Na plakátech zvýrazněné motto „Nemůžete získat 500 milionů přátel, aniž byste si nenadělali pár nepřátel“ velmi přesně vystihuje okolnosti zrodu fenoménu, jehož kreativní vývoj vpřed se neobešel bez destrukce lidských vazeb. Budoucnost se tvoří se na troskách minulostních vztahů, kdy oběti byznysového postupu nevěřícně či zlostně zírají na ty úspěšnější, kteří si bez zábran mohou dát na vizitky oznámení „Jsem ředitel, p.čo“.
Z přátel soupeři
Marku Zuckerbergovi (Jesse Eisenberg) dá jeho dívka Erica (Rooney Mara) jedné říjnové noci roku 2003 kvůli jeho sebestředně neomalené povaze košem. Naštvaný a alkoholem omámený mladík napíše vzápětí na svůj blog několik nelichotivých poznámek na adresu své bývalé přítelkyně. Třeba o původu jejího příjmení a zanedbatelné výplni košíčků podprsenky. V ráži pak ještě přes noc naprogramuje web, kde mohou studenti hodnotit atraktivitu svých spolužaček na základě jejich nelegálně stažených fotek z harvardské sítě. Během dne pak s uspokojením sleduje vzrůstající popularitu svého internetového nápadu.
Od Facemashe se postupně propracuje k projektu theFacebook.com, jehož provoz pokrývá finančním kapitálem kamarád Eduardo Saverin (Andrew Garfield). Podíly jsou rozděleny v poměru 70 ku 30 procentům a nová síť spatří světlo světa v únoru 2004. To už se její věhlas donese i k dvojčatům Winkelvossovým, kteří chtěli šikovného programátora získat pro spolupráci na rozvíjení svého nápadu elitní kampusové sítě. Nyní ho viní, že jim jejich ideu ukradl.
Expanzi sociálního prostředníka nelze zastavit a Mark se seznamuje se zakladatelem Napsteru Seanem Parkerem (Justin Timberlake), který mu imponuje svou nenuceností a frajerstvím. Podléhá jeho šarmu a nechává se jím nenápadně manipulovat směrem k bohatým sponzorům, podílejícím se na rozvíjení jeho díla. Zatímco Eduardo shání přes léto prostředky v okolí massachusettské koleje, Sean Parker v Kalifornii přebírá jeho úlohu. Vymezování si vlastních pozic skončí roztržkou a z přátel se stávají soupeři.
Z uzavřené akademické sítě, určené k zadávání přednášek, vyměňování fotek z večírků, seznamování nebo plánování párty, pronikl Markův nápad na ostatní renomované univerzity, posléze střední školy, až se z něj stal globální fenomén, využívaný dennodenně půlmiliardou lidí. Facebook se stal důležitou součástí komunikace ve veřejném prostoru, sloužící například k aktivizaci politických kampaní nebo k reklamním sdělením.
Pokřivené zrcadlo
Přání zakladatele Facebooku, aby o něm nevznikl film za jeho života, nebylo vyslyšeno. Mladý multimiliardář se brání, neboť cítí, že negativní vykreslení jeho postavy ve filmu by mohlo přispět k ohrožení pověsti nejen jeho, ale především díla, které stvořil. 500 milionů uživatelů a závratně rostoucí jmění je nezpochybnitelná hodnota, kvůli níž kolem firmy krouží vyjednávači z Applu nebo Microsoftu.
Na druhé straně stojí spory, provázející chod sítě. Kongres Spojených států chystá slyšení ohledně porušování ochrany soukromí uživatelů Facebooku, na něž dostal Mark předvolání. A pokoj mu nedávají ani bratři Winkelvossovi, pokračující dál v soudním tažení, týkajícím se sporu o duševní vlastnictví původní myšlenky webového systému. Vyrovnání ve výši 65 milionů dolarů za krádež nápadu zamýšlené sociální sítě Harvard Connection jim přijde malé a obviňují Zuckerberga, že je obelhal ohledně výše hodnoty společnosti, jež je předmětem sváru.
Sám Mark tvrdí, že Facemash jako předchůdce Facebooku navázal na jeho obdobný projekt, vzniklý na střední škole Phillips Exeter Academy. Cítí se dotčený a podotýká, že s jeho filmovým otiskem, s nímž si ho budou diváci odteď identifikovat, má společný pouze styl oblékání. Facebook určitě nestvořil proto, aby se dostal do privátních klubů a mohl snadněji balit holky. Ostatně se svou přítelkyní, studentkou medicíny Priscillou Chanovou, randil prý už před vznikem nejslavnější sociální sítě.
Člověk, jenž se stal v šestadvaceti letech nejmladším miliardářem v historii, by si zajisté přál vidět portrét vizionáře moderního technologického věku, plný oslavných ód na jeho geniální kreativitu. A ne nastavené pokřivené zrcadlo zasmušilému a někdy až zlostnému sociopatovi s vysokou inteligencí, který je představen jako zakomplexovaný student, jenž má díky svému původu i sociálnímu postavení zavřené dveře do elitních spolků privilegovaných vysokoškoláků.
