Filmových a televizních adaptací děl amerického spisovatele a mistra tiché hrůzy Stephena Kinga je velké množství. Některé z nich jsou velmi zdařilé a po právu patří do zlatého fondu světové kinematografie. Carrie Briana De Palmy, Osvícení Stanleyho Kubricka, Mrtvá zóna Davida Cronenberga, Misery nechce zemřít Roba Reinera, Vykoupení z věznice Shawshank a Zelená míle od Franka Darabonta.
K těm nezdařilým z důvodů přílišného zjednodušení předlohy do podoby jakési teenagerské fantasy patří Temná věž, která se v našich kinech objevila před čtrnácti dny. Velmi záhy ale přichází čas na reparát s převedením jiného Kingova slavného románu z roku 1986 To.
Časový posun
Více jak tisícistránková kniha, v níž autor sugestivně líčí děsivé události, jež se v americkém městečku Derry opakují každých sedmadvacet let, už se přitom jedné adaptace dočkala. Dvojdílné televizní z roku 1990, kde si vraždícího klauna Pennywise zahrál Tim Curry.
Tomu byla nabídnuta stejná role i v novém filmovém zpracování, ale on ji musel ze zdravotních důvodů odmítnout. Symbolicky sedmadvacet let od té televizní se objevuje filmová verze To. A představiteli Pennywise v ní, švédskému herci a synovi Stellana Skarsgårda Billovi je sedmadvacet let.
Od televizní verze se ale ta filmová liší posunem v čase vyprávění. Děj knihy se odehrával na sklonku padesátých let (1957-58) a pak v dospělosti hrdinů v osmdesátých letech (1984-85). Televizní verze se tohoto časového rámce držela s drobným posunem na začátek šedesátých a potom na přelom osmdesátých a devadesátých let.
Film se odehrává během jednoho roku 1988-89, tedy v čase dospělosti původních dětských knižních hrdinů. Děj vyprávění ale vychází z oné původní, retro části Kingovy předlohy z konce padesátých let. Onen posun o třicet let nevadí, problémy dětí, jejich strachy a traumata se zas tolik nemění.
Co bude možná zajímavější, tak druhý díl To, chystaný na rok 2019, který bude logicky kvůli sedmadvacetiletému odstupu událostí posunut do současnosti. Bude se zřejmě tak jako jednička poměrně důsledně držet předlohy, ale do hry možná budou mnohem víc zapojeny technologie, včetně těch informačních a sociálních, které ještě v roce 1988 nebyly.
Klub ztroskotanců
První část má díky onomu zasazení na konec osmdesátých let ráz spielbergovských dětských dobrodružství s tajemstvím, tak jak jim vzdal poctu J.J. Abrams v Super 8. To se podobně jako Super 8 odehrává na předměstí a zaměřuje se na věrohodné vykreslení světa dospívajících. A i zde se mu to díky dobře vybraným dětským či dospívajícím představitelům daří.
Najdeme zde vše, co kluky a holky v přelomovém období mezi dětstvím a pubertou, tedy někdy okolo jedenácti, dvanácti let, trápí. Nezájem rodičů, první nesmělé lásky, zrada kamarádů, školní šikana. Sedmičlenná parta, v níž je i jedna holka, si říká The Losers Club, čímž je definováno její postavení v rámci školního kolektivu.
Každý z „Klubu ztroskotanců“ či „Klubu nul“ je něčím determinován nebo ho pronásleduje nějaké trauma či fobie. Bill koktá, Ben má nadváhu, Richie cítí ze strany rodičů málo pozornosti a proto na sebe bere úlohu třídního šaška, aby tu pozornost druhých k sobě přitáhl.
Stan je Žid, Mike černoch, který přišel při požáru o oba rodiče a vychová ho dědeček - farmář, který se ho snaží přimět k tomu, aby se nebál zabít ovci. Eddie je hypochondr, který se bojí civilizačních chorob a dobře se cítí jen mezi partou svých kamarádů. A na závěr to nejhorší. Dívka Beverly. Z chudé rodiny a zneužívaná svým otcem.
Ztělesnění strachů a traumat
Jakoby ztroskotanci neměli dost starostí sami se sebou, ještě musí čelit šikaně staršího Henryho Bowerse a jeho gangu. A jak se ukáže i démonickému nebezpečí, které se v zřejmě prokletém městě zjevuje každých 27 let. Že se objevilo, se ukáže poté, co zmizí sedmiletý bráška Billa Georgie.
