Při dlouhých cestách autem na dovolenou se nudící děti dokážou měnit na tvory nebezpečné vašemu duševnímu zdraví. Jak zabránit takové pohromě?
Ještě před pár lety jsem psával před prázdninami čtenářsky tyto oblíbené články jako praktické technické tipy – zkrátka co koupit, co je výhodnější, či lepší. Osobně se domnívám, že poslední rok či dva takové rady nemají už velký smysl. Dnes spíš řešíme, jak všechny ty elektronické přístroje, které sebou děti táhnou, připojit k té jediné 12V zásuvce v autě.
Z pohádky do pohádky
Pokud se podíváme zpět, tak v dobách mého dětství byla přítomnost autorádia na palubě auta spíše raritou než pravidlem, ale také nebyla žádná povinnost poutat se pásem do sedaček. Mezi oblíbené kratochvíle patřilo počítání různých barev či značek okolojedoucích aut, nebo slovní kopaná. První kazetové přehrávače v autorádiích znamenaly nástup hudby, ale také různých nahraných pohádek, které se daly cestou poslouchat.
V devadesátých letech pak člověk v autobuse nebo v autě mohl narazit na šťastného majitele walkmana (přenosného kazetového přehrávače), ti šťastnější pak poslouchali discman, u kterého se řešila spíše velikost vyrovnávací paměti, aby při otřesech cédečko nepřeskakovalo.
V autobusech člověk mohl narazit na VHS přehrávače, ale skutečný nástup multimédiií přišel teprve v novém tisíciletí spolu s rozšířením DVD média. První integrované multimediální systémy byly příšerně drahé, a tak přenosné DVD přehrávače byly populárním řešením pro zabavení dětí na cestách. Dvě obrazovky, kdy každé dítě mělo na sedadle před sebou svůj LCD displej, patřilo mezi luxusní varianty. MP3 audio se pomalu rozšiřovalo mezi lidi a začínalo trápit na fyzická média zvyklá hudební vydavatelství a v autech autorádia pomalu měnila kazetové mechaniky za ty schopné pojmout CD disky (a v kufrech se usídlily CD měniče). Není tomu tak dávno, kdy se na cesty bral notebook, aby se děti mohly cestou kouknout na pohádku.
Spolu s vypalováním DVD a rozšiřováním pirátských DivX filmů se pomalu rozšířily MP3 přehrávače, aby i ony pak nakonec podlehly osudu, kdy po integrování MP3 přehrávačů do telefonů postupně ty samostatné skončily v šuplíku. Nicméně i když „osobní sluchátkový“ zvuk pomalu ale jistě mířil do ulic, tak pro děti na dlouhých cestách na dovolenou stále zůstávaly největší atrakcí filmy a pohádky sledované na tátově notebooku.
Definitivní zlom multimediální zábavy přišel až s nástupem „dotekáčů“. Dnes má svůj tablet či smartphone pomalu každé dítě na základní škole, sledování videí a poslouchání hudby kdykoliv a kdekoliv je naprostou samozřejmostí. Problémem při cestách autem tak není „jak zabavit“ děti, ale jak je přesvědčit, aby pořád nekoukali do smartphonu a nehráli nějakou hru.
Překvapit děti nějakou novou pohádkou při cestě na dovolenou bývá už velký problém (pro dnešní generaci dětí je pohádka „děsně stará“ už rok po uvedení do kin). To se spíše povede rodičům zabodovat nějakou pohádkovou klasikou z minulého tisíciletí, kdy dnešní caparti ještě vůbec nebyli na světě.
Zpátky na stromy
V této době radit co pořídit pro děti na cesty nemá podle mne smysl. Ano, snad nějaká lepší sluchátka, která dobře izolují okolní hluk, aby si nelikvidovali tolik svůj sluch. Nebo možná budete řešit, že při cestě během slunečného dne není na obrazovce tabletu či smartphnu z filmu moc vidět. (A to zase řeší větší pozornost maximálnímu jasu displeje při výběru a nákupu.)
A jaký bude závěr? Pokud jedete na dovolenou, odložte na chvíli všechny přístroje, tablety, smartphony, sluchátka. Alespoň na chvíli. Pokuste vypnout na chvíli třeba i rádio a zapomenout na audio a videotechniku. Zkuste třeba těch pár hodin v autě vzít jako dar. Jako příležitost skutečně, vědomě být a mluvit v dnešní uspěchané době se svými dětmi. Ona slovní kopaná je také zábava, při hře na asociace se o svých dětech můžete dozvědět spoustu zajímavých věcí. A podobných her, které nejsou na tabletu, je více. Nemusíme děti přece pořád odkládat k obrazovkám, ne?