Fotogalerie

Jmenuju se Dolemite: Eddie Murphy jako černošský Ed Wood v blaxploitation filmech [recenze filmu]

Marek Čech

4. dubna 2020

Pocta Rudymu Ray Mooreovi jako jednomu z aktérů blaxploitation vlny a současně ironický komentář k obsahu a formě těchto filmů.

Plusy

Eddie Murphy v úloze Moorea podává velmi civilní a uměřený výkon, který je zábavný i dojemný.

Minusy

Vznik filmu Dolemite mohl být víc zasazen do kontextu ostatních blaxploitation filmů.

7 /10

Herec Eddie Murphy v posledních letech moc o solidní role nezavadil. Jeho vysněným projektem byla léta biografie Rudyho Raye Moorea. Černošského komika, herce, zpěváka, producenta a hvězdy blaxploitation snímků. Pro její vznik oslovil už v roce 2003 dvojici scenáristů, jež měla v té době již s životopisnými látkami zkušenost. Scott Alexander a Larry Karaszewski vytvořili pro Tima Burtona jeho Ed Wooda, pro Miloše Formana pak scénáře k filmům Lid versus Larry Flynt a Muž na Měsíci.

Černošský Ed Wood

Rudy Ray Moore (1927 - 2008) byl přitom pro afroamerické herce a komiky a vůbec celou černošskou komunitu velmi inspirativní postavou. Eddie Murphy se s ním v minulosti několikrát potkal a došlo i k setkání Moorea se dvojící scénáristů, kteří z něj vytáhli množství historek a peripetií jeho života, které chtěli zapracovat do chystaného filmu o něm.

Projekt se ale na více jak deset let zastavil a k jeho obnovení došlo až v roce 2018, kdy se ho chopil americký scenárista a režisér Craig Brewer (V řetězech). Film o Dolemitovi měl světovou premiéru loni v září na festivalu v Torontu, od konce října se pak objevil v nabídce streamovací platformy Netflix, která umožnila jeho vznik.

Co se za dobu vývoje projektu také dost posunulo, je věk herců. Když ho začal Eddie Murphy se scenáristy připravovat, bylo mu 41 let, tedy přibližně tolik jako Mooreovi v době, kdy začala jeho hvězda stoupat. Podobné je to i s další biografickou postavou černošského herce a režiséra D'Urvillea Martina, jenž režíroval film Dolemite (1975), když mu bylo 35 let. V Brewerově filmu ho hraje sedmapadesátiletý Wesley Snipes.

Jak v případě Murphyho, tak Snipese ale tento věkový posun nevadí. Oba chtějí dokázat, že když dostanou kvalitní roli, umí se jí zmocnit bez obvyklého přehrávání. Snipes se ho dopouští víc, ale je to v rámci nadsázky, s níž je jeho figura pojata. Eddie Murphy si v úloze Moorea pohrává s legendou, která se okolo něj vytvořila, ale jinak podává v rámci toho, co jsme u něj zvyklí, velmi civilní a uměřený výkon, který je zábavný i dojemný.

16 nejlepších žánrových filmů roku 2019 – akční, sci-fi, komiksové adaptace, horory a thrillery

Taková je i jeho postava jakéhosi černošského Eda Wooda, který jde za naplnění svého amerického snu. Jeho schopnosti přitom nejsou přímo úměrné jeho nadšení a tvůrčímu elánu, s nímž se pouští do dalších a dalších projektů, ale o to sympatičtěji jeho tvrdohlavé úsilí působí.

Městská legenda jako umělecké alter-ego

Scenáristé vynechávají jeho umělecké působení coby baviče a zpěváka v padesátých a šedesátých letech a přenášejí nás rovnou na počátek těch sedmdesátých, kdy působí v prodejně s hudebními deskami vesměs pro černošskou komunitu. Tam dochází i bezdomovec, který ze sebe sype historky o Dolemitovi.