Bill mu vyrobí lodičku z papíru, která v dešti pluje strouhou ke kanálu, kde se zjeví klaun Pennywise. A s ním zlo, které je provázeno zvýšeným počtem úmrtí lidí v městečku, především pak dětí. Bill a jeho kamarádi se rozhodnou těmto neobvyklým a neobjasněným záhadným vraždám přijít kloub a z historie města zjistí, že se opakují v oněch cyklických intervalech sedmadvaceti let.
Jejich strůjce se skrývá v labyrintu kanálů pod městem a bere na sebe podobu toho, čeho se dotyční nejvíc děsí. Tedy různých strašidelných bytostí, které se dětem zjevují jako halucinace. Stává se ztělesněním jejich skrývaných traumat a nočních můr a vysmívaným a šikanovaným outsiderům nějaký čas trvá, než zjistí, že jen díky svému spojenectví a přátelství se dokážou postavit svým strachům. A tím i onomu klaunovi v renesančním kostýmu s červeným balonkem.
Hlubší souvislosti vzniku zla chybí
Tematizace strachu z něčeho, co se vzpírá našemu racionálnímu chápání, stejně jako důvody, proč jsou děti ostrakizovány, to vše je velmi dobře zpracováno. Samotné zlo už o něco méně. Proč se objevuje v cyklech a bere na sebe podobu klauna? Zde chybí hlubší souvislosti a myslím, že je to důsledek onoho rozdělení na dva díly, kdy v tom prvním sledujeme čistě jen dětskou linii příběhu.
V knize, kde dochází k prolínání obou časových linií, jsou dětské strachy a traumata reflektovány z pozice dospělých, kteří je umí už lépe uchopit. Nacházejí v dospělém věku jejich ozvěny a ztrátu dětské nevinnosti vidí jako daň za zbavení se těchto strachů. Dochází tak k tomu, že v dětské rovině je děj popisován a v té dospělé vysvětlován.
Ve filmu scenáristé příliš nerozebírají ani historii města a původ zla v něm. Hlubší souvislosti jsou upozaděny na úkor lekacích scén, jež umocňují zvukové a vizuální efekty. Hororové momentky jsou tvořeny explicitním zpodobněním oněch vnitřních běsů a traumat, jež sužují dětské duše. Díky jihokorejskému kameramanovi Jung-hoon Jungovi (Komorná) jsou krásné i děsivé zároveň.
Realistické zlo
Tančící klaun Pennywise se zrzavým chomáčem vlasů a žlutýma očima v podání Bill Skarsgårda je hrůznější než jeho televizní předchůdce Tim Curry. Jeho nájezdy na děti připomínají krvelačného vetřelce, ale nejděsivější je, když ony děti jen láká do svých sítí. Tehdy pracuje s jejich strachem.
Projekt To se poměrně dlouho vyvíjel a nakonec skončil v rukou argentinského režiséra Andyho Muschiettiho. Ten zaujal už svým debutem Mama,v němž zpracoval téma vlčích dětí. Původně zvažovaný režisér Cary Fukunaga se spokojil s postem spoluscenáristy filmu, který vypíchl to, co je na Kingově předloze nejsilnější. Charaktery dětských postav a jejich psychologické zázemí.
Dětští představitelé mají co hrát, režisér pak zručně buduje atmosféru napětí. Muschietti se drží jistoty knižní předlohy s její dobře vystavěnou zápletkou a trefuje cíl. Ukazuje několik podob dětského strachu, který i v té nedémonické podobě nabírá velmi odpudivých podob. Jako když šikanující Henry Bowers vrývá své iniciály do kůže těm slabším.
Dysfunkční vztahy v rodině, školní šikana, sexuální zneužívání, rasismus a všeobecná apatie lidí ve městě se nakonec jeví být v jejich realistickém popisu mnohem děsivějším zlem než samotný vraždící klaun. Stephen King se umí velmi dobře vcítit do psychologie oběti, bojující s různými druhy strachů a filmová adaptace ve vykreslení temné stránky mezilidských vztahů v tomto za ním nezaostává. Zde nacházím i její největší sílu.
To
- Žánr: horor
- Původní název: It
- www.itthemovie.com/
- USA, 2017
- Scénář: Cary Fukunaga, Chase Palmer, Gary Dauberman (předloha Stephen King)
- Režie: Andy Muschietti
- Hrají: Bill Skarsgård, Jaeden Lieberher, Finn Wolfhard, Sophia Lillis, Jeremy Ray Taylor, Jack Dylan Grazer, Chosen Jacobs, Wyatt Oleff, Javier Botet
- Distribuce: Vertical Ent.
- Distribuční premiéra v ČR: 07. 09. 2017