Strážci – Watchmen: recenze filmu

Předloha, k jejíž pověsti nezfilmovatelnosti přispělo i to, že si na ní vylámali zuby osobití tvůrci jako Terry Gilliam, Paul Greengrass nebo Darren Aronofsky, je jediným komiksem, který časopis Time zařadil mezi stovku nejlepších knih od roku 1923 do současnosti. Zack Snyder se nástrahám adaptovatelnosti látky vyhnul jejím věrným otisknutím do odlišného média jak po stránce formální tak obsahové.

 

Komplikovaný a dějově mnohovrstevnatý grafický román spisovatele Alana Moorea a výtvarníka Davea Gibbonse představuje alternativní vizi osmdesátých let minulého století. Moore, jenž se jako levicový intelektuál hlásí k anarchistickým myšlenkám, ve Strážcích (po V jako Vendeta) opět napadá konzervativní pozice a usvědčuje je z fašisticko-totalitních tendencí.

Ve Strážcích je studená válka s hrozbou nukleárního ničení všudypřítomná i se strachem a nejistotou ze zneužití, již vyvolává. U moci je stále Richard Nixon, aféra Watergate nikdy neproběhla a Amerika má za sebou vítězství ve vietnamské válce.

Skupinka vysloužilých strážců pořádku - Watchmenů, jež si v šedesátých letech vytkla za cíl pečovat o bezpečí lidí, se po protestech proti jejich činnosti stáhla do soukromí. Nevděk občanů, kladoucích si otázku Kdo bude hlídat hlídače, vedl v roce 1977 k přijetí opatření, jež jejich poslání vymezilo mimo rámec zákona. Výjimku udělil pouze dvěma z nich. Bývalému jadernému fyzikovi Dr. Manhattanovi (Billy Crudup), jenž díky nehodě při vědeckém pokusu získá takřka božské schopnosti všemohoucnosti a nelítostnému zabijákovi Komediantovi, jehož vládní moc využívá pro svůj prospěch.

Maskované hrdiny, upadající s přibývajícími léty a liberalizujícími se náladami ve společnosti do vln nicotného zapomnění, přiměje k činnosti až smrt jejich bývalého spolupracovníka Komedianta (Jeffrey Dean Morgan). Ten je v půli osmdesátých let v New Yorku za záhadných okolností sprovozen ze světa.

Jeho kolega Rorschach (Jackie Earle Haley) nevěří na náhodnou smrt a začne pátrat, zda dalším na řadě nemá být on nebo někdo další z jeho bývalých druhů. Ultrapravičácký rasista, věřící že v potírání zločinu selhávají všechny liberální metody a je nutno k jeho vymýcení užít všech dostupných prostředků, včetně těch nejbrutálnějších, svůj boj v ulicích i přes zákaz nikdy nevzdal. Nyní zkoumá, zda někdo nezabíjí bývalé maskované bojovníky proti zločinu plánovaně a snaží se varovat bývalé členy skupiny před rozsáhlým spiknutím a zmobilizovat jejich síly.

Formální i obsahová pocta předloze

Scénáristé David Hayter a Alex Tse při adaptaci látky stáli před nelehkým úkolem, co z množství myšlenek, motivů, symbolických metafor a dějových, prostorových a časových linií ponechat, aby se divák neznalý předlohy v příběhu snadno orientoval. Ořezání složitě a detailně strukturované předlohy na přímočařejší vyprávění by jim vyneslo spílání od komiksových fundamentalistů a obvinění ze zploštění ne nepodobného nezdařilé Lize výjimečných. Zachování věrnosti předloze zase vede k tomu, že návštěvníci kina neznalí předlohy se budou hlavně na začátku v ději jen těžko orientovat.