Dolemite je městská legenda, stvořená a žijící mezi černošskými obyvateli na ulicích, v hospodách, při jejich vyprávění. Jde o hrdinu silně machistických, obhroublých a obscénních historek o cool pasákovi, kterému žádná dívka neodolá. Moore tyto historky zaznamenává a pak je přetvoří ve vlastní alter-ego, které je součástí jeho stand-up výstupů.

Moore zezačátku v klubech působí jen jako uvaděč hudebních hvězd, ale najednou tím, jak postavě Dolemita dá jasnější kontury a vybrousí pointy jeho příběhů, se sám stává hvězdou těchto večerů. Tyto stand-up výstupy, tvořené rýmováním textů o pasákovi, prostitutkách a sexu, pak za pomocí jazzových hudebníků dostávají i svůj hudební tvar na deskách. Moore s nimi slaví úspěch i díky šikovné kampani, stojící na kombinaci sexuálně explicitního obsahu, s nímž korespondují i obaly těchto desek. Cenzura a aura něčeho zakázaného zafungují a Mooreův věhlas stoupá.

Natáčení filmu

Pořád je ale omezený jen na prostředí klubů, pokud chce prorazit masově, musí zvolit i adekvátní platformu. Moore se rozhodne vyrobit film pro černošské publikum, v němž mu nabídne to, co má rádo. Akční souboje, sex, kung-fu, tedy to co funguje v ostatních blaxploitation filmech typu Dektiva Shafta.

Šlo o žánrové snímky (akční, detektivky, horory), určené pro černošské publikum, které se mohlo díky černošským hercům ztotožnit s jeho hrdiny. Moore se do výroby filmu Dolemite, v níž tato postava proniká do dalšího média, vrhne jako herec a producent s velkým entuziasmem, aniž by o procesu natáčení tušil víc, než to, co odkoukal v kinech.

25 nejlepších filmových parodií, které můžete vidět. Víme, kde je najdete online

Sestaví štáb z bělošských studentů Kalifornské univerzity, pronajme si opuštěný hotel, kameru i scénář si vezmou na starost debutanti a pod vedením jediného profíka D'Urvillea Martina, který s účastí na tomto filmu souhlasil jen pod podmínkou, že ho bude režírovat, se začne natáčet.

Natáčení, shánění peněz na jeho realizaci i dokončení, omezená distribuce filmu, i jednání s představiteli studia, kteří předtím Moorea odmítlo, o jeho promítání, až po hollywoodskou premiéru, to vše tvoří druhou polovinu vyprávění a součást legendy tohoto filmu, která tu znovu ožívá.

Pocta i ironický komentář

A to v hřejivých tónech biografického filmu, který je poctou jednomu z aktérů blaxploitation vlny a současně ironickým komentářem k obsahu a formě těchto filmů. Když se podíváte na skutečný film Dolemite s jeho brakovým příběhem, prkennými hereckými výkony a kamerou, která zabírá i zvukařskou techniku nebo hlavu někoho ze štábu, tak něco z jeho naivního, neumětelského kouzla se promítá i do filmu o něm a jeho tvůrcích.

Gentlemani: prodej marihuanového impéria v gangsterské komedii od Guye Ritchieho [recenze filmu]

To, co Moore původně zamýšlel jako drsný film, se nakonec změnilo v komedii, tak jak si tvůrci uvědomovali své profesní limity. A diváci jim to svou reakcí potvrdili. Z filmu Dolemite se stal jeden z největších komerčních úspěchů blaxploitation éry a z Moorea postava, která svým způsobem rýmování textů měla zásadní vliv nejen na komediální a stand-upovou černošskou scénu, ale i na vývoj rapu jako hudebního žánru.

Pokleslé vtipkování i klišovité figury blaxploitation žánru tak nakonec přispěly k větší emancipaci afroamerických umělců a k překonávání bariér v distribuci jejich snímků v zábavním průmyslu. Craig Brewer jim vzdává poctu, která má šanci vás přimět k většímu zájmu o Mooreovu osobu a žánr, jehož se stal reprezentantem.