo z hlediska své stavby asi nejoriginálnějším počinem studia v jeho dosavadní historii. Režisér nás zde provedl zákoutími lidské mysli a v prolínání vnějšího světa s tím vnitřním i toho, jak na sebe reagují, použil vyprávěcí strukturu, připomínající Nolanův Počátek.

Pokud bylo možné V hlavě považovat za dosud nejdospělejší a pro dětského diváka zřejmě i nejkomplikovanější pixarovku, s níž se ale ten mohl ztotožnit skrze emoční prožívání hlavní hrdinky ve vizuálním stimulujícím světě, tak jeho nový snímek jde ještě dál a je možná poprvé určen víc dospělým než dětem.

Pro nejmenší diváky v něm stále zůstávají vtipné scénky při dobrodružném putování světem duší a osloví je i obrazová stránka. Spoléhá se na dětem srozumitelnou symboliku, skrze niž je i nás seznamuje s hierarchií světa duší.

Ono melancholicky laděné přemítání nad smyslem lidského bytí a toho, co je v něm důležité, jež je tématem filmu, svým existenciálním charakterem ale míří na věkové skupiny už s nějakou životní zkušeností. S tímto vyzrálejším pohledem na svět koresponduje i to, kdo je hlavním protagonistou vyprávění.

Pocit naplnění

Joe Gardner (Jamie Foxx) je středoškolský učitel hudební výchovy ve středním věku. Když dostane od vedení školy pracovní nabídku na plný úvazek se všemi sociálními výhodami, jeho matka je nadšená, Joe ale až tolik ne. Jeho snem je následovat svého otce v dráze profesionálního jazzového muzikanta. Proto když se naskytne šance stát se členem jazzového kvartetu uznávané saxofonistky Dorothey Williams, zúčastní se konkurzu do něj a hudebnice, ohromená jeho hrou na klavír, ho do něj přijímá.

Večer s ní má mít první vystoupení v klubu a rozradostněný touto zprávou poskakuje ulicemi New Yorku, když v tom spadne do kanálu. Smrtelná nehoda ho přenese do prostoru, odkud jsou nehmotné duše odpravovány na druhý břeh. Joe se ale tomuto osudu vzpírá, teď když konečně má možnost naplnit své životní i profesní sny. A tím začíná jeho putování světem duší.

Ocitá se v místě, kde duchovní rádci připravují nenarozené duše na život. A potkává při tom duši číslo 22 (Tina Fey), s níž se shodou náhod ocitá ve vztahu mentor - žák. A zatímco on by se tak rád vrátil na Zem, totálně demotivovaná duše číslo 22 po životě vůbec netouží a nejradši by tuto etapu svého bytí nějak přeskočila. Nakonec se ocitají v lidském světě on i ona, byť v jiné podobě, než si představovali. A tyto jejich fyzické schránky je učí vnímat svět očima toho druhého, přehodnocovat své dosavadní posty a posouvat se ve vnímání sebe sama i světa okolo dál.

Joe teprve teď s odstupem při nahlédnutí na svůj dosavadní život poznává, že zaměřením se na jeden konkrétní cíl další vrstvy svého bytí přehlížel nebo vytěsňoval. Jejich hodnotu si uvědomuje zpětně, s tím jak o ně přišel. Přehodnocuje i to, co je možné považovat za poslání a naplnění a že to nemusí být vždy to, na co jsme se upnuli, ale možná víc to, co přináší prospěch i někomu jinému než nám samým. Třeba předávaná láska k hudbě žákům z pozice učitele.

Vizuální kontrast dvou světů

Svět duší je rozmanitý, se svými zákonitostmi a jeho poznávání nás podprahově zbavuje strachu ze smrti. Formuje se v něm lidská osobnost, která po uplynutí pozemského bytí přechází v nehmotné podobě na „druhý břeh“.

Z toho vychází i animace snímku. Svět duší má abstraktní formu a tomu odpovídá i jeho výtvarná podoba, která se spoléhá na jednodušší linie, jež splývají s pozadím. Lidský svět j oproti němu propracovanější, konkrétnější a detailnější. Animovaný New York pulzuje životem a má melancholický nádech, blízký filmům Woodyho Allena.

V nich hraje důležitou roli jazzová hudba, stejně jako tady. Postaral se o ni jazzový muzikant Jon Batiste a těží z hrdinova zapálení pro jazz, který je tu kombinován s náladotvornými ambientními plochami osvědčené dvojice Trent Reznor a Atticus Ross.

Ty nás dobře navnadí na niternější vnímání tématu filmu, jímž není nic menšího než hledání smyslu lidského bytí. Studio Pixar se ho snaží podat tak, aby pro dospělé nepůsobilo příliš banálně a děti mu zároveň rozuměly, což vede k jistému kompromisu, který je patrný třeba v samém závěru. Pixar tak nadále osvědčuje, že umí i hlubší témata podat univerzálně přijatelným způsobem.

Duše

  • Žánr: animovaný
  • Původní název: Soul
  • www.disney.cz/filmy/duse
  • USA, 2020
  • Scénář: Pete Docter, Mike Jones, Kemp Powers
  • Režie: Pete Docter
  • Hrají: Jamie Foxx, Tina Fey, Graham Norton, Alice Braga, Richard Ayoade, Phylicia Rashad, Angela Bassett
  • Distribuce: Disney+
  • Distribuční premiéra v ČR: 25. 12. 2020

Určitě si přečtěte

Články odjinud