 

Zvolili první možnost i za cenu nezbytného zhuštění, jež se snaží vynahradit režisérova vynalézavá obrazová zkratka. Do zpomalených záběrů se řinou proudy komentářů mimo obraz a prolínají se v nich různé časové roviny. Úvodní pasáž za zvuku Dylanovy písně The Times They Are A - Changin´ (Časy se mění) shrnuje, jak Watchmeni i jejich předchůdci Minutemani ovlivňovali od čtyřicátých let chod paralelní historie i jak byla později jejich moc a síla vládami zneužita. Nepoučený sledující bude sice trochu tápat a klást si otázky ohledně motivovanosti skutků hrdinů i pozadí jejich činnosti, přičemž odpověď nalezne až v samotném závěru při propojení všech vyprávěcích linií.

Je vidět, že tvůrci mají původní Mooreovu látku ve velké úctě a snaží se z ní vyextrahovat všechny důležité souvislosti. Pietní převod je velmi citlivý a díky snaze nepřipravit diváky o množství spletitých vedlejších pasáží nabobtnává metráž na 160 minut. (Režisérský sestřih, na nějž se fanoušci již teď netrpělivě těší, má mít 220 minut.) Literární věrnost Mooreově látce má ale za následek, že čtenáři znalí předlohy budou možná marně hledat nějaký osobitý vklad a aktualizující zpřítomnění a ti neznalí zas budou možná neoprávněně očekávat akční komiksárnu a ne filozofující, politicko - společenské dílo, jež se zaobírá morálními dilematy politiky a lidského bytí obecně.

Mozaika pohledů

Snyder zachovává úctu k víceúrovňové předloze i ve struktuře filmového vyprávění. Hlavní dějová linka opisuje posloupnost kompozice grafického románu, jež byla v knižní podobě ozvláštňována množstvím flashbacků do minulosti hrdinů, novinovými výstřižky i výňatky z fiktivního deníku.

Pod tíhou vysvětlujících odboček a zachování všech důležitých motivů se ale ztrácí napětí ústřední linie, již tvoří vyšetřování vraždy Komedianta. Film tím ztrácí na tempu, což je zřejmě nezbytná daň za snahu představit dílo v šíři co nejbližší Mooreově původní představě. To ale vzhledem k povaze média stejně nejde.

Jednotlivé střípky informací, názorů a pohledů se na sebe vrší, překrývají a doplňují se jak pramínky, ústící v řeku, až vznikne komplexní obraz americké společnosti šedesátých až osmdesátých let, v níž se superhrdinové snaží najít své místo. Velké dějiny se prolínají s těmi privátními a před námi se nakonec vyjevuje rozmáchlá a barvitá freska společenských, politických a sociálních nálad minimálně tří dekád druhé poloviny dvacátého století.

Režisér, jenž si udělal jméno hlavně na 300: Bitva u Thermopyl podle komiksu Franka Millera se ani ve Strážcích nevyhýbá zobrazení stylizovaného explicitního násilí a sexuálním scénám, jež mají daleko do prudernosti většinové americké mainstreamové produkce. Možnosti eRkové přístupnosti využívá bezezbytku, včetně ne až tak častého zobrazení otevřené mužské nahoty.

 

Vizuál je opulentní. Snyder má cit pro sladění rozmáchlých scenérií s nejjemnějšími detaily a jako bývalý režisér videoklipů prokazuje umné zacházení s touto uměleckou formou v rámci celovečerní podívané. Dobové šlágry (Bob Dylan, Leonard Cohen, Simon a Garfunkel, Nena), jež užívá střídavě k odlehčení či zvýraznění jednotlivých sekvencí, usazuje do nových a originálních kontextů, jež dokazují že nejen Quentin Tarantino má čich na hudební dramaturgii svých filmů.

Pasáže ukazující genetickou mutaci Dr. Manhattana, podbarvené hudbu Philipa Glasse, dostávají hypnotizující mystický nádech, ne nepodobný Aronofského Fontáně. Akčních scén není mnoho a díky užití zpomalujících záběrů nesou matrixovský choreografický nádech. Digitální triky propojuje se záměrně lacinými naivními kulisami (jako upomenutím na zlaté časy boomu komiksu ve čtyřicátých a padesátých) v přehlednou a esteticky vytříbenou podívanou, jež musí potěšit každého příznivce komiksových adaptací.

