Andělé a démoni: recenze filmu

Mystická detektivka Šifra mistra Leonarda se stala jedním z nejúspěšnějších knižních bestsellerů počátku nového tisíciletí. Nebylo proto divu, že se její adaptace záhy chopili filmaři. Hollywoodský řemeslník Ron Howard, v jehož filmografii není nouze o ambiciózní počiny, trpící ale absencí osobitého a snadno rozpoznatelného rukopisu (Navždy a daleko, Apollo 13, Čistá duše), vsadil při propagaci svého převodu knižní předlohy Dana Browna na marketingový tah kontroverznosti, opírající se o údajný vatikánský bojkot snímku.

Literární „reader's digest“ koktejl

Ač film zaznamenal nevalné kritiky, lidé se do kin přesto hrnuli a přinesli studiu na tržbách přes tři čtvrtě miliardy dolarů, jež Šifru vynesly do žebříčku nejvýdělečnějších počinů posledních let. Producenti na to nezapomněli a držíc se rady, že vítězná sestava se nemění dokud přináší body, svěřili i pokračování do péče stejného tvůrčího týmu.

Jako předlohu pro nové langdonovské dobrodružství použili scenáristé Brownův stejnojmenný román z roku 2000, jenž o tři roky předběhl Šifru mistra Leonarda a svezl se poté na vlně úspěchu s ní spjatou. Oslavovaný i zatracovaný beletrista už zde jasně vymezil formální i obsahový ráz svých příštích děl. Zručné propojení obecně známých faktů s čirou fikcí, nahrávající odvěké lidské potřebě věřit v konspirační výklady běhu světových událostí, zabaluje do syžetového rámce krátkých úderných kapitol, končících vždy v tom nejnapínavějším místě detektivní indicií, jež nám nedovolí v četbě polevit. V další kapitole pak po vzoru šestákových vyprávění na pokračování přesouvá pozornost do nových kulis a k jiným postavám, čímž čtenáře udržuje v neustálém napětí.

Mystifikující zjednodušení poznatků z vědy (kvantová fyzika), historie, náboženství, filozofie, medicíny a umění v jeho provedení vychází vstříc všem těm čtenářům, kteří nejsou ochotni se hlouběji ponořit do podstaty těchto oborů. Raději proto přijmou tento přežvýkaný literární „reader's digest“ koktejl, plný manipulativních polopravd, sofistikovaně se tvářících citací latinských frází a rádoby objevných pohledů na pseudohistorické události, jež jsou zahaleny rouškou magického tajemství. Autor nám neustále vsugerovává zdání že vedle oficiálních dějin existují i ty skryté, o jejichž povaze ví jen hrstka zasvěcených, mezi něž on patří. Svými příběhy zároveň vyhovuje poptávce západní společnosti po větší míře spirituality přítomné v našich životech jako protipólu technicistně racionalistické doby.

Souboj s časem

Dan Brown v románu Andělé a démoni poprvé představil svého hrdinu Roberta Langdona, profesora náboženské ikonologie na harvardské univerzitě. V předchozím filmovém vyprávění odborník na šifry naznačil jak to bylo s možnou existencí potomků Ježíše Krista a Máří Magdaleny a nyní se vrhá přímo do srdce katolické církve, kde má odhalit rozsáhlé sektářské spiknutí. Scénář využívá skutečnosti, že ústředního protagonistu již představil předchozí Howardův langdonovský počin a nevrací se před události z Šifry. Film tak nekopíruje knižní časovou souslednost a jeho děj se odehrává již po vyzrazení kacířsky svatokrádežného odhalení „největšího Ježíšova tajemství“.

Z tohoto pohledu na tom musí být na počátku příběhu Vatikán opravdu zle, když je ochoten se spojit se svým někdejším protivníkem. Profesor Langdon (Tom Hanks) je povolán k dešifrování záhady, mířící do nejvyšších pater církevní hierarchie. Stojí před ním úkol ne menší než je záchrana budoucího papeže i města, v němž sídlí. Stávající vyslanec boží vůle na zemi zemřel a blíží se tradiční obřad volby nové hlavy katolické církve. Ten ale naruší spiknutí, hrozící jeho znemožněním prostřednictvím výbuchu časované bomby z elektricky nabité antihmoty, která má proměnit část Vatikánu v hrstku prachu.

Ve zvláštním režimu přísného utajení, který má zabránit nežádoucí pozornosti médií, sledujících volbu nového papeže, začíná souboj s časem. Do něho se zapojuje nejen znalec dávných symbolů, ale i vatikánská policie, papežův chráněnec a sekretář Patrick McKenna (Ewan McGregor), italská fyzička z laboratoří CERNu Vittorie (Ayelet Zurerová) a mnozí další.

V útrobách Vatikánu mezi architektonickými skvosty chrámů a kostelů, zapečetěnými hrobkami i temnými kryptami katakomb přichází na stopu mnohonásobného vraha (Nikolaj Lie Kaas), pracujícího na objednávku tajného bratrstva iluminátů. Odvěcí nepřátelé církve slibují ve svých tajných kostelech vykonat rituální popravy čtyř unesených kardinálů, kteří jsou favorizovanými kandidáty na papežský stolec, z nichž měl být v čase konkláve vybrán příští Svatý otec. Spolek osvícených vyznavačů exaktních věd volí tuto násilnou formou jako akt msty za čtyři sta let staré křivdy a represe, jichž se na nich církev dopustila.

