Film Všechny prachy světa, nominovaný na tři Zlaté glóby a jednoho Oscara, byl do kin uveden za poměrně dramatických okolností. Po několika obviněních herce Kevina Spaceyho ze sexuálního obtěžování v rámci kampaně #MeToo stálo studio Sony a osmdesátiletý režijní veterán Ridley Scott před problémem, jak se k této skutečnosti postavit.
Přeobsazení Kevina Spaceyho
Film už byl natočený a studio při jeho uvedení mohlo očekávat nejen bojkot ze strany médií, ale i diváků, považujících Spaceyho chování za hodné odsudku. Druhá varianta byla Spaceyho postavu přeobsadit a očekávat zase útoky z druhé strany, stojících na straně herce, které budou studio obviňovat z pokrytectví.
Studio nakonec zvolilo druhou, z komerčního hlediska asi lepší variantu, a režisér Ridley Scott v doslova šibeničním termínu šesti týdnů před americkou premiérou scény s Kevinem Spaceym přetočil. Dlužno dodat, aniž by to nějak výrazněji poznamenalo výsledek.
Paradoxem této situace je, že pro roli miliardáře J. Paula Gettyho režisér původně počítal s osmaosmdesátiletým hercem Christopherem Plummerem, který byl ale zřejmě kvůli vysokému věku nebo menšímu komerčnímu potenciálu nahrazen právě Spaceym, kterému je osmapadesát. Kevin Spacey tak musel být maskéry uměle přibližován věku Gettyho postavy, které bylo v době únosu jeho vnuka osmdesát, zatímco u Plummera by toto obsazení vzhledem k jeho věku bylo určitě přirozenější.
Platy v Hollywoodu a #MeToo
Tím ale mediální kontroverze kolem tohoto přeobsazení zdaleka nekončí. Časopis Variety totiž zveřejnil výzvu agenta Michelle Williams, že jeho klientka za ony dotáčky dostala asi tisícinu toho, co její mužský kolega ve filmu Mark Wahlberg. A že i její honorář za roli činil asi osminu toho Wahlbergova.
A znovu se rozproudila diskuse, tentokrát o genderově nerovnoměrných platech v Hollywoodu a showbyznysu, na niž pak Wahlberg reagoval vzdáním se části svého honoráře ve prospěch své kolegyně i kampaně Time's Up, kterou rozjely hollywoodské herečky proti systémovému obtěžování v Hollywoodu i mimo něj.
Všechny tyto společenské okolnosti uvedení filmu zde nezmiňuju náhodou, protože dobře dokreslují nejen atmosféru v současném Hollywoodu, ale souvisí i s tématem filmu a mocí peněz v lidských životech. O tom, zda bude někdy snímek uveden v původní verzi s Kevinem Spaceym je možné jen spekulovat (druhý trailer v článku je ten s původním obsazením), každopádně Christopheru Plummerovi ono přeobsazení přineslo nominace pro nejlepšího herce ve vedlejší roli jak na Zlatých glóbech, tak na Oscarech.
Únos v Itálii
A teď už k samotnému filmu, který v sobě ukrývá víc problémů, než jsou ty zmíněné v úvodu. Scenárista David Scarpa (Poslední pevnost, Den, kdy se zastavila Země) se rozhodl popsat dramatické okolnosti únosu vnuka ve své době nejbohatšího člověka světa. Tím byl Jean Paul Getty (1892 - 1976). Americký průmyslník, ropný magnát, sběratel umění a mecenáš, který proslul velkou šetrností.
Jeho šestnáctiletý vnuk Paul (Charlie Plummer) se v době, kdy se odehrává hlavní dějová linie, potloukal jako hippie v Itálii. Navštěvoval noční kluby, chodil na levicové demonstrace a žil bohémským životem. 10. července ráno byl maskovanými muži unesen, naložen do dodávky a odvezen na neznámé místo v Kalábrii.
Únosci se ozvali jeho matce Abigail nebo Gail Harris (Michelle Williams) s požadavkem výkupného ve výši 17 milionů dolarů, což pro rozvedenou, nemajetnou ženu byla částka, kterou nemohla zaplatit. Ne tak ale pro Paulova dědečka, Jeana Paula Gettyho (Christopher Plummer), na něhož se Gail obrátí, když zjistí, že její ex-manžel John Paul Getty Jr. (Andrew Buchan) je pro vyřešení této situace nepoužitelný, protože se někde sjíždí drogami.
Principiálnost nebo chamtivost
Starý pán ale zaplatit odmítá s odůvodněním, že kdyby se podřídil požadavkům únosců, pro něj rovná se teroristům, vystavil by tím nebezpečí únosu svých dalších čtrnáct vnoučat. Getty argumentuje principiálně, že zaplacením výkupného by pomáhal těm, kteří šíří po světě strach, násilí a bezpráví a že zkrátka s teroristy se nevyjednává.
Nejde ale jen o onu principiálnost, Getty má podezření, že je únos fingovaný a že z něho chce jeho vnuk jen vymámit peníze. Pověří proto svého specialistu na vyjednávání všeho druhu a bývalého agenta CIA Fletchera Chase (Mark Wahlberg), aby případ prošetřil a stal se jeho prostředníkem při vyjednávání jak s únosci, tak s bývalou ženou jeho syna.
Vyjednávání s únosci trvá několik měsíců, asi čtyři nebo pět, během nichž se Paul spřátelí s jedním z únosců, který si říká Cinquanta (Romain Duris). Nastane mezi nimi opak toho, co nazýváme Stockholmským syndromem. Označuje se to za Limský syndrom, kdy dojde k vytvoření vazby pachatele na osobu oběti.
