Prozaik, reportér, cestovatel a zakladatel geografického magazínu Koktejl Josef Formánek (1969) je jedním z nejúspěšnějších současných domácích autorů. Napsal dosud sedm knih a všechny nesou výrazné autobiografické rysy. Je tomu tak i v případě jeho šestého románu Úsměvy smutných mužů (2014), který je popisem nejhorší etapy spisovatelova života, kdy se ocitl v protialkoholní léčebně.
Tento bestseller se nyní rozhodl zadaptovat Dan Svátek. Dvaačtyřicetiletý scenárista, režisér a producent, který po segmentu z povídkového triptychu Začátek světa (2000) samostatně debutoval dramatem Zatracení (2002). V něm se opíral o skutečný příběh českých pašeráků heroinu v Thajsku. Jeho třetí film Hodinu nevíš... (2009) se zas inspiroval heparinovými vraždami v havlíčkobrodské nemocnici, mezitím ještě natočil anglicky mluvený snímek Blízko nebe (2005).
Dan Svátek se věnuje i tvorbě pro televizi. Po thrilleru Occamova břitva (2012) a třídílné minisérii podle scénáře Josefa Klímy s názvem Reportérka (2015) letos pro Českou televizi přichystal kriminální seriál Stockholmský syndrom s Davidem Švehlíkem v hlavní roli. Ten ztvárňuje ústřední roli Josefa i v režisérově čtvrtém celovečerním filmu, k němuž si spolu s autorem předlohy napsal i scénář.
Z knihy převzatý autorský komentář
To, že Josefa Formánka přizval k práci na scénáři, se pozitivně odrazilo v realistickém, autentickém charakteru vyprávění. Z knižní předlohy, koncipované jako deníkové zápisky pacienta protialkoholní léčebny a tvořené autorovými introspektivními pasážemi, zamýšlejícími se nad tím, proč mu pití přerostlo přes hlavu a dostal se až sem, spolu s jeho pozorováním dalších pacientů a jejich příběhů, filmový tvar přebírá tento vypravěčský komentář.
Autorský voiceover je ve filmových adaptacích knižních předloh záležitost vždy dvojsečná. Zde ale režisérovi pomáhá a nepůsobí vyloženě nadbytečně. Doplňuje totiž až příliš rozdrobenou epizodickou strukturu vyprávění, která nám informace o jednotlivých postavách dávkuje prostřednictvím retrospektivních střípků z jejich minulosti.
Charakterizace vedlejších postav obětí epizodické struktury vyprávění
Kdo tuto fragmentarizovanou narativní strukturu se zapojením flashbacků odnáší, jsou postavy vedlejší z řad pacientů léčebny, lékařského a zdravotního personálu nebo lidí venku, kteří jsou s pacienty spojeni. Těm všem chybí výraznější charakterizace. O Josefově manželce se toho mnoho nedozvíme, stejně tak o jeho první ženě nebo starší dceři z prvního manželství. Fungují tak víceméně jen jako motivace pro Josefa, proč se z alkoholismu vyléčit.
V prostředí léčebny se setkáváme s doktorem filozofie Pravoslavem (Rostislav Novák st.), který má s Josefem konflikty kvůli svým (ne)hygienickým návykům. Jarmil (Jiří Maryško), komediant s krásným hlasem, se mu svěří, že před pár lety hrával v německém gay pornu. Je tu také Evžen, který má díky užívání lysohlávek, zapíjených rumem, narušené vnímání světa.
Hraje ho „hvězda“ z pořadu Prostřeno Karel Ondrka, který zde předstíral projevy Tourettova syndromu, než se ukázalo, že je to všechno jedna velká Kazmova blamáž. Herecký ansámbl je velmi kvalitní. Pacienty hraje dále například Jaroslav Plesl nebo František Černý z kapely Čechomor, Josefovy rodiče pak Alois Švehlík a Táňa Medvecká. Nikdo z nich ale nemá natolik výrazný dramatický oblouk, že bychom se s ním emočně nějak ztotožnili.