Spekulativní zápletka

Příběh, stojící na antagonistickém střetu dvou odvěkých rivalů, přivlastňujících si právo na výklad světa - vědy a víry, symbolizovanými v institucionalizované podobě ženevským výzkumným ústavem částicové fyziky CERN a sídlem katolické církve ve Vatikánu, je oproti svému filmovému sourozenci méně provokativní, více popisný, ale obdobnou měrou spekulativní.

Z naznačeného děje je patrné že námět trpí překombinovaností, příznačnou pro brakový charakter celé zápletky. Takřka dvouapůlhodinový film si z předlohy, čítající na pět set stran, vybral z hlediska zfilmování nejatraktivnější iluminátskou linii, jíž se pevně drží. Scenáristé David Koepp a Akiva Goldsman redukují vedlejší linie, epizodní postavy i chaotické cestování, díky nimž působil charakter celuloidové Šifry tak roztříštěně. I přes zhuštěnost děje do několika málo hodin a na jedno místo vyprávění chybí rychlý spád, za což může především první polovina filmu, která se nevyhnula nejbolestivějšímu neduhu svého předchůdce. Probíhající děj, k jehož objasnění by měla stačit řeč obrazů, je opět neustále komentován jeho aktéry prostřednictvím otrocky popisných dialogů jak z nováckého seriálu na úterní večer.

S krátícím se časem, udávajícím snímku rytmus, ale získává vyprávění na tempu, přibývá akce a ve finále nechybí povinný dvojitý zvrat. K rozvíjení zápletky opět slouží odkazy na známá umělecká díla (Galileovy zápisky, sochy barokního umělce Berniniho), jež jsou zapojeny do hádankové hry, složené z postupných nápověd pro ukryté vzkazy. Logika, beroucí si při rozplétání této mozaiky dovolenou, už patří asi k povaze látky stejně jako prozaické odhadnutí zvratů, mířících k průhledné pointě ve smyslu, že nejen sovy nejsou tím, čím se zdají být.

Dětská bojovka v atraktivních kulisách

Za co je třeba filmaře pochválit je způsob jakým se vyrovnali s tím, že jim římská diecéze nepovolila natáčet na autentických místech známých lokalit. Výprava je opravdu zručná, včetně věrných replik Sixtinské kaple a Svatopetrského náměstí. Až se dostavuje pocit zda nesledujeme turistického průvodce po památkách Říma v lehce thrillerovém hávu, zprostředkovaného kamerou s citem pro detail i neobvyklé úhly pohledu. Atraktivní prostředí vydatně pomáhá k budování atmosféry, jejíž působivost zhutňuje úderně majestátní hudba Hanse Zimmera.

Tom Hanks coby religionistický sémiotik Langdon odhodil vysmívaný účes, díky němuž vypadal jako bratr postavy, již ztvárnil Nicolas Cage ve sci-fi Next. Po vzoru svých kolegů Jamese Bonda a Indiana Jonese, jejichž lesku by se určitě rád přiblížil, je takřka nezranitelný a vyvázne se zdravou kůží i ze situací, kde příslušníci speciálně vycvičených bezpečnostních složek padají jak mouchy. Při řešení konspirační záhady se svižně pohybuje od značky ke značce (zastoupenými římskými památkami) jak v nějaké bojovce na letním dětském táboře a pro vševědoucí mudrování a opájení se vlastními hypotézami nemá ani čas se sblížit se sličnou italskou kolegyní. Jejich komunikace se odehrává v čistě korektní rovině profesní spolupráce, v níž je v knize přítomné erotické jiskření cudně odsunuto do pozadí.

Andělé a démoni se nehoní tolik za senzací jako Šifra mistra Leonarda a více sledují rozvíjení detektivní linie vyprávění. Civilnější pojetí ale nemůže zastřít fakt, že autor dvakrát po sobě recykluje podobnou zápletku s mnoha příbuznými motivy i postavami, jen ji pokaždé zasazuje do jiných kulis. Snaživý napodobitel Umberta Eca tentokrát provokativně nepolemizuje s žádnými dogmaty katolické církve, ale naopak se spíše snaží o smíření vědy s náboženstvím a představení vatikánské hierarchie jako jedné z mála neměnných jistot tohoto světa.

Howardova režie bez nějakých výstředností či rafinovaností dobře konvenuje autorovu stylu povrchního brouzdání v detektivně thrillerovém žánru a monotónně střídá akční sekvence, v nichž se postavy hodně naběhají s dlouhými monology, objasňujícími situace, jež se udály nebo budou následovat. Pokud vám to bude stačit a filmová Šifra mistra Leonarda se vám líbila, její o něco zdařilejší a z hlediska filmové řeči méně sterilní následovník je filmem právě pro vás.

Andělé a démoni

• Žánr: detektivní thriller
• Původní název: Angels & Demons
• www.angelsanddemons.com
• USA 2009
• Scénář: David Koepp, Akiva Goldsman
• Režie:Ron Howard
• Hrají: Tom Hanks, Ayelet Zurerová, Ewan McGregor, Stellan Skarsgärd, Carmen Argenziano, Armin Mueller-Stahl, Nikolaj Lie Kaas, Pierfrancesco Favino
• Distribuce: Falcon
• Distribuční premiéra v ČR: 14. 5.2009