Borat Subsequent Moviefilm – provokace tím, co se za Trumpova prezidentování vlastně stalo normou [recenze filmu]

Čtrnáct let uběhlo od uvedení filmu, v němž se britský komik Sacha Baron Cohen převtělil do svého nekorektního alter-ega v podobě fiktivního kazašského reportéra Borata Sagdijeva. Borat se představil jako zaostalý a amerických reálií neznalý idiot, plný obskurních předsudků, které prezentoval s naprostou samozřejmostí jako neochvějné pravdy. Jeho neskrývaný rasismus, antisemitismus a misogynství posloužily ve filmu jako katalyzátor skutečných nálad ve společnosti, sešněrované politickou korektností.

Je covod-19 liberální blamáž?

Dvojku se Cohenovi a celovečerně debutujícímu režisérovi Jasonu Wolinerovi podařilo připravit rychle a takřka v utajení. Do její přípravy, která začala na podzim loňského roku, zasáhla koronavirová pandemie, která se vedle tématu amerických voleb stala improvizovaně jedním z jejích témat.

Nasazení filmu streamovací službou Amazon Prime 23. října, tedy týden a půl před prezidentskými volbami, pak jasně deklaruje zájem tvůrců do nich aktivisticky zasáhnout. Odtud i výzva v lámané angličtině, která běží pod závěrečnými titulky „Běžte volit, nebo budete popraveni“.

Že Sacha Baron Cohen není příznivcem prezidenta Trumpa a republikánské administrativy, asi není třeba připomínat. Kdo před dvěma lety sledoval seriál Who is America?, ví, jak umí v převlecích demaskovat jednání a smýšlení nejen republikánských politiků a jejich příznivců z řad krajní pravice.

V Boratovi dvojce v tomto konceptu pokračuje a pandemie mu v tom v extrémně polarizované společnosti nahrává. Protože právě mezi voliči Donalda Trumpa je mnohem víc těch, kteří ji popírají nebo hledají pro její výskyt různá obskurní vysvětlení. Ostatně i na to, odkud se vzala a kdo je jejím nositelem, nabídne film zábavnou odpověď.

Cohen, spolu s množstvím spoluscenáristů, se ve filmu zaměřuje na to, jakým lžím a konspiračním teoriím nejen ohledně šíření pandemie jsou ochotni Trumpovi podporovatelé věřit. Přesvědčí se o tom během krátkodobého pobytu s dvojicí mužů během lockdownu v jejich domě, kde mu vykládají, že Hillary Clinton pije krev dětí.

S nimi se zúčastní i srazu odpíračů pandemických opatření a nošení roušek. Pro tyto lidi je covid-19 liberální blamáž a Borat je v převleku vybudí svou country písní o tom, komu je třeba vstříknout wuchanskou chřipku do žil, rozsekat je jako Saúdové nebo zplynovat k reakcím, typickým pro setkání neonacistů. Je to podobné jako na příbuzných demonstracích u nás, jen zde odpor směřuje k Baracku Obamovi, doktoru Faucimu nebo WHO. A samozřejmě vůči vědcům a novinářům.

Uvědomění si vlastní důstojnosti

Borat se ale nezaměřuje jen na příznivce Trumpa, ale i na něj samotného a jemu blízké spojence. Jedním z nich je viceprezident Mike Pence, kterému se Borat chystá darovat nejprve šimpanze a potom svou dceru Tutar (Maria Bakalova). Kazašský premiér se tímto darem snaží vlichotit do přízně Donalda Trumpa a povolává proto zpět do služeb Borata.

Toho sice poslal po jeho předchozí reportérské misi v Americe za znectění Kazachstánu do gulagu, ale nyní cítí, že v Bílém domě je někdo, kdo by mohl rozšířit seznam jeho sympatických spojenců jako je Putin, Bolsonaro nebo Kim Čong-un. Opičák Johnny, který je současně pornohercem i kazašským ministrem kultury, ale cestu nepřežije a namísto něj se v bedně, v níž cestoval, objeví nečekaně Boratova patnáctiletá dcera Tutar.

Ta pod vlivem kreslené pohádky o vidlačce ze Slovinska, která si našla staršího pracháče, který ji uzavřel do zlaté klícky, také touží po té své. A v kleci, ale nikoliv té zlaté, ji skutečně její otec v Americe převáží. Pod vlivem příručky kazašského ministerstva zemědělství pro „majitele dcer“ to považuje za normální.

Když ale zjistí, že mocní muži v letech prahnou víc po mladých ženách než po sexuálně výkonných primátech, rozhodne se ze své dcery udělat nástroj družby Kazachstánu s Amerikou. Zanedbanou dívku pod vlivem společenských trendů začne přetvářet v návnadu na muže, ale ta si při tomto procesu a pod vlivem vychovatelky, která ji seznámí s postavením žen v civilizovaném světě, začne uvědomovat svou ženskost a vlastní důstojnost.