Cinquanta pomáhá Paulovi zmírňovat podmínky, jimž je v zajetí vystavěn, ale jak se vyjednávání komplikuje a prodlužuje, nervozita, frustrace a tím i agresivita na straně únosců stoupá. Požadovaná částka za propuštění z jejich strany je sice snížena, ale když ani na tu protistrana nereaguje, dostane jí odpovědi v podobě důkazu chlapcova mrzačení, jež má při nezaplacení pokračovat.
Zvraty pootáčejí žánrovými rovinami vyprávění
Z naznačeného děje je patrné, že tento příběh podle skutečných událostí v sobě ukrývá velký dramatický a tím i žánrový potenciál. Scenárista ve spolupráci s režisérem přicházejí s kombinací charakterové studie, morality, procedurálního thrilleru a rodinného dramatu, přičemž v naplnění ani jednoho z těchto žánrů nejsou moc důslední.
Rodinné drama je nám přiblíženo prostřednictvím flashbacků, které nám ukazují, jak vztah rodičů Paula před devíti lety dospěl k rozvodu, během něhož se Gail vzdala nároků na tučné výživné výměnou za to, že děti, jež měla s Johnem Paulem Gettym Jr. budou svěřeny do její plné péče. Tento motiv je pak dále rozvíjen a používán jako způsob nátlaku starého magnáta na jeho bývalou snachu.
Charakterové studii je podroben především starý pán, který ke svým nejbližším rodinným příslušníkům přistupuje podobně jako ke své rozsáhlé sbírce k umění. Vnímá je jako svůj majetek, s nímž je možné, jako v případě Paula, obchodovat výměnou něco za něco.
Zoufalství Gail ani dotěrná média ho dlouho nemohou přinutit k přehodnocení jeho stanoviska k výkupnému. Jeho výši je ochoten akceptovat až v momentě, kdy si bude moci tuto částku odepsat z daní. Je to tragické i komické zároveň a vypovídá to něco o jeho povaze, způsobu uvažování a přístupu k lidem.
Scenárista se zaměřuje i na další bizarnosti chování dědy Skrblíka například ve vztahu k jeho služebnictvu, až se z toho stává trochu satirická karikatura kapitalistické chamtivosti. Moralistní ťafku mu za to v závěru uděluje jeho zaměstnanec a spojenec Gail Fletcher Chase, který je zároveň podstatným aktérem oné thrillerové roviny vyprávění.
Všechny zmíněné roviny by vedle sebe mohly dobře koexistovat, kdyby si scenárista dal větší práci s jejich prohloubením. Délka 135 minut mu k tomu prostor určitě dávala. U rodinné linie by například pomohlo, kdyby byly lépe rozkryty vzájemné vztahy mezi Gail, jejím synem Paulem a starým pánem, které by objasnily, proč tak zatvrzele odmítá zaplatit výkupné.
Thrillerová linie se omezuje většinou na telefonní hovory mezi únosci a Gail s Fletcherem, větší napětí do ní vnáší soužití únosců s Paulem a jeho pokusy jim utéct. Navíc jak se ve vyprávění neustále přepíná mezi perspektivami jednotlivých postav, ať už jde o děda, vnuka, jeho matku, únosce nebo Fletchera, dostává se tím do trochu zacyklené epizodní struktury, které ve výsledku chybí silnější sdělení než to, že peníze z vás dobrého člověka neudělají.
Posuny oproti realitě
To jsou výtky strukturální a obsahové, řemeslně je Ridley Scott natolik zkušený tvůrce, že formálně jeho filmu asi není co vyčítat. Dýchá z něho retro atmosféra sedmdesátých let, kamera Dariusze Wolského si hraje se svícením i chladnou odtažitostí Gettyho luxusní rezidence, jež koresponduje s jeho emocionální stránkou.
Jeho vyprávění ale chybí jiskra, větší tempo, které nás vtáhne a na konci vyplivne. Vyjednávání o podmínkách únosců se vleče, k jejich motivacím se přidává radikální levičáctví v boji proti kapitalismu, které nevím, jak moc se opírá v realitě.
Posunů oproti realitě je zde více. Události, které ve skutečnosti od sebe dělily měsíce, se tu odehrávají v průběhu jednoho dne. O významné snížení výkupného se přičinil Paulův otec a ne Fletcher, který v sobě zahrnuje skutky více lidí, kteří měli s vyšetřováním případu i vyjednávání v něm, co dočinění.
To vše je ale možné z hlediska koncentrované dramatické stavby přijmout, i když určitě platí, že lépe si film užijí ti, kteří si před tím o událostech a osobách, o nichž pojednává, nic nezjistili. Zvratů, posouvajících žánrovým vyzněním snímku, je zde dost a bizarnost některých z nich vás stejně přivede k tázání, zda se opravdu opírají o skutečnost.
Film podle skutečných událostí měl velký dramatický a žánrový potenciál, který ale tvůrci nedovedli rozvést a prohloubit do tvaru, který by byl zajímavější než společenské okolnosti, které provázely přeobsazení klíčové role v něm.
| Všechny prachy světa |
| Film |
|
6 |
Všechny prachy světa
- Žánr: drama
- Původní název: All the Money in the World
- www.allthemoney-movie.com/
- USA, 2017
- Scénář: David Scarpa (předloha John Pearson)
- Režie: Ridley Scott
- Hrají: Michelle Williams, Mark Wahlberg, Charlie Plummer, Christopher Plummer, Timothy Hutton, Romain Duris, Andrew Buchan, Olivia Grant, Marco Leonardi
- Distribuce: Vertical Ent.
- Distribuční premiéra v ČR: 25. 01. 2018