Dekonstrukce superhrdinského mýtu

Komiksová perzifláž, převracející naruby všechny superhrdinské archetypy, je inteligentním historickým exkurzem do časů studené války. Vypovídá mnohé o napjaté atmosféře doby i povaze hrdinského mýtu. Hrdinům v pestrobarevných oblečcích, jež v sobě nesou znaky všech Supemanů, ochránců Gotham City nebo Kapitánů Ameriky, nastavuje zrcadlo a boří jejich popkulkturní mýtus. V Mooreových očích jsou zbaveni nerealistické ušlechtilosti a představeni jako velmi barvitá paleta charakterů, jež by se nejlépe vyjímala na pohovce u psychoanalytika.

Zakomplexovaní podivíni, naivní idealisté, agresivní sadisti a sebestřední sociopati, megalomani a blazeovaní vševědoucí polobohové, pro něž jsou lidé jen figurky na šachovnici života, s nimiž už dávno ztratili kontakt a soucit. Zkrátka hrdinové z masa a kosti, jež trpí dětskými traumaty, neurózami, dočasnou ztrátou potence nebo agresivními a velikášskými sklony, jež musí ventilovat. Slabosti, úchylky, fetiše, frustrace, pocity osamění i odtržení od života, to vše přispívá k nečernobílému pohledu na postavy a úvaze o smyslu jejich poslání.

Herce pro toto pojetí nevybíral Snyder z áčkových hvězd, ale snažil se o jejich splynutí s komiksovou předlohou. Všemocný modravý Dr. Manhattan je tak opravdu nezúčastněně odcizený a lhostejný vůči lidstvu. Rorschach se svým fanatickým smyslem pro spravedlnost je nemilosrdným katem zločinců, nevidícím mezi černou a bílou barvou skutečnosti žádné jemnější odstíny. Cynický Komediant, užívající si své superhrdinské postavení, znásilňuje a vraždí.

Batmanovský Sůva (Patric Wilson) je nesmělý neurotik a vynálezce technických hraček, jež ve sklepě čekají na své oprášení. Léty nečinnosti přibírá a bez kostýmu marně hledá svou identitu. Jeho milostná linie s bývalou životní družkou Dr. Manhattana Hedvábným přízrakem (Malin Akermanová) má v sobě romantický půvab. Snad jen miliardář, mediální magnát a filantrop Adrian Veidt alias Ozymandias (Matthew Good) se svými árijskými rysy jako ztělesněním nestárnoucí krásy, nepůsobí dojmem nejchytřejšího jedince na planetě a nietzscheovského nadčlověka.

Watchmeni - Strážci jsou divácky nepodbízivým kusem pro přemýšlivější diváky, kteří od komiksového žánru očekávají víc než jen zábavu na nedělní odpoledne. Provokativní a satirizující zamyšlení nad vysloužilými hrdiny, jež strážili druhé tak dlouho až se sami vymkli kontrole, přináší množství otázek. Ty se týkající hlavně smyslu oběti i nejednoznačnosti dobra a zla a práva kdo vlastně hranici mezi nimi může určovat. Mnohovrstevnatá, myšlenkově náročná a nekompromisní předloha našla adekvátní filmové převedení, které diváky neznalé předlohy určitě přivede zpět k Mooreově knize. A to je jen dobře.

Strážci – Watchmen

• Žánr: komiksová adaptace
• http://watchmenmovie.warnerbros.com
• Původní název: Watchmen
• VB/USA/Kanada 2009
• Scénář: David Hayter, Alex Tse (na motivy grafického románu Alana Moorea a Davea Gibbonse)
• Režie: Zack Snyder
• Hrají: Billy Crudup, Malin Akermanová, Carla Gugino, Patrick Wilson, Jeffrey Dean Morgan, Jackie Earle Haley, Matthew Goode, Matt Frewer, Stephen McHattie
• Distribuce: Falcon
• Distribuční premiéra v ČR: 5. 3. 2009