Ne kvůli druhým, ale kvůli sobě
Jinak je tomu v případě trojice, potažmo čtveřice výrazných postav, i když ta Tomášova úloha je menší než ty ostatní. Jde o úspěšné, nebo kdysi úspěšné muže v nejlepších letech. Spisovatele Josefa (David Švehlík), sportovce Honzu (Ondřej Malý), úředníka Milana (Jaroslav Dušek) a umělce Tomáše (Ivan Franěk).
Hlavní postavou je spisovatel Josef. Uzavřený a přemýšlivý muž, který se i přes své “mistrovské” holdování alkoholu dostal do léčebny teprve poprvé. Josef je sice úspěšný spisovatel, ale až masochisticky k sobě sebekritický. Pití mu pomáhalo psát a stýkat se s lidmi. Bez něj neumí fungovat, psát, spát ani žít. Nebo si takto alespoň ve své mysli vsugeroval.
Josef je podruhé ženatý, má krásnou ženu Danu (Marika Šoposká) a malou dcerku Nelu. Z prvního manželství má ještě dospělou dceru Veroniku. Kvůli těmto třem ženám jeho života se vydává na léčení. Chce to tam překlepat a pak se uvidí. Návrat domů a opakované selhání ho ale vrací do léčebny zpět. Teď už si musí uvědomit, že tu není kvůli druhým, ale kvůli sobě, aby přežil.
Jeho přehlíživý intelektuální nadhled nad ostatními pacienty je pryč. Teď už je mnohem pokornější, s vědomím toho, že na tom není lépe než oni. A odhodlaný s alkoholem definitivně skončit. A nejen to. Chce i od základu změnit svůj život. Cesta ze závislosti ale není jednoduchá a on vidí šanci v tom nahradit jednu závislost jinou. V tomto případě sportovní. Začne proto běhat. A zvolí si cíl opravdu nelehký, uběhnout maraton.
Syrové podání závislosti na alkoholu
Přesně to udělal Josef Formánek, který se zúčastnil televizního pořadu České televize Parta Maraton. Spolu s pěti dalšími účastníky byl během osmi měsíců trénován, aby v červnu roku 2016 uběhl Pražský maraton. A on to dokázal.
Jeho silná vůle mu pomohla překonat závislost na alkoholu, s jehož démonem bojoval. Bitvu vyhrál, byť ví, že válka skončená není. A o té bitvě se rozhodl napsat román se spoustou tragikomických situací, protože alkoholici jsou sice smutné existence, ale s mnoha veselými zážitky, které je do léčebny dostaly. Film tuto euforičnost, již alkohol poskytuje, zachycuje, ale mnohem větší důraz klade na to, jak si alkohol člověka podmaňuje a stává se jeho otrokem.
V ukázkách alkoholických extempore a fyzických projevů, s nimi spjatých, si režisér nebere servítky a umí být velmi syrový a jít až do krajností. A David Švehlík mu jde svým výkonem naproti. Stud před malou dcerou v koupelně, jízda v opilosti autem, alkoholické křeče, abstinenční příznaky před nákupem vodky v obchodě, delirium tremens. To všechno jsou dostatečně silné obrazy, jež nepotřebují žádný autorský komentář.
David Švehlík se do role opravdu pokládá a ve své mimice, pohybech těla, hře očí a celkovém výkonu ukazuje a odstiňuje všechny fáze, jimiž alkoholik prochází. Od euforie, sebeklamů, propadů, přezíravé a vzpurné vzdorovitosti, sebelítosti, až po naprostou ztrátu soudnosti a důstojnosti.
Spolubojovníci z mokré čtvrti
Další pacienti léčebny na tom nejsou o moc líp. Lehce arogantní a povýšenecký bývalý reprezentant v triatlonu a podnikatel Honza vlastnil firmu se stomiliónovými obraty, desítkami zaměstnanců a velkou budoucností. Dokázal vše, co si umanul, ve sportu i osobním životě. Už neměl kam stoupat a tak si našel zálibu v alkoholu, který ho posunoval do jiných výšin. A z nich samozřejmě následoval dlouhý pád. V léčebně je už poněkolikáté a jeho pokusy o vítězství nad chlastem mají jistý racionální nádech, kterého se drží.