Emancipační linie, kdy se dívka vymaňuje z patriarchálního světa a poznává, že ženy dávno berou osud do svých rukou a nezůstávají jen u tradičních rolí, které jsou jim mužským světem přisuzovány, jde ruku v ruce se sbližováním otce s dcerou. Film získává výrazný feministický podtón, vyjádřený i v samotném jeho závěru.

Parťačka při realizaci šílených nápadů

Čtyřiadvacetiletá bulharská herečka Maria Bakalova se přitom Cohenovi stává významnou spojenkyní při realizaci jeho šílených nápadů. Jako když spolu tančí na plese debutantek, kdy při tanci dojde i na ukázku toho, že zrovna menstruuje, nebo když ji na republikánské konferenci CPAC chce darovat Mikeu Pencovi. Borat se na tuto konferenci dostaví v bílé kápi členů Ku-Klux-klanu, vzápětí se převleče za Donalda Trumpa a až tehdy ochranka reaguje.

Převleky používá Cohen neustále, protože si je vědom jako fikční i skutečná postava, že figura Borata je dostatečně známá na to, aby mohl používat dál její krytí. Používá tak další masky jako je záměrně přehnaný a zkarikovaný obraz Žida s obřím nosem, který v synagoze vede rozhovor s dámou, která přežila holocaust o tom, že se na internetu dočetl, že holocaust ve skutečnosti nebyl.

Film tak působí jako pásmo skečů a více či méně zábavných scén, u nichž už jako diváci možná tolik neřešíme, jako v případě původního filmu, nakolik jsou inscenované nebo vycházejí z reality. Je zřejmé, že i ona realita je za pomocí střihu a posunu nebo vytržení kontextu daných událostí, upravována tak, aby to vyhovovalo záměru tvůrců. Někde Cohen manipuluje víc, jinde nechá své „oběti“, aby se zdiskreditovaly samy svým jednáním nebo tím, co říkají a jak na dané podněty reagují.

Sporná v tomto ohledu je určitě pasáž s Trumpovým právníkem Rudym Giulianim, která vypadá jako, že si v přítomnosti novinářky, jíž je Boratova filmová dcera, sahá na posteli do kalhot. Giuliani to přitom vysvětloval tak, že si upravoval košili v kalhotách poté, co mu byl sundán po rozhovoru mikrofon.

Chicagský tribunál: Aaron Sorkin si na Netflixu v soudním dramatu říká o Oscary [recenze filmu]

Motivem s darováním dcery Mikeu Pencovi nebo posléze Giulianimu se Sacha Baron Cohen naváží do toho, jak se tito stárnoucí muži prezentují a co na ně vyplavává na povrch ohledně jejich chování k ženám. To je stejné i u Trumpa a Cohen jen provokuje tím, co se stalo za jeho prezidentování vlastně normou.

Prezidenta, který vyzývá hlasatele bílé nadřazenosti z řad krajně pravicového uskupení Proud Boys, aby zůstali po násilnostech v ulicích ve střehu, nebo jenž radí léčit covid-19 injekcemi s dezinfekcí, asi málokterý komik překoná v míře bizarnosti toho, jak se on sám prezentuje.

Sacha Baron Cohen satiru, která si bere na paškál rasové, genderové a jiné předsudky a jež má výrazně protitrumpovský ráz, obohacuje o rodinnou linii sbližování otce a dcery, která má emancipační, feministický nádech. Realita v podobě atmosféry ve společnosti před prezidentskými volbami, do níž zasáhla koronavirová pandemie, mu nahrává ve výběru témat, na něž své satirické zacílení míří. Nepřekvapuje už jako v jedničce, ale náladu rozdělené Ameriky vystihnout se zábavnou nadsázkou umí.

Borat Subsequent Moviefilm: Delivery of Prodigious Bribe to American Regime for Make Benefit Once Glorious Nation of Kazakhstan

• Žánr: satira
• Původní název: Borat Subsequent Moviefilm: Delivery of Prodigious Bribe to American Regime for Make Benefit Once Glorious Nation of Kazakhstan
• www.kazakhsagainstforeignmeddling.kz/
• USA, 2020
• Scénář: Sacha Baron Cohen, Anthony Hines, Nina Pedrad, Dan Swimer, Erica Rivinoja, Jena Friedman, Peter Baynham, Lee Kern
• Režie: Jason Woliner
• Hrají: Sacha Baron Cohen, Maria Bakalova, Tom Hanks, Rudy Giuliani
• Distribuce: Amazon Prime
• Distribuční premiéra v ČR: 23. 10. 2020