Raoul Taburin: hravá komedie o tíživém tajemství špičkového opraváře kol [recenze]

Více než rok od premiéry ve francouzských kinech se do těch našich dostává hravá komedie, zasazená do malebné oblasti Provence. Na motivy komiksové předlohy slavného francouzského karikaturisty, ilustrátora a humoristy Jeana-Jacquea Sempého ji do filmové podoby převedl scenárista Guillaume Laurant.

Ten se scenáristicky podílel na filmech Amélie z Montmartru nebo Příliš dlouhé zásnuby režiséra Jeana-Pierra Jeuneta. Na Netflixu jsme pak mohli vidět, jak dopadla adaptace jeho stejnojmenné knihy Kde je moje tělo?, která bylo vyhlášena na Césarech nejlepším animovaným filmem rokem a dostala se i do nejužší oscarové nominace v této kategorii.

Cit pro převedení komiksové látky osvědčuje Laurant i v případě Sempého útlé předlohy o asi sto stránkách Raoul Taburin. V ní se spoluautor populární série o Mikulášových patálií, vznikající ve dvojici s Reném Goscinnym, vrací ke své celoživotní lásce: cyklistice.

Tajemství nebo spíš prokletí

A právě ona se stává součástí tajemství, nebo možná spíš prokletí, hlavního hrdiny. Tím je Raoul Taburin (Benoît Poelvoorde), geniální opravář kol a místní legenda, proslavená svým akrobatickým kouskem právě s tímto dopravním prostředkem.

Raoul se stává i vypravěčem příběhu. Vracíme se s ním do jeho dětství v provensálském městečku, kde jeho otec pracuje jako pošťák. Jak nám ukazuje úvod ze současnosti, povolání se tu dědí z generace na generaci, ať už jde o řezníka nebo optičku a stejně tak byl v dětství připraven svého otce profesně následovat i on.

Kde je moje tělo? – nejlepší animovaný film roku 2019 na Netflixu [recenze]

Jenže to mělo malý háček. K doručování pošty používal jeho otec kolo, na němž se jeho syn nikdy nenaučil jezdit. Při každém pokusu o udržení rovnováhy tento skončil jeho pádem na zem. Raoulovi se ale dařilo před ostatními, včetně jeho otce, vždy důmyslně tento handicap maskovat. A právě způsoby, kterými tak při závodě dětí na náměstí na kolech nebo při školním cyklistickém výletě činil, se stávají součástí zábavného vyprávění, které ukazuje, jak to dopadá, když si vaše tajemství začne žít svým vlastním životem.

Tak se může snadno stát, že je za akrobata na kole považován někdo, kdo na něm neumí jezdit. Ale tím jak moc se o to snažil, včetně rozboru jeho struktury, se z Raoula stal špičkový opravář kol. Za pomocí svého výtečného sluchu byl a je schopen detekovat každé vychýlení v mechanice jízdních kol a ke spokojenosti zákazníků ho opravit.

Tíha skrývané pravdy

Zároveň sledujeme ve vypravěčových návratech do různých částí jeho života, jak se snažil se svým tajemstvím vyrovnat tím, že by se o jeho tíhu podělil s někým blízkým. S otcem, jehož postava, která má věčně dýmku v puse, evokuje režiséra Jacquese Tatiho, s první láskou i tou, jež se stala jeho manželka. Právě svatební podmínka půvabné Madeleine (Suzanne Clément), že nesedne na kole, mu náramně přišla vhod, i když předstírá, jak se něčeho vzdává s těžkým srdcem.

Tento slib, který dal své ženě, se mu ale vrací, když do městečka na jihu Francie přijíždí známý pařížský portrétní fotograf Hervé Figougne (Édouard Baer) s úmyslem ztvárnit každého člověka nebo rodinu ve městečku na dokonale zkomponované fotografii, která by vyjadřovala to, co je pro něho nebo pro ni typické. Řeznická rodina se fotí se sekáčkem na maso před svým krámkem a na řadu má přijít i Raoul se svým kolem, kdy chce fotograf zachytit to, čím se proslavil. Jeho sportovní dovednost na něm.

Dva papežové: živá debata, ukazující cestu, jak překlenout kulturní války mezi konzervativci a liberály [recenze filmu]

A tak se přes různé fáze vypravěčova života, kdy postavám bylo 6, 11 nebo 20 let a ztvárňovali je mladší herci a herečky, dostáváme do současnosti, kdy na Raoula čím dál intenzivněji doléhá to, co celý život úzkostlivě skrýval. Ve fotografovi přitom nachází spřízněnou duši skrze přiznání si vlastní nedostatečnosti, ale i tak zoufale hledá řešení, aby pravda nevyšla veřejně najevo.

Nepřekvapí asi, kam všechna ta absurdní snaha ji zakrýt graduje. Do poznání, že právě sdělením pravdy z člověka spadne obrovský balvan, který ho tížil, když ji tajil. Ať už ze studu, vlastní slabosti nebo obavy, že jejím vyjevením klesne v očích těch, na nichž mu záleží nebo kteří ho na základě falešné konstrukce nějak vnímali.

Kouzlo provensálského venkova

Sempé a tvůrci, kteří se ujali jeho díla, přitom jednoduché poučky, že lež má krátké nohy nebo že s pravdomluvností nejdál dojdeš, dovedou podat za pomocí tvaru, který je hravý, poetický i groteskní zároveň. Najde se v něm místo pro fantaskní či lépe řečeno magicko realistické prvky, jako je ten, že se hrdinova noční můra v podobě kola mění v něco, co jej následuje, i když nechce, absurdní momenty i ty poetické, jež do velké míry utváří už samotné prostředí venkova na jihu Francie.

Pro natáčení filmaři použili vesnici Venterol v Provence, k jejímuž starosvětskému kouzlu hrabalovského městečka, kde se zastavil čas, dopomohli architekti, kteří z ní odstranili vše, co až příliš evokuje současnosti. Po měsících koronavirové krize vás ten pohled na úzké uličky, tradiční krámky na náměstí i posezení s vínem, s nádhernou přírodou okolo, nadchne, stejně jako budovaný dojem sousedské pospolitosti, který tady panuje.

Na nože: Daniel Craig jako americký Hercule Poirot [recenze filmu]

Z filmu sálá vlídná, hřejivá atmosféra, která je daná nejen letním obdobím, které provází jednotlivé obrazy z minulosti i současnosti, ale i tím, jak kameraman k jejich zprostředkování používá teplé, pastelové barvy. A také tím, že se tvůrci lidským slabostem a selháním, jež se mění v traumata, nevysmívají, ale nacházejí pro ně pochopení.

Je přitom znát, že Sempého poetika je Laurantovi blízká a že ji dovede adekvátně zprostředkovat. Komiksovou předlohu odráží i oblečení postav, které je například v případě hlavního hrdiny neměnné v tom, že nosí pořád montérky. Film vás tak má šanci oslovit svým pozitivním laděním a nenásilným předáváním stále platných mouder. A také půvabem francouzského venkova a žen v květovaných šatech, které tu nacházejí shovívavost pro slabosti svých protějšků.

Raoul Taburin

• Žánr: komedie
• Původní název: Raoul Taburin
• www.wildbunch.biz/movie/raoul-taburin/
• Francie, 2018
• Scénář: Guillaume Laurant (předloha Jean-Jacques Sempé)
• Režie: Pierre Godeau
• Hrají: Benoît Poelvoorde, Suzanne Clément, Edouard Baer, Grégory Gadebois, Ilona Bachelier, Vincent Desagnat, Marilou Aussilloux
• Distribuce: Aerofilms
• Distribuční premiéra v ČR: 04. 06. 2020