Svůj příběh má i charismatický umělec Tomáš, který nadevše miloval svou ženu a nevlastní dceru. Problém byl v tom, že nevlastní dceru začal milovat až příliš. A ona mu tu lásku opětovala. Ve vztahu k ní zašel příliš daleko a následky na sebe nenechaly dlouho čekat.
A pak je tu ještě ten čtvrtý. Milan, úředník s vášní pro matematiku, který v číslech vidí ukrytou budoucnost. Má svůj svět čísel a věří, že je vyslancem z vesmíru, který už je na Zemi velmi dlouho. Během té doby několikrát změnil podobu a byl například archandělem Gabrielem.
Jaroslav Dušek tohoto paranoidního vizionáře hraje překvapivě civilně. Jako uzavřeného člověka se smutným pohledem a smíchem uvnitř, plným bolesti. Svou tichou, plachou a zasněnou povahou je Josefovi nejbližší. I on věří, že se se k němu vrátí jeho žena a dvě děti.
Tragikomický příběh o cestě na dno a zpět
Nejen nad touto čtveřicí drží pevnou ruku primářka Válková (Simona Babčáková), která s ostatním personálem léčebny na terapiích pracuje s psychologií jedinců i celého kolektivu, přičemž tato terapie slouží jako další vhled do osudů pacientů léčebny. Mnozí se léčí opakovaně a opravdu pro ně platí, že nepít znamená přežít.
Přes dno lahve se tito pijáci dostali na samotné dno života. Alkohol jim vzal ženy, zdraví, majetek, přátele, děti, sebevědomí, sebeúctu, vlastní důstojnost. Teď hledají cestu zpět, někteří opakovaně a poznávají to, o čem se Josef Formánek vyjádřil v jednom z rozhovorů: „Pokud pijete, spolustolovníci vás objímají kolem ramen, pokud jste na dně, odvrátí se a pomoci vám nikdo nechce.“
Odtud i ladění filmu. Místy ironická, absurdní, černá, hořká, ale převážně smutná tragikomedie, stojící na dobrých hereckých výkonech, autentickém prostředí psychiatrické léčebny v Petrohradu u Jesenice na Rakovnicku a upřímném a tedy syrovém podání toho, co představuje boj s démonem alkoholu.
Režisér mu v souladu s předlohou dává i fantaskní ráz, když Josefovy abstinenční sny zhmotňuje do podoby černého draka coby symbolu alkoholu, který se každou noc vrací, aby přemohl Josefovu mysl a sílu proti němu bojovat. Další rozměr filmu dodává hudební doprovod Ondřeje Havlíka, známého jako En.dru, založený na smyčkách a beatboxu.
Film o cestě ze dna vzhůru vás donutí přemýšlet nad osudy, vůlí a motivací všech zúčastněných. A možná i nad tím, jak snadné je na ono dno spadnout a jak těžké je se z něho vyhrabat zpět. Na ty, kterým se to podařilo, je přitom třeba pohlížet s respektem a pochopením. A na ty, kterým ne, jako na nemocné, kteří si zaslouží naši pomoc. Naději potřebují všichni a tento film s tématem, důležitým pro celou společnost, jim ji dává.
| AVmania.cz |
| Úsměvy smutných mužů |
|
8 |
Úsměvy smutných mužů
- Žánr: tragikomedie
- www.usmevysmutnychmuzu.cz/
- Česko, 2018
- Scénář: Dan Svátek, Josef Formánek
- Režie: Dan Svátek
- Hrají: David Švehlík, Jaroslav Dušek, Ondřej Malý, Ivan Franěk, Marika Šoposká, Simona Babčáková, Jiří Maryško, Jaroslav Plesl, Rostislav Novák st., Marika Procházková, Petra Nesvačilová
- Distribuce: Bontonfilm
- Distribuční premiéra v ČR: 12. 07. 2018