Hledání objektivní pravdy
Ať už je skutečnost jakákoliv, berme ji jako odrazový můstek k univerzálnímu dramatu o přátelství, zradě, závisti, odplatě, osamění a neuchopitelnosti právě oné požadované objektivní pravdy. Dramatu o mezilidských vztazích, poznamenaných byznysovou dravostí a touhou vyniknout. O „americkém snu“ a důsledcích jeho naplnění.
Kompaktní scénář Aarona Sorkina (Soukromá válka pana Wilsona, seriál Západní křídlo) se inspiroval soudními přemi, které proti Zuckerbergovi rozpoutali jeho bývalí obchodní partneři a spolužáci z Harvardu. Bratři Winkelvossovi ho nařkli, že jim ukradl původní nápad s univerzitní ročenkou. Finanční ředitel Facebooku Eduardo Saverin ho pak zažaloval kvůli podrazu, jimž ho za pomoci obratných kliček s akciovými podíly ve firmě vyšachoval z projektu, nabývajícího s rostoucím počtem uživatelů prudce na hodnotě.
Právě nahněvaný Saverin se stal hlavním zdrojem informací pro knihu Bena Mezriche Náhodní miliardáři: Založení Facebooku, příběh o sexu, penězích, genialitě a zradě. Z Mezrichových podkladů k v té době ještě nevydanému dílu, vedle vlastních rešerší, pak Sorkin nejvíce čerpal. Není se proto co divit, že Eduardo Saverin z příběhu vychází jako nejsympatičtější, nebo lépe řečeno nejméně zavrženíhodná figura.
Sorkin se ale určitě nedopouští jednostranného pohledu, nadržujícího jedné straně konfliktu. Ukazuje radši rozpory a trhliny v subjektivních výkladech událostí jednotlivých nespolehlivých svědků, které svou výpovědní hodnotou pootáčí perspektivou náhledu na ně. Objektivně těžko uchopitelné pravdy se zmocňuje s uměleckou licencí, která nemoralizuje, nesoudí, ani se nestaví do pozice obhájce jedné z možných pravd.
Scenárista přitom zručně propojuje časoprostorové a dějové vyprávěcí roviny a na pozadí svědectví, předložených při předběžných soudních slyšeních, konstruuje za pomoci retrospektivních střípků plastický obraz vzniku fenoménu, který změnil nejen virtuální realitu, ale především lidi, s ním spjaté.
Pán nad soukromím druhých
Výsledná mozaika, složená z jednotlivých výpovědí, by měla ale jen poloviční emoční dopad bez interakce a konfrontace živých charakterů, z nichž ani jeden nestojí ve stínu toho druhého. Historie facebookové domény se najednou vyjevuje jako méně podstatná než osobní souvztažnost lidí, kteří ji vytvořili. Dobře vykreslených osobnostních typů s jejich démony i přáními se ujali mladí herci s různou mírou hvězdné záře.
Jesse Eisenberga, který je svému předobrazu částečně podobný, známe například s komedií Zombieland a Zábavný park. Jím podaného Marka Zuckerberga sledujeme v příběhu od jeho devatenácti let a je vykreslen s mnohoznačnou rozporuplností jeho stávajícího mediálního obrazu. Můžeme ho tak vnímat jako podivínského asociála, který rád irituje okolí a pohrdavě se vysmívá autoritám, stejně jako vizionáře, který odmítá nabídky, jež se neodmítají. V osobním kontaktu plachého a nevraživého podrazáka, který za naplnění své vize platí ztrátou přátelství a osaměním i nepochopeného génia a počítačového fanatika, jenž přišel na to, co lidé chtějí a má za to přístup k jejich soukromí.
Není se co divit, že až autisticky uzavřenému misantropovi imponuje světácký flamendr a požitkář Sean Parker. Justin Timberlake ho ztvárňuje jako typického představitele zlaté mládeže. Hoštapler i paranoidní svůdník v jednom se stává samozvaným spasitelem Markových obchodních aktivit, což s nelibostí nese Eduardo.
Pravý Seanův opak, naivní slušňák a jediný Markův opravdový přítel. Odmítající uvěřit zradě a loajální ke svému bývalému parťákovi i v okamžicích přetahované právníků. Jeho představitel Andrew Garfield, který by se měl za dva roky objevit v novém rebootu Spider-Mana, je nejsilnější právě v momentech, když se v jeho očích a gestech zračí směsice hněvu a zklamání.
Distingovaní bratři Winkelvossovi jsou za pomoci CGI triků a dubléra zahráni jedním hercem Armiem Hammerem. Překvapeni, jak se jejich rodovému povýšenectví vysmívá anarchisticky jednající nerd, jenž se více než v mezilidské komunikaci vyzná v počítačových algoritmech. Velikost IQ nemusí být vždy v přímé úměře s inteligencí sociální.
Dokonale seřízená mašina
Hercům jsou vkládány do úst brilantně pointované břitké dialogy, traktované s kulometnou kadencí. Prostřednictvím nich je nám servírována taková suma strohých informací, že ji při prvním zhlédnutí možná ani nepobereme. Sympaticky bez dovysvětlování nebo voicoveru. Tvůrci jsou si přesto vědomi úskalí konverzačních látek, navíc s IT tématikou a proto balí tu svou do přitažlivé a dynamicky odsýpající formy.
Po filmařské stránce šlape The Social Network jak dokonale seřízená mašina, jejímuž chodu není co vytknout. Pečlivě stylizované a esteticky vytříbené (veslařské závody) scény vykazují znaky puntičkářského perfekcionismu jejich tvůrce, jenž precizně nechává rozehrát každý detail v pozadí.
Fincher si počíná jako sebejistý mistr, hladce klouzající za pomocí prostřihů mezi děním na harvardské koleji, letním pobytem v Kalifornii a předběžnými soudními jednáními. Plynulý střih pomáhá změně nálad, stejně jako hudební podkres frontmana Nine Inch Nails Trenta Reznora. Právě jemu by Fincher, který si pro svůj chladný, až odtažitě neosobní styl vyprávění získal nálepku Stanleyho Kubricka pro 21. století, měl poděkovat za emoční naléhavost vyznění jednotlivých scén.
Snímek díky podmanivým změnám elektronických nálad rytmicky pulzuje i ve chvílích, kdy se v něm až tolik neděje a vzpíná se k vrcholům v místech, kdy vám hudba prochází snad každičkým pórem tělesné schránky. Nejsilněji snad ve scéně na diskotéce, kde si Sean Parker ve společnosti modelek značky Victoria Secret mefistofelovsky získává Marka na svou stranu řečmi o neomezené svobodě přetvářet dějiny. Hypnotická muzika, v níž se mísí živočišná dravost noiseového industriálu s až popově nadějeplnými melodiemi, dokonale souzní s obrazem i dějem. Dodává jim podprahovou sílu i znepokojivou dramatickou emotivnost, za níž cítíme, že divokou a zábavnou jízdu každou chvíli vystřídá hodně hořký kocovinový dojezd. Práce s hudební dramaturgií došla k vrcholnému souznění u tvůrce, jež začínal jako režisér reklam a videoklipů
Vážný kandidát oscarové sezóny
Hyperaktivní tempo vyprávění se vám hned zkraje vsákne pod kůži a vy pochopíte, že stalo ideálním nástrojem výpovědi o generaci, narozené na přelomu devadesátých let minulého století. Generaci, pro niž se stala internetová komunikace přirozenou součástí jejich života, skrze niž filtrují svůj pohled na hudbu, filmy, módu, ale i vztahy nebo kariérní postup. Dnešní dvacátníky až třicátníky, zvyklé na Facebooku archivovat své zážitky a emoce a skrze virtuální přátelství, skryté za statusy, zdi a sdílení, hledat náhražku za absenci těch skutečných.
Fincher jemně nabádá k přehodnocení online života a možná právě proto se o tomto dramatu mluví jako o prvním vážném kandidátovi nadcházející oscarové sezóny. Přináší totiž důležitou zprávu o jednom z nejvýraznějších fenoménů končícího desetiletí. A Mark Zuckenberg je jeho symbolickým nositelem, který se nyní zlobí, že se jeho mediálního obrazu zmocňují jiní, kteří ho přetváří k mnohem obecnější výpovědi o fungování vztahů v dnešní společnosti.
Tomuto vysoce aktuálnímu filmu by možná svědčil větší časový odstup od zobrazených událostí, který by posloužil k širší reflexi tématu, o němž pojednává, přesto se domnívám, že Oscar za scénář, režii, střih nebo hudbu by mu určitě slušel. U toho za nejlepší film bych v hodnotících soudech ještě počkal do konce roku.
P.S. Pokud jste to ještě neudělali, tak po tomto deziluzivním portrétu jedné generace si Davida Finchera nebo Aarona Sorkina určitě kliknutím zařadíte mezi přátele, jejichž tvorbu budete bedlivě sledovat.
The Social Network
- Žánr: drama
- Původní název: The Social Network
- www.thesocialnetwork-film.cz
- USA 2010
- Scénář: Aaron Sorkin
- Režie: David Fincher
- Hrají: Jesse Eisenberg, Justin Timberlake, Andrew Garfield, Brenda Song, Rooney Mara, Max Minghella, Armie Hammer, Joseph Mazzello, Natalina Maggiová, David Selby
- Distribuce: Falcon
- Distribuční premiéra v ČR: 04. 11. 2010
| AVmania.cz hodnotí |
| film |   | 